Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluješ mě ještě? - Kapitola 10.

31.07.2010 (18:45) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3200×

10. Důvod chování 2/2

Bella:

Když jsem spatřila ten nádherný prsten, tak jsem hned věděla, že nebude pro mne. Proč taky? Sice mi neustále říkal, jak mě má rád. Ale to jeho chování v poslední době bylo na mne moc. Chápala jsem, proč se tak choval. Chtěl dokázat prstenem, že si někoho bere a já pro něho byla bokovka.

Vrátila jsem mu prsten a řekla jsem všechno, co si o tom myslím. Se smutným pohledem si ho vzal. Odešel a já se svalila na podlahu. Slyšela jsem zvuk jeho auta, jak kola dráždí asfaltovou cestu, na které je někde i štěrk. Vzlykala jsem. Nohy jsem si dala pod bradu a přichytila jsem si je rukama. Vzpomínala jsem na naše šťastné chvilky. Představovala jsem si, jak by mě mohl požádat o ruku a jak bych odpověděla. I situaci jsem si představovala. Všechno okolo toho. Dokonce i svatební den a jak já říkám své ANO.

Říkala jsem si, jak jsem vlastně blbá, že jsem mu to mohla všechno žrát. Jenže takovej je život. Snila jsem si neustále svoji pohádku, kde bych měla věrného manžela a spoustu dětí. Pořád  jsem vzlykala. Pak jsem si sedla na postel. Něco najednou přerušil můj vzlykot.

Edward:

Jel jsem do květinářství a tam jsem nakoupil pro Bellu udobřovací růže. Bílé a rudě červené. Jediná byla modrá. Doufal jsem v to, že by mi snad mohla odpustit… Jednou.

Věděl jsem, že jí tak zmatu, že si bude myslet nemožné. Dost jsem jí tím ublížil. Dokonce jsem si připravoval, co všechno budu muset říct.

Tak do hodiny jsem byl zpět. Zaklepal jsem na dveře od Bellina pokoje a bez vyzvání jsem vešel dovnitř.

„Ty sem ani nelez,“ vyřkla větu s takovým odporem a hořkostí v hlase, až mi zatrnulo.

Viděl jsem ji, jak plakala. Měla červené oči. Došel jsem k ní a klekl si následně před ni. Pohladil jsem ji po tváři, lehce se otřásla.

„Nešahej  na mě nebo s tebou už nepromluvím. A jestli ses přišel jen omluvit, že si to nechtěl nechat dojít tak daleko… Smůla,“ vyhrožovala. Vztáhl jsem ruku k sobě.

„Tak se jen na mě podívej,“ pověděl jsem normálním hlasem. Měl jsem štěstí… Podívala se na mě. V očích se dala číst nechápavost.

Poklekl jsem k jejím nohám, které byly spuštěné z postele. Podíval jsem se jí do očí a začal jsem vytahovat sametovou krabičku. Otevřel jsem ji před jejím zrakem.

„Isabello Marie Swan, chtěl bych se tě zeptat, jestli bys mi potom všem prokázala tu největší laskavost a stala se mojí ženou? Myslel jsem si, že bys mohla pochopit mé odměřené chování. Mělo to působit drastičtěji a tys tohle neměla čekat. Mělo to být překvápko. Ovšem než mi odpovíš, chtěl bych se ti za to všechno omluvit. Vím, že si mi prve před tím odjezdem dala košem, ale jen bych chtěl vědět, jestli na tebe mám ještě nárok. Odpustíš mi někdy?“ Žádal jsem ji o ruku a přitom jí podával květiny. Ani bych nečekal, že si je vezme. Avšak si je vzala… Bylo to na dobré cestě.

„Není to jen nějaký hec nebo tvoje další matení?“ ptala se nejistě. Políbil jsem ji na ruku jako důkaz, že to všechno myslím naprosto vážně.

„Tak potom tedy… ANO, vezmu si tě. Ale příště kvůli tomu nedělej takovýhle předělávky osoby. Ani nevíš, co to pro mě bylo… Bylo to jako to nejhorší mučení, který jsem ještě nezažila. Tamten… incident byl jen slabý odvar… Tohle bylo něco daleko víc. Máš pravdu, že mě to překvapilo… Tohle se naprosto nedalo čekat.“ Ukončovala svoji řeč a já ji políbil na hřbet ruky a následně jí nasazoval ten prstýnek. Bella se štěstím rozplakala. Zvedl jsem se a ji si vzal do náruče. Párkrát dokola jsem se s ní otočil. A pak jsem nás nechal spustit do peřin.

„Ale stejně ti moc nevěřím,“ dodala zavrtaná v peřinách. Zvedl jsem hlavu a více se na ni zadíval.

„Řekni mi, co bys chtěla jako důkaz toho, že to všechno myslím vážně. Prostě mi na tobě záleží. Ať řekneš cokoliv, tak já ti to splním… Stačí jen říct,“ domlouval jsem jí. Na chvíli zavřela oči a zamyslila se.

„A co takhle… Nevím, jestli to není blbý,“ zadrhávala se v řeči. Pohladil jsem ji po líčku a vyzval ji k povídání.

„Já… mohla bych ti říct, jak by vypadala naše svatba? Kdy a kde? Pochopím, když se ti to nebude líbit… Víš, moje sestřička byla hrozně dobrá v dekoraci a přes oblečení byla maniak… Dříve jsem nic neuměla sladit, přesto se semnou učila, abych to uměla aspoň trochu vystylizovat. Mohla bych ti to tedy říct?“ vyptávala se. Byla hrozně rozkošná. Políbil jsem ji a dal si ruku pod hlavu.

„Přála bych si jen malou výzdobu. Bylo by to na písečné pláži při západu Slunce. Jeho paprsky by se odrážely od hladiny a ty by ozařovaly nás dva. Řekli bychom si své ano a pak se odebraly k mořské vile, kde by nastaly naše líbánky… A dál bych mohla nechat něco na tobě… Jenže vím, že se tohle nestane. Takže budu ráda, když si řekneme své ANO klidně na smetišti,“ smutně povídala Bella. Věděl jsem, jak ji opět překvapit. Nebylo by to tak drastické, ale pořádné překvápko by to bylo. Totiž já jsem měl tetu na Hawai, takže něco z toho by šlo zařídit bez problému. Vyznala se v dekoraci, takže všechno okolo by bylo bez problémové.

„Třeba seženeme nějaký pěkný flek.“ Usmál jsem se na ni. Pohladila mě po tváři a pomalinku se na mě vrhala. Líbala mě vášnivě, avšak já se od ní odtrhl. Musel jsem se zeptat na důležité věci.

„A kdy bys chtěla mít svatbu?“ Zvědavost mi nedala a já se už ptal mé snoubenky. Jak krásně to slovo znělo… Snoubeka.

„Já nevím, jestliže uděláme maturitu, tak někdy v červnu? Tak třeba 26. června? Ten datum by byl dobrý,“ radostně pověděla a posadila se mi do klína. Zvedl jsem se a ji si více přivinul k mému tělu. Líbl jsem ji na čelo.

„Ano, to by šlo. Na přípravy času dost. A komu se budou rozesílat pozvánky?“ Zamyšleně se na mě podívala a mlčela pěknou chvilku.

„Tvojím rodičům, mojím rodičičům, nejbližším kamarádům a svědkům? To by mohlo stačit. Mně to stačí jen v rodinném kruhu za takových podmínek.“ Udivil jsem se, že chtěla pozvat její matku, ale kecat jsem jí do toho rozhodně nechtěl.

„Dobře, naprosto s tím souhlasím. Ale místo a čas nech zařídit mě. Velice rád se o to postarám.“ Kývla a začala se semnou mazlit. Nedalo se jí odolat, tak jsem jí všechno s velikou chutí oplácel. Nakonec jsme zůstali na sobě přilepení v tělesném objetí.

Začalo se stmívat a mě napadl docela bláznivý nápad.

„Co kdybychom se šli vykoupat a tím bychom i Casidy vyvenčili?“ S údivem se na mě podívala. Venku bylo na květen veliké vedro. Stoupla si a zasekla se na místě.

Z nenadání se rozběhla ke skříni a vytáhla si vytahané tričko a kraťasy. Podívala se na mě a skousla si ret, pokývla hlavou a začala se přede mnou svlékat. Kdybych mohl, vrhl bych se opět na ni a nepustil bych ji. Ale takovej zvrhlík jsem nebyl.

„Co to děláš?“ zvídavě jsem se jí zeptal. Pohlédla na mě.

„Beru si na sebe anti-sexy plavky,“ odpověděla zvesela. Byl jsem toho celý nesvůj, že by Bella nenosila obyčejné bikiny. Ne, ona musela nosit vytahané obyčejné oblečení.

„A to jako jdeš na ostro?“ Napadla mě ta otázka a já se hned musel zeptat. Ale byl to děsnej rozhovor.

„Jo… Zkus to taky. Já už to nedělala pěkně dlouhou dobu. Na co plavky, když se stmívá? Domů půjdu mokrá… To mě vždycky bavilo. Bikiny si šetřím na léto. A to jsem ještě chodila naboso. Ale to bys mi nejspíš nedovolil, tak si beru žabky. A co ty?“ Tak tohle jsem nečekal.

„Chodil jsi někdy na ostro?“ A tohle už tuplem ne. Že by byla jen trošinku úchylná?

„Nechodil,“ odpověděl jsem rázně. Čekal jsem, že by mě mohla přemlouvat.

„Zkus to. Je to prča. Taková volnost, svoboda. Vždyť si v Americe, na co se upínat? Vím, myslíš si, že jsem úchylná, ale když je dobrá nálada… Tak řádim víc, než kdybych měla opičku.“ Naprosto mě během pěti minut jen překvapovala. Vnutila mi jít tedy jen v tříčtvrťákách a na ostro. Celkem to bylo příjemné. Opravdu jen volnost a ten komfort.

Šli jsme pro Casidy, která šla bez vodítka. My s Bellou jsme šli ruku v ruce. Na cestu nám svítil Měsíc v úplňku, takže ani baterku jsme nepotřebovali. Přišli jsme k nějakému temnému jezeru. Od něho se odrážel měsíční svit. Viděl jsem naprosto všechno i to, co se stalo Belle.

Kapitola 9. Δ Kapitola 11.

Opět useknutej konec. Ale mě to prostě baví... Neumím si pomoct. Takže mám otázku. Co si myslíte, že se stane Bella a bude to mít nějaký následek? Snad se vám dílek líbil a vy mi tu zaencháte komentíček. Díky moc. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Miluješ mě ještě? - Kapitola 10.: