Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluješ mě ještě? - Kapitola 18.

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Miluješ mě ještě? - Kapitola 18.Edward se vydá hledat Bellu. Mezitím přichází sněhová bouře, která je velice ničivá. Belle není nejlépe, ale pak někdo zaklepe na dveře a ona se rozhodne. Jak? Tak to si přečtěte... Snad mi tu zanecháte nějaký komentík. Děkuji za ty předešlé. Vaše PeTi

02.10.2010 (12:15) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3196×

18. Hledání

Edward:

Její vůně šla ještě mírně cítit. Nebylo to silné jako u nás ve Forks. Běžel jsem po té pachové stopě. Vedla přes celé město. Bylo mi divné, že si nevzala taxi a nejela s ním, ale podle řeči měla být někde v lese. Byla zima. Díky tomu jsem si uvědomil, že v zimě bude stopování o hodně snadnější než v létě.

Neustále jsem běžel u hlavní silnice. Vedla přes les. Někde v lesích se objevily jemné stopy. Odhadoval jsem, že by to mohla být Bellina stopa. Šel jsem neustále vedle těch stop. Vedly hodně daleko do lesa.

Nenapadal mě jediný způsob, proč by měla žít tak daleko od lidí. Nebo by měla ráda samotu? Nikdy mi o tom neodpověděla. Stopy se rozšiřovaly. Bylo jich více a více. Jako by někdo hodiny bloudil v tomhle lese.

Podíval jsem se na oblohu. Uviděl jsem sněhový mrak. Blížila se sněhová bouře. Ani pro upíra není dobrá. Musel jsem co nejrychleji najít úkryt. Postačil by i krmelec pro zvířata.

Zvedal se vítr… Poznal jsem, že se bouře neodvratně blíží. Chodil jsem neustále v tom hlubokém lese. Už jsem ani neviděl stopy. Začalo hustě chumelit. Nebylo cesty zpět do města. Stopy byly zasněžené. Stačilo pár kroků a už jste neviděli své předešlé stopy.

Šel jsem velice pomalu. Bouře zesilovala. Vítr foukal více jak 120 km/h. Po velice dlouhé době jsem došel na nějakou mýtinku. Stál tam zasněžený srub. Vítr mi foukal do zad. Jakoby mě chtěl popohnat kupředu. Došel jsem k mohutnému srubu.

Práh dveří byl už zasypaný. Bylo mi celkem jasné, že v něm nikdo nebydlí spousty let. Mohl jsem roztříštit skleněné okno, ale nechtěl jsem být vandal.

Bouře více sílila. Ztěžka jsem se opřel o dveře. Jedno ucho jsem měl opřené o dveře. Něco jsem zaslechl. Tři tlukoucí srdce. Jedno velice slabě a nepravidelně. Tlouklo tak jednou do minuty. Potom ty další dvě. Byly velice silné, jakoby se předháněly, kdo z nich bude rychlejší. Poznal jsem, že ty dvě budou nějaká mladá. Avšak to slabě tlukoucí jsem nedokázal zařadit. Bylo mi jasné, že je tam člověk. Ale nevěděl jsem, jestli spí.

Šel jsem obejít srub. Podíval jsem se do oken, nic jsem neviděl. Nejspíš ten někdo byl v patře. Nechápal jsem, co by dělal tak daleko od civilizace. Znovu jsem se vrátil k hlavním dveřím a ztěžka jsem dopadl na dveře. Trochu více zaduněly.

 

Bella:

Seděla jsem v kuchyni a neustále jsem sledovala oblohu. Stále více se zatahovalo. Sněhové mraky se nesly nad lesem. Byly šedivější než myš. Začal se vznášet vítr. Sama ve srubu jsem se bála. Bylo mi smutno, že jsem tu nikoho neměla.

Díky velkému větru se tvořily závěje. Kdybych chtěla jít ven, nemohla bych. Nebylo to vhodné ani pro upíra. Tohle počasí bylo děsně děsné. Kdybych chtěla, tak ani lov nepřipadal v úvahu.

Divila jsem se, že tu byl signál na internet. Naštěstí jsem si stihla pořídit notebook. Kabel jsem zapíchla do výstupu. Našla jsem si stránky, kde se rozebíralo počasí. Všude se psalo, že je to ničivý hurikán Alysson. Odnášel střechy, kácel stromy… Ničil skoro všechno, co mu přišlo do cesty. Zde v Kanadě bývají hurikány celkem silné.

Na internetu jsem nevydržela moc dlouho. Nechtěla jsem vědět, co by se tak mohlo stát mně a mým drobečkům. Šla jsem do obývacího pokoje. Rozprostíral se tam obrovský krb. Byl obložený polínky. Mohla jsem si tak zatopit. Nebyla mi zima, ale raději jsem to udělala pro dvojčátka, aby se měly jako v bavlnce.

Když oheň plál, bylo mi krásně. Jakoby mě jeho teplo objímalo. Před krb jsem dala zabezpečení proti požáru. Odebrala jsem se do ložnice. Dosela jsem na postel a něco ťuklo do dveří. Byla jsem si téměř jistá, že to bude nějaký předmět, který s sebou vzala vichřice. Dolehla jsem na polštář a odpočívala. Cítila jsem to teplo, které sálalo z přízemí.

Ložnice byla hned pod střechou. Slyšela jsem, jak vichřice naráží neustále do domu. Zajisté i hustě sněžilo. Miminka se velice čile hýbala v bříšku.

Vzpomněla jsem si, že se Alice zmiňovala o porodu a nějaké osobě. Zamyslela jsem se nad tím porodem. Co když začnu dneska rodit a nikdo mi nepomůže. To mí drobečkové zemřou a já s nimi? Prý bych je nesměla ani proměnit.

Byla to děsivá úvaha. Avšak více pravdivá. Bála jsem se toho okamžiku, kdy začnu rodit. Nepřijde mi nikdo na pomoc. Tohle mě rozplakalo. Nejspíš to byly ty těhotenské nálady. Zavřela jsem raději oči a vnímala pár zvuků okolo.

Vichřice narážející do srubu, praskající dřevo pod náporem tepla a dvě rychle bušící srdíčka mých drobečků.

Neustále se v mém lůně vrtěli a převalovali. Ani mi nebylo jasné, jak se tam vůbec mohou vejít. Je pravda, že břicho nebylo nejmenší, ba naopak. Bylo štěstí, že jsem si stihla něco nakoupit na sebe. Připadala jsem si jako balon. Sotva jsem se pohnula, už mě něco bolelo nebo píchlo.

Třeba měli hrozně špičaté prdelky. Když jsem byla malá, tak mi to taťka říkával. Že mám špičatou prdelku. No, co já vím…

Posadila jsem se a napila se z lahve. Opět se něco ozvalo. Bylo to více hlasitější než minule. Tohle mi už nedalo. Musela jsem se jít podívat, co se to dole dělo. Scházela jsem pomalu schody. U hlavních dveří jsem se plně nadechla. Nějaká vůně mě praštila do nosu. Nebyla to vůně zvířete.

Bála jsem se, že když otevřu, tak vichr vylomí dveře a já tu budu mít zimu a díky tomu nachladnou mé děti. Pořád jsem se rozhodovala, jestli tomu dotyčnému otevřít. Pak mě to, ale naštvalo a já se plně rozhodla… Neotevřu…

Kapitola 17. Δ Kapitola 19.

Snad se dílek líbil. Vím, že s tím, co napíšu nyní. Vím, že není tak těžké napsat komentík. Jsem ráda za každý, ale když dáte smajlíky, tak co z toho mám poznat? Nebo jen takové ty věty o dvou slovech? Jsem opravdu ráda i za ně, ale není to to, co bych si představovala. Doufám, že jsem vás nějak neodradila a snad si přečtete tuhle další kapitolku. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Miluješ mě ještě? - Kapitola 18.:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře