Tak přináším další díl...abych byla upřímná, jsem sama zvědavá, jak to dopadne :-D Užijte si čtení a budu ráda za kritiku, ať už bude pozitivní, nebo negativní.
26.07.2009 (08:00) • WWewa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1112×
13.ZRÁDCE
Bádala jsem nad tím, jak je udržet oba na živu. Usnula jsem až pozdě v noci, s vědomím, že jsem na nic nepřišla. Všechny moje plány a nápady vedli k smrti jednoho z nich. Neměla jsem šanci je zachránit oba. Když mě konečně pohltila vlna bezesného spánku, tak mě probudili tlumené zvuky. Otevřela jsem a oči, a když jsem se konečně probrala, zjistila jsem, že zvuky, které mě vytrhly z odpočinku, vychází zpoza mého okna. Vstala jsem z postele, abych mohla odtáhnout silný zlatý závěs. Za prosklenou okennou stěnou stál Nahuel.
Chvíli jsem tam jen tak stála, přemýšlela, co bych měla udělat. Nakonec jsem přestala poslouchat všechna ta varování, která na mě křičel vysoko postavený pisklavý hlásek zahrabaný hluboko v mé mysli, a otevřela jsem mu, aby mohl jít dál. Jakmile jsem to udělala, Nahuel se nahrnul do pokoje, chytil mě za ramena a prosebně se mi díval do očí. Poprvé jsem si mohla všimnout karmínového nádechu v jeho jindy hnědých očích. Pootevřela jsem ústa v údivu nad tím, že smečka nelhala. „Já vím.“ Začal. „Je mi líto, co se stalo. Věř mi, že jsem to nechtěl udělat. Prostě jsem uklouzl.“ Obhajoval se. „Kolikrát?“ Ptala jsem se plná obav. „Co kolikrát?“ Smečka mluvila o turistech, ne o turistovi.
„Kolikrát jsi uklouzl?“ Upřesnila jsem svou otázku. „Jen párkrát, Renesmee.“ Vyškubla jsem se mu ze sevření. No tak. To se stává.“ Uklidňoval mě. „Ne to se nestává. Uklouzneš jednou. A jestli to bylo víckrát za sebou, tak to nebyl omyl. To byl pouhý chtíč. Je to v tobě.“ Nadále jsem s ním nechtěla mít nic společného. „Uteč se mnou.“ Vyhrkl najednou. Ustoupila jsem, když se ke mně blížil. „Cože? Ne!“ Tušila jsem, že naše hádka by měla přivolat zbytek rodiny. Ptala jsem se sama sebe, kde jsou. Opravdu jsem je potřebovala.
Nahuel už byl blízko. Přirazil mě ke zdi a chytl kolem pasu. Neměla jsem sebemenší šanci, byl moc silný. Sklonil se, aby mě mohl políbit na krk. „Ty miluješ toho psa?“ Byla to pouze řečnická otázka. Tiskl své rty na mé hrdlo a hnusil se mi víc a víc. „Co by to bylo za věčnost? Vždyť ani není tvého druhu.“ Snažila jsem se vykroutit z jeho sevření, ale jakmile zaregistroval mou snahu, chytil mě pevněji. „ Můžu se postarat o to, aby tě už nikdy nechtěl vidět.“ Sjel rty nahoru po krku, až se dostal k mým rtům. Ucukla jsem, když mě začal líbat. Přesto jsem stihla zaregistrovat pach jedu v jeho ústech. „Můžu zajistit, aby mi dal volnou ruku.“ Znovu mě políbil, tentokrát hruběji. „Protože až s tebe bude upírka se vším všudy, tvoje kůže bude ledová a tvrdá a v tvých žilách bude kolovat můj jed, on už s tebou nebude chtít mít nic společného.“ Odsekával jedno slovo po druhém. Chtěla jsem křičet, ale než jsem stačila nadechnout, Nahuel mi dal ruku přes ústa. Vycenil ostré zuby a sklonil se k mému hrdlu. Políbil mě. Jednou. Dvakrát. A potom se mi jeho ostré zuby zabodly do kůže. Zavzdychala jsem bolestí a Nahuelova ruka sjela s mých rtů. Z posledních sil jsem zakřičela.
Zdálo se, že Nahuel bojuje sám se sebou. Bylo mi jedno, jestli se neovládne. Protože jestli poměna proběhne, já už nebudu pro Jacoba dobrá ani jako přítel. Jeho lovecké instinkty ho budou přemáhat každou vteřinu, kterou stráví v mé společnosti. Pomyslela jsem na to, jak jsem byla hloupá, když jsem Nahuela chtěla jen proto, že pro mě představoval normální možnost. Zvolila jsi špatně. Jsi tak hloupá! To na mě volal hlas v mé mysli. Pořád hlasitěji a hlasitěji. Nevadilo, mi, že mě Nahuel zabíjí. Ale bolelo mě, když jsem si představila, co udělá Jacob. Protože jestli Nahuel přežije dnešní noc a nezabije ho má rodina, Jacob po něm půjde. A já jsem si byla jistá, že ho Nahuel zabije.
Najednou jsem musela přestat myslet. Vyrušila mě řezavá bolest, která se začala šířit z hrdla. Nahuel odlepil své rty od mého krku. Dokázal odolat. Položil mě na podlahu a stoupl si vedle mého těla. Svíjela jsem se v křeči. Proměna začala. Ale něco nebylo v pořádku. Když mi matka vyprávěla o bolesti, kterou pociťovala při proměně, mluvila o spalujícím ohni. Říkala, že si připadala, jako kdyby ji spalovali pekelné plameny. Ale já jsem necítila oheň. Já jsem cítila led. Led, který se mi rozléval v hrdle. Otřásal mým tělem. Nahuel se najednou dal na útěk. Pochopila jsem proč, až když do místnosti vešel Carlisle, Esme a Alice. Carlisle se ke mně okamžitě sklonil, vzal mě do náručí a odnesl do postele. „Alice, bež do La Push. Měli by to vědět.“ Nestačila jsem se ani vzpamatovat a Alice byla pryč. „Co se s ní děje?“ Ptala se Esme. Carlisle se úzkostně skláněl nad mým obličejem zkřiveným bolestí. „Je stejně stavěná jako vlci.“ Esme se nechápavě podívala na mě a potom na Carlislela. Já jsem se dál svíjela v bolestech. „Umírá.“ Oznámil Carlisle dutým hlasem.
Autor: WWewa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Midnight 13.část:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!