Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Memories of Bella - 10. kapitola

29.11.2010 (13:45) • Bubble • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2237×

10. kapitola – Krev, koledy a krabička

„Edwarde! Jsme doma!“ zakřičela Alice z předsíně. Pohlédl jsem směrem ke dveřím. Zatraceně, musím zmizet… Nadpřirozenou rychlostí jsem vystartoval z jejího pokoje…

Když jsem se proplížil ke svému pokoji, Alice už stála ve dveřích. Bleskově jsem si sundal kabát a hodil jej nedbale na podlahu.

„Ahoj,“ kývl jsem na Rosalii a ostatní, zatímco jsem sehrával roli, že právě vylézám ze svého brlohu, stále omámen hudbou.

„Jak ses měl?“ otázala se Rosalie s úsměvem na rtech.

„Rozhodně se máš líp než já,“ znuděně jsem odpověděl. Ale v tu chvíli se na mě vrhla Alice, ukazovala mi jednotlivé úlovky a chrlila jednu módní značku za druhou. Koutkem oka jsem zahlédl Rosie, jak mizí s Emmettem v pokoji. Raději jsem začal poslouchat toho maniaka přede mnou, než abych vnímal myšlenky těch dvou o pár místností dál.

Zrovna jsem se zabýval čtením knížky ze své knihovny, domů se vrátili Esmé a Carlisle. Za nimi se potichu krčila Audrey. Sledovala nás napjatým pohledem. V očích se dal rozpoznat strach, ústa nepřirozeně stažená. Šaty měla potřísněné krví. Rychle jsem vrátil pohled zpět ke knížce. Snažil jsem se číst, zatímco Audrey procházela pokojem. I po chvíli moje myšlenky stále utíkaly k té dívce. Po chvilce čtení přestalo mít smysl. Zabouchl jsem knížku a nahlas si povzdechl.

prosinec téhož roku  

Domem se linula vůně cukroví. Esmé zase pekla, po tolika letech. Poprvé za tu dobu, co jsme tady bydleli, si zpívala. Sladká melodie, linoucí se z jejích úst, ještě zdokonalila vánoční náladu.

„Hele!“ zaburácela žertovně Esmé, když jí Emmett ukradl kus cukroví a strčil si ho naoko do pusy. Slyšel jsem za sebou Jaspera, jak se dusí smíchy.

„No co?“ zahuhňal Emmett s plnou pusou. Jasper už to nevydržel a vyprsknul smíchy.

„Nezlob a běž raději postavit stromek,“ ukázala na obrovskou větev ležící v rohu pokoje. Emmett vyplivnul cukroví do odpadu.

„Už nikdy nejím cukroví!“ prohlásil, když zvedl strom do výšky. Na schodech stála Audrey a zvonivě se smála.

Tentokrát se všichni neotáčeli. Ona už patřila do naší rodiny. Ale stále trávila většinu času zavřená ve svém pokoji. Výkresy přibývaly. Nedávno jsem navštívil znovu její pokoj, samozřejmě o tom nevěděla. Většina tužek už byla ořezaná více než do půlky. Měl jsem pro ni připravenou další sadu tužek, pastelů a různých věcí. Snad se jí bude líbit.

„Můžu pomoct?“ zeptala se potichu Esmé. Esmé laskavě přikývla a podala ji trochu těsta. Připojil jsem se k Emmettovi, který právě zápolil se stromkem. Začal jsem se zdobením. Emmett začal věšet světýlka. Každou chvíli jsem se musel otočit. Oči mi stále utíkaly k onomu stolu s cukrovím. Tiše jsem ji občas pozoroval. Emmett nasadil vekou pěticípou hvězdu na vrcholek stromu.

„Hvězda je na místě,“ prohlásil a začal věšet baňky. Znovu jsem se otočil. Tentokrát se její pohled setkal s tím mým. Okamžitě sklopila oči zpět ke cukroví. Ale já jsem stále stál otočený. Na tváři měla červeň. Najednou mi baňka vyklouzla z rukou. Chytil bych ji, ale já nechtěl. Když se křehká baňka roztříštila o koberec, Emmett se propukl v hlasitý smích.

„Ty jsi snad první upír, kterému něco spadlo!“ smál se. „Asi bychom měli kvůli tobě pořizovat umělohmotné.“ Audrey hned vedle Esmé se zahihňala.

Sbíral jsem skleněné střepy, zatímco Emmett se stále hlasitě smál. A smál se tak dlouho, dokud k němu nepřišla Rosalie. Probodávala ho pohledem.

„No co?“ zeptal se vyjeveně. Rosalie se na něho vyčítavě podívala, otočila se a s hlasitým projevem uraženosti odkráčela z místnosti.

Pověsil jsem poslední baňku na stromek. Poodstoupil jsem kousek dozadu, abych si prohlédl stromeček celý.

„Hezký, ale chtělo by to víc…“ Rázně jsem zvedl ruku, abych Alice za mnou pochopila, že má mlčet.

„Nesahej na něj!“ řekl jsem rázným hlasem s trochou zoufalství. „Ale i když… stejně ho předěláš, i kdybych ti řekl cokoliv…“ Alice se ušklíbla a šla se zpět věnovat své předchozí činnosti. Zamířil jsem zpět do svého pokoje, abych si přichystal dárky. Když jsem se po několikati minutách vrátil zpět, stromek byl kompletně přeorganizovaný. Vrhl jsem rozhořčený pohled na svou sestru. Ale ta se posměšně usmála.

Držel jsem v ruce podivně měkký balíček adresovaný mně. Pomalu jsem začal rozbalovat balící papír. Držel jsem v ruce tradičně vánoční svetr, stejně jako všichni ostatní z rodiny včetně Audrey, která si ho podivně prohlížela.

„To je taková tradice, kterou praktikuje Alice pokaždé, když se přistěhujeme do nového domu,“ při vyslovení Aliciného jména jsem hlavu otočil na moje černovlasou sestru.

„Aha,“ řekla Audrey. Přetáhl jsem se svetr přes hlavu. Audrey chvíli zaváhala, ale pak si svůj svetr oblékla.

„Jak vám to sluší!“ vypískal Alice nyní už s foťákem v ruce. Pořídila několik rodinných fotek.

Emmett se vrhnul na dárky jako první. I po těch mnoha letech ho to nikdy nepřestalo bavit.

„Počkej, myslím, že by měl dárky rozdávat tentokrát někdo jiný,“ zarazil ho Carlisle. Podíval se na Audrey.

„Já?“ špitla potichu.

„Jistě, pusť se do toho,“ pobídl ji s úsměvem Carlisle. Chvíli zaváhala, ale pak pomalu slezla z křesla a poklekla k dárkům. Roztřesenýma rukama vzala do ruky první balíček.

„Edward,“ zašeptala. Dala mi balíček do rukou. Začal jsem ho rozbalovat. Uvnitř byla sada knížek.

„Myslím, že tyhle jsi ještě nečetl,“ usmál se Carlisle.

„Děkuju.“

Audrey rozdávala dárky. Všichni děkovali za každou maličkost, každý se vřele usmíval. Esmé byla evidentně šťastná, když se jí do rukou dostal můj dárek v podobě broušených skleniček. I se servisem okamžitě zmizela v kuchyni.

„Nabídněte si,“ položila na stůl tác, na kterém bylo osm skleniček s rudou tekutinou. Sáhl jsem po skleničce a usrkl si vlažné krve. Lahodné. Audrey si také vzala. Nejdřív zkoumala skleničku, ale pak se i ona napila.

„Ještě zbývají další dva,“ ukázala Rosalie na dva ploché balíčky ležící pod stromečkem. Audrey po nich sáhla.

„Já… nevěděla jsem co vám dát. Tohle je pro všechny dohromady,“ podala nám ten větší balíček. Balící papír skrýval jeden velký portrét naší rodiny. Každý byl věrně vystihnutý. A na okraji kresby stála malá postava, částečně schovaná před zraky ostatních. Audrey.

„Je krásný… nevím, co říct,“ řekla dojatě Esmé. „Měli bychom ho zarámovat.“

Audrey sáhla po posledním balíčku. Avšak zarazila se nad jmenovkou. Tohle byl můj dárek pro ni. Opatrně strhla balící papír.

„Snad se bude líbit,“ usmál jsem se. Užasle hleděla na velkou kreslící sadu. Už jí nejspíš dávalo smysl, jak se ta předchozí objevila na posteli.

„Líbí,“ špitla stydlivě.

„A teď koledy!“ zakřičel Emmett. Audrey si roztěkaně uhladila sukni, když zaznělo slovo koleda. Rosalie si přestala upravovat manikúru svým novým super odolným lakem. Všichni ztuhli.

„Myslím, že se bez koled tentokrát obejdu,“ oznámil jsem. Ostatní začali pokyvovat na známku souhlasu. Emmettova radost pohasla.

Po chvilce byl Jasper s Emmettem zažraní do televize. Alice si zkoušela nové oblečení od Rosalie a naopak. Esmé seděla na klíně Carlislea a spolu sledovali tu vánoční pohodu. Proklouzl jsem dveřmi ven. Chladný zimní vánek mi ovanul tvář. Podíval jsem se na oblohu. Přes bílé naducané mraky prosvítal měsíc. Sníh se mi usadil ve vlasech.

„Veselé Vánoce… Bells,“ zašeptal jsem do nočního temna. Položil jsem rudou růži na bílý sníh. Zůstal jsem stát, přikován k ledové zemi. Slyšel jsem tiché děkuji, zašeptané tichým větrem.

Znovu jsem si představil ji. Byla tak neskutečně krásná. Nevěděl jsem, zda jsem si ji tak skutečně pamatoval, nebo si ji moje vědomí přikrášlilo typickými upířími prvky. Skočila mi do náruče. Pevně jsem si ji přivinul k sobě. Stáli jsme tam, stvořeni jeden pro druhého. Najednou se ode mě odtrhla, smutně se na mě podívala a zmizela v lese.

Studený vítr mě probral z blouznění. Pomalu jsem se otočil a sklesle se vracel k domu. Mířil jsem přímo k sobě do pokoje. Otevřel jsem dveře od svého pokoje.

„Co je v té krabičce?“ zeptala se mě nesměle Audrey, která právě stála uprostřed mého pokoje a v ruce držela mou tmavě modrou krabičku.

Tak co? Líbila se vánoční doba u Cullenů? A copak může v té krabičce být?

<< Shrnutí >>

Tak jsem nakreslila Audrey, pro představu: 

Audrey 

Autor: Bubble (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Memories of Bella - 10. kapitola: