Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluješ mě ještě? - Kapitola 1.

13

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Miluješ mě ještě? - Kapitola 1.Přicházím s další kapitolovou povídkou. Bella je znásilněná a Edward ji najde v lese u silnice. Ačkoliv se Bella bojí, tak ji Edward odveze do nemocnice. Bell se bojí mužů a z Edwarda nemá nejlepší pocit. Tak, doufám, že si to přečtete a napíšete svůj názor. Za všechny komentíky budu velice ráda.

29.06.2010 (15:30) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 7597×

Miluješ mě ještě?

 

1. Zvrat

Rodiče se doma celkem dost hádali. Nechtěla jsem to nadále poslouchat. Rozhodla jsem se jít do lesa. Chodila jsem po silnici, protože zdejší lesy byly hrozně mokré. Celé to prostředí bylo vlhké. Rodiče už byli zvyklí na moje časté odchody do lesa. Měla jsem tam jedno oblíbené místečko, kde jsem přemýšlela a odpočívala.

Zase se mi jednou zběhly myšlenky a já byla v lese, i když se stmívalo. Tohle se mi ještě nikdy nestalo. Byla jsem z toho taková celá nesvá. Očekávala jsem, že se při dnešní cestě zpět něco zvrtne. Má intuice byla velice přesná… Zvrtlo se něco.

Šla jsem za šera domů, když okolo mě pomalinku projíždělo auto s černými skly. Docela jsem se obávala, co se stane. Protože po zdejší silnici nikdy nejezdila auta tak šíleně pomalu.

Auto se zastavilo a mě zas srdce. Nevěděla jsem, co nyní přijde. Co bude dotyčný chtít.

Řidič stáhl okýnko a já se zarazila a čekala nějaký podnět.

„Dobrý večer slečno, vede tahle silnice směrem na Seattle?“ zeptal se mile řidič.

„Dobrý, ano vede. Jenže nyní je objížďka. Vraťte se a na nejbližší křižovatce odbočte doprava. Dále už budou ukazatele,“ zareagovala jsem na mladého muže s bronzovými vlasy.

„Děkuji.“ Kývla jsem hlavou a dále neodpovídala. Auto odjelo a mě spadl kámen ze srdce.

„Bože, ty jsi tak blbá. Bojíš se jen takovéhle prkotiny. To hned musíš myslet na to nejhorší?“ říkala jsem si nahlas do šera. Musela jsem se usmát nad mým uvažováním, protože tohle nebylo normální.

Jenže pak jelo další auto. Nebylo nijak zvlášť krásné. Zastavilo a já už to díky předešlé situaci nějak nevnímala. Jenže to byla jaksi chyba.

Já si šla pořád svou cestou. Slyšela jsem za sebou těžce dopadat kroky. Otočila jsem se a přede mnou stál tak třicetiletý chlap.

Pevně uchopil mou ruku a já jen čekala, s čím přijde. Vytřeštila jsem na něho oči a pomalu se začala třást.

„Tak krásná kost a tady samotná v lese, v temnu. To si nesmím nechat ujít takovou příležitost,“ vlejzavě pověděl a já se na něho zhnuseně dívala.

„Nechte mě být! Co vlastně po mě chcete?“ zeptala jsem se strachem v hlase. Rozešel se více do lesa. Já nespolupracovala, proto mě musel táhnout. Hrubě mě opřel o strom.

„Co by tak muž v mém věku mohl chtít po takové čisté dívce jako jsi ty? Neříkej, že tě nic nenapadá.“ Po doznění těchto slov mě začal velice hrubě líbat. Už ten začátek se mi nelíbil. Začala jsem se pod ním smýkat. Pořád jsem se jen vrtěla a kroutila hlavou. On mi dal facku.

„Jestli nebudeš v klidu, tak si dojdu do auta pro mačetu a nechtěj vědět, co z tebe zbude,“ zlostně na mě hulákal. Natolik jsem se bála, že jsem se raději ani nehnula. On pokračoval a začal mě nanovo líbat. Ještě víc a hruběji. Jednou rukou mě držel a druhou šmátral po mém oblečení, až našel skulinku a tam ruku zasunul. Vůbec se mi to nelíbilo. Velice tiše jsem začala plakat.

Strhnul ze mě bundu a podkopnul mi nohy. Já to nečekala a sletěla jsem na zem. Nejspíš jsem dopadla na nějaký kořen stromu. Poslední, co si pamatuji je, jak mi stahoval kalhoty.

Probudila jsem se a byla tma. Chtěla jsem se zvednout, ale píchalo mě v podbřišku. Teprve nyní mi došlo, co se stalo. Byla jsem znásilněna. Začala jsem se klepat zimou i strachem. Strachem o sebe, protože povětšinou takhle postižené dívky nemohou mít děti. Já si vždycky přála mít velkou rodinu.

Poté, co jsem si všechno dala dohromady… Začala jsem plakat. Velice pomalu jsem si sebrala bundu. Naštěstí v ní byla baterka. Nevěděla jsem, jak se vůbec dostanu domů. Navíc, co řeknu rodičům.

Na mechové půdě jsem zahlédla silnější klacek, o který bych se mohla opírat. Docela za dlouhou dobu jsem se doplahočila k silnici. Pokaždé, když projelo auto, pohltil mě strach. Strach z předešlé situace, že by se mohla opakovat. Toho jsem se velice obávala a doufala, že vůbec dojdu domů.

Ušla jsem sotva sto metrů a opět zastavilo auto. Bylo to auto s kouřovými skly. Otevřely se dveře a z nich vystoupil vysoký štíhlý mladík s bronzovými na krátko ostříhanými vlasy. Porozhlédl se a šel mým směrem. Poznala jsem toho kluka. Byl to ten, který potřeboval poradit cestu do Seattlu.

Přistoupil ke mně a já se na něho se strachem podívala.

„Slečno, co se vám stalo?“ zeptal se starostlivě. Nevěřícně a s bolestí v obličeji jsem se na něho dívala.

„Nechte mě být, neubližujte mi a nechte mě,“ prosebně jsem říkala k němu. On se ale více přiblížil a nejspíše si něčeho všiml, protože se mu zatajil dech.

„Slečno, vždyť krvácíte. Na hlavě máte tržnou ránu. Musíte okamžitě do nemocnice,“ žádal mě, abych jela s ním do nemocnice. Mužům jsem od té události nechtěla věřit.

„Prosím nechte mě být. Já se vás bojím,“ povídala jsem se strachem k jeho osobě. Nešťastně zakroutil hlavou. Nevěděl, co si má se mnou počnout.

„Slibuji, že vás odvezu do nemocnice a nechám vás být. Jen mě prosím poslechněte. Jde vám o život.“ Poslední část jsem si uvědomila natolik, že bych třeba opravdu nemohla mít nakonec děti. Proto jsem nedůvěřivě a velice pomalu šla k autu. Pokaždé, když se mě dotkl, aby mi pomohl, zakroutila jsem v negativu hlavou.

Pomalu jsem došla k autu, ačkoliv nerada, ale sedla jsem si na místo spolujezdce. Celou cestu vyhrávalo v autě příjemně rádio. Nikdo za tu dobu nepromluvil. Na sedadle jsem seděla přikrčeně a přimáčknutá na dveřích.

Po delší době zastavil na nemocničním parkovišti.

 

2. Kapitola

 

Doufám, že se vám první kapitolka líbila. Jestli ne, tak to napište do komentářů a já s tím sekám. Přiznám se, že mě tohle baví psát, ale jestli se vám to nelíbí... Jinak budu ráda za každý koment. Díky moc. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Miluješ mě ještě? - Kapitola 1.:

 1
1. vlkodlak
25.12.2013 [23:50]

Co máte pořát s tím znásilňováním Belly? Emoticon ale jinak skvěle Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře