Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Milovaný sluha - 3. kapitola

12.03.2011 (21:30) • lirka • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 5182×

* * * * *

<<|>>

* * * * *

„Eddie, jsi můj sluha, takže budeš chodit oblíkaný moderně, tak aby ses mi líbil,“ mrkla jsem na něj.
„Dobře Bello.“ Usmál se. Krásnej úsměv. Ty vlasy. To tělo. Bello! okřikla jsem se.

* * * * *

V nákupním centru
„Takže, podíváme se na nějaké šaty, co říkáš, Bello?“
„Ale Alice…“ odporovala jsem, protože mám patery šaty ve skříni. Otočila se na mě s přísným pohledem.
„A Edwardovi, nějaké společenské oblečení,“ mumlala si. Došli jsme ke kabinkám.
„Vlezte si dovnitř. Do spodního prádla, budu vám nosit oblečení,“ řekla.
Nejdříve nosila různé obleky pro Eddieho, pak několik kravat a jedny boty.
Teď jsem byla na řadě já. Začali jsme lehčími šaty. První, druhé, třetí, čtvrté a poslední…
„Líbí se ti ty šaty?“ otázala se mě, když mi strkala do kabinky páté šaty a ty čtvrté nesla k pokladně.
„Jo, jen už toho má plné zuby…“ zabručela jsem.
„No, vidíš, a to nás ještě čeká aspoň 10 obchodů!“ Zasmála se.
„Nestraš Alice!“ Smála jsem se s ní.
„Alice? Kam všechny ty věci dáme?“ ptala jsem se.
„No, odjeli jsme protože, ti budou rozšiřovat šatník,“ řekla tiše. No, to si mě tam asi chtějí nechat na delší dobu.
„Aha, a co s těmi věcmi stane, až odjedu?“ To jsem nechápala.
„No, vezmeš si je sebou. Abys měla památku. Protože Aro, ach jo, to mělo být tajemství. Aro se rozhodl, že ti postaví vilu v Americe jen pro tebe a Eddie pojede s tebou. A je to venku,“ říkala, to tak abych to slyšela jen já. Pomocí mé schopnosti, jsem jí vymazala z hlavy, že mi to řekla. Nechtěla jsem, aby měla průšvih kvůli mně.
„A teďka se vrhneme na botičky!“ zvolala Alice, když zaplatila šaty. Zmučeně jsme se na sebe podívali s Eddiem, a pak vybuchli smíchy.
„Sedněte si tady a já Vám budu nosit botičky.“ Usmála se na nás Alice v obchodě. Sedli jsme si vedle sebe.
„Alice je ďábel, co?“ Usmála jsem se na Eddieho.
„Jo, no, ale hrozně fajn dívka. Akorát její přítel je divnej…“ řekl a tvářil se, jakoby si kousl do citronu.
„Bello,“ přijela s vozíkem a na tom, asi deset krabic s botami, vypadala komicky.
„Dobře, jdu na to.“ Vzdychla jsem.
První, prý potřebuju něco divokého, no toto je přesně ono… Druhý. Třetí, stejný boty jen v jiným barvě, fajn, já to neplatím, že jo. Čtvrtý, konečně tenisky. Pátý a Šestý, miluju conversky. Sedmý, další veselý boty, no jo, Alice má styl. Konec, už žádné boty!!!
„Dojdu zaplatit, počkejte před obchodem,“ řekla Alice, vzala vozík a dovezla ho k pokladně.
„Edwarde, jak ses dostal na hrad?“ zeptala jsem se ho. Zajímalo mě, že člověk tam přežije.
„No. Mám matku upírku, tak s ní žiju na hradě, ale nemám to tam rád.“ Usmál se na mě pokřiveným úsměvem, chápala jsem ho, také bych tam nemohla žít.
„Aha.“ Než jsem se stačila zeptat, přišla Alice a zamířili jsme do New Yorkeru.
„Jupí!“ Můj oblíbený obchod.
„Alice, jdu do kabinky, nos mi věci, děkuji!“ zvolala jsem a odběhla do kabinky. Doplňky. Oblečení pro letní den. Legíny. Fialovej kabátek. DC triko a tílko Paul Frank. Vejde se to do auta? Alice to dokáže, že jo?
„Alice? Chtěla bych nějakou kabelku…“
„To se podíváme v H&Mku, teďka se obleč, jdu to zaplatit.“

O 5 hodin později-na hradě
„Dobrý večer Aro…“ zvolala jsem. Já, Alice i Eddie, jsme byli ověšeni taškami s oblečením.
„Jak jste si užili nákupy?“ optal se otec.
„Výborně,“ řekla Alice a usmála se.
„Alice, nemám ti zaplatit to oblečení?“ zeptala jsem se u mě v pokoji.
„Cože?! Kdo tě pozval na nákupy? No…?“
„Dobře nic.“ Usmála jsem se.
„Ty vogo, nová šatna!“ Vběhla jsem dovnitř. Byla větší, prostornější, více místa. Super.
„Alice, ty jsi miláček!“ Skočila jsem jí okolo krku.
„Líbí?“ Usmívala se.
„To víš, že jo, a moc!“
„Bello, já půjdu, musím něco zařídit.“ Mrkla na mě, že by tušila, že se mi líbí Edward? Vždyť ona vidí do budoucnosti! Já jsem trubka, nejspíš si stojím na vedení. Ze srandy jsem si přešlápla a nic se nedělo.
„Edwarde, pomůžeš mi prosím s tím oblečením?“ optala jsem se ho.
„Jo, rád, Bello,“ nečetla jsem mu myšlenky, nechávám mu trochu soukromí, nechám se překvapit.
„Jsi spokojený s tím co ti Alice vybrala?“ optala jsem se ho mezitím, co jsem rovnala věci na ramínka.
„Jo, ona ví, co je pěkné,“ řekl tiše, byl hodně nervózní.
„Doufám, že si zítra vezmeš něco, co ti koupila, místo tohohle. Nějakou košili, džíny a conversky, třeba.“ Věnovala jsem mu jeden zářivý úsměv.
„Hotovo… Pff, ty máš teďka víc hadrů jak Alice.“ Zasmál se a já jsem se k němu přidala.

Skočila jsem do mé postele.
„Pojď si sednout, budem si ještě chvíli povídat, né?“ Udělala jsem na něj psí oči.
„Jo, fajn. Bello, ty jsi upírka? Co jsi zač?“ vypadlo z něj. Nervozitu chtěl zakrýt úsměvem, nepovedlo se.
„Aro je můj otec. Má matka je normální smrtelník. Takže já jsem poloupír. Je mi 32, ale vypadám na 17.“ Usmála jsem se.
„A... Jsi jedovatá? Víš, jak to myslím.“ Rozpačitě se usmál.
„Nejsem, neboj.“ Koukala jsem mu do jeho krásných zelených očí.
„A ještě jednu otázku, jakou máš schopnost? Pokud nějakou máš.“ Mrknul na mě.
„No, cokoliv s myšlenkami,“ řekla jsem a přisunula jsem se k němu blíž.
„Máš ještě nějakou otázku?“ zašeptala jsem mu do ucha, otřásl se vzrušením.
„Nemám,“ šeptl. Podívala jsem se mu do očí, viděla jsem v nich touhu a chtíč.
Políbila jsem ho zlehka na rty, oplatil mi polibek a nepřestával. Pomalu jsme si lehnuli na postel, ale on z ničeho nic přestal. Proč? Co se stalo? Co jsem udělala špatně?
„Musím jít, zítra ráno.“ Usmál se a zmizel za dveřmi.
Než jsem usnula, hodně jsem nad ním přemýšlela, je moc hodný, krásný a také stydlivý a já se do něj nejspíše zamilovala. Můj sluha a láska na první pohled. A co cítí on? Ano, líbím se mu, ale dokázal by se do mě zamilovat? Nebo miluje mě?


Jenom, co jsem se probudila, viděla jsem tu krásnou tvář Edwarda.
„Dobrý ráno…“ pozdravila jsem ho.
„Dobrý,“ odpověděl mi. Zvedla jsem se pro polibek.
„Dej mi chviličku, dojdu se umýt a obléct…“ Vyskočila jsem z postele.
V šatně jsem si vzala spodní prádlo, tílko, conversky, kraťásky a teďka si dám sprchu, umyju vlásky, namaluju a půjdu na snídani.
Když jsem konečně vyšla z koupelny, všimla jsem si, co má Eddie na sobě, triko, na tom košili, džíny a tenisky.
„Sluší ti to,“ poznamenala jsem.
„Edwarde, co se stalo? Jsi nějaký zkleslý.“ Pokusil se na mě usmát.
„Byl jsem u Damiena, je rozhodnuto.“
„A jak? Co s tebou bude?!“ Mé poloupírské srdce běželo jako o závod.

Konečně třetí díl. Co tomu říkáte? :)

Autor: lirka (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Milovaný sluha - 3. kapitola: