Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Midnight 11.část

09.07.2009 (08:30) • WWewa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1013×

11.ZAČÁTEK KONCE

Byla jsem velice rozrušená a nutila jsem svůj vlastní mozek k činnosti. Uvažovala jsem nad tím, jakou mám šanci na přežití v lesích, kde se právě koná lov na upíry. Ta šance byla mizivá. Šance, ve které bych vyvázla živá já, Nahuel i Jacob a zbytek smečky. Přesto jsem chtěla jednat. Omluvila jsem se u Esme, protože nikdo jiný kromě jí a Alice nebyl doma. Všichni odjeli na lov. Chystala jsem se rozrazit vstupní dveře, ale někdo to udělala dřív. Do místnosti vešel Nahuel, na tváři zadumaný výraz. „Nahueli!“ Vydechla jsem a vrhla se směrem k němu. Uhýbal mi pohledem a odstrkoval mě. Nechápala jsem co se děje. „Co se stalo? Byl jsi u First Beach?“ Zakroutil hlavou, ale nevěděla jsem, zdali to mám brát jako odpověď. Potom se otočil a odcházel. „Teď ne Renesmee, potřebuju klid.“ Odebral se k sobě do pokoje a nechal mě tam stát bez toho, aby mi věnoval jeden jediný pohled. Odešla jsem do obývacího pokoje a svalila se na gauč. Nechápala jsem ,co se to okolo mě v poslední době děje. Jacob jakoby se zbláznil. Porušil svůj slib o tom, že vše záleží jen a jen na mě. Už mu bylo jedno, co chci já, teď se soustředil na to, co chce on.

Uvědomila jsem si, že to co se děje teď se mnou a s Nahuelem, bylo to stejné jako s Edwardem a Bellou. Jen mnohem komplikovanější. Stála nám v cestě velká tlustá zeď. Tou zdí pro mě byl Jacob a neznala jsem způsob, kterým bych mohla tu zeď zbořit, aniž bych mu ublížila. Najednou se znovu otevřely dveře domu. Tentokrát však mnohem prudčeji. Já o vlku…

„Jacobe!“ Okřikla přicházejícího Esme. Byla jsem si naprosto jistá, že dveře Jacobův vpád nepřežily. „Omlouvám se. Kde je?“ Při poslouchání jeho naštvaného hlasu se mi hlasitě rozbušilo srdce. Šel za tím zvukem. Když mě našel na gauči, jeho výraz zněžněl. „Kde je?“ Zeptal se, tentokrát tišeji. Nehodlala jsem mu odpovídat. „Jaku, co se stalo?“ Nechápavě zakroutil hlavou, ušklíbl se mým směrem a mířil ke schodům. „Jacobe, můžeš ho nechat na pokoji?!“ Neodpovídal a dál si to mířil k Nahuelovi do pokoje. „Sakra, stůj!“ Zakřičela jsem. Neposlouchal. „Co ti udělal?!“ Pokračovala jsem s nadějí, že zastaví a nechá ho na pokoji. Nechtěla jsem, aby se mezi nimi něco stalo. Už tak měli mezi sebou dost nenávistný vztah. Jacob se najednou prudce otočil. „Tak fajn!“ Zvedl ruce na znamení porážky, ale hned je zase zpustil domů. „Co mi udělal?“ Jacob zuřivě oddychoval. „ Kromě toho, že tam venku v lesích, mizí lidé a já náhodou vím o někom, kdo porušuje vegetariánskou dietu, mi bere to jediný, na čem mi ještě záleží. Aniž by si to ten hajzl uvědomoval, bere mi smysl života. A proto budu bojovat. Protože on boj o tebe může vyhrát jedině tak, že mě zabije. Já se nevzdám. Jednou jsem to udělal a podruhé se to už nestane. A teď tam musím jít a utrhat tomu panchartovi každou končetinu, aby dál nemohl zabíjet turisty, omluv mě.“ Na to se otočil a odešel. Nechtěla jsem věřit tomu, že by Nahuel něco takového udělal. Byl to naprostý nesmysl. V tu chvíli jsem viděla Jacoba jako sprostého lháře. Přesto jsem si uvědomila, že oba dva je mít nemůžu. To uvědomění bylo hořké a kruté, ale zároveň pravdivé.

Vyběhla jsem schody, abych mohla zabránit přicházející katastrofě. V duchu jsem se modlila, aby nebylo pozdě. Vešla jsem do pokoje, kde jsem nenašla ani jednoho z nich. Jen dokořán otevřené okno mě vyzívalo k tomu se podívat ven. Neudělala jsem to. Bylo mi jasné, co se stalo. Nahuel slyšel Jacoba, takže utekl a Jake mu je teď v patách. Nevěděla jsem, jakou má Nahuelll proti Jacobovi šanci. Stejně tak, jako jsem nevěla, jakou šanci má Jacob proti Nahuelovi. S hrůzou jsem si uvědomila, že to co se děje v lesích, ať se tam dělo cokoliv, se dělo kvůli mně. A kvůli mně taky jeden z nich zemře. Neváhala jsem dlouho a rozhodla jsem se je najít. „Těžký den?“ Ptala se Esme, která se okopávala zahrádku, když jsem okolo ní znovu proběhla. „Ani netušíš.“ Zamumlala jsem ale, věděla jsem, že mě slyší. Z jejího postoje jsem usoudila, že jí hádka unikla. Kdyby totiž věděla co se právě teď děje, nejspíš si nepobrukovala oblíbenou melodii a nezasazovala růže.
Neměla jsem v úmyslu jí ten klid narušovat, takže jsem pokračovala v cestě. Namířila jsem do hlubokého lesa a soustředila se na okolní zvuky.

Dlouho jsem pátrala, než jsem narazila na pachovou stopu vlků, která mě vedla hlouběji do lesa. Běžela jsem snad půl hodiny a až když jsem narazila na pláž, zjistila jsem, že jsem les proběhla skrz na skrz. U pláže stál Sam s Quilem a Embrym. Zamířila jsem k nim. Jako první si mě všiml Embry. „Nessie?“ Nejistě si prohlížel mou siluetu na pokraji lesa. Sam nasál vzduch. „Jo, je to ona.“ Utvrdil jeho domněnku. Ani jsem se nestačila divit, jak rychle byli ti tři u mě. „Kde je Jake?“ Okamžitě jsem přešla k věci. „A my doufali, že to budeš vědět ty.“ Prohlásil zklamaně Quil. Najednou se zraky všech obrátili za mě. „Nic.“ Oznámil přicházející Paul. „Sakra.“ Zaklel potichu Sam. „Musíme je najít, ať to stojí, co to stojí.“ Z lesa se ozvalo hlasité vytí. „Přeměnil se, jdeme!“ Zavelel Sam a všichni se odebrali do temného lesa. „Same!“ Zavolala jsem, než mi stihl zmizet. „Nenechte je, se do sebe pustit.“ Prosila jsem. Sam se na mě lítostivě podíval. „Vynasnažíme se, ale jestli Jacob Nahuela našel, už je pozdě.“ Zamračila jsem se. „Jak to myslíš?“
„Tak jak to říkám.“ Řekl a odešel do lesa, aby se mohl přeměnit. Aniž bych to chtěla, jsem se musela vrátit zpět domů a mlčenlivě čekat.

Zatímco jsem ležela doma na posteli a nemohla usnout, jsem přemýšlela o jejich šancích na přežití. Vzhledem k tomu, že Nahuelovo tělo obsahovalo jed, který jsem cítila stejně jako u ostatních upírů, Jacobovi šance nevypadaly zrovna nejlépe. Dost silně jsem pochybovala o tom, že by Jacob přežil Nahuelovo kousnutí. To vlastně ani nebylo možné. Dlouho do noci jsem sama sebe obviňovala a doufala, že vlci dorazili včas. Přesto mě opouštěla veškerá naděje. Vzpomínky se mi vrátili k polibku, který jako by se udál v jiném životě a ne dnes odpoledne. To, jak se snažil si mě získat. Znovu jsem cítila jeho paže pevně mě tisknoucí k sobě toho večera, kdy jsem málem umrzla. Jeho chování prozrazovalo čiré zoufalství. Uvědomila jsem, že Jacob opět bojoval s vědomím, že je to předem prohraný boj. Zabořila jsem hlavu do polštáře, abych dusila vzlyky, které mě zužovali. Nejvíc jsem si uvědomovala chlad u mého srdce, který se s každou minutou bez Jacoba zvětšoval.

Nebylo cesty zpátky. Mé srdce bylo k Jacobovi až moc přirostlé na to, abych dovolila jeho ztrátu. Pomalu jsem si uvědomila, že právě on je ten, bez kterého mé já nemůže existovat. Bohužel jsem ale musela začít smiřovat s tím, že tohle uvědomění mě dostihlo až příliš pozdě. A za to, co se dnes stalo, jsem mohla vinit jen a jen sebe .

Autor: WWewa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Midnight 11.část: