Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluješ mě ještě? - Kapitola 6.

21.07.2010 (19:30) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3691×

6. Překvapení

Vystoupili jsme nastejno z auta. Edward v domnění, že mě vyprovodí. Ale takovou radost jsem mu nehodlala udělat. Zastavil se u vchodových dveří. Chtěl mě uchopit za ruku a políbit mě, ale já zakroutila hlavou. Víc jsem se na něho přilepila a do ucha mu zašeptala.

„Počkej tady, hned tu budu.“ Vešla jsem dovnitř a začala hledat Charlieho. Našla jsem ho v obývacím pokoji s pivem u pusy.

„Tatí, než se napiješ, měla bych na tebe jednu prosbu,“ řekla jsem v klidu tatínkovi. Položil orosenou plechovku na stůl. Jen jsem slabě zakňourala, protože se mi nelíbili kolečka na mahagonovém stole, které vytvářelo orosené pivo.

„Povídej, dcero, jsem jedno velké ucho naslouchající tvůj hlas,“ pověděl celkem legračně. Musela jsem se nad tím pousmát.

„Víš, za dveřmi stojí Edward a já bych ho docela ráda seznámila se zdejším okolím. Přeci jen bydlí na druhém konci města. Takže se sem dostane jen velmi zřídka,“ začala jsem umlouvat tatíka. Věděla jsem, že to hned schválí, ale raději jsem nasadila ten vtíravý tón, který o něco naléhavě žádá.

„Ale nechci, abyste kouřili nebo tak něco. Slib mi to Izz,“ upozorňoval mě na zbytečnou věc. Líbla jsem ho do vlasů, jako gesto Díku.

„To bych teď neudělala, protože vím, že by se ti to nelíbilo,“ uklidňovala jsem ho.

„To je má holka,“ pochválil mě a pak odkráčel na záchod.

Vyšla jsem na verandu, ale Edward nikde. Sice tu auto měl, ale jeho jsem zahlédnout nemohla.

„Edwarde?“ zakřičela jsem celkem nahlas. Nic se neozývalo a já se pomalu o něho začínala bát. Šla jsem tedy prošmejdit okolí. Nikde jsem ho neviděla ani nezaslechla.

Zašla jsem tedy na naši zahradu. Až tam jsem zahlédla jeho rozčepýřené vlasy. Hrál si s mým psem a mně se náramně ulevilo v domnění, že mu nic není a je v pořádku. Jen mě překvapovala reakce mého psa, protože on vždycky na cizí lidi vrčel a štěkal, ale na Edwarda ani nezasyčel.

Potichounku jsem došla ke klečícímu Edwardovi. Znenadání jsem ho objala. Nejspíš se mě lekl, a tak z nečekanosti nadskočil. Neměla jsem mu to za zlé.

„Co se děje, Bell?“ zeptal se o trochu vyděšeně. Ještě více jsem se na něho přimáčkla, až to nebylo možné. Dala jsem mu své ruce na jeho hruď. Automaticky je uchopil do svých velkých mužných dlaní.

„Víš, já tě nemohla najít a bála jsem se, že jsi ode mne zdrhnul. Ale když jsem zahlédla tvé auto, bála jsem se ještě víc. Ale o tebe, že by ti někdo mohl ublížit a to jsem rozhodně nechtěla,“ vyjadřovala jsem se a přitom mu více tlačila hlavou do zad.

„Promiň, ale nechtěl jsem stát vepředu, raději vždycky chodívám do zahrad, protože se tam tak krásně relaxuje. Máš krásného psa. Australský ovčák… Toho jsem si přál. On je tak krásně rozmanitý a pestrý svými schopnostmi a barvami. Je to velice neobyčejné zvíře,“ vychvaloval mi mého mazlíčka.

„Děkuji, ale jen mě zaráží, že Casidy k tobě v klidu přišla. Sama mám, co dělat, aby mě neporazila nebo někdy nezakousla. Jsi velice zajímavý člověk… A to se mi na tobě tolik líbí,“ odpovídala jsem nenuceně a přitom párkrát políbila Edwarda do vlasů a na krk.

Edward se velice pomalu stoupl a já se stačila zachytit rukama za jeho krk. Doufala jsem, že ho tím neudusím. Obmotala jsem mu nohy kolem pasu a on se mnou šel k naší houpací lavici.

„Bells se nám nějak rozjela,“ zamumlal při své chůzi. Musela jsem se tomu usmát. Pomalu dosedal na houpačku, abych se neuhodila. Když dosedl, přetočil si mě do jeho klína. Připadala jsem si jako malé mimčo, které leží na klíně matky. Celkem bych brala, aby Edward byl moje máma.

Jak jsem mu ležela v klíně, pomalu se ke mně přibližoval. Nevěděl, jestli uhnu, tak mi nechával čas na únik. Kývla jsem, protože jsem chtěla, aby udělal to, co chtěl. Začal se znovu nade mnou sklánět. Zavřela jsem oči, protože jsem se chtěla překvapit z toho sledu událostí.

Políbil mě do vlasů, na čelo, nos, ústa, bradu, krk a na kousek poodhaleného dekoltu. Neubránila jsem se jednomu náruživě vzrušenému vzdechu, který se velice rád vydral z mých úst. Pozvedl se mu jeden koutek úst. Vymanila jsem se z jeho polibku. Zůstal na mě jen udiveně koukat.

„Čemu se jako usmíváš?“

„No, tak se to dostalo na povrch… Vzrušuješ mě. Baf… a je to venku,“ mile a zvesela jsem mu pověděla. Jeho úsměv se mnohonásobil každou chvílí.

„Aby sis neroztrhl, papinku,“ škádlila jsem ho. To už ale nevydržel a začal se smát.

„Tak já tě vzrušuju? Tak to je mi novinka. A co bys řekla na tohle…“ Líbal mě na obličeji a jeho ruce se zvolna přesouvaly po mém těle. Ač se mi to líbilo, co nejrychleji jsem se odtrhla.

Přesunula jsem se co nejdál od něho. Vyjeveně a vykuleně na mě koukal. Nohy jsem si přitáhla k tělu, jako prve. Nějak se mi ty myšlenky vrátily. Začala jsem plakat. Slzy si tekly proudem.

Edward nevěděl, jestli se mě může dotknout nebo si aspoň přisednout blíž. Zůstal však na svém místě. Smutně se na mě díval.

„Bell, promiň, netušil jsem, že se tohle stane. Já ti opravdu nechtěl nijak ublížit. Vím, že sis určitě vzpomněla na tamto. Prosím, odpusť mi. Velice rád bych opět s tebou byl. Neplakej… Nehodí se to k tobě,“ utěšoval mě, chtěl se více přiblížit, ale já se více pokrčila. Ruku stáhl zpět k sobě.

„Je ti odpuštěno,“ odpověděla jsem úplně normálním hlasem. Opět se na mě tak udiveně díval. Akorát pusa šla dolů a oči se vykulily.

„Copak? Teď se divíš, že jsem se tě bála, co? On táta říkal, že bych mohla hrát herečku. Tak si to zkouším v normálních situacích… A vida, funguje to!“ Tak teď už mu opět cukaly koutky. Ale udivenost tam byla pořád.

„Já tě něčím vezmu po tý tvý hlavince. Tohle se přece nedělá. Ani nevíš, jak jsem se lekl, co jsem ti to provedl. Člověk se k tobě chová jak k panence a ty na něj takhle,“ káral mě velice milým hláskem. Jako když káráte dítě, ale milounce. Prostě byl k sežrání.

„Mně se líbí, když se mi omlouváš a tím víc mi dokazuješ, jak mě máš vlastně rád. Miluji tě. Pojď, zkusíme to znovu. Pro tentokrát slibuji, že už nic podobného neudělám. Čestný skautský,“ slibovala jsem mu a na důkaz si olízla ukazováček s prostředníčkem a nadzvedla je.

„Ale jestli mi to pokazíš… Tak nechtěj vědět, co udělám,“ vyhrožoval mileneckým hlasem a usmíval se jako světluška, když jí hřeje zadeček.

„A co uděláš?“ provokativně jsem se ptala, ale náznak milé zvědavosti dala najevo.

„Tak, co třeba tohle,“ začal laškovně. Zlehka mě položil na dřevěnou houpačku. Pak se ale zarazil a podíval se po zahradě. Na něčem se mu zarazil zrak. Nechal mě tam položenou a já čekala, že se nevypaří. Také, že se nevypařil. Šel jen do altánku, tam vzal polštář a deku. Nevěděla jsem, na co si to tak chce brát, ale budiž.

Přišel ke mně, zvedl mě a držel. Tam kde jsem ležela před tím já, tak tam byla deka a na ní polštářek, který stihl ještě natřást. Asi byl puntičkář, ale to mi nevadilo.

Dívala jsem se na něj, co se mu jako stalo. Usmál se a odpověděl.

„Překvapení, hned to uvidíš.“ Byla jsem zvědavá, co z něho nakonec vyleze.

Kapitola 5. Δ Kapitola 7.

Doufám, že se vám dílek líbil. Zkuste si tipnout, co to bude za překvápko. Příští dílek bude rozdělen na dva díly. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Miluješ mě ještě? - Kapitola 6.: