Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Midnight 14.část

03.08.2009 (19:00) • WWewa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1024×

14.JED

Pochopila jsem Carlisleva slova. Upíří jed byl pro mě smrtelný tak jako pro Jacoba a pro zbytek smečky. Pomalu jsem si uvědomovala, že tohle je můj konec. Nezvladatelně jsem upadala do temnoty a poslední přáním bylo, aby Jacob přežil.

Najednou jsem začala znova vnímat. První věc, kterou jsem si uvědomila, bylo to, že mě na tváři hřeje slunce. Neotvírala jsem oči. Bála jsem se, co uvidím. Přemýšlela jsem, jestli jsem mrtvá, a jestli mě nevědomí doneslo do nebe do pekla. Pravděpodobnější pro mě byla ta druhá varianta. Za svůj krátký život jsem toho napáchala tolik zlého, že by se to nepovedlo snad ani Carlisleovi za jeho dlouhou věčnost. Také mě zaplavila úleva, když jsem necítila další řezavé rády ledem. Matně jsem si uvědomovala, že něco držím v pravé ruce. Bylo to teplé a měkké. Rozhodla jsem se otevřít oči, abych se podívala, co to je. Když jsem to udělala, zjistila jsem, že jsem ve svém pokoji. Nechápala jsem, co se děje. Vždyť jsem včera v noci umřela. Sklonila jsem hlavu, abych se podívala na svou pravou ruku. Viděla jsem, že já nic nedržím, jak se zdálo. To Jacob svíral mou ruku. Hlavu měl složenou vedle našich propletených prstů. Všimla jsem si hadičky vedoucí do mé levé ruky. Znovu jsem se podívala na něj. Jemně jsem stiskla jeho ruku z vděčnosti, že je ještě naživu. Jakmile pocítil pohyb, vzhlédl. Jeho oči byly na první pohled oteklé. Zřejmě dlouho nespal. Vlasy, které mu sahaly po bradu, měl rozcuchané. „Nessie.“ Hlesl a pustil mou ruku, aby mě mohl pohladit po tváři. „Jacobe, mě to tolik mrzí.“ Omlouvala jsem se. Zakroutila hlavou, aby mě umlčel. „Myslel jsem si, že se neprobereš.“ Zdálo se, že mu ze srdce spadl obrovský kámen. „Co se včera stalo?“ Nemohla jsem s určitostí vědět, že se vše odehrálo včera. Mohla jsem být v bezvědomí dlouhé týdny, ale hadička s přívodem krve mi říkala, že se to muselo stát pozdě v noci.

„Carlisle stihl naštěstí vysát jed. Přesto nevěděl, jestli se to povedlo. Jestli to mělo cenu.“ Odmlčel se. „Jsem rád, že jo.“ Znovu mě pohladil po tváři a vzal do ruky pramínek rezavých vlasů. Natáčel si ho na prst a pokračoval. „Smečka se vydala hledat Nahuela, ale už byl moc daleko.“ Chytla jsem ho znova za ruku, kterou si hrál s mými vlasy a položila jsem ji na postel. Nepouštěla jsem ji. „A ty?“ Pousmál se. „Já jsem šel sem. Nesnesl jsem představu, že jsem někde v lesích a ty tady…“ Nedokončil větu. Změnila jsem téma. Když jsi mluvil o turistech, kteří mizí. Kolik jsi jich měl na mysli?“ Jacoba zarazila má otázka. „Sedm.“ Odpověděl hluše. „Smečka teď pročesává lesy. Jestli tady není, ještě se vrátí. A bude to brzo. A já ti slibuju, že ho dostanu.“ Pevně jsem stiskla jeho ruku. Nechtěla jsem, aby Jacob cokoli dělal. Chtěla jsem, aby zůstal v bezpečí. Něžně se usmál a sklonil hlavu blíž ke mně. „Jestli ho chceš…“ 
„Ne!“ Vyhrkla jsem rychle. „Chtěl jsem říct, že to mě stejně nezastaví, ale budiž.“ Zdál se, být spokojený. Naklonil se, aby dosáhl rty na mé čelo. „Můžu?“ Namísto odpovědi jsem se nahnula blíž a zajistila tak, že se jeho rty dotkly mého čela. Něžně mě políbil a zatlačil zpět do peřin. „Umíš být rozumná.“ Řekl si spíš pro sebe. „Jaku, tohle nic neznamená. Já...“ Položil mi prst na rty. „Já vím. Ty mě nechceš. Zatím.“ Zakroutila jsem hlavou. Bylo až neuvěřitelné, jak moc si věřil.

Odcházel z pokoje, aby zavolal Carlislea. Sedm lidí. Sedm zmařených životů. Tolik jich zemřelo kvůli Nahuelovi. Přemýšlela jsem, kdy začal. Nemohla jsem si přesně vzpomenout na změny v jeho chování, které by naznačovali tomu, že chodí lovit lidi. Všimla jsem si dlaze na Jakově noze. „Můžeš s tím chodit?“ Ptala jsem se zděšeně. Zastavil se, aby mohl odpovědět. „No Carlislevo se to nelíbí, ale mě to vyhovuje. Nechci berle. Ani skákat po jedný.“ Slabě jsem se pousmála. K tomu výkonu bylo potřeba hodně námahy. „Jo, musí to být strašný, když si představím, že normálně skáčeš po čtyřech.“ Podotkla jsem. „Je dobře, že jsi natolik zdravá, abys byla vtipná.“ Dodal s úsměvem než opustil pokoj.

Netrvalo dlouho a do pokoje přišel Carlisle s úsměvem, který jakoby vyzařoval veškerou úlevu světa. Vypadal spokojeně, ale když jsem se ho snažila přesvědčit, že mi nic není, rozmluvil mi to. „Potřebuješ krev. Neobrali jsme o ni Jacoba jen tak.“ Řekl v přesvědčování o tom, že ještě rozhodně nejsem schopná vstát. „Jacoba?“ Opakovala jsem s nepředstíranou zvědavostí. „Nikdo jiný nebyl po ruce, aby ti poskytl transfůzi. Taky tu nemám žádné zásoby, což mi připomnělo, že bych měl pro nějaké zajet v případě nouze.“ Vysvětlil a vstal. Věděla jsem, že o včerejší noci nechceme ani jeden mluvit. Přesto jsem to musela udělat. „Carlisle?“ Zavolala jsem, než opustil pokoj. Otočil se a čekal. „Děkuju. Nebýt tebe, byla bych…“ Nedokončila jsem větu, jejíž konec jsme oba dobře znali. „Jsi moje vnučka, Renesmee. Musel jsem to udělat. A nejen to. Já jsem to chtěl udělat.“ Potom se pousmál a odešel. 

Samozřejmě jsem nemusela dlouho čekat na Bellu, Edwarda, Rose, Emma, Esme a Alice. Jasper zůstal z bezpečnostních důvodů venku, ale nevěřila jsem tomu, že by byl opravdu schopen mi ublížit. Po dlouhém přemlouvání přišel taky. Nejdřív jsem si musela vyslechnout Bellino hubování, Emmetovo nadšení i Edwardovi omluvy, které patřily především Belle, která se s ním, jak se patří, nebavila. I když věděla, že on za to nemůže, věděla, že Nahuela podporoval a to jí užíralo. Potom přišla řada na mě a bylo na místě se omluvit. „Nemohla jsi vědět, že udělá pávě tohle.“ Zprošťovala mě viny Esme. „Ale mohla jsem to tušit. Mohla jsem vás poslechnout.“ Moje oči se zaměřily na každého z nich a zastavili se u Edwarda. „Je mi líto, že ses rozhodla poslouchat zrovna mě. Neviděl jsem mu do hlavy dost jasně. Měl jsem vědět, že něco chystá, ale jeho myšlenky lhaly.“ Poznamenal smutně. Chtěla jsem říct, že to nevadí, ale nešlo to. Řekla jsem to tedy alespoň v myšlenkách. Edward zarytě přikývl. Přesto jsem věděla, že se mnou nesouhlasí. Jasper mi zamyšleně koukal do tváře. Alice ho svírala levou paží a vypadala rozrušeně. Když se pokusil přesunout blíž ke mně, Emmet vystartoval rychlostí blesku a stoupl si před něho. Jasper se na něj nechápavě podíval. „Vypadám na to, že jí chci ublížit? Je to moje neteř, Emmete!“ Emmet zvedl ruce na znamení prohry a odstoupil. Promiň, vypadáš hladově.“ Poznamenal škodolibě. Jasper přistoupil o dva kroky blíž a nevnímal ostatní. „Říkal ti něco o tom, že by se pro tebe chtěl vrátit?“ Zeptal se mě. Ta otázka mě překvapila. Zakroutila jsem hlavou. „On totiž nemůže tušit, že pro tebe jed působil takhle. Proměna trvá tři dny a to on dobře ví.“ Edward zpozorněl, jakmile si přečetl Jasperovi myšlenky do konce. „Myslíš, že se pro ni vrátí.“ To nebyla otázka. Jasper přikývl. „S největší pravděpodobností. Bude ji chtít pro sebe, jinak by tohle nedělal. Byl to způsob, jak se zbavit bojovnosti Jacoba. Myslí si, že teď tě dostane bez větší námahy.“ Dokončil své úvahy Jasper. Měl pravdu. „Chce volnou ruku.“ Opakovala jsem jeho slova z předešlé noci. Všechno co řekl, mi znělo v hlavě jako ozvěna, která nabírala na síle. „Měli bychom se připravit na jeho návrat. Jestli se vrátí, je možné, že nebude sám.“ Alice zakroutila hlavou. „Nepotřebuju vidět budoucnost na to, abych věděla, že ho Jacob bude chtít zabít sám.“ Při slově zabít mi přeběhl mráz po zádech. „Nemluvím tu o Nahuelovi. Jestli jich bude víc, bude potřebovat pomoc.Nepochybuju o tom, že kdyby byl Nahuel sám, tak nemá šanci. Ale Jacob je zraněný, to mu neusnadní práci. Musíme počítat s tím, že jestli si Nahuel někoho dovede, budeme to my, kdo mu bude muset pomoct. Bude to snadné, ale budeme potřebovat i někoho z naší strany.“ Řekl Jasper a podíval se na Edwarda a Emmeta, kteří okamžitě přikývli. Něco uvnitř mě se hnulo. I když mě všichni uklidňovali, že to dobře dopadne. Mohla jsem jim věřit. Přece jen měli na své straně ještě smečku. Nemohli jsme vědět, jestli Nahuel někoho přivede. A nemohli jme vědět, kolik jich bude. Jediné, co mi zbývalo, bylo doufat v to, že to všichni přežijí.

Autor: WWewa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Midnight 14.část: