Pro ženu, kterou jednou miloval, udělá muž snad všechno na světě. Až na to, aby ji miloval znovu, jelikož láska je jako plamen, jakmile naroste, tak už zhasíná...
10.04.2012 (18:15) • Sharken, kajka007 • FanFiction na pokračování • komentováno 26× • zobrazeno 4091×
2. kapitola
Jasper sledoval dívku, toho hnědovlasého anděla, který před ním stál, a očima stále kmital mezi jejími rty a očima. Nemohl se rozhodnout, co je pro něj přitažlivější. Jestli ty plné rty, jenž oplývaly rudou září, nebo hluboké studánky čokolády. Toužil se však svými rty, které byly z mnohých bitev poznamenány jizvy, dotknout těch jejích a při polibku, při tom lehkém dotyku rtů, sledovat jiskry v jejích očích.
Něco se vedle něj pohnulo. Alice. To na něj zapůsobilo líp než studená voda. Zatřepal hlavou, a tím se alespoň částečně zbavil hříšných myšlenek na toho hnědovlasého anděla. Jeho rozum mu napověděl, že by měl být někde jinde. Nebo spíš u někoho jiného. Tělo se bránilo, ale jeho rozum byl vycvičen o něco líp. Sebral svoje věci a odcupital za Alice. Tentokrát to vyhrál naštěstí rozum, bál se ale, že tělo se pro příště poučí…
Bella nechápala, co se právě před jejíma očima událo. Chvíli před ní seděla malá černovláska, která láskyplně držela pod lavicí jeho, a minutu nato tam už nebyl ani jeden. Zatřepala hlavou, přesně tak jako před chvíli ten blondýn, a sedla si do lavice. Na to samé místo, kde ještě před chvíli seděl on. Blonďatý lev…
Alice seděla na lavici před školou, která jí na chvíli skýtala útočiště od smutné pravdy. Kdyby mohla plakat, tak by jí po tvářích tekly hrachy slz. O lidství však už dávno přišla. Nedokáže si ani vzpomenout jak, nemůže si vybavit svou rodinu, svůj minulý život. Za to ona, ta nová lidská dívka, má celý život před sebou. Když se Alice na ni podívala, v tu chvíli se pro ni zastavil svět.
V očích se jí ukázaly záblesky budoucnosti týkající se Jaspera. Budoucnosti, která byla nikoli s ní, ale s tou dívkou. Myslela si, že je to jen žert, ale když pak viděla zasněný výraz svého manžela, kterého milovala víc než cokoli na světě, poznala, že její dar neselhal. Měla chuť ho napomenout, aby si utřel slinu v koutku, tak daleko její uražená pýcha zašla. Neřekla to. Proč? V ten moment nedokázala vypustit z úst jediné slovo. Všechno jí selhalo. Mozek přestal fungovat, nedokázala přijmout onu skutečnost, která se před ní rýsovala tak jasně, jako kdyby se to odvíjelo přímo před jejíma očima.
Viděla jejich polibky, jeho ruce, ty nejněžnější ruce na celém světě, jak bloudí po těle té lidské holky. Na mysl se jí vedralo vhodné pojmenování. Coura. Proklínala ji.
„Alice?“ zašeptal někdo za jejími zády. Jasper. Přišel za ní. Chtělo se jí vyskočit radostí, chtělo se jí létat. Třeba to byl jen hnusný výplod její unuděné fantazie. S radostným úsměvem se obrátila na svého milovaného a podívala se mu do očí. To, co v nich spatřila, ale nechápala. Snad bolest? Nad čím, proboha?
Její oči se zamlžily a jí se před očima objevily zase ony střepiny budoucnosti. Viděla jeho žár v očích, viděla jeho smyslný úsměv, jeho úd, který až po okraj plnil ženské tělo. Nikoli její. Tohle bylo jiné. Byla to trochu snědější pokožka, nebyla to upíří. Byla to od ní. Znovu se jí do očí vkradly neexistující slzy.
„Alice, co se děje?“ zeptal se jíi Jasper a očima bloudil po jejím těle. Ale bylo to jiné… Jako by do teď byly jeho oči zaslepeny a on viděl Alici poprvé za celý svůj život jasně. Kriticky si uvědomil, jak je jeho žena až příliš malá, jak se její krátké černé vlasy ježí do prostoru, jako by to byla spíše hlava ježka. Očima bloudil níž. Měla malé rty, sice plné, ale ne tak jako ona. Neměla moc vyzývavé rysy. Boky nebyly moc zakulacené; nevypadala jako žena. Spíš jako malá holčička.
„Miluješ mě?“ položila mu přímou otázku. Zamyslel se. Ještě před pár minuty by bez váhání odpověděl ano, objal by svou nejmilejší a do ouška by jí šeptal svá vyznání lásky. Teď ale nevěděl. Jako by ho něco nového připoutalo k sobě.
Jako by jeho duše našla nový záchytný bod. Jeho tělo najednou toužilo být někde jinde, nejlépe u ní. Přál si ji držet v náruči a chránit ji. Moc dobře si uvědomoval ty nechutné fyzické potřeby těch mladých - životem unuděných - teenagerů, kteří seděli v učebně biologie a slintali nad jejími dokonalými proporcemi těla. Nad hubenou šíjí, která vybízela k polibku. Vzpomněl si na její ňadra, nijak moc velká, ale zato plná.
Vzpomínal, jak očima přejížděl po jejím pasu, po bocích a přál si nahradit oči rukama. Toužil ale i po jejích dotycích, po polibcích. Zachvátila ho prudká touha, přál si, aby svými horkými rty přejížděla po jeho jizvách…
„Já nevím,“ odpověděl po pravdě, „bojím se, že…“
„No, neříkej to!“ skočila mu do řeči. „Je lepší, když to neřekneš. Nebudu říkat, že to chápu, že mi to nevadí. Byly by to lži,“ zašeptala a nohou opsala dokonalý kruh po zemi.
„Je mi to líto,“ hlesl tiše a upřímně se jí podíval do očí. „Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Nikdy!“
Dlouhou chvíli tam ještě jen tak stáli a opětovali si pohledy plné bolesti, smutku a zklamání…
Mockrát vám děkujeme za komentáře u minulé kapitoly… Opět budeme rády za každé písmeno, ale i za smajlíka… ;)
« Předchozí díl Následující díl »
Autor: Sharken (Shrnutí povídek), kajka007, v rubrice: FanFiction na pokračování

Diskuse pro článek Milostná ruleta - 2. kapitola:
Tak síce trošku opozdene, ale predsa len som sa k tejto kapitole dostala.
Musím vám povedať, dievčence, že ste super duo...
Táto téma (B+J) nie je síce to pravé pre mňa, ale páči sa mi to. Ten štýl písania je naozaj dokonalý, pútavý...Neviem, či toto teraz písala kajka alebo Sharken...Ale každopádne to bolo skvelé
Len pokračujte, mňa to baví
pááááni, krása. moc hezká kapitola holky
Podle mě se povídka zatím odvíjí dobře. Obě krásně píšete. Ačkoli taky nemám moc ráda smíšené páry, jelikož je to klasika E+B atd.
Proto si myslím, že počet komentářů je tak nízký... Rozhodně to není tím, že neumíte psát, vždyť Sharken měla u jednoho článku přes sto komentářů, takže...
Ale jo, piště dál... Těším se na další kapču...
Mně se to líbí... A moc: ;)*
Páni... Tak to bylo... Krátké, ale dokonalé.
Celé představy a myšlenky popsány tak, až se do nich člověk dokázal vžít. Je mi Alice líto , tohle si vážně nezasloužila.
Těším se na další kapitolku.
Nádhera.
Zatiaľ som mierne zmätená , ale čakám na pokračovanie
Zlata moje, omlouvám se za můj pozdní příchod.
Kapitola se mi líbila, opravdu. Alice a Jasper procházejí těžkými chvílemi. Ale zase se mi líbí, jak jí to Jasper řekl na rovinu, na co zastírat, když to stejně Alice viděla?
Jsem zvědavá, jak se Jasper bude seznamovat s Bellou, jak na ni bude reagovat a jak se na to bude tvářit Alice. Takže... Jsem ve škole, musím už jít... Moc se vám to povedlo a já vám moc držím palce!
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!