Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Milovaný sluha - 4. kapitola

19.03.2011 (21:45) • lirka • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 5062×

* * * * *

<</>>

* * * * *

„Edwarde, co se stalo? Jsi nějaký skleslý.“ Pokusil se na mě usmát, ale nepovedlo se mu to.
„Byl jsem u Damiena, je rozhodnuto,“ řekl tiše.
„A jak? Co s tebou bude?!“ Mé poloupírské srdce běželo jako o závod.

„Stane se ze mě upír. Zítra mě adoptivní otec Alice, pan doktor Carlisle Cullen, kousne a za týden spolu odjedeme do Ameriky!“ Když to dořekl, vstal a vzal mě do náruče a točili jsme se po pokoji a smáli se, cítila jsem se tak šťastná, tak zamilovaná… 
„A ten Cullen? Kdo to je?“ optala jsem se. 
„Je starej jako Aro, je to doktor, lidská krev se mu hnusí.“ Hned jsem mu vlepila polibek. 
„A Edwarde, budeš mít nějakou schopnost?“ zeptala jsem se.
„Bohužel žádnou. Proto s tebou mohu jet do Ameriky,“ usmíval se. Budou mi chybět tvoje zelené oči. 

Edward, můj sluha. Edward ten, který se tak úžasně směje. Ten, který získal moje srdce. Ten, kterého vždy budu milovat. 

O sedm dní později…

Dívala jsem se na to, jak hořel, jak se jeho tělo zmítalo v divokých plamenech upířího jedu, který mu proudil tělem. Pro něj ty tři nejhorší dny, tři dny utrpení a bolesti, které potom vystřídá nesmrtelnost. Věčnost. Ta nekonečně dlouhá věčnost jen a jen naše.

Celou proměnu měl zavřené oči, celou proměnu ze sebe nevydal ani hlásku a já konec bolestivé proměny zaspala. Bohužel – bohudík - jsem jenom hloupoučký poloupír.

„Bello…“ zašeptal medový hlas, tak zvláštní hlas. 
„Ed… Edwarde! Edwarde?!“ vzbudila jsem se tak rychle. Vedle mne na posteli seděl nějaký upír, tak krásný a tak podobný Edwardovi. 
„Ty jo, ty jsi tak krásný. Bledý a ty oči…“ 
„Ale no tak, Bello. Ještě něco řekneš a já se začnu červenat,“ řekl, ale pak mu došlo, co pronesl, a oba dva jsme se začali smát. 
„Jsi, já nemám slov.“ Neustále jsem si tu dokonalost prohlížela, byl jak z časopisu, ale takový je každý upír.

„Aro, velice ráda jsem tě poznala. Děkuji ti za všechno. A někdy tě zase přijedeme navštívit. Slibuju.“ Objala jsem svého otce, který na toto gesto asi nebyl zvyklý. Popravdě, oblíbila jsem si ho. Není takový, jak se o něm říká, je hodný a citlivý, jen má masku zlého a nebojácného upíra s červenýma očima. 

„Alice, bude se mi po tobě stýskat, někdy přijeď k nám na návštěvu, prosím.“ Také jsem jí objala, ona přikývla. Jak moc mi bude chybět. Moje malá střapatá Alice.

„Edwarde, máš všechno?“ Kývl na souhlas. Slíbil své matce, že jí bude navštěvovat, nebo ona nás. I já to té své pomocí e-mailu slíbila, ale jak mi to mohla slíbit ona?

„Já mám taky všechno. Volterro, moc se mi tady líbilo,“ řekla jsem a nastoupila do osobního letadla. Moje autíčko už čekalo v Americe, spolu s oblečením a doplňky. Z okénka letadla jsem se naposledy podívala na Volterru, na to krásné památné město. 

„Eddie, ty červený oči jsou strašidelný, vezmi si hnědé čočky. Budeme spolu chodit na lov, na zvířátka, jak to říkal doktor Cullen,“ usmála jsem se a políbila jsem ho, zněla jsem hloupě, ale jsem zamilovaná!

Cesta uběhla rychle, na letišti v Seattlu jsme nastoupili na taxík, který nás dovezl k našemu domu. 

„A teď nám začíná nový život.“ Usmála jsem se a uviděla dům, obrovský dům! 

„A jsme tady,“ řekl Eddie, stáli jsme před obrovskou vilou. Tak tady budeme bydlet?! Spadla mi brada. Aro, tak toto jsem nečekala. 

Zaplatila jsem taxikáři a vydala se vstříc novému domovu. Zastavila jsem se před naší rezidencí a rozhlédla jsem se. Tak obrovský dům! A pro dva lidi! Kdo to bude uklízet?

„Miláčku, pojď dovnitř,“ usmál se na mě Eddie a já šla. 

Vešla jsem dovnitř, prošla jsem fialovou kuchyní, spojenou se stejně zbarveným obývacím pokojem, vyběhla jsem jedno poschodí nahoru, za prvními dveřmi se schovávala ložnice, prošla jsem ložnicí do dalších dveří - koupelny a poslední dveře patřily naší šatně, kde už byly naše věci. Vyšla jsem z ložnice a vešla do jiného pokoje - pracovna - na co pracovna? Na stole ležela zlatá kreditka a tam bylo napsáno „Dárek pro moji dceru, Aro“.

Po pracovně jsem vlezla do dalších dvou ložnic (první, druhá). Pro člověka strmým schodištěm – skoro jako žebřík, no možná přeháním, jsem vylezla na terasu úplně nahoře našeho domu. První, co jsem spatřila, byla vířivka, odhadem tak pro čtyři lidi. Sešla jsem zpátky do kuchyně a pak jsem se dostala do garáže, kde kromě mého Mustanga parkovalo ještě Volvo a Lamborghini.

„Pěkný, pěkný.“ Vrátila jsem se do kuchyně a dostala jsem se na terasu, ze které byla vidět obrovská zahrada obklopená lesem. Velký bazén. Posezeníčko. Pěkné, pěkné. 

„Líbí se ti tady?“ zeptal se mě Eddie.
„Hrozně moc,“ usmála jsem se. Objala jsem ho a prsty jsem prozkoumávala jeho kamennou páteř. Otřeli jsme o sebe naše nosy a pak se dlouze políbili. Věčnost je malá, proti naší lásce. 
„Miluju tě,“ zašeptala jsem mu do ucha. Ani ty dvě slova nedokázala určit, to, co pro mě ten upír znamená. 
„Víš, jak si byl sladkej, když jsem tě poprvé viděla?“ Dál jsem šeptala zamilovaná slůvka. 
„A musím zavolat matce.“ Vzpomněla jsem si po chvíli.

„Edwarde, potřebovala bych si skočit do města, jela bych autem, nakoupila bych jídlo a večer můžeme jít na lov, co říkáš?“ kývl a já jsem se poloupírskou rychlostí rozběhla do mé šatny. 

Vzala jsem si zebrovaný top, přes to větrovku, džíny a k tomu tenisky. Doběhla jsem do garáže, pro mého mustanga, otevřela garážové dveře a vyjela jsem vstříc městu Port Angeles. Na parkovišti, jsem nechala auto a zbytek cesty jsem šla pěšky. Jen tak jsem procházela městem.

„Jé, Demetri, jsi to ty?“ Usmála jsem se. 
„Ahoj Bello, jak se máš?“ řekl temně.
„Výborně. A co ty? Co tu děláš?“ Takový divný úsměv, jako kdyby mi chtěl něco udělat…

„Ne!“ vykřikla jsem, ale nikdo si toho nevšiml. To je můj konec, pomyslela jsem si.

Konečně jsem se dopracovala k poslání kapitolky korektorovi (Velice děkuji za opravu) a poté sem dát povídku. Chtěla jsem se rozepsat na těch 1000 slov, ale nevyšlo to, pár slov mi k tomu chybělo, musela jsem to utnout, tak kde jsem to skončila, abych nic víc neprozradila. ;)

Autor: lirka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Milovaný sluha - 4. kapitola: