Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Midnight moon ; kapitola 1 - Naděje (2. část)

17.12.2009 (11:30) • Katyy • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 919×

1. KAPITOLA  - NADĚJE ( 2. část)

Vzal mi tašky z ruky.

„Pomůžu ti, Bells,“ nabídl se.

„Jo, jasně .. díky, ale Jaku, proč jste vlastně tady. Většinou Charlie jezdí k vám, ne,“ mumlala jsem cestou do svého pokoje.

Vůbec jsem ten důvod nechápala. Jacob ani neměl zájem jezdit takhle blízko. Proto mě to tak udivilo.

„No Bells, já jsem nakonec přemluvil Billiho, abychom jsem jeli..no já víš, myslel jsem, že tě už hrozně dlouhou dobu neuvidím, že nebudeš chtít přijet do La Push, že ti to ty pijavice prostě zakážou.“

Měl vlastně pravdu, Edward si nepřál, abych do La Push jezdila. Ten důvod jsem neznala, ale tušila jsem. A když jsem se ho zeptala, odpověděl, že je prostě nebezpečné být s vlky o samotě.

V tu chvíli jsem si vždy vzpomněla na Emily. Ale stejně jsem věděla, že to pravý důvod nebyl. Edward a Jacob byli jako oheň a led, absolutně se nenáviděli. Nemohli jeden druhého vystát.

Když jsem se podívala na Jaka, měl pusu roztáhlou do širokého úsměvu a byly mu vidět bílé zuby, které kontrastovaly s opálenou až rudou kůží.

Když byl tady, absolutně jsem nemohla pomyslet na to, že by se mi s ním  mohlo vůbec něco stát. Bylo to prostě nemožné.

Jaka jsem považovala za mého anděla strážného. On mi nemohl ublížit. To jen já jsem ubližovala jemu.

„Bello, si v pohodě,“ vytrhl mě ze zamyšlení.

„No jo ,jasně že jsem“

„S těma podpadkama si fakt vtipná,“ řechtal se.

„Jo, to bude možná tím, že na nich neumím chodit.“

„Bells …kdy zase přijedeš do La Push. Všem se po tobě stýský. Sethovi, dokonce Leah, Paulovi, Emily i Samovi.

„No já nevím, Jaku, není to tak lehké jak si myslíš, je to hrozně složité, Edward je na tohle téma hrozně citlivý.“

„Jasně ten krvežíznivec ti má co kecat do života, vsadím se , že tohle není jediné téma, kde by byl takhle citlivý.“

Začervenala jsem se.

„Jak to myslíš“

„No, myslím i to, jak si řikala, že .. no že prostě je takovej … odtažitej“ mumlal.

„Jo, aha ty myslíš .. tohle, no já..“ koktala jsem. „ Víš přeci, že on je prostě už takový, je v těhlech věcech hrozně ohleduplný a zodpovědný, chce s tím počkat až budu … no .. až budu upírka.“

To slovo mě pálilo v puse. Kdykoli jsem ho chtěla vyslovit udělal se mi v krku knedlík.

Zvlášť mluvit o tom před Jacobem, nebylo moc vhodné.

„Aha, alespoň že tak, nerad bych se koukal na tvoje zohyzděný tělo, který by ti rozmačkal a totálně zničil“ zamýšlel se.

„Přestaň fantazírovat jo,“ zabrzdila jsem ho. „ V těch botách mi za chvíli upadnou nohy.“

Sundala jsem si ty podpatky a hodila je do kouta v pokoji. Nechtěla jsem je vidět alespoň rok. I když jsem si nebyla jistá, jestli na to Alice nepřijde a nenarve mi na nohu osobně.

Všechno tohle oblečení bylo celkově hrozně nepohodlné, potřebovala jsem se rychle převlíknout.

„Jaku, prosím necháš mě tady o samotě, musím se převlíknout, než přestanu dýchat.“

„Mě nevadí, když tě uvidím nahatou“ zamumlal

Setřela jsem ho vražedným pohledem.

„No tak já už radši jdu“ řechtal se na celé kolo tím dunivým smíchem.

Stejně jsem počítala s tím, že minimálně bude špehovat klíčovou dírkou.

Ještě že tady nebyl v blízkosti Edward. Vytáhla jsem ze skříně svoje domácí oblečení a poslouchala rozhovor Billiho a Charlieho zezdola. Bavili se o posledním utkání. Nic zajímavého.

Když jsem byla převlečená, otevřela jsem zase dveře, aby mohl dovnitř.

„Fakt pěkný,“ ukázal když vešel na fotku mě a Edwarda z mé oslavy narozenin u Cullenových.

„Tak takhle to u nich vypadá“ zajímal se, „ to asi před tebou ty rakve schovali, ne?“ zase se zasmál tím burácivým smíchem.

„Na tohle odpovídat nebudu, Jacobe,“ hodila jsem po něm vražedný pohled.

„No tak fajn jsem v klidu,“ koutky úst mu cukaly.

Natáhla jsem se na postel, tohle byl vážně náročný den, strávit od rána do večera s Alicí v obchoďáku. Paráda.

Jacob se natáhl vedle mě. Teplo z jeho těla bylo příjemné.

„Stejně nechápu, jak můžeš mít takhle divnej vkus“ zašeptal a koukal se do stropu.

„Jaku, kdyby si poznal někoho z Cullenů líp,“ začala jsem.

„V nejbližší době se na takovou akci nechystám“ řekl s neskrývaným sarkasmem v hlasu.

„Jestli máš takovéhle způsoby vnímání, nehodlám se s tebou o tom bavit.

Odfrkl. Zívla jsem. Byla jsem vážně hodně unavená.

Otočila jsem se na bok a položila si hlavu na Jacobovo břicho. Nepotřebovala jsem ani deku, jak byl horký.

Prsty mi kroužil ve vlasech a druhou rukou hladil po zádech.

Ani mi nedošlo, že jsem usnula. Vzbudila jsem se uprostřed noci.

Poznala jsem, že to příjemné teplo vystřídala ledová, dokonale mramorová hruď.

„Ach, Edwarde … usnula jsem? Kde je Jacob“ ptala jsem se zmateně.

„Ano, usnula si, Jacob odjel. Nečekal jsem, že se tady zdrží tak dlouho.

A nečekal jsem, že ho najdu, jak s tebou leží na posteli. Jeho myšlenky byly odporné“

„To je celý Jacob“ zahihňala jsem se.

A opět usnula v jeho ledové náruči.

Ráno bylo překvapivě chladné, na březen.

Charlie mi řekl, že mluvil s Renée a že jí mám okamžitě odepsat na ten email, co mi poslala.

Nehodlala jsem to nějak odkládat a počítač zapnula hned, protože jsem věděla, jaká by mohla být reakce Renée, kdyby nebylo po jejím.

Psala, že Phil se těžce nemocný, nějaká zdejší chřipka, nebo co. Nenapadlo mě, že by se mohla ptát na Jacoba, ale samozřejmě, že se zeptala. Na Edwarda se ptala taky, ale ne v takové míře.

Vsadila bych všechno, že ji k tomu navedl Charlie. Ráno musel odjet brzy, jel na ryby a Edward odjel brzo ráno na lov, takže jsem měla minimálně půl dne pro sebe.

Vstala jsem, vyčistila zuby a šla jsem si připravit něco k snídani.

Charlie mě překvapil, než odjel nakoupil ovesné vločky, paráda, taky psal, že si na jídlo zajde. Takže jsem nemusela vařit a tím se mi volný čas ještě prodloužil.

Na mobilu jsem měla jednu nepřijatou zprávu od Jaka:

Ta tvoje pijavice je protivná jak …. Včera mě vyrazil rychlostí blesku!

„Ach,“ povzdechla jsem si.

Tyhle souboje mezi Edwardem a Jacobem prostě nebyli schopné skončit. Nebylo možné je usmířit.

Sedla jsem si ke stolu a jedla snídani, mezitím jsem si pročítala noviny. Nic zajímavého. Zkoušela jsem volat Alici, možná i to nakupování by bylo zábavnější.

Zbyla mi poslední možnost, Jacob.

Samozřejmě že hned souhlasil, že pro mě přijede. A že pro mě má překvapení.

Přijel přesně na minutu. Zase oblečený do půlky těla. Koukala jsem na něj a kroutila hlavou.

„Co je Bells, líbí se ti moje břicho,“ zeptal se a potlačoval záchvat smíchu.

Zase jsem ho vraždila pohledem.

„Radši už nic něříkám,“ smál se.

„Tak co by si chtěla dělat,“ zeptal se, když jsme jeli směrem k La Push.

„No já nevím, je mi to v celku jednu.“

„Mám pro tebe překvapení Bells“

„Tak to jsem štěstím bez sebe,“ oznámila jsem mu ironicky, ale úsměvu jsem se nevyhnula.

Zaparkoval můj náklaďáček před jejich červeným domkem. Billy seděl na zápraží a něco si dělal pro sebe.

„Brr,“ otřásla jsem se, když jsem vylezla z auta. Zima dneska byla opravdu veliká.

Jacob to zpozoroval a rychle mě chytil za ruku a tiskl se ke mně. Pomohlo to, ve chvíli mi bylo horko.

Šli jsme na louku za jejich domkem. Vůbec jsem netušila, že je něco krásnějšího než rozkvétající a vonící louka tady v La Push.

Sedla jsem si do měkké trávy.

„Tak a teď zavři oři Bells,“ přikázal mi.

Nehodlala jsem z toho dělat nějaké divadlo, ale poslechla jsem ho.

„ A teď nastav dlaně“

Nebránila jsem se a rozevřela je.

Za chvíli mě v nich něco zastudilo. Otevřela jsem oči.

Byl to malý přívěšek na krk.

„Ten je tak krásný,“ vydechla jsem.

„Nepřeháněj zase,“ zakřenil se, ale bylo vidět že má radost.

Obmotala jsem si černou koženou šňůrku kolem krku a vysel mi z ní jenom ornament vyřezaný ze dřeva.

„Dělal jsem ho speciálně pro tebe,“ oznámil hrdě.

„ Strašně moc děkuji.“ Řekla jsem dojatě a políbila ho na tvář a pak jsem ho chytila za ruku a jeho a mé prsty se propletly do sebe.

„Jsem rád že se ti líbí,“ zopakoval ještě jednou.

Byl teď tak blízko, že jsem cítila jeho horký dech na mé tváři.

Koukla jsem se mu do očí.

Měl je tmavé, veliké a tak lačné. Jako by po něčem tolik toužil.

Nadechla jsem se a ucítila jeho horné, měkké rty na svých. Přitiskl si mě svou hruď.

Nejdřív jsem se bránila ale neměla jsem proti němu šanci, snažila jsem ho odstrčit vší silou rukama, ale neucítil vůbec nic.

Takže jsem spustila ruce podél těla a čekala až bude hotový.

Nejdřív mě laskal svými rty ale potom začal kroužit horkým jazykem po mých rtech…

Konečně  se odtrhl.

„Jacobe,“ zaječela jsem. „ Co to .. bylo?!“

Nehodlala jsem ho znovu uhodit a zlomit si ruku jako minule. Snažila jsem se co nejvíc potlačit vztek.

„Jenom to, co si sama už dlouho chtěla … líbilo se ti to, ne?“ řekl nevinně jako by se nic nestalo.

„No to si snad děláš srandu!“ řvala jsem.

Nevadilo mi, že jsem se chovala, jako ta největší hysterka.

Seděla jsem bez hnutí na studené zemi a pomalu začínalo pršet.

„Bello, měli bychom se jít schovat než promokneme na kost,“ přešel tu situaci jako nic. „ Teda jenom ty než promokneš,“ řechtal se.

Nehodlala jsem tu s ním dál být. Sebrala jsem se a utíkala ke svému náklaďáčku. I když byl hodně rychlejší, takže nemělo cenu utíkat, připadalo mi to osvobozující.

Mrkala jsem abych z řas dostala kapičky deště, už teď jsem byla úplně mokrá.

„Bello, Bello,“ řval.

Já už jsem ale seděla v náklaďáčku a hlasitě jsem nastartovala motor. Náklaďáček vydal hrozný zvuk, ale nakonec se rozjel.

Naposledy jsem podívala do zpětného zrcátka.

Jacob, úplně mokrý se zastavil, s tak bolestným pohledem, že by se do mě krve nedořezal.

Už jsem nepřemýšlela nad tím, jak to dopadlo.

Snažila jsem se zhluboka dýchat a dělat jako by se nic nestalo.

Na tváři jsem měla ruměnec. Srdce mi bilo jako o závod.

Rychle jsem zaparkovala, zabouchla dveře od náklaďáčku a utíkala ke vchodovým dveřím.

Charlie ještě nebyl doma.

Chtěla jsem, aby tu Edward teď byl.

Autor: Katyy, v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Midnight moon ; kapitola 1 - Naděje (2. část) :