Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Miluješ mě ještě? - Epilog

10.02.2011 (16:30) • PeTi • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 3012×

EPILOG

hudba:

Bella:

Svatba se odehrávala na Galapágách. Všechny páry nastoupily před malý oltář. Kněz to pojal trochu netradičně. Nejdříve se ptal mužů, zdali si berou své drahé polovičky.

Ozvalo se hlasité ano.

Pak se podíval na všechny přítomné snoubenky a zeptal na stejnou věc. My ženy jsme chtěly potrápit naše muže, takže jsme na chvíli počkaly. Naši muži se na nás tázavě podívali. My se na ně usmály a řekly to jednoduché krásné ano.

Poté se každá dvojice políbila.

Alice se už nejmenovala Swanová, ale Whitlocková. Rosalie se změnilo jméno na Cullenová. Mně a Esmé příjmení zůstaly.

Navečer se chystala menší oslava. Lincoln s Debbie šli velice brzo spát. Nechtělo se jim, ale my se jich neptali.

Celý večer jsme poklábosili. Každý řekl, kam se chystá na svatební cestu. Takže bychom se více jak čtrnáct dnů neviděli.

Jasper s Alice letěli na Velikonoční ostrovy. Carlisle vybral pro Esmé Madagaskar. Emm s Rose se dohodli na Maledivách. A já s Edwardem? V podstatě nám to bylo jedno. Ale pronajali jsme si Tahiti na čtrnáct dnů.

Odlétalo se až druhý den po svatbě. Děti spaly vedle v pokoji a ten byl odzvučený.

Seděla jsem na posteli ve svatebních šatech. Nohy jsem měla spuštěné přes okraj postele. Edward si ke mně přisedl a významně se na mě podíval. Začal mi rozepínat na zádech zip od šatů. Jeho prsty mě šimraly na zádech. Já mu sundala sako, rozepnula bílou košili a rozvázala modrou kravatu.

Přesedla jsem si čelem na něj do jeho klína. Jeho ruce jsem položila na mé boky a ty své jsem si dala za jeho krk. Začala jsem ho pozvolna líbat. On se velice rád přidal. Zahrnuli jsme i souhru našich jazyků.

Jeho ruce se mě zlehounka dotýkaly a kroužily na mých bocích. Pak pomalu začal vyhrnovat sukni, až mi ji přetáhnul přes hlavu. Seděla jsem na něm jen ve svatebním spodním prádle s krajkami. Bylo sladěné do světle modré barvy.

Nechtěla jsem být dříve svlečená než on. Proto jsem mu sundala košili a vrhla se na rozepínání pásku. Ten se rychle rozevřel a já ho vytáhla. Poté následovaly jeho kalhoty a boty. Seděl tam jen ve slipech a já na něm ve spodním prádle.

Jeho ruce si rychle našly cestu k odepnutí mé podprsenky. Lehounce ji ze mě sundal. Pomalu se přibližoval k mým ňadrům. Jedno uchopil do své mužné ruky a druhé do svých úst. Nejen že líbal moje ňadra, ale i dekolt a obličej. Chtěla jsem mu ten krásný pocit oplatit, ale on mě položil do nadýchaných peřin.

Peřiny se zavlnily… Edward mi stáhl i ten poslední kousek mého spodního prádla. Chtěl i sobě stáhnout to oblečení, ale já si to chtěla vzít do svých rukou. Když všechno oblečení zmizelo někde poházené v pokoji, tak se Edward přesunul nade mě.

Ruce hladily mé nahé tělo. Sklonil se k mé pokožce a začal obdařovat moje bříško polibky. Když jsme byli natolik navnadění, tak pomalu pronikl do mě. Z úst jsem vypustila slabý sten. Edward věděl, že mě nic nebolí, tak se ani neptal. Pomalu se začal ve mně hýbat. Zavřela jsem samou slastí oči a užívala si to opojení.

Víc se na mě natiskl, že to vypadalo, že mě objímá… Možná, že mě objímal… Víc se vžil do té činnosti. Začal o trochu silněji přirážet a my jsme se pomalu dostávali každým přírazem k vyvrcholení. U toho jsme každý nahlas vydechli. To nás probudilo z toho okamžiku.

Začali jsme si to vyčítat a nepřáli jsme si, abychom vzbudili naše děti. Naštěstí nic nešlo slyšet z vedlejšího pokoje. Edward mě přikryl peřinou a sám se ke mně přitulil. Začala jsem se potichounku smát.

„Co se děje?“ zeptal se se zvědavostí. Políbila jsem ho na nos.

„Při naší první svatební noci jsme museli mít pořádek a teď? Všude bordel. Ale doufám, že už nikam neodejdeš beze mě,“ vyzvídala jsem. Krásně se na mě usmál a propletl naše prsty.

„Nikdy bez tebe neodejdu. To ti slibuji,“ přísahal a mně se udělalo opět o něco lépe. Celou noc jsme si povídali, co budeme dělat celou naši věčnost.

„Miluji tě, lásko,“ s něhou pověděl Edward.

„Já tebe taktéž, mucliku. To slovo se mi líbí, je to něco jako mazlíku,“ objasnila jsem mu a uložila se na jeho hruď.

Druhý den se brzo ráno odlétalo na Tahiti. Tam jsme prozkoumávali každý kousek ostrova. Každou noc jsme se sobě oddávali. Dětem se ten ostrov moc líbil. Strávili jsme tam nezapomenutelných čtrnáct dní. Když jsme se vrátili domů, tak jsme tam byli jako první. Další členové rodiny se vraceli až další dny.

Ten den jsem na něco přišla. Bolela mě hlava, nejspíš to bylo z toho přesunu do jiného podnebí. Nijak jsem to neřešila. Když jsem se v noci svlékala před Edwardem, tak si něčeho všiml.

„Jak moc by se ti líbilo mít dalšího našeho potomka?“ zeptal se mě. Začal jsem přemýšlet.

„Bylo by krásné, cožpak o to, ale jak by to vzali naši prckové?“ obrátila jsem moji odpověď do otázky. Přešel ke mně a uchopil mé ruce do těch svých.

„Oni by si to hrozně přáli, navíc,“ přenesl jednu naši ruku na moje bříško, „něco se tu rýsuje. A možná to bude další potomek,“ řekl s láskou a něhou dohromady. Na místě jsem se rozklepala a rozplakala.

„Ty ho nechceš, co?“ optal se vystrašeným hlasem. Podívala jsem se na něho s uplakanýma očima.

„Chci, jen je to nepředstavitelné, že na začátku mého života zde jsem neměla šanci mít aspoň jednoho a nakonec budu mít tři,“ odpověděla jsem šťastně. Edward mě pohladil po vlasech. Já ho s radostí objala a vrhla se mu na rty.

„Budeme to muset říct rodině, co?“ zeptala jsem se.

„Nebo uděláme překvápko. Debbie zablokuje Alice vidění o tvém stavu, nebo je jen trošinku pozmění. Až budeš mít větší bříško, tak uděláme okamžik překvapení, že jsme to taktéž netušili.“

„A teď si pojď, prosím, lehnout,“ poručil mi zlehounka. Ulehla jsem si vedle něho.

„Miluji tě,“ uslyšela jsem poslední slova v mém životě a ulehla jsem tak do nekonečného spánku.

xxx

Pak jsem se probudila na nemocničním lůžku a podívala se okolo. Všude byly přístroje. Podívala jsem se na svoje ruce. Byla jsem mladší než před chvílí.

„Edwarde?“ zakřičela jsem do místnosti.

„Edward je můj adoptovaný syn, slečno. Dennodenně tu u vás sedí a čeká, až se probudíte. On mi o vás sice nepověděl, ale prý mu mám zavolat, až se probudíte.

A v tu dobu začali mnou kolovat pochybnosti, že to všechno byl jen krásný sen, který bych si přála prožít. Edward přišel do půl hodiny. Když jsem ho viděla, rozplakala jsem se.

„Byl to jen sen?“ zeptala jsem se na první věc, která mě napadla.

„Ty víš, že to nebyl sen. Jen se podívej do šuplíku, je tam fotka z naší svatby.“ Podívala jsem se a opravdu tam ležela.

xxx

S křikem jsem se vzbudila a třásla jsem se. Nevěděla jsem, co se to dělo. Celou tu dobu. Mysl se mi pomátla a já si myslela, že snad už nebudu žít. Jako bych žila dva odlišné a přesto stejné životy. Rozplakala jsem se a chytila jsem své nohy.

Edward se hned ke mně přesunul.

„Lásko, co se děje?“ zeptal se se strachem o mě.

„Já nevím, co se to děje. Buď se mi před chvílí zdál příšerně divný sen, nebo to je realita a tohle je sen. Nevím, kde jsem. Spíše nevím, co je skutečnost. Cítím takový silný nátlak v hlavě,“ se smutkem jsem si postěžovala. Edward si mě vzal do náruče a kolíbal mě.

„Lásko, pokud jsi tu se mnou a dětmi, tak je to realita,“ nedořekl to a najednou se rozplakal Lincol. Bylo to neobvyklé, protože on plakal málokdy. Edward se na mě omluvně podíval a šel k němu.

Po chvilce ho uspal a přišel velice nesvůj.

„Miláčku, co se stalo?“ zeptala jsem se ho. Pohladil mě po tváři.

„Lincoln mi ukázal, co viděl. To děťátko, co máš v sobě, tak má velice silný charakter. Je jen pár týdnů staré, ale přesto už má silný dar. Sama jsi ho pocítila na sobě. Umí vytvořit sen, který není reálný, avšak jeho oběť si to myslí a je dezorientovaná. Nevím proč, ale ukázal mi, že Aro se rozhodl jmenovat nového následníka trůnu. Prý jen co vyroste. Asi až mu bude dvacet let, tak se pro něho staví a odvede ho,“ pověděl a já začala mít tušení, že by to mohlo souviset s námi...

Nakonec jsem byla ze všeho šťastná. Měla jsem manžela, děti a nejbližší rodinu. To samé měl Edward a naše rodina, která se právě chystala domů.

The End Story

shrnutí

Kapitola 25. Δ Kapitola 1.

Tak snad se ten poslední díleček líbil a nijak vás nezklamal. Budu velice vděčná za každý váš komentík. Děkuji všem za ty minulé. PeTi

Autor: PeTi (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Miluješ mě ještě? - Epilog: