Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluješ mě ještě? - Kapitola 12.

10.08.2010 (19:15) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3792×

12. Svatební noc

Edward:

V měsíčním světle všechno vypadalo zcela jinak. Belle se blýskaly její svatební šaty. Stále jsem nemohl uvěřit, že po tom všem jsme se dali dohromady. Naše rodiny se spojily a vznikl další větší rod.

Kolíbal jsem lehounce Bellu ve své náruči. Párkrát mi stačila dát pusu na mé rty. Pomalu jsem ji posadil vedle sebe. Začal jsem ji jemně a s citem sundávat její střevíčky. Poté jsem rozepnul ukrutně pomalou rychlostí její šaty. Avšak sundat jsem jí je nestihl. Ona se pustila do mých bot a do mého saka. Sundala mi jej a položila ho na židli. Pak knoflíček po knoflíčku, mi rozepínala bílou košili. Taktéž ji odnesla na židli, chtěla mít prostě uklizeno.

Pustila se i do mého pásku u kalhot. Divil jsem se, že se jí neklepaly prsty. Velice pomalu mi sundávala kalhoty a s páskem je dala na své místo. Pak byla řada na mě. Rozdělal jsem jí účes a prohrábnul jsem ho svými prsty. Šaty jsem pomalu přetahoval přes hlavu. Vše se mi celkem povedlo. Raději jsem je dal na židli a ihned se vrátil k Belle, která měla na sobě svatební prádlo. Velice se mi na ní zamlouvalo. Udělala mi tím krásné překvapení.

Sundal jsem to z ní, ale s citem. Jen jsem jí nechal kalhotky, chtěl jsem, aby to bylo fifty-fifty. Pochopila. Nastejno jsme si sundali to poslední prádlo, které nás zakrývalo. Byli jsme naprosto sehraná dvojka. Začali jsme se líbat. Více jsme se pokládali do toho polibku. Pomalu, ale jistě jsem ji položil do peřiny. Dolehla do polštářů. Přesunul jsem se nad ní a nanovo jsem ji začal líbat. Jednu ruku jsem jí dal na bedra a o druhou jsem se opíral. Ona ležela pode mnou. Jednu ruku si dala na moje záda a druhou na můj týl.

Lehl jsem si vedle ní. Neustále jsme se líbali. Více jsem se na ní přitiskl. Ruce jsem sunul po její nádherné siluetě. Byla hebká více jak bavlna. Líbal jsem ji na krk, hrudník a následně na její ženská ňadra. Tam jsem zůstal o něco déle. Párkrát zavzdychala z toho vzrušení. Pak jsem se přesunul k jejím ústům. Avšak nechtěla být pozadu. Ruce sunula po mých pažích, jako by se chtěla naučit každý kousek znát nazpaměť. Ústa přesunula na moji hruď. Tam ji neskonale dlouho hladila a laskala. Neubránil jsem se pár stenům a vypustil ty zvuky ven.

Přesunul jsem se nad ní. Chtěl jsem spojit naše těla, ale ještě před tím jsem jí musel něco pošeptat. Sklonil jsem se k jejímu oušku.

„Miluji tě, kdyby se ti cokoliv nelíbilo, stačí to jen říct.“ Odvážně kývla hlavou.

Pomalu jsem se do ní zanořil a ona vzdychla. Podíval jsem se, jestli se něco nestalo. Pohladila mě a já mohl pomalu pokračovat v té činnosti. Neubránili jsme se stenům a občas je vykřikli do naprostého ticha. Bella se zakvedlala, chtěla si zkusit vést tempo. Svolil jsem a ona mě přetočila na záda. Jen co na mě dosedla, tak jsem vzdychl. Pohupovala se pomalu na mě. Ruce si opřela o mou hruď. Mě se vyskytl nádherný pohled na ní a její pohybující se ňadra. Pomáhal jsem ji přirážet. Najednou se náš dech i tep zrychloval a my se blížili až k tomu krásnému pocitu, který se nazývá orgasmus. Poslední větší příraz a poslední výkřik. Pak jsme se položili vedle sebe a zrychleně jsme dýchali.

Dívali jsme se sobě do očí a užívali si tu nádhernou chvilku. Vzpomněl jsem si na věc, kterou jsem jí potřeboval nutně říct. Za všechno mohla má zpropadená matka. V Bellině přítomnosti se chovala normálně, ale když odešla, začala ji ihned pomlouvat. Nenáviděla ji a chtěla nám náš vztah zničit. Já už nemohl couvnout. Všechno bylo dohodnuto. Belle jsem nechtěl ublížit. Sňatkem jsem si ji chtěl pojistit, že budu neustále s ní. Zajisté jsem si ji vzal z lásky.

Raději jsem to odložil na další den. Nechtěl jsem zkazit tuhle přenádhernou atmosféru. Leželi jsme ve společném objetí a tak jsme i usnuli.

Ráno mě probudil sluneční svit. Věděl jsem, že bych měl jít, co nejdříve s pravdou ven. Šel jsem se osprchovat. Poté jsem udělal snídani a dal ji na tác. Přinesl jsem ji do ložnice a jen čekal, kdy se má vyvolená probudí.

Pomalinku se překrucovala v posteli, až otevřela oči. Byl jsem hned u ní. Pohladil jsem ji po tváři a pod nos jí dal snídani.

„Až to dojíš, musím ti něco vážného říct,“ pověděl jsem celkem v klidu, ale ve vnitř se to všechno vařilo. Všechna krev se škvařila. Dojedla celkem rychle a já se velice bál její reakce.

Tác jsem odnesl a hned se k ní vrátil.

„Bell, odpusť mi. Ale to co nyní uslyšíš, není výmysl. Za všechno může má matka. Doufám, že mi jednoho dne odpustíš,“ mluvil jsem smutně a na závěr ji políbil na ústa. Vyděšeně na mě koukala.

„Prosím, povídej,“ vyhrkla a já mohl začít.

„Moje matka tě nikdy neměla ráda a vždycky se snažila náš vztah rozvrátit. Nemohla unést přes srdce, že jsem si tě chtěl vzít. Chtěla, abych si našel někoho bohatého. Nemyslela na lásku, ale na peníze. Když věděla, že ze svatby nesejde, tak mě přihlásila na vysokou školu do Anglie. Je mi to strašně líto, ale nedá se to zrušit. Chtěl jsem si tě vzít z lásky a co nejdříve než odjedu. Vím, že to nebude pro nás lehké, ale aspoň víme, že k sobě patříme. Jen, co dodělám vysokou školu, tak hned budu s tebou. Matka to udělala tak, že mi zakoupila bydlení v Londýně. Musím tam odjet za čtrnáct dnů. Takže po svatební cestě budu doma jen dva dny a už budu muset pryč. Je mi to tak líto, že se to muselo stát.“ Nevydržel jsem to. Ač jsem byl dospělý chlap, tak se mi pár slz prodralo z očí. Bellu jsem pořádně tisknul k sobě. Nikdy jsem nechtěl jít studovat. Nebýt mojí matky, tak by se nic nestalo.

„Naprosto tě chápu. Ty za nic nemůžeš. Jsem ráda, že už jsme svoji. Jen mě ničí představa, že tě tak dlouho neuvidím. Není to možné. Vždyť víš, jak je na tom Charlie po tom rozvodu. Den ode dne je to horší. Musím se o něho starat. Jen doufám, že si tam nikoho nenajdeš. Tak ráda bych jela s tebou. Miluji tě.“ Políbila mě a po tváři se jí valily kutálely slzy. Bylo mi jí neskutečně líto. Nechtěl jsem se od ní odloučit, ale zrušit se to nedalo.

„Takže na sebe máme jen čtrnáct dnů?“ zeptala se a já smutně přikývl.

„Musíme si to pořádně užít. Na nic nebudeme myslet, jen půjdeme neustále kupředu.“ Její řeč se mi líbila.

Chodili jsme se projít na pláž, zaplavat do oceánu. Společně jsme si vyrazili do přírody, tam se mazlili a nechali si prázdnou hlavu. Jezdili jsme po moři s jachtou. Hráli jsme hry, opalovali se, šnorchlovali, jezdili trajektem na vedlejší ostrůvky.

Užívali jsme si hlavně sami sebe. Často jsme spolu spali a před tím dělali romantické procházky při měsíčku, západu slunce.

Pak se, ale nenávratně chystal náš odlet do Forks. Věděli jsme, že máme na sebe jen málo času. Bydlel jsem u nich. Matka mě neustále hecovala, ať se od té špíny odstěhuji. Ignoroval jsem ji. Doma jsem si sbalil věci.

Poslední den jsme vyrazili s Casidy k jezeru. Tam jsme vedle sebe seděli a neřekli jsme ani slovo. Občas jsme se políbili. Chtěl jsem se s ní rozloučit, tak jak by to udělal každý manžel.

Naposledy jsem se s ní pomiloval. Byl to nádherný večer, ale ještě lepší noc. Usínala mi v mém objetí a nechtěla si připustit, že bych měl odejít. Jenže jsem musel. Nevěděl jsem, kdybychom se mohli opět vidět.

Druhý den mě odvezla na letiště. Nechtělo se jí loučit. Ale musela. Na letišti jsme se v našem objetí rozplakali. Bylo mi jedno, že jsem byl chlap, ale nechtěl jsem opustit svoji manželku. Hlásali můj odlet. Bella mě poraženecky pustila a dala mi poslední vášnivou pusu.

Naposledy jsem spatřil Bellu, jak se na mě smutně dívá. Chtěla být silná, nechtěla plakat, ale nešlo jí to. Hrozně jsem se bál okamžiku, kdy ji opět spatřím. Avšak netušil jsem, za jakých okolností to bude, ale to až později.

xxx

Po Belle se mi neskutečně stýskalo. Jen co začala škola, tak se na mě začaly lepit dívky. Všechny jsem úspěšně odháněl. Vysokou jsem zvládal perfektně. Jen mi neustále chyběla Bella. Naši svatební fotku jsem tahal při sobě. Díval jsem se na ni a přemýšlel, jak se vlastně má a jestli si… někoho nenašla. Ta představa mě bolela.

Byly to čtyři měsíce od zahájení vysoké školy. Šel jsem se projít ke vzdálenému jezeru. Jenže ten večer se mi změnil život.

Rád jsem rybařil. Nechtěně jsem se říznul o háček. Najednou za mnou něco zavrčelo. Otočil jsem se. Mladík vypadal jako člověk, jen na mě vrčel a měl divnou pokožku. Hned jsem věděl, že tu něco nehraje. Pro sebe se usmál a s omluvnou grimasou se ke mně přiblížil. Prokousl mi tepnu a na chvilku sál, ale pak se tu objevil, ještě jeden muž.

„Emmette, přestaň. To jsem já Carlisle. Odtrhni se od toho mladíka.“ Byly to poslední slova, která jsem slyšel za svého lidství. Od té doby jsem chodil po zemském povrchu jako upír.

Dal jsem se dohromady s Carlislem, jeho ženou Esmé a novým přírůstkem Emmettem. Byl novorozený, tak proto zaútočil. Já jsem se téměř jako novorozený nechoval. Naučil jsem se žít na zvířecí krvi. Ale neustále jsem si přál vidět Bellu.

Carlisle mi to nedoporučoval, nechtěl, abych porušil zákon a říkal o nás lidem. Jednoho dne mi přišel do Londýnského bytu dopis od Belliných rodičů. Měl jsem přijet na její pohřeb. Nic víc v něm nestálo. Sebral jsem si své saky paky. Všechno jsem pověděl Carlisleovi. Nesouhlasil s tím, ale Esmé mě chápala. Věděla, že bych se měl rozloučit se svou láskou.

Koupil jsem si letenku s nejbližším letem do USA. Vyrazil jsem se rozloučit se svou láskou.

Kapitola 11. Δ Kapitola 13.

Snad se vám díleček líbil. A vy si můžete tipnout, co se stalo Belle. Jestli se teda něco stalo. Prosím vás, zanechte mi tu komentář. Vím, že vy rádi čtete kapitolky, ale já ráda čtu kamentáře... Tak vás prosím nedávejte jen smajlíky, z nich nic nevyčtu, ale z komentářů ano. A já se vždycky těším jak si počtu. Tak snad něco zanecháte. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Miluješ mě ještě? - Kapitola 12.: