Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mercenary - 19. kapitola

23.11.2011 (12:15) • Kaliban • FanFiction na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3076×

19. kapitola

Ryan se mnou nemluvil. No, teda mluvil, ale moc přátelsky to neznělo. Že Leah odjela a Paul se Samem ne, vyčítal mně. Nebo spíš věděl, že jí to o sobě měl povyprávět sám, ale potřeboval nějaký hromosvod na stres z téhle nechutné situace. A já budu pro brášku klidně cokoliv, i hromosvod.

Sam s Paulem postrádali náš pracně naučený klid, takže chodili z pokoje do pokoje a zbytečně znervózňovali ostatní, dokud jim Cory nevrazila do náruče sloupce knih a nenasadila šibeniční limit na pročtení. Věděla, že se to stihnout nedá, ale na svou tělesnou konstrukci uměla být ve výhružkách velmi přesvědčivá. Dokonce i v těch naprosto nesmyslných. Sledovat Sama, který z ní začínal mít docela vítr, byl opravdu pohled pro bohy.

Můj obývák, já sama na něj už začínala myslet jako na operační centrálu, se začínal podobat studijnímu oddělení knihovny. Svazky se válely po stole, po skříňkách i podlaze. Tohle vkusné aranžmá doplňovaly špinavé talířky, pohárky, hrnky od hektolitrů kafe. Nikomu to očividně nevadilo.

Ryan čaroval s Coryiným notebookem, Cory si vzala účetní knihu, Sam s Paulem různé diáře s kontakty a mně se podařilo ukořistit kroniku. Vsadila bych se, že ji vede Emily. Na jednu stranu byla psána jako jedna z jejich pověstí, ale na druhou byla plná stěžejních událostí. Návštěvy, staří i noví známí, potyčky vně i uvnitř smečky.

Zmínky o Paulových bitkách byly častější než nákupy v potravinách.

„Kdybych věděla, že jsi takový kliďas, zlato, asi bych si s tebou nic nezačala,“ uchechtla jsem se a otočila na další stránku.

„Přece ti svoje nejlepší povahové vlastnosti neprozradím hned,“ řekl a pokrčil rameny a ani nevzhlédl od knihy.

„A to jsou tam zapsány jen ty, ze kterých vzešlo nějaké zranění,“ zasmál se Sam, který očividně věděl, na co narážím.

„Uklidňující,“ ušklíbla jsem se.

„No, při nejhorším naše děti nevezmou do školky, když budou mít tak klidné rodiče,“ mávl Paul ledabyle rukou.

Všichni, jako na povel, vzhlédli od knih a soustředili se na nás.

„My nějaké máme?“ zeptala jsem se kontrolně, i když takových věcí si člověk těžko nevšimne.

„Zatím ne, ale časem jich bude alespoň deset,“ oznámil mi s bezelstným úsměvem.

„Vážně? A budeš to rodit?“ zajímala jsem se.

„No, to asi těžko,“ uchechtl se.

„Až odrodíš to první, můžeš začít plánovat tak šílené počty, uvidíš, že tě to velice rychle přejde,“ ujistila jsem ho.

„Ale alespoň jedno štěně mít budeme, ne?“ ujišťoval se nejistě.

Absolutně jsem si sebe nedokázala představit jako matku.

„Uvidíme, časem,“ odbyla jsem ho neurčitě.

„Žádné takové, nepřijdu o nejvzácnějšího měňavce jen kvůli capartům. Zpět do práce kůže líné,“ pobídla nás přátelsky Cory a rázně tak ukončila naši debatu.

V duchu jsem jí poděkovala.

Čas plynul a my jsme měli ruce stejně prázdné jako na začátku.

Večer jsme se všichni ukládali ke spánku s pocitem beznaděje. V písemnostech smečky nebylo vůbec nic, co by nám pomohlo a počítač si zabezpečil Roa tak důkladně, že Ryan musel hledat po půlce světa, protože jedna zastávka směřovala k druhé, jako klubko nití, s koncem v nedohlednu.

* * *

Ráno mě probudilo nešetrné třesení ramenem. Tak krutý by Paul nebyl. Neochotně jsem rozlepila oči a zírala na Cory.

„Ryan něco našel?“ zamumlala jsem ještě zpola spící.

„Ryan spí, ale ty jdeš do školy,“ snažila se mě vyhnat z vyhřátého pelíšku.

„Nezdá se mi, že bych se někam hrnula. Spíš bych řekla, že ještě chvilku hodlám pokračovat ve spaní,“ zabručela jsem a snažila se zpět zavrtat do peřin.

„Jestli okamžitě nevylezeš, tu deku z vás strhnu,“ pohrozila.

„Tak to se opovaž. Jestli se chcete hádat, tak jinde, tady se spí!“ nadával rozespalý Paul.

Cory pevně chytila okraj deky a povytáhla obočí. Rezignovaně jsem vylezla z vyhřáté postele. Za tohle mi bude muset koupit minimálně novou sadu nožů, jako omluvu.

Všichni ostatní samozřejmě spali.

„Alespoň přijdeš na jiné myšlenky, stejně se zatím nemáme jak odpíchnout z místa,“ snažila se mi zvednout nějak náladu.

Vyplázla jsem na ni jazyk a šla vyrabovat ledničku.

„Něco tak dospělého jsem už dlouho neviděla,“ ušklíbla se mi za zády a jízlivost z jejího hlasu přímo ukapávala.

* * *

„Dobré ránko,“ hlaholila Jassica.

Něco jsem nezřetelně zabručela, asi to neznělo dost nakvašeně, protože ji to nezastavilo.

„Dlouhá noc?“ zeptala se z účastí.

Jenom jsem přikývla.

„To rekonstruujete až do noci?“ zeptala se.

„Rekonstruujeme?“ povytáhla jsem obočí.

„Tvůj domek. Edward říkal, že rekonstruuješ domek, proto ti tam jezdí s Emmettem a Jasperem pomáhat,“ snažila se mi připomenout.

„Jo to. No, ty původní plány se ukázaly jako naprostá pitomost, do noci jsme zjišťovali, které zdi jsou vlastně nosné, jak je to celé ukotvené, kudy vedou trubky, elektrika. No hrůza,“ snažila jsem se to okecat co největším množstvím nudných detailů, abych odvrátila pozornost.

Škoda, že jsem měla v hlavě úplně vymeteno.

„No, to je jedno, bereš toho svého indiána na ples? To bude vzrůšo, bude tou nejexotičtější věcí od té doby, co tu na měsíc byla ta studentka, která žije na Hawaii,“ zachichotala se.

Nepříliš úspěšně jsem si pokusila přestavit Paula v obleku.

„Asi ne, ani nevím, že nějaký ples má být,“ mávla jsem nad tím rukou.

„Musíš, je to největší akce školy,“ přesvědčovala mě.

„Uvidíme,“ odbyla jsem ji neurčitě a utekla na hodinu.

* * *

„Co nového ve škole?“ ptala se Cory vesele už ode dveří.

„Bla, bla, bla... mikroskopování bakterií, bla, bla, bla... předpřítomný čas, bla, bla, bla... volejbal, bla, bla, bla... ples,“ shrnula jsem dnešní den v kostce.

„Ples? Úžasné, to nejlepší na škole,“ usmála se.

„Máš oblek?“ obrátila se na Paula.

„Na svatby a pohřby. Jo, něco by tam bylo,“ kývl.

„Pak jdete plesat,“ přikývla.

„Teď?“ povytáhla jsem obočí.

„Dokud neřeknu, krytí platí. Takže ano, teď,“ přikývla Cory.

„Ale já neumím tančit,“ zaprotestoval bez větší naděje Paul.

„Já tě to naučím,“ hlásil se škodolibě Jasper.

„Lidi, asi jsem skončil,“ zavolal nás všechny Ryan.

Bleskově jsme obklopili jeho i počítač.

„Odtud už to dál nevede, konkrétnější už asi nebudu,“ povzdechl si.

„A kam tě to dovedlo?“ bloumala Cory očima po obrazovce.

„Itálie.“

Teda, pět komentářů na sto čtyři shlédnutí. Tomu se říká...

Autor: Kaliban (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mercenary - 19. kapitola: