Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Midnight 10.část

03.07.2009 (10:00) • WWewa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 995×

10.ZMĚNY

Probudila jsem se do jasného rána, překvapilo mě, že po domě se linula krásná vůně lidského jídlo. Bylo to zvláštní, protože mé lidské jídlo nikdy nějak zvlášť nevonělo. Po chvíli převalování jsem vstala, oblékla se a šla se podívat dolů. Nikde nebyla ani noha, takže jsem hádala, že Esme bude určitě v kuchyni. Proto mě překvapilo, když jsem spatřila Nahuela stojícího u plotny. „Dobré ráno.“ Otočil se, jakmile shledal mou přítomnost. „Dobré.“ Věnovala jsem mu úsměv. Položil na kuchyňský stůl talíř s jídlem a pokynul mi, ať se posadím. Poslušně jsem to udělala a vzala do rukou příbor, který mi podával. Přisedl se ke mně. „Dovolil jsem si, se o tebe postarat. Esme tu totiž není, aby ti uvařila.“ Nanedechla jsem se a nasála vůni jídla. „Jak to děláš?“ Nechápavě se na mě podíval. „Čím to je, že mám na to jídlo chuť?“ Hlasitě se zasmál. „To já nevím. Nejspíš vím, co nám chutná. Přece jen jsou naše chuťové buňky na stejné vlně, nebo ne?“ Přikývla jsem a pustila se do jídla. Poprvé v životě jsem snědla vše, co jsem měla na talíři. „Jestli se Esme dozví, že tohle umíš, nedá ti pokoj.“ 
„Bude mi potěšením učit ženu, jako je Esme vařit.“ Odnesla jsem talíř do dřezu a začalo ho umývat. „Nebude to jen potěšení, ale i ohromná zábava.“ Podotkla jsem a Nahuel se chopil utěrky a začal mi pomáhat. 

S každým přibývajícím dnem mi byl Nahuel o kousek blíž. Chodila jsem s ním na lov a trávila většinu volného času v jeho společnosti. Nelhal v tom, že se živí výhradně zvířecí krví. Jeho hnědé oči mluvili za vše a Edward tlumočící jeho myšlenky také. Pomalu ale jistě jsem se na něm stávala závislá a to ho, jak se zdálo, velice těšilo. Jacob se tvářil šťastně, ale já jsem stejně věděla, že pod tou maskou trpí. Hledal na Nahuelovi chyby, ale nedokázal m ě odradit. On byl pro mě perfektní. Přesvědčil mě, že on je pro mě tou správnou cestou. Tou cestou, po které jsem byla rozhodnuta se vydat. Bylo mi líto Jacoba, ale neměla jsem jinou možnost. Vnímala jsem na sobě změny. I přesto, že jsem měla jisté závazky k Jacobovi, Nahuel byl to, co jsem chtěla. Jeho příchod změnil vše. Někteří členové mé rodiny byli nadšení jeho přítomností, jiní ne. Například Edward naše přátelství podporoval, zatímco mí strýčkové nebyli nadšeni jeho pobytem v našem domě. Ani Alice, nebyla na straně Nahuela. Dokonce i Rosalie, která Jacoba nesnášela příliš příznivě, stála na jeho straně. Neutrální pak zůstával Carlisle, Esme a Bella. Převaha Jacobových příznivců, ale nic neměnila na mých citech. Právě naopak. K Nahuelovi mě to táhlo stále víc a já jsem v něm viděla něco, co nesmím. Pokaždé, když jsem byla s ním, jsem pociťoval vlnu nadšení, která nešla smýt. 

Dny ubíhaly a Nahuel si šel zalovit, zatímco já jsem trávila čas s Jacobem, abych mu vynahradila, co jsem zmeškala a trochu zesvětlila mé černé svědomí. Když jsem byla s ním, nemusela jsem si vyčítat, že se mu nevěnuju tak, jak bych měla. Čas mi neubíhal tak rychle jako s Nahuelem, ale být v Jacobově přítomnosti pro mě bylo stejně příjemné jako dřív. Byla jsem ráda, že přátelské city, které jsem k němu chovala, neutichaly. Procházeli jsme si spolu po dlouhé pláži First Beach. Držel mě pevně za ruku, a co chvíli se mi díval do očí. Jednoduše jsme mluvili. Vedli jsme normální rozhovor, který měl jediné pravidlo. Tím pravidlem bylo nezmiňovat se o Nahuelovi. Jakmile jsme o něm začali mluvit, náš rozhovor skončil krutou hádkou, ve které Jacob s převahou vyhrával. Z ničeho nic Jake pustil mou ruku a vstoupil mi do cesty, abych nemohla jít dál. „Co…?“ Chtěla jsem se zeptat, ale nebyla jsem dostatečně rychlá. Jacob mi jemné uchopil tvář, abych nemohla uhnout a přitiskl své rty na mé. Snažila jsem se bránit, ale bylo to marné. Jeho lákavá vůně byla teď příliš blízko mých rtů. Měla jsem pocit, že to nevydržím. Nechtěla jsem mu nějakým způsobem ublížit, tak jsem bojovala s jeho pevným sevřením. Podařilo se mi ho odstrčit, ale on jako by mu to bylo jedno to zkoušel znova a znova. „Okamžitě toho nech! Zbláznil ses?“ Vzdorovitě se usmál. „Ale no tak! Čekal jsem už dost. Už mě to nebaví. Rozhodl jsem se pro přesvědčovací metodu. Opakuju se, ale posledně zabrala.“ Znovu se ke mně naklonil a jemné mě políbil na rty. Ztrácela jsem kontrolu. Téměř jsem podlehla. Uvědomila jsem si, že tohle není pro Jacoba poprvé, co něco takového zkouší. „Jestli s tím hned nepřestaneš, jednu ti vrazím a můžu tě ujistit, že tentokrát to ucítíš.“ Oznámila jsem mu, jakmile se mi ho na chvíli podařilo odtrhnout od mých rtů. Aniž by se nějak zaobíral mým varováním, znovu se přibližoval. „Uvědomuješ si, jak je to nebezpečné? Mohla bych ti ublížit!“ Odtáhl se a ukázal bílé zuby širokým úsměvem. „A mně by to nevadilo.“ Tentokrát se sklonil k mé šíji a přitiskl horké rty na mou krční tepnu. Zahnala myšlenku, na to, jak jednoduché pro mě bude si ho vzít. Potom jsem ho rychle odstrčila a uskočila do zadu. „Sakra, Jaku!“ Hlasitě se zasmál a potom zpozorněl. Byla jsem vyvedená z míry mým loveckým instinktem, kterým ve mně vzbudil, když mi byl takhle blízko, takže mi uniklo tlumené vytí-Sam svolával radu. Z Jacobova výrazu jsem poznala, že se něco děje. Odběhl tak rychle, že jsem nestihla zjistit, co to bylo. 

Chvíli jsem stála nehybně, ale potom jsem se vydala za ním. Po chvíli jsem ho konečně ztěžka dohnala. „Jdi domů Ness. Není tu bezpečno.“ Nechápavě jsem se na něj podívala. „Jdi!“ Zakřičel a za letu se přeměnil v rudohnědého vlka. Když jsem neposlechla, otočil se a vstoupil mi do cesty. Donutil mě tak zastavit. Hlasitě zavrčel, sklonil se a šťouchl mě hlavou do ramene. Výraz v jeho očích mě donutil ho poslechnout.

Vrátila jsem se domů a ve dveřích mě přivítala Esme. „Dobré odpoledně zlatíčko. Jak bylo s Jacobem?“ Přinutila jsem se k úsměvu. „Dobře, díky. Kde je Nahuel?“ Oči mi těkaly po místnosti. Teď by měl být dávno zpátky. „Ještě se nevrátil?“ Ptala jsem se dál, když se na mě Esme nechápavě dívala. „Ne. Je na lovu. Ale nedělej si starosti. Jistě přijde.“ Uklidňovala mě, ale v té chvíli to bylo marné. Něco mi říkalo, že nebezpečí v lesích má něco společného právě s ním. Nebo si to alespoň vlci myslí. V hlavě mi opakovaně znělo Samovo vytí. Vytí, které zahajovalo lov. Lov, který měl jediný cíl-zničit nevítané. A jestli byl Nahuel někde poblíž na lovu, mohla jsem si být jistá, že i jeho budou vlci považovat za nevítaného.

Autor: WWewa (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Midnight 10.část: