Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Milovaný sluha - 5. kapitola

28.03.2011 (22:00) • lirka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 2043×

„Jé, Demetri, jsi to ty?“ usmála jsem se.
„Ahoj, Bello, jak se máš?“ řekl temně.
„Výborně. A co ty? Co tu děláš?“ usmívala jsem se pořád.

* * * * *

Jedním rychlým pohybem mě mrštil do uličky, dopadla jsem šikovně na starou a špinavou matraci, kde se po nocích válejí bezdomovci. Sykla jsem bolestí. Nemohla jsem mluvit, nemohla jsem zapnout svoji schopnost. Za necelou vteřinu stál u mě, poklekl a podíval se na mé tělo. Letmo se mě dotknul. Trhnul za větrovku. Znovu se pokochal a pohladil mě po mých ňadrech. Zařvala jsem o pomoc. Dal mi facku a zle se na mě podíval. Už jsem mlčela, chtěla jsem přežít! Jedním velice rychlým pohybem mě surově vyvlékl ze zebrovaného topu a podprsenka letěla za ním. Jen jsem zavřela oči a čekala, až si užije. Byl tak odporný, slizký. Jen jsem cítila, jak do mě proniká… Vzdychal, hladil mě znovu a znovu po mých obnažených ňadrech. Já zhluboka dýchala, ale ne protože by se mi to líbilo, ale strachem!  

Najednou zmizel a já pořád ležela nahá na zemi. Byl čas se zvednout, sebrala jsem džíny a větrovku, které trochu přežily. Rychlou chůzí s roztřesenými koleny jsem šla k mému autu, nasedla jsem do něj a chtěla jsem být už doma…

„Belli, to už jsi doma?“ podivil se Edward, když jsem vešla do předsíně. 
„Jo, jo, Edwarde, jdu do sprchy, dej mi chvíli.“
Nejdřív jsem zalezla do šatny, kde jsem nechala to, co přežilo, a do špinavého jsem dala roztrhnutou větrovku a poničené kalhoty, jen boty přežily. Nahá jsem přeběhla do koupelny a zapadla do sprchy. 
„Bello, co se stalo? Brečíš?“ staral se Edward. Copak mu můžu říct pravdu? 

„Edwarde, běž na lov… Já nejdu. Užij si to,“ řekla jsem, když jsem se po chvíli uklidnila. 
Chtěla jsem ze sebe spláchnout tu špínu, to, že mě Demetri znásilnil. Nejde to, pořád vidím nadšení v jeho očích, když mě před sebou viděl nahou. Ani Alice to určitě neviděla. Nikdo o tom nebude vědět. A kdybych to řekla Edwardovi, tak ten by ho zabil a rozpoutal by válku. Ne, nikdo se to nesmí dozvědět. Kdybych tady měla svoji nejlepší kamarádku, moji malinkou Alice! Vždyť by tu mohla bydlet s námi, nic by se nestalo. Půjdu spát. Aspoň se trošku uklidním. Vyšla jsem z koupelny zabalená v županu, v šatně jsem si vzala pyžámko a zabalila se do deky…

„Edwarde?!“ slyšela jsem známý hlas.
„Alice, přijela jsi na návštěvu?“ Edward vstal z pohovky a šel za ní.
„Kde je Bella?“ optala se po příchodu do obýváku.
„Spí. Proč?“ odpověděl Eddie klidně.
„Viděla jsem, co se stalo. Je v pořádku?“ Alice mluvila vystrašeně, takže ona to měla ve vizi.
„Co se stalo? Včera brečela, mě vyhnala na lov, nevím, co s ní je,“ povzdechl si Edward.
„No. Demetri ji znásilnil. Edwarde, zhluboka dýchej, dýchej, uklidni se,“ tišila ho Alice.

Vstala jsem z postele a namířila si to do obýváku. 
„Alice?“ Seběhla jsem schody a ona mě ihned objala. 
„Kde je Edward?“ zajímalo mě, pak jsem si všimla otevřených dveří na terasu. 
„Odešel pryč, potřebuje se uklidnit,“ řekla a hladila mě po vlasech.
„Vrátí se? Tys měla vizi? Ví o tom Aro?“ ptala jsem se. 
„Klid, Bello, pojď, sedni si.“ Neustále mě objímala. 
„A… A… Aro o tom ví?“ vysoukala jsem ze sebe znovu. 
„Ano, ví,“ řekla pouze. 
„A co s ním udělá?“ ptala jsem se dál. 
„Demetri spolu s tebou znásilnil za ten večer ještě další tři dívky. Aro ho bude mučit, i když nerad, protože jeho dar byl výjimečný jako každý jiný. Bude ho upalovat kousek po kousku, utrhávat prst po prstu, protože to, co udělal, je nejhorší porušení zákona, jaké existuje.“ 
„Děkuju,“ řekla jsem a přitulila jsem se k Alice.

„Alice? Bello?“ Uslyšela jsem Eddieho hlas. 
„Tady jsme!“ zvolala jsem. 
„Ahoj. Kde jsi byl?“ Neodpověděl mi a začal mě zuřivě líbat, osahávat moje spoře oděné tělo. Tohle by přece Edward neudělal! Nebo…?
„Ty máš sytě karmínové oči!“ Usmál se, odkryl tím své bílé zuby, které svítily ve tmě pokoje. Olízl si rty a pak se vrhnul na můj krk. 
„Ááá!“ zařvala jsem a posadila jsem se. 

„Bello, co se stalo?!“ zvolala Alice, která seděla vedle mě.
„Noční můra,“ špitla jsem. 
„Dobrý, dobrý, byl to jen sen. A Edward tu ještě není,“ informovala mne.

O pár dní později…
Záchod se stal mým hlavním a velice dobrým přítelem, pořád jsem zvracela, i když jsem nic nejedla. Eddie si sháněl práci, byla jsem doma sama, Alice už odjela a nuda byla moje nejlepší kámoška. Jak mohl Damien říct, že Edward nemá žádné schopnosti? Vždyť vydrží s lidmi a nic nezabíjí, což jsem velice ráda, asi skrytý talent. Poloupírka, a dopadne tahle. Co se mnou je? Může poloupír umřít na nějakou nemoc?  Vzpomněla jsem si na pana doktora Carlisla Cullena, vytočila jsem jeho číslo a čekala, až to zvedne. 

„Dobrý den. Tady Isabella Swan Volturi,“ řekla jsem do telefonu. 
„Ah, Isabella. Co potřebujete?“ optal se.
„No, pane doktore Cullene, je možné, aby poloupírovi bylo špatně a zvracel?“ 
„Kdy jste naposledy dostala periodu?“ zeptal se doktorsky.
„No… Před šesti týdny, než jsem jela do Itálie.“
„Měla jste někdy nechráněný sex?“ Měla, a dokonce i nechtěný. 
„Promiňte, doufám, že jsem neuhodil na citlivou strunu.“
„Takže já jsem těhotná s Demetrim?!“ vypískla jsem. 
„Nejspíše ano,“ odvětil pouze.

Jsem těhotná poloupírka. Jsem těhotná s ním, je to jako jeden zlý sen, ze kterého se jen tak neprobudím. Co když mě Edward přestane milovat? Kvůli tomu, co nosím v břiše…

* * * * *

<< | >>

Nemáte slov jako já?

Autor: lirka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Milovaný sluha - 5. kapitola: