Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluješ mě ještě? - Kapitola 11.

03.08.2010 (16:45) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 4239×

11. Svatba

Šla blíže k vodě. Avšak stála na stráni a chtěla okusit jak teplá je voda. Podklouzlo jí to a náhle se za ní uzavřela hladina vody. Jezero bylo hned od začátku hluboké. Bella se nestačila ani nadechnout a už se snižovala ke dnu.

Musel jsem, co nejrychleji zasáhnout. Casidy jsem nechal na břehu a střemhlavě jsem se vrhnul do vodních hlubin, ve které se nyní nacházela. Na hladině jsem se pořádně nadechnul a potom potopil. Jenže byla tma, tak jsem musel ji najít pomocí hmatu.

Na první pokus se mi nepodařilo ji najít. Zkusil jsem to podruhé a pořád nic. Začínal jsem ztrácet naději na to, že ji vůbec najdu. Na třetí pokus se to povedlo. Zachytil jsem její ruku.

Poté ji vytáhl ven na rovný břeh. Otevřel jsem jí zlehka ústa, zaposlouchal jsem se, jestli jí buší srdce… Nebušilo. Musel jsem zkusit umělé dýchání a masáž srdce. Na třetí pokus se jí z úst vyhrnula voda z plic. Trochu se nadechla a začala kašlat. Po delší chvíli jsem ji posadil. Pomaličku a zřetelně se rozdýchávala. Neskonale moc jsem byl rád, že neutonula.

Až se plně rozdýchala, tak jsem ji vzal do náruče a pomalu ji nesl domů.

„Bell, hrozně jsem se bál, že tam už zůstaneš. Buď příště opatrnější,“ domlouval jsem jí mile. Nechtěl jsem ji hanlivě kárat a nijak trestat. Smutně se na mě podívala a zlehka mě pohladila po tváři. Její dotyk byl pro mě, jako pohlazení sametem.

Políbil jsem ji na čelo a pokračoval po lesní cestě. Nedivil jsem se, že mi v náruči usnula. Doma jsem ji osušil a převléknul. Zdála se mi hrozně moc křehká a bezbranná. Do maturity nám zbývalo jen pár dní.

Bella se raději před jejím otcem nezmiňovala, že se málem utopila. Ale já se ho chystal zeptat, jestli bych si mohl Bellu vzít za ženu. Byl velice rád, že jsem si ji vybral právě já. Byla to pro mě pocta, že jsem se mohl přiženit do jejich rodiny.

Na maturitu jsme se plně připravovali. Docela jsem se začínal bát, že ji nedám. Bella si byla jistá opaku. Raději jsem se nijak nerozptyloval a učil se. Nehorázně moc jsem se těšil na svatbu.

Nastal třetí den maturit. Bella šla jako první a já čtvrtý za ní. Bella všechno uhrála na A. Měl jsem strach, že bych mohl být horší než ona. Byla by to pro mě potupa.

Vyšla z hlavních dveří a zakřičela si. „Mám to. Jooo… Maturita v kapse.“ Byla krásná, když se radovala. Políbil jsem ji a pohladil. Pak se otevřely dveře a nějaká dáma zakřičela na Bellu, že momentálně ruší, tak ať se zklidní.

Musel jsem se tomu usmát. Ale pořád ve mně byla ta nesnesitelná nervozita. Když přišla řada na mě, tak jsem se zhluboka nadechl a vkráčel do světle velké místnosti.

Maturita nebyla tou nejlehčí stránkou mého života, avšak jsem byl rád, že ji mám už za sebou.

Při předávání maturit jsme se vyřádili. Nejlepší bylo vyhazování černých čepiček do vzduchu. To je taková naše tradice. Večer jsme se domluvili na poslední sraz. Velice jsme si ho všichni užili. Divil jsem se, že nikdo z nás neskončil pod stolem.

Do svatby zbývaly necelé tři týdny. Přípravy den ode dne stoupaly. Zajistit jídlo, seznam hostů, datum upřesnit, hodinu a místo.

Byl tak týden do svatby. Má rodina měla slušné bohatství a chtěla, abychom měli krásnou a velkou svatbu. Byli ochotni zaplatit pro příbuzné letenky na určené místo, kde se měla svatba odehrávat. Bylo to na Hawai Black Sand Beach. Písek nebyl žlutý, ale černý. S kombinací modrého oceánu to vypadalo překrásně.

Rozposlali jsme pozvánky na svatbu jen nejbližším příslušníkům. Museli jsme pozvat i Bellinu matku. Nikdo ji tam nechtěl, ale slušnost byla slušnost. Bella si jela s mojí matkou vybírat šaty. Avšak byl tu jeden problém, který jsem se bál říct Belle. Nechtěl jsem ji rozptylovat, tak jsem musel čekat až na vhodnou příležitost.

Tak tři dny před svatbou jsme odlétali z letiště na Hawai. Letělo nás celkem osm. S Bellou jsme se nemohli dočkat toho dne. Měli jsme slušný hotelový pokoj kousek od pláže. Byl z něho krásný výhled na moře a pláž, která však byla žlutě zabarvená. Rozlučku jsme zásadně nechystali. Proč taky.

Nastal ten osudový den. Podle tradice jsem věděl, že Bellu nesmím vidět až do obřadu. Ráno jsem se přichystal opravdu královsky. Vstával jsem velice brzo. Naplánoval jsem si ten den do bodů. Nejprve se umýt, najíst, obléknout a potom si popovídat s otcem a matkou. Měli radost z toho, že si někoho beru z lásky. Ale matce se nelíbilo, že jsem si chtěl vzít obyčejnou dívku. Neustále ji podezírala za to, že chce jen jejich vydělané peníze. Avšak já jsem věděl, že je to holý nesmysl.

Nastal podvečer a s ním i svatba. Slíbil jsem Belle, že se vezmeme za západu Slunce. V písku jsem šel na určené místo v matčinu sevření ruky. Došel jsem do altánku. Počkal jsem před oddávajícím mužem v bílém obleku. Matka se odtrhla a stoupla si na levou stranu. Poté jsem zahlédl svou nastávající manželku. Rozezněla se příjemná hudba. Bella šla v otcově nastaveném rámu. Měla na sobě jednoduché svatební šaty. Vypadala v nich jako bohyně.

Došla pomalu ke mně. Otec ji pustil a naposledy políbil na tváře. Chytila mou ruku a byli jsme připraveni začít. Kněz začal.

„Vážení hosté, sešli jsme se tu dnes, abychom uzavřeli sňatek těchto dvou zamilovaných, mladých lidí,“ zahájil svatbu kněz.

„Tážu se vás, zde přítomný Edwarde Anthony Masene, zda si berete zde přítomnou slečnu Isabellu Marii Swan za svoji právoplatnou manželku. Slibujete, že ji budete ctít v nemoci i ve zdraví, dokud vás smrt nerozdělí?“ směřoval s otázkou ke mně. Čekalo se na mou odpověď.

Hrdě jsem se postavil a zadíval se do hnědých očí mé nastávající.

„Ano,“ pronesl jsemco nejhrději. To už jsem měl svůj úkol za sebou.

„Tážu se vás, zde přítomná Isabello Marie Swan, zda si berete zde přítomného pana Edwarda Anthony Masena za svého právoplatného manžela. Slibujete, že ho budete ctít v nemoci i ve zdraví, dokud vás smrt nerozdělí?“ ptal se Belly kněz. Celkem jsem znervóznil. Co kdyby řekla NE.

Chytla moji druhou ruku a plně se nadechla.

„Ano,“ řekla to se stejnou hrdostí jako já.

„Tímto vás prohlašuji za muže a ženu.“ Jednotlivě ukazoval na nás.

„Prosím nasaďte si snubní prsteny a dejte si první novomanželský polibek.“ S chutí jsme se do toho pustili. Něžně jsem vzal Belle levou ruku a nasadil jí na levý prsteníček snubní prsten. Ona vzala do své roztřesené ruky moji a taktéž ho nasadila. Poté jsme si dali vášnivý polibek a všichni začali tleskat. Stačil jsem obejmout Bellu. Pak nám všichni přítomní začali gratulovat.

Poté nám naši rodiče přichystali honosnou večeři. Měla dva chody. Po té královské večeři odlétali hosté pryč a my jsme tak měli celých čtrnáct dnů o samotě. Odebrali jsme se do bytu, který měl pomalu větší rozlohu, než ten náš ve Forks.

Věděl jsem, čím by měl poctít manželku její manžel o jejich první manželské noci. Poslal jsem ji, aby se šla osprchovat. Ale upozornil jsem ji, aby si pak vzala své šaty opět na sebe. Za tu dobu jsem stačil všechno nachystat.

Byt měl i venkovní terasu ve čtvrtém patře. Bylo to nejvýše, jak to šlo. V ložnici byla prosklená celá stěna. Byl tam skvělý výhled na moře. V ložnici jsem zapálil vonné svíčky, které voněly po levanduli. Dále jsem vzal několik hrstí okvětních lístků růží a ty jsem poházel na skvostně bílé prostěradlo. Do bytu svítil Měsíc, který byl v úplňku. Takže bylo celkem zbytečné je zapalovat, ale pro tu vůni…

Upravil jsem si oblek a u dveří čekal na moji manželku. Byla jasná noc. Moře krásně šumělo a do toho se přidával cvrkot cvrčků. Utichla dopadající voda a za necelých pět minut vystoupila Bella ze dveří.

„Madam,“ oslovil jsem ji a políbil na ruku. Usmála se a ona mě políbila do vlasů. Přišli jsme k první svíčce z padesáti dvou. Sfoukli jsme ji společně. Chodili jsme od jedné k další a neustále jsme je sfoukávali a přitom se drželi za ruce. Při každém sfouknutí jsme se políbili.

Po delší chvilce jsme došli k posteli, kde byly okvětní lístky. Napsal jsem před Bellou z nich nápis: Miluji tě, Lásko. Na to si sedla k posteli a začala tvořit obrázek. Byl jsem na něm já a Bella ve svatebním dnu. Přitom, ale zvýraznila bříško červenými lístky. Věděl jsem, po čem toužila nejvíce. Po našem potomkovi. Přitom obrázku jí skáplo pár slz na růže.

Taktéž jsem si přál mít s ní potomka, jenže doktoři to vyloučili. Ale i přes to jsem si Bellu vzal a utěšoval ji, že když si ho adoptujeme, že tím někomu pomůžeme.

„Miláčku, třeba doktoři nemají pravdu,“ dával jsem jí naděje. Jenže ona mírně zakroutila hlavou a přisedla si ke mně.

„Kéž bys měl pravdu,“ promluvila ve smutku a pomaličku sunula své rty k těm mým. Začala se pro nás rýsovat nekonečná svatební noc.

Kapitola 10. Δ Kapitola 12.

Snad se vám díleček aspoň trochu líbil a vy mi tu zanecháte komentíky. Konec nebyl useklý... Další dílky budou mít děj rychlý. Nechci popisovat nic podstatného... Díky za minulé komentíky. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Miluješ mě ještě? - Kapitola 11.: