Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Měsíční záře - část 4

honeymoon

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Měsíční záře - část 4A je tu další díl. Tentokrát dřív, než ten minulý. Neměla jsem co dělat, takže jsem si tím zkrátila nějakou tu hodinu z jinak nudného víkendu.. snad se bude líbit :)

09.03.2009 (18:00) • katessa • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1737×

Celou  noc jsem se dívala na měsíc, který pomalu putoval po černočerné obloze. Už nebyl tak dokonale kulatý, jako včerejší noc. Byla to jen nepatrná změna, ale já ji přesto viděla.
Stejně jako jsem viděla i hodně věcí, které jsem dřív vidět vůbec nechtěla.
Ta myšlenka mi najednou vyvstala nad ostatní. Jak dlouho se ještě budu dívat na měsíc? Každou noc. Rok po roku, století za stoletím. Nikde žádný konec, jen prázdná tma. Jediná tma, ve které jsem nikdy nemohla vidět - a to mě děsilo.
Teď jsem byla šťastná. Měla jsem Edwarda a Reneesme. Nic jiného jsem k životu nepotřebovala  - nebo jsem si to aspoň namlouvala. Milovala jsem je oba stejně a zároveň trochu jinak. Oba dva byli moje hvězdy, dohromady zářivý měsíc. Navždy. Bez žádného konce. Tenhle příběh nikdy neskončí.
Nemohla jsem předtím uniknout, dokud se nezačaly hvězdy ztrácet ve světle slunce, které vycházelo a nahrazovalo tak měsíc. Pomalu jsem se pohnula, nic mě sice nebolelo, ale i tak jsem byla trochu ztuhlá, jak jsem celou noc ležela jen v jedné poloze.
Zmateně jsem pohlédla na postel. Byla prázdná. Nevzpomínala jsem si, že bych si všimla, jak Edward odcházel.
Sešla jsem dolů a neubránila jsem se úsměvu. Byl úplně jiný, když byl s Reneesme. Oba dva seděli na podlaze a hráli šachy. Reneesme zdědila můj dar „ochranné bariéry svých myšlenek", takže Edward nemohl vyhrát podle jejích plánovaných azích, které by viděl v její hlavě. Musel zvítězit dobrou hrou.
Reneesme se se škodolibým úsměvem natáhla pro svou černou figurku a lehce s ní šťouchla do Edwardovy bílé.
Edward poraženě a zahanbeně zatřepal hlavou.

„Vzdávám se, jsi lepší než já." povzdechl si.

Výraz Nessie se najednou změnil v provinilecký, natáhla k němu ruku a dotkla se ho. Rozesmál se tomu  obrázku, který mu ukázala a šťouchl do ní, až se převalila na záda a hlasitě se rozesmála zvonivým smíchem.

Opřela jsem se o rám dveří a dívala se na ně, dokud se Edward neotočil a nevšiml si mě.

„Dobré ráno." řekl s mým oblíbeným pokřiveným úsměvem.

„Dobré ráno."

Přistoupil ke mě a lehce mě políbil na čelo.

„Neměl bys nechávat Nessie pořád vyhrávat, ať si o sobě moc nemyslí." prohlásila jsem tak, aby to slyšela i ona. Hned jak to zaslechla, našpulila rty a stáhla obočí.

„Ale já už to umím opravdu dobře." zaprotestovala.

„Vždyť já vím, blázínku, máš přece toho nejlepšího učitele." rozesmála jsem se a zdvihla ji do vzduchu. Rozesmála se se mnou, když pochopila, že jsem ji chtěla jenom poškádlit.

„Tak co máme dneska na progrmu?" zeptala jsem se zvědavě.

„Alice plánuje, že by tě vytáhla někam do Olympie, protože už prý nesnese vidět, jak nosíš pořád to stejné."

Nesmlouvavě jsem se zamračila.

„Nebo.."

Vysvitlo světýlko naděje..

„Jsem si říkal, že bychom mohli společně s Nessie vyrazit na výlet k jezeru nedaleko odtud."

„Paráda!" souhlasila jsem okamžitě nadšeně. Bylo to stokrát lepší, než být v područí Alice a jejích módních výstřelků.

Potěšeně se usmál a chvilku na to se ozvalo ze schodů: „Tušila jsem to dřív, než jsi tohle řekla." zabručela kysele Alice, trucovitě se zamračeným výrazem kolem mě protančila a vyskočila ladně z okna.

„No, tak to nejtěžší, předpokládám, mám za sebou.." oddechla jsem si.

Společně jsme vyskočili z okna stejně jako Alice. Odhadla jsem vzdálenost země, a pak už jen trochu pokrčila nohy. Jakmile jsem ucítila pod nohama zem, lehce jsem se zhoupla, abych zmírnila dopad a neudělala v zemi nějakou prohlubeninu. Jediné co po mém seskoku zbylo, byl otisk podrážky mých bot.

Pak jsme všichni zamířili upířím krokem směrem na východ, kde se rozprostíral hluboký smaragdově zelený les. Proplétala jsem se mezi vysokými jehličnany a mezi tím se kochala tou tichou přírodou, která se rozprostírala kolem nás.

Odpoledne jsme konečně doroazili k jezeru, které se rozprostíralo jako zrcadlo uprostřed hustého lesa.
Od jeho hladiny se odrážely paprsky slunce, které prosvítalo mezi mraky. Rákosí se vlnilo v lehkém větru. Jediné co bylo slyšet, byl šum listí, které tančilo s větrem.
Očima jsem se vpíjela do každé barvy kolem mě. Chtěla jsem si tohle místo zapamatovat, a co víc, i tuhle chvíli.
Tohle místo mělo podobné kouzlo, jako louka ve Forks. Potřebovala jsem to. Místo, kam bych se mohla vracet, kde by se mi v hlavě vybavovaly jen ty nejkrásnější vzpomínky.

K večeru už jsme byli zpátky. Rozloučila sjem se s Reneesme a společně s Edwardem, Alicí a Jasperem jsme vyrazili ke škole. Podle plánku jsme našli učebnu, ve které se měla konat přednáška. Alice a Jasper se od nás odpojili, protože měli přednášku jinde.
Zhluboka jsem se nadechla ještě dosud relativné čerstvého vzduchu a jen velice jemně zatáhla za kliku, abych ji neulomila, jak už se mi to několikrát stalo (opět další kousavé poznámky ze strany Emmeta, který mě neustále napomínal, když jsem něco omylem ulomila, zapomínajíc na svou sílu).

 

Zadržela jsem dech a vstoupila spolu s Edwardem do prostorné třídy. Měla jsem pocit, jakoby najednou všichni ztichli a podívali se naráz ke dveřím. Asi padesát párů očí si nás prohlíželo. V těch očích jsem viděla nejdřív strach který postupně vystřídal obdiv a úcta. U některých zahanbení.
Stydlivě jsem sklopila oči k zemi a sanžila se co nejnenápadnejí projít k posledním dvoum volným žídlím, který byly naneštěstí pro mě až v poslední řadě u zadní stěny učebny.
Posadili jsme se vedle sebe. Nenápadně jsem na krátkou vteřinu vzhlédla. Většina očí na nás dosud pořád zíraly, jen některé se začaly postupně otáčet zase zpátky dobředu. Ty, co si všimly mého pohledu se hned zmateně zadívali jinam a předstíraly, že si prohlíží učebnu.

Edward vedle mě nasadil dokonalý přátelský obličej a lehce se ironicky pousmál.
Když konečně vstoupil do třídy profesor Fieldbann, poslední zvědavé a pátravé oči se otočily dopředu a přestaly mě sledovat svým rentgenovým pohledem.
Ulevilo se mi. Všimla jsem si, jak Edward odtrhnul část papíru ze svého sešitu a začal na něj něco úhledným písmem psát.
Chvilku jsem zvědavě čekala, než mi ho s letmým pousmáním podstrčil složený pod lavicí.
Nenápadně jsem ho rozložila.

Ani netušíš, kolik chlípných volnomyšlenkářů tady je. Nejradši bych jim všem utrahnul hlavy za to, na co myslí.

Zašklebila jsem se a začala psát odpověď.

Nemůžeš trhat hlavy všem, kteří se zamilují do upíra. Z vlastní zkušenosti vím, že to není tak těžké.

Papírek jsem zase pečlivě složila a podala mu ho zpátky. Když si ho přečetl, usmál se a pak ho se zavrtěním hlavou pevným rychlým stiskem zmáčkl do malé kuličky.

 

Jinak se za celou hodinu nic zvláštního nedělo. Jen občas se k nám stáčely kradmé pohledy a hned se zase odvracely, jakmile zaregistrovaly, že jsem si jich všimla.
Celou přednášku jsem s soustředila, abych se nenadechla, takže jsem si skoro nic nepamatovala. Doufala jsem, že mi Edward půjčí svoje dokonale sepsané poznámky a pokud možno mi to i pomůže doučit - netoužila jsem po opakování celého jednoho ročníku.
Trpitelsky jsem odpočítávala vteřiny, které zbývaly do konce. I přes moji snahu jsem se párkrát nevědomky nadechla a to způsobilo nesnesitelný žár v krku i plicích. Byla to směs tolika pachů, tolika všemožných chutí. Některé míň, některé víc lákavější.
Jakmile přednáška skončila, spěšně jsem se vytratila ze třídy a doufala, že to nebylo moc rychle na člověka. Po chvlice se za mnou objevil Edward a vzal mě za ruku.

„V pořádku?" zeptal se.

„Myslím, že ano. Na poprvé to nebylo tak hrozné, jak jsem čekala." přiznala jsem se.

Chvilku jsme čekali na parkovišti, než se z odcházejícího davu vynořila Alice s Jasperem.
Měla jsem pocit, že jsem viděla v Jasperových očích trochu zahanbeného zklamání, když viděl, že se netvářím nijak provinile a nemám na sobě žánou známku toho, že bych se vrhla na nějakého bezbranného člověka. Přemýšlela jsem, kolikrát on uklouzl poté, co se dal na „vegetariánskou stravu".
Když jsme seděli v autě, neodolala jsem se na to Edwarda zeptat. Viděla jsem, že váhá, jestli mi to má říct, nebo ne.
„Víš, Bello.. pro něho to bylo z nás všech asi nejtěžší." vzdal se nakonec „On zabíjel lidi většinu svého života. Byl zvyklý na lidskou krev. A poté, co ho Alice přesvědčila, aby se dal na tu zvířecí.. Dělalo mu to hodně problémy. Trvalo dlouho, než se mu oči zbarvily do žluta - právě proto, že jeho touha po lidské krvi byla větší. Občas.." zavřel oči, jak zápasil se svým svědomím „Jeho poslední člověk, byla sestra Angely Weberové." dodal potichu.

„Sestra Angely?!" zopakovala jsem zmateně „Angela měla sestru?"

„Ano."

„Kolik jí bylo?"

„Byla asi o tři roky mladší."

„Kdy?"

„Bello.." zasténal Edward „.. on nechtěl. Bylo to jednu noc. Potulovala se na kraji lesa ve Forks a on tam byl zrovna sám. Nejspíš musela btý trochu poraněná, jinak by odolal.
Bylo mu hrozně, poté, když si uvědomil, co udělal. Znal Angelu přes mě podle jejích některých jejích myšlenek, které jsem mimoděk vyzradil. Myslím, že ji měl i docela rád.." odmlčel se na chvíli.
„Tak proto poslední." odtušila jsem. Cítila jsem se hrozně, že jsem Edwarda donutila, aby mi to řekl. Bylo mi líto Jaspera a zároveň Angely.

Jaspera, protože jsem tušila, jak to pro něj muselo být těžké a o to víc, když pak musel pohlédnout do Carslieových očích, které měly pořád tu samou barvu už celá staletí díky jeho pevnému přesvědčení. Angely, protože ztratila sestru, kterou měla pravděpodobně ráda a kvůli tomu o ní nikdy nemluvila.

Autor: katessa, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Měsíční záře - část 4:

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře