Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluješ mě ještě? - Kapitola 25.

30.01.2011 (19:30) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4917×

25. Víc jak jedna svatba

Edward:

„Jde o to, že my s Rose nejsme spolu jako manželé a vy, Bello s Edwardem. Díky tomu, že jste upíry, se váš sňatek anuloval. Takže mě napadlo, že bychom se všichni mohli vzít v jeden den. Esmé, Carlisle, Alice, Jaspere, Bello a Edwarde, nesmírně bychom byli rádi, kdybychom se všichni vzali v jeden den na jednom stejném místě,“ promluvil neklidně Emm. Tohle jsem u něho neznal. Viděl jsem, že byl z toho normálního myšlení vedle, ale slušelo mu to.

„Já s tím musím souhlasit.“ Otočil jsem se na Bellu. „Vezmeš si mě už podruhé? Sice prstýnek nemám, ale oficiální lidskou svatbu jsme měli, ale kdybys chtěla…“ nestačil jsem doříct. Bella mě políbila na rty.

„Ale jistě, že si tě znovu vezmu. Prstýnek nepotřebuji, neustále mám ten první,“ dořekla a já se na ni krásně usmál. Pohladil jsem ji po tváři. Všichni začali tleskat a gratulovat nám. Tomu jsme se s Bellou pousmáli.

Všichni s Emmovým nápadem souhlasili.

„A kdy bude datum?“ zeptala se Bella.

„No, jelikož máš duben, tak někdy teď?“ ptal se Emm. Bella s sebou cukla a stejně i já.

„Miláčku, napadlo tě to samé jako mě?“ zeptal jsem se jí.

„Podle toho co. Řekneme to nastejno… Tři, dva, jedna…“

„Svatba na naši svatbu,“ řekli jsme unisono. Začali jsme se tomu smát a vzpomínali, co se to vlastně dělo před rokem.

„Emme, souhlasili byste s datem 26. června?“ zeptala se jich Bella. Každý šrotoval ve své hlavě. Někomu se to moc nezdálo, někdo nás chápal, že bychom se vzali na naši minulou svatu.

„Souhlasím,“ řekla Alice.

„Já taky,“ odpověděl rychle Jasper.

„Samozřejmě. Než se všechno naplánuje… Pomalu, Alice, všechno s úvahou,“ upozorňovala Rose. Byl jsem rád, že zatím se ozvalo tolik souhlasu.

„Nenechám vás v tom, jdu s váma do toho,“ zakřičel radostně Emm.

„Nám na datu tolik nezáleží, takže klidně. Hlavně, když se vezmeme,“ pověděl diplomaticky Carlisle i za Esmé.

„Jsme tak rádi, že jste na to přistoupili. Ale mám tu pár úkolů. Muži by vybírali prsteny, my dámy se šly porozhlédnout po šatech a společně nakonec bychom vybrali nějaké místo. Co na to říkáte?“ ptala se optimisticky Bella. Uviděla jen souhlasně kroutící hlavy a krásné úsměvy na tvářích.

„Dobře, teď je už trochu pozdě, já se potřebuji prospat a děti dám raději taktéž do postýlky. Ale vy zde klidně zůstaňte. Nahoře v podkroví jsou tři pokoje a jedna společenská místnost, byla bych ráda, kdybyste tu byli. Nebo jestli to nebude moc troufalé a mohli jste se někam blíže přestěhovat.“

„Volíme první i druhou možnost,“ pověděl Carlisle za všechny.

„Já půjdu Belle pomoct s ratolestí. Chovejte se zde jako doma,“ požádal jsem je a šel za Bellou.

Přebalila, převlékla, nakrmila a dala s mojí pomocí naše zlatíčka do postele. Pak si lehla. Lehl jsem si vedle ní. Ona se otočila na bok zády ke mně. Mně to nějak nedalo, a tak jsem dal svou ruku na její bok a políbil ji do vlasů. Druhou ruku jsem přemístil na její vlasy a hladil ji.

„Edwarde, teď ne!“ řekla rázněji. Divil jsem se tomu tónu.

„Ale vždyť jsi to chtěla,“ pověděl jsem jednoduše, ona se otočila a skenovala můj obličej.

„Ale teď na to nemám chuť a nebudu dělat, jak ty pískneš. Chápeš, že jsem teď unavená a nemám na to náladu? A nevím, proč to chceš dělat, když tu jsou ti, kteří perfektně slyší. Takže klidně za nimi jdi, ale dneska rozhodně nic nebude,“ řekla ještě rázněji a rychle zavřela oči. Přitáhl jsem si ji k sobě a políbil ji na čelo.

„Něco jsem ti, ksakru, řekla,“ zavrčela a mně došlo, že je ještě nakrknutá z večera.

„Já chtěl, abys mi usnula v náruči,“ omluvně jsem jí řekl a raději pustil sevření a otočil se zády k ní.

„Ale tak promiň, to jsem nechtěla,“ omluvila se mi a přeběhla místnost a vlezla si na moji půlku postele, kde taky usnula.

Párkrát za noc zamumlala ze spaní mé jméno. Dozvěděl jsem se, že by si se mnou ráda užila, ale chce mě trápit za to odmítnutí. A mně došlo, že je pěkně vypočítavá. Ale doufal jsem, že do rána na to zapomene.

Děti se ve spánku domlouvaly, co budou dělat celý nadcházející den. Já jsem přes noc slyšel jen pořádný rachot a obrovský hluk motorové pily a sekyrky. Netušil jsem, co se to děje, ale Debb už to věděla od svého brášky, ale nechtěla mi to povědět.

Ráno vysvitlo po dlouhé době Slunce. Roztáhl jsem záclony a nestačil jsem se divit. Tohle mě dostalo víc, jak snězená Tanya.

Bella se vzbudila velice rychle. Postřehla, že někdo chybí vedle ní. Šmátrala okolo sebe a nic nenašla.

„Edwarde?!“ zakřičela do ticha zoufale. To neotevírala pořád oči.

„Jsem tady, miláčku, není se čeho bát,“ pověděl jsem uklidňujícím hlasem. Šlo vidět, jak si oddechla, když mě slyšela. Přisedl jsem si vedle ní.

„Děvče, něco se stalo,“ použil jsem velice působivé a pro mě neobvyklé oslovení.

„Co se děje?“ neklidněla a vytřeštila oči na naše děti a na mě.

„Dětem je dobře, ale máme sousedy. Víš… Přes noc se na louku napasovaly další tři sruby. Každý je jiný, ale je to naše rodina. Snad ti to nebude vadit, že bydlí tak blízko.“

„To je dobře, ale měli bychom jim pomoct s nábytkem a podobně.“

„Tak já tam zaskočím, prosím, postarej se o ty uzlíčky a dej jim za mě pusu. Snad to pochopí.“

Bella:

Doma jsem zůstala sama. Nakrmila jsem ty miláčky a hrála jsem si s nimi.

„Tak broučkové, půjdeme se podívat na babičku, dědečka, strýčky, tetičky a tatínka, jak pracují. Víte, oni budou bydlet hned vedle nás, tak snad se ukázníte a budete hodní,“ šišlala jsem na ně. Ony se přitáhli za šprycle a snažily se o pár krůčků, avšak se jim to nevedlo a ony si dřeply na prdelky.

„Nemáte zatím sílu, až ji najdete, tak teprve počítejte s tím, že budete chodit. Dřív vám to nepůjde,“ vysvětlovala jsem jim. Zdálo se, že to pochopily.

Šli jsme se podívat na každého majitele srubu. Esmé to měla jako první, protože v tom byla už zaběhlá. Každému už chyběly jen detaily. Když všechno bylo hotové, tak jsme si sedli nad mapou a přemýšleli, kde by se tak mohla odehrávat svatba čtyř párů.

Esmé napadly Niagárské vodopády, Alice nějaký exotický ostrov v Karibiku, Rose v Brazílii a mě napadly Galapágy. Kdyby to vyšlo, byla by to určitě originální svatba, protože se tam jen tak někdo nedostane.

Drahé polovičky dívek se přikláněli k nim. Ale nejvíce se jim zalíbil můj nápad. Byla jsem hrozně moc ráda, že to vyšlo. Takže jsme měli už hotové dva úkoly ze čtyř. Jenže, ty byly rozděleny podle pohlaví. Muži měli jít spolu a my dívky taktéž spolu vybírat dané věci.

Raději jsme ty další úkoly odložili, protože hlavní bylo zajistit místo na tom exotickém ostrově.

Druhý den jsme zajeli do Victorie a odtamtud si poslali žádost o povolený vstup na ten ostrov. Kdyby to nevyšlo, tak Debb by udělala iluzi o tom, že tam máme povolený vstup. Napsali jsme, že jsme ochotni zaplatit velkou sumu peněz, že nám na nich nezáleží.

Do měsíce poslali povolení a víza. Poté jsme se vydali plnit naše poslední úkoly.

Nejprve se vydali muži na koupi snubních prstenů. My ženy jsme zůstaly doma. Povídaly jsme si a hrály s těmi zlatíčky. Odpoledne jsme se vydaly na procházku po lese a pak se usadily u Esmé v domě. Naši muži přišli velice pozdě.

Edward:

Vyběhli jsme velice ráno z domu. Jeli jsme do Seattlu pro ty kroužky, které jsme měli navlíkat našim drahým polovičkám.

Cesta do sousedního státu trvala trochu déle, než bychom čekali. Jasper hned vyhlížel nějaké to zlatnictví. S Alice byli na stejné vlně. Koupil velice jemné zlaté prstýnky s fialovými kamínky.

Carlisle si nevěděl honem rady. Chtěl, abychom mu všechno komentovali. Pak se ale rozhoupal a koupil zlaté prstýnky se zelenými kamínky dokola, vypadaly jako listy.

Naštěstí Emm našel své snubní prsteny hned. Byly laděné do červené barvy. Byly z červeného zlata. Vypadaly velice krásně.

Avšak já se velice dlouho přemáhal nějaký koupit. Žádný se mi nezdál dost dobrý pro Bellu. Ve městě jsem byl až do páté hodiny pozdního odpoledne. Poté jsem našel krásné prsteny pro nás dva. Věděl jsem, že milovala modrou barvu tak jako já. Nemohl jsem si odpustit modré kamínky.

Když bylo všechno koupené, vydali jsme se na zpáteční cestu za svou rodinou. Všechny byly u Esmé. Jak jsem si všiml, Bella spala na pohovce. Děťátka hlídala Esmé a řekla mi, že si je nechá přes noc.

Bellu jsem si odnesl v náruči přes tu celou „obytnou zónu“, až k nám do ložnice. Tam se zavrtila a otevřela oči.

„Miláčku, ty už jsi doma?“ vypadla z ní slova, která jsem čekal.

„Ano, jsem, lásko. Co by sis přála?“ zeptal jsem se jí jemně a pohladil ji zlehka po tváři.

„Ty víš, že bych chtěla jenom tebe, ale ty nechceš mě,“ pověděla smutně pomalu a zavřela raději své krásné oči. Blíže jsem se k ní přiblížil a využil toho, že se nedívá. Políbil jsem ji zlehka na rty a pak se odtrhl.

„To není pravda. Vždycky jsem tě chtěl a budu chtít. Jen ti nechci ublížit. Ale jestli tedy natolik o tom uvažuješ, tak mohl bych se o něco pokusit,“ dořekl jsem a spiklenecky na ni mrkl.

Tak jsme po dlouhé době spolu spali. Ráno brzo Bella vyrazila s holkama na ty nákupy jejich svatebních šatů. Zanechala mi zde dětičky.

Ráno jsem je nakrmil a pak si s nimi dlouho povídal. Navštívil nás Emm. Jako strýček byl senzační a naprosto úchvatný. Dělal s nimi kraviny, takže už i v mysli vymýšlely, co komu provedou. To se mu tedy povedlo, pomyslel jsem si.

Odpoledne jsme se vydali k vodě. Já jsem si s Carlislem zarybařil a děti hlídal Jasper s Emmem.

Naše ženy se vrátily ještě později než mi včera.

Bella:

Vyrazily jsme za svítání do Tacomy. Vzpomněla jsem si na svou matku.

Alice hned objevila velký obchodní dům, kde prodávali jen svatební oblečení. Vybrala si saténové fialové šaty, které byly korzetové a v pase zúžené. Od pasu se rozšiřovaly.

Esmé si vybrala nádherně zelené šaty. Milovala trávu a přírodu jako takovou. Byly taktéž korzetové. Byly sladěné do bílé a zelené barvy, která se promítala v krajkách. K těm šatům byl i zelený šál přes ramena.

Rose prý dávno měla vybrané své nynější šaty. Byly tmavě červené ze saténu. Měly zajisté korzet. Na něm byly jakoby bílé perličky. Dolní sukně byla řasená a posázená perlami.

Jen já musela mít problém něco normálního najít. Líbila se mi spousta šatů, ale žádné nebyly podle mé představy. Už se zatahovala obloha a světlo se loučilo s námi a já neměla, co na sebe v můj druhý svatební den.

Prošla jsem více jak dvacet obchodů a zkusila si padesát nádherných šatů. Pak mi ale jedny padly do oka. Nadávala bych si, kdyby mi tehdy nebyly.

Pořídila jsem si dlouhé světle modré šaty. Musely být korzetové. Dolní sukně byla celkem úzká a tvořená z jemné síťované látky, která byla ve vrstvách.

Botky jsme si každá koupily na podpatku. Domů jsme přijely až za tmy. Svoje šaty jsem si uklidila do skříně a lehla si do postele. Skoro za celý den jsem nic nesnědla.

Edward uslyšel můj kručící žaludek a hned mi přinesl pozdní lehkou večeři. Snědla jsem to bez protestů. Sedla jsem si v noční košilce na postel a pozorovala svítící Měsíc. Edward si sedl ve slipech vedle mě. Pozoroval mě a div u toho neslintal. Podívala jsem se na něho s pohledem Co se děje?

„Jen vypadáš den ode dne krásněji. Ne že bys byla na začátku našeho vztahu ošklivá, to vůbec ne. Jsi krásná a jsi moje a to je hlavní,“ povzdychl si.

„Ty jsi tím jistý, že jsem jen tvoje?“ zeptala jsem se ho velice jiným tónem v hlase.

„Měla bys být?!“ pověděl trochu překvapeně na moji otázku.

„A na dětičky jsi zapomněl?“ se smíchem jsem se ho zeptala. Zasmál se a pak zvážněl. Pomalu se ke mně přibližoval. Jako ke kořisti. Podvolila jsem se a nastala tak další nekonečná noc...

Čas letěl neskutečně rychle. Stála jsem na letišti s mojí rodinou. Čekali jsme na náš soukromý odlet. Měla nastat čtyřnásobná svatba.

Po delší době jsme přistávali na Galapágách. Děti letadlo braly v pohodě. Dokonce se jim podařilo říct první slůvka. Nikdo neví, kde na ně přišly, ale mně s Edwardem se líbily.

Lincoln řekl Anym. To nám nešlo do hlavy, ale třeba viděl svoji budoucí manželku, přítelkyni… Kdo ví?

A Debbie řekla jako první slůvko muclik, takže to jsem brala jako mazlík nebo něco takového.

A pak dohromady z jejich malých pusinek vyznělo nastejno slovo či jméno Azi. Moje děti byly opravdu zvláštní.

Chystali se velké přípravy na tu unikátní rodinnou svatbu...

Kapitola 24. Δ Epilog

Tak snad se dílek líbil a trochu vás i překvapil. Budu velice ráda za komentíky, kterých si opravdu vážím. Jinak bych chtěla poděkovat za ty minulé. Tak zatím se s vámi loučím. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Miluješ mě ještě? - Kapitola 25.: