Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Midnight 4.část

16.05.2009 (21:50) • WWewa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1198×

4.VLČÍ PŘÍTEL

Jacob půjčil čtyři filmy. Od každého žánru něco. Zvítězil krvavý thriller a hned po tom následoval akční film. Celý den jsme se moc smáli a k večeru už jsme se oba dva jen líně váleli -já na pohovce a Jacob na zemi-a společně jsme se smáli ubohým filmovým efektům. Popcorn se nedožil druhého filmu, takže jsme už neměli čas ho po sobě házet a hloupě se smát. Mohli jsme se víc soustředit na děj. Já jsem děj moc nevnímala. Spíš jsem pořád nedokázala uvěřit, že jsem tu s Jakem a vše je jako dřív. 

Začínalo se stmívat a s tmou přišel i smutek. Věděla jsem že po filmu mě Jacob doprovodí k autu, popřeje mi dobrou noc a já půjdu spát do domu plného upírů, kteří samozřejmě spát nemůžou. Po dlouhém hádání se sama se sebou jsem usoudila, že Jacob si taky potřebuje odpočinout. Zahnala jsem myšlenky na odjezd a začala jsem přemítat, jestli Jaka stojí hodně přemáhání zůstat vzhůru. Možná se bojí usnout, abych se na něj přece jen nevrhla. Pousmála jsem se. Moje spekulace přerušil hlasitý smích, který ke mně doléhal jak jinak než z podlahy. Naklonila jsem se přes okraj gauče, abych viděla co se děje tak vtipného. Jakmile se na mě podíval, vrhla jsem na něj tázavý pohled. ,,Ale no tak! To je snad v hollywoodských zákonech, že při každé srážce dvou motorových vozidel musí dojít k výbuchu? Vždyť to už je po páté!" Zasmála jsem se spolu s ním. Jako obvykle poznal, že to není můj smích od srdce. ,,Něco se děje? Vypadáš unaveně nechceš-" Přerušila jsem ho jak nejrychleji jsem mohla. ,,Ne nejsem unavená a ještě nechci jet domů!" Vyhrkla jsem s takovou rychlostí, že jsem si nebyla jistá, jestli to pochopil. Uvědomila jsem si, že jen jedna s těch věcí je pravda a bála jsem se, že na to přijde i Jacob. ,,Domů?" Zeptal se a zasmál se jako bych řekla nějaký hodně dobrý vtip. ,,Jestli si myslíš, že teď pojedeš domů tak to se mýlíš. Už tě nevrátím, vzpomínáš?" Zakroutila jsem hlavou. Nevěřila jsem mu i když mu v očích poletovaly veselé jiskřičky. ,,Ale já..." Nebyla jsem schopná říct toho víc. ,,Věci máš v u sebe v pokoji na posteli." U mě v pokoji? ,,Budu tu přes noc?" Začala jsem se vzpamatovávat. Zřejmě mu nedošlo, že mi málem přivodil srdeční kolabs. ,,Chytrá holka." Potvrdil mi mou domněnku, která už byla natolik zřejmá, že jsem ji ani nemohla nazývat domněnkou.

V tu chvíli kdy mi to všechno došlo jsem ještě pořád ležela ztuhlá na gauči a nakláněla jsem se nad Jacobem. To jsem ale ještě netušila, že moje tělo tak nezůstane dlouho. Byla jsem natolik mimo, že jsem ztratila rovnováhu a spadla jsem přímo na Jacoba. Hlasitě se zasmál a mě nic nebránilo, abych se smála s ním. Ten pád mi pomohl se vzpamatovat. Jen jsem trochu nemohla uvěřit tomu, že mě vykolejil natolik, abych se svými upířími smysly spadla z gauče. Objala jsem ho a byla jsem mu vděčná. ,,Díky." Řekla jsem. ,,Věř mi není to takový luxus, na který si zvyklá z domu. Ale navrhovala to Esme a zařizovala Alice, takže tě musím varovat." Rychle jsem vstala a Jacob byl v zápětí na nohou taky. ,,Pustil sis je do domu?" Pousmál se. ,,Jo. Smečka i Sam o tom vědí. Ví, že Alice je nebezpečná jen když nakupuje." Zakroutila jsem hlavou. ,,Ne o to mi tu nejde." Tvářil se zmateně. ,,A o co jde?" ,,Můžeš být rád, že ti ten dům ještě stojí. Snadno se mohlo stát, že by se Esme rozhodla přestavět to tady od základů." ,,Aha. Neboj, celu dobu jsem jí stál za zády." Nasadila jsem vážný výraz. ,,Moment. Říkal si Alice a Esme?" Pomalu přikývl. ,,Není tam i šatník, že ne?" Zděšení v mém hlase bylo patrné. ,,Ne, ale je tam velká skříň." To mě vyděsilo. ,,Jak velká?" Pousmál se a nasměroval mě do malé chodby. ,,Bude lepší, když se sama podíváš." Chvíli mi trvalo, než jsem se pohnula a měla jsem strach z toho, co Alice udělala. Neustále jsem musela myslet na to, jak to Jacobovi oplatím. Tohle bylo velké gesto a já jsem neměla tušení jak mu poděkovat. Byla jsem si ale naprosto jistá, že nějaký způsob najdu. Musí být něco co by Jacobovi udělalo radost, něco co chce.

Přede dveřmi jsem se zastavila a zaváhala jsem. Přemýšlela jsem, jestli chci opravdu otevřít dveře. Jacob ale rozhodl za mě. Vzal za kliku a popostrčil mě do neznámého krásného pokoje. Uprostřed byla velká dřevěná postel s nebesy bílé barvy a za dveřmi byl psací stůl. Na jedné stěně byl pás zrdcadla aby pokoj vypadal větší a naproti stálá ona slavná skříň.Trochu mě to vyděsilo. Byla obrovská. Samozřejmě. Povzdechla jsem si při pohledu na obří kolos přiražený ke stěně. ,,Alice." Vydechla jsem. Samozřejmě že vše bylo naprosto perfektní. Všechny kousky nábytku k sobě pasovaly jako dílky puzzle a dokonce i ta obrovská skříň se mi líbila. Znovu se mi potvrdilo, že Esme je umělec. 

Jacob si mě zvědavě prohlížel a potom usoudil, že už to nevydrží. ,,Ten tvůj výraz...to je obdiv nebo úděs?" Probrala jsem se a povolila jsem obličej. ,,Všechno dohromady. Je to krása. Díky, Jacobe." Pohladil mě po vlasech. ,,Ber to jako náhradu za to, že jsem tu nebyl v den tvých narozenin." Smutně se pousmál a zhluboka se nadechl. ,,Věci máš na posteli, tak je vybal, tedy jestli se vlezou do skříně." Podívala jsem se na tři obrovské tašky ležící na posteli. Začínala jsem si myslet, že už mě opravdu nevrátí. Přesto mi nesedělo, že by se do té velké skříně tyhle věci neměly vejít. ,,V té skříni už něco je?" Zeptala jsem se zděšeně. Jacob po mě vrhl lítostným pohledem. ,,Nezlob se na ni. Ta malá nemůže za to, že je blázen. Každý je na něčem závislý a u Alice jsou to textilie." Pousmál se. S Alice Jacob nikdy neměl problémy. Vlastně Jaacob byl u nás v rodině vítaným hostem. Někdy se do sebe pustili s Rose ale ve většině případů to dopadlo tak, že jsme měly veselou historku o tom, jak se Rosalie a Jacob jednou pohádali. ,,Jestli chceš tak až si vybalíš, běž se třeba osprchovat, ano?" V tu chvíli se moje hlava přestala zaobírat nesmysly o tom, jak to Alice oplatím a soustředila se na jediné. ,,Kam jdeš?" Usmál se když zjistil jak rychle jsem prokoukla jeho úmysly. ,,Jen se půjdu spojit se smečkou. Snažím se ti naznačit, že kdybys byla moc unavená tak se uvidíme ráno." Tato slova mi zkazila náladu. Těšila jsem se, že večer ještě neskončil, že mi bude vyprávět nějaké příběhy a potom si budeme do rána povídat. Úzkostně na mě hleděl. ,,Hned jsem zpátky. Jen nechci, abys na mě čekala když budeš unavená." Přikývla jsem. ,,Můžeme si po tom ještě povídat?" Zeptala jsem se. ,,Jak dlouho jen budeš chtít." Pousmál se a nasměrovál mě ke koupelně. Než jsem za sebou zavřela, slyšela jsem velice jemné bouchnutí způsobené tím, jak dveře dopadly do rámu.

Voda byla neuvěřitelně příjemná.Nemohla jsem se bránit otupělosti a úlevě. Taky jsem ale nemohla věnovat všechnu mou pozornost stékající vodě po mé kůži. Musela jsem pozorně poslouchat, jestli náhodou neuslyším jemné bouchnutí dveří nebo vytí někde daleko v lesích. Když jsem se donutila vylézt z vany, věděla jsem moc dobře, že Jacob se ještě nevrátil. Jedině snad, že by přišel aniž bych ho slyšela, což bylo prakticky nemožné. Přesto jsem v to doufala.

Pečlivě jsem si sušila vlasy, zatímco jsem přemítala, čemu se budu věnovat, aby mě nepřemohla únava. Cítila jsem velkou radost z toho, že jsem neusnula ve sprše a rozhodně jsem nehodlala kazit mé čisté skóre teď. Rozmýšlela jsem si jestli si půjdu pustit některý z filmů, které jsem ještě neviděla, ale nakonec jsem se rozhodla, že nejlepší bude jít ke mně do pokoje a čekat tam. Jestli Jacob dodrží, co slíbil, přijde za chvíli. Ještě než jsem se odporoučela do postele, vyšla jsem před dům. Noční vzduch byl chladný a nelítostně donutil mé tělo se třást. Neměla jsem zrovna takové štěstí jako Jacob. Zatímco jeho teplota byla stálá a mohl lítat polonahý třeba na severním pólu, já jsem chlad mohla vnímat. Jacobovi nemohla být zima, ale mě ano. Moje teplota byla o něco nadprůměrnější než lidská teplota, ale byla jsem na tom stejně jako lidé-mé tělo jaksi zimu poznalo. To Jacobovo samozřejmě taky, ale málo co mu vážně vadilo. Vlastně jediné co mu asi vadilo, byl studený upíří dotek. Já jsem taky poznala, co je teplé a co studené, i když jsem na to měla jinou stupnici, než lidé. Normálnímu člověku by připadala Jacobova kůže vřelá, ale pro mě byla jen příjemně teplá. Stejně tak upíří doteky pro mě byly víc studené než pro člověka, ale byla jsem na ně zvyklá. Jak jinak. Pomalu jsem vyšla před dům a podívala se směrem k lesu. I když jsem viděla jasně a zřetelně každou větev nemohla jsem vidět nic, co by naznačovala, že se Jacob vrací. Otočila jsem se zpátky k domu a spěchala do tepla. Pomalu jsem vešla do teď už mého pokoje a obdivovala jsem tu krásu, kterou tu pro mě Jacob nechal vybudovat.

Lehla jsem si do postele a snažila jsem si přestavit, s jakým nadšením se do toho Esme pustila. Zatímco jsem přemítala a přemítala o tom, jak to Jacobovi oplatím, zmohl mě spánek. Postel byla moc pohodlná na to, aby se mi podařilo neusnout. Naštěstí jsem ale nespala dlouho. Probralo mě velmi jemné zavrzání dveří. ,,Sakra!" Zaslechla jsem. Byl zpátky. Pousmála jsem se a pootevřela oči. Jakmile si sedl na kraj postele, už jsem se vůbec necítila unavená. ,,Jsi zpátky." Řekla jsem uznale. ,,No jistě, že jsem, kam si myslíš, že bych asi tak měl utíkat?" Pousmála jsem se nad tím, jak zvláštně to vyznělo. Jako by věděl, že utéct nedokáže. ,,Nikam. Nějaké utíkání by bylo naprosto zbytečné. Stejně bych si tě našla." Ušklíbla jsem se. Moje odpověď na jeho řečnickou otázku ho rozesmála. ,,Nechtěl jsem tě vzbudit. Měla bys spát." Rychle jsem začala protestovat. ,,Nechci spát." Chtěla jsem si stát na svém jako tvrdohlavé dítě, ať chtěl říct cokoli. Vždyť to jsem vlastně byla. Přerostlé dítě. ,,Nessie..." Začal neúprosně. ,,Slíbils mi to. Příběhy." Připomněla jsem mu tvrdě. Chvíli si mě měřil a přemýšlel. Poznala jsem, že přemýšlel, protože se mu na čele utvořila malá vráska od toho jak se mračil. Po pár minutách uvolnit obličej a zhluboka se nadechl. ,,Tak dobře. Ale pamatuj, že sis o to řekla." Zamračila jsem se. Něco se dělo. Panický hlásek v mé hlavě si byl jistý tím, že něco přichází. Něco zlého. Něco co nechci. Něco co toho hodně změní...

Autor: WWewa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Midnight 4.část: