Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Měsíc Rujány - 4. kapitola

Felixsprej

Sponzoři

Fandíme Stmívání.eu
Stmívání.eu

Měsíc Rujány - 4. kapitolaZajímavý kout světa tahle Rujána. U ledového moře na severu. A právě tam teď zavítáme trochu do minulosti, trochu do slov vyprávění. Do ticha, které není tichem. K nepřátelům, kteří jimi být nechtějí.

15.10.2015 (21:15) • Zuni • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 830×

Místnost se zklidnila nečekaně rychle. Někteří chtěli spát, někteří se zdáli být probuzení neznámým příběhem, každopádně většina neodcházela kvůli konci, který chtěli znát. 
Ricco netušil, kolik z nich si spojilo jeho osobnost s osobností z příběhu. Mohli zaslechnout, jak se baví s přáteli, mohli slyšet jeho jméno. Nedělal si s tím ale starosti. Zabije je všechny.

Ricco se stal brzy mezi vlkodlaky velice známý. Nikoli oblíbený. Jediný, kdo se s ním jakž takž bavil, kromě jeho slunečné Ilarie, byl alfa Aneh. Ani jako vlkodlak nepůsobil nenávistně. Ricco to vycítil už na pláži. S alfou nebudou zdaleka takové trable, jako se smečkou jako takovou. Svedl s alfou několik rozhovorů, ze kterých vyšel vždycky s lehčím srdcem. Oba měli Ilariu velice rádi a ani jeden ji nechtěl ztratit. 

Ricco ji rád pozoroval, když bosa s úsměvem na rtech pobíhala po lese a na chodidla se jí lepilo jehličí. Vlasy kolem ní poletovaly jako tmavá mlha, kterou vítr zanesl nejdřív sem, potom tam. Nebo když se houpala na vlnách, když pak ležela na pláži a písek se lepil na její medovou kůži. Její oheň zahříval jeho zledovatělé tělo. Vyráželi na dlouhé procházky, škádlili se a on cítil, že poprvé od své proměny je dokonale šťastný. Čím radostněji se vraceli do vlčí vesnice, tím větší nenávist stoupala v okolních domech. Jejich vztah byl odsuzován, byl popliván slinami vzteklých psů, protože láska mezi upírem a vlkodlakem stále představovala tabu.

Mlha se válela na zemi, když Ricco utíkal do vesnice po jednom vydařeném úlovku. Naučil se zabíjet lidi, kteří neměli podle něj žádnou budoucnost. Byli ztraceni ve zmatené hře osudu, utápěli se v alkoholu, smutku nebo obojím. Ti lidé končili za asfaltkou, pohřbeni v zemi kousek od místa, kde začínal tmavý les.

Ricco se vracel s radostí v srdci, minul cestou malého kloučka, který běžel s kamarády na pláž, aby vyzkoušeli, jak funguje papírový drak, kterého vyráběli už dva dny, jak si Ricco rozvzpomněl na obrázek dětí lepící barevné papírky.

Ve vesnici ho přivítala stařena sedící na verandě, houpající se v křesle s teplou dekou přehozenou přes nohy. Něco pletla a co chvíli mu uštědřila zamračený pohled vyjadřující pohrdání celé vesnice.

Vešel do chatky, kterou s Ilariou vybavili starou matrací a nízkým vrzajícím stolkem, na kterém ležely čerstvě natrhané květiny. Modré, spíš blankytné pomněnky. Usmál se a vzal do ruky malý vzkaz psaný jejím písmem.

Jsem se smečkou v lese.

Přijď nám naproti na louku. Je tam teď mnoho pomněnek.

Tvoje Ilaria

Vdechl její pach, který zanechala na lístečku. Její dlaň, její hebké prsty.
Rozběhl se k lesu a za sebou zanechal lístek pomalu klesající k dřevěné podlaze. Papírek dopadl na zem a nasákl rozlitým inkoustem.

Ricco utíkal, minul stařenu, minul ženy vracející se z velkého nákupu. Všechny na něj upíraly nenávistné pohledy. Nechal je tak, jak byly. Na rtech mu vzkvétal úsměv při pomyšlení na Ilariu v podobě vlka, jak se prohání v květinovém blankytu. Vynořil se z lesa a čekal na její ladné pohyby. Jiskru v očích a nekonečnou záři jejího slunečního svitu.

„Spatřil jsem ji téměř okamžitě. Černé vlasy jí vlály ve větru sem a tam. Tam a sem. Po medové kůži jí stékaly pramínky krve a vytvářely nádherný vzor. Ruce uvolněně visely a skoro se dotýkaly konečky prstů země poseté pomněnkami. Přímo středem břicha, jako osa vesmíru, jí procházel tlustý hrubý kůl zapíchnutý v zemi. Má Ilaria tam jakoby vlála ve vzduchu, nadnášena větrem, zalitá krví, poplivaná vzteklými psy. Přistoupil jsem blíž. Dotkl jsem se svého slunce, které vyhaslo a ztratilo svůj žár. Oči se na mě dívaly bez jiskry se zděšením, které vídám dodnes. Její víčka se zdála na dotek sametová, jemná, ale oči zakrývala se smrtelnou hrubostí.
Nemůžu si vybavit, co jsem cítil. Snad nic. Měl jsem pocit, že mi její smrt vysála veškerý život a že jsem se změnil v neživoucí kámen neschopný citů. Když jsem ji sundaval z kůlu a malé kousky jejího těla zůstávaly odtržené a zadrhnuté mezi dřevěnými třískami, všiml jsem si na konci louky Aneha, který tam ležel tak, jak ho život stvořil, a s roztrhaným hrdlem.
Položil jsem Ilariu doslova do modrého nebe. Pohladil jsem její tmavé vlasy. Naposledy jsem přejel prsty po její kůži. Na dlani mi zůstala její krev. Rudá a lepkavá.

Poté jsem z Rujány navždy zmizel. Nechal jsem za sebou krvavé nebe. Vlny se tříštily o skaliska a v mokrém písku se válel papírový drak s humorným šklebem, který pomalu zanikal v tekoucí krvi. Auto s potravinami pro vesnici zůstalo stát u asfaltky a krev žen si brázdila cestičky v nedalekém lesíku. Houpací křeslo na verandě se ještě hodnou chvíli houpalo sem a tam, i když jeho majitelka už dávno opustila svět.

Nikdo je nezachránil. Nikdo nezastavil mě, s pocitem hlubokým jako hloubka sama. Nikdo, kdo měl mít krev na mých dlaních, se neukázal. Zbytky smečky utekly jako psi.

A má Ilaria tam ležela, s víčky přivřenými a nebem obklopujícím ji svým klidem ze všech stran.“ Ricco ukončil své vyprávění a ještě dlouho mlčky pozoroval podlahu pod sebou. Všiml si, že je posetá kapkami. Stejně jako jeho tváře. Místnost tiše dál seděla. Za okny byla noc.

Ricco ani netušil, proč přešel z vyprávění někoho, koho se příběh netýká, na vyprávění, u kterého je zjevné, že on sám byl v minulosti postavou, jenž jej prožívala. Asi tušil, že by nedokázal vyprávět o konečné chvíli na modravé louce, jako by se ho to netýkalo. Konečně vzhlédl do obličejů unavených, ale i vyděšených lidí.

„Ricco, buď půjdeš ven se mnou, nebo půjdu sám. Tohohle se účastnit nebudu. A ty bys taky neměl.“ Za rameno ho chytil Acey a sklonil se při tom k jeho uchu, aby ho nikdo neslyšel. Poté se otočil a vyšel ven.

Ricco si prohlédl vlkodlaky sedící u stolu s pěstmi úplně bledými. Byli to potomci smečky, která mu ji vzala. Jeho Ilariu. Některé dopadl už před desítkami let. Při křižování Evropy se také setkal s přáteli, kteří teď čekali, co udělá.


Napil se z půllitru a vstal. Nikdo z lidí pořád ještě nepromluvil. Este se na něj díval se skoro prosebným pohledem, Declan nasadil výraz naprosté lhostejnosti. Ricco přemýšlel, nakolik mu vrátila pomsta pocit štěstí a rozhodl se, že lidi i vlkodlaky nechá svému osudu. Vyšel ven do temné noci. Byl čas, aby uzavřel jednu kapitolu a načal novou.


Acey, který stál venku a čekal, že za chvíli vyjdou jeho přátele ven s krví na rukou, se na upíra před sebou pozorně a podezřívavě zadíval. Nenašel ale nic nového.

Ricco byl stejný – silný, trochu snědší muž s neustále černýma očima, který občas odhalil zuby v srdečném úsměvu, připomínajícím slunce vykukující do světa po dlouhé době za mraky.

 

Tímto končí jedna kapitola Riccova života. Děkuji Vám všem za podporu v psaní dalších a dalších slov. A možná že se ještě setkáme v jiné kapitole. ;)

+přidávám graficky zpracované podoby postav ;)

Ricco

Este

Declan

Acey

Ilaria

Všichni! :)

 

-Zuni


« Předchozí díl

Autor: Zuni, v rubrice: FanFiction na pokračování



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Měsíc Rujány - 4. kapitola:

 1
4. Leni
17.10.2015 [23:36]

Teším sa na pokračko. Emoticon Emoticon Emoticon

3. Zuni
16.10.2015 [21:50]

ZuniDěkuji Vám! zalily jste mě štěstím :)))

2. BellaNess admin
16.10.2015 [20:55]

BellaNessCo víc říct, než že je to krásné? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Tento příběh se mi moc líbil Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. Ameli
16.10.2015 [15:47]

Skutočne krásne napísané. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.ei.]smile41[./ei.] [.ei.]smile34[./ei.] [.ei.]smile33[./ei.] [.ei.]smile06[./ei.] [.ei.]smile01[./ei.] [.ei.]smile08[./ei.] [.ei.]smile19[./ei.] [.ei.]smile10[./ei.] [.ei.]smile17[./ei.] [.ei.]smile22[./ei.] [.ei.]smile25[./ei.] [.ei.]smile09[./ei.] [.ei.]smile07[./ei.] [.ei.]smile32[./ei.] [.ei.]smile35[./ei.] [.ei.]smile40[./ei.] [.ei.]smile24[./ei.] [.ei.]smile23[./ei.] [.ei.]smile16[./ei.] [.ei.]smile11[./ei.] [.ei.]smile18[./ei.] [.ei.]smile29[./ei.] [.ei.]smile20[./ei.] [.ei.]smile27[./ei.] [.ei.]smile12[./ei.] [.ei.]smile15[./ei.] [.ei.]smile04[./ei.] [.ei.]smile03[./ei.] [.ei.]smile36[./ei.] [.ei.]smile31[./ei.] [.ei.]smile38[./ei.] [.ei.]smile14[./ei.] [.ei.]smile13[./ei.] [.ei.]smile26[./ei.] [.ei.]smile21[./ei.] [.ei.]smile28[./ei.] [.ei.]smile39[./ei.] [.ei.]smile42[./ei.] [.ei.]smile30[./ei.] [.ei.]smile37[./ei.] [.ei.]smile02[./ei.] [.ei.]smile05[./ei.]


Twilight účet
Uživatel:
Heslo:
Registrace
Twilight FanFiction
Partnerské stránky


OurStories.cz


Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz



...další zajímavé stránky
Chcete se k nám přidat?
Toto může být i váš web.
Máte zájem?
Ověřování přispěvatelů
Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli?
Profi přispěvatelé
Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
I vaše znalosti mohou být k užitku
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci
Chcete pomoci při rozvoji webu?
I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Návštěvy

Kdo je tu z členů? Klikni!

© 2006 - 2021 Tým Stmívání.eu Publikování nebo šíření jakéhokoli obsahu serveru bez předchozího souhlasu je zakázáno!RSS: články, news, fanfiction, komentáře