Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Memories - 8.

18.01.2010 (18:15) • Aleach • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1118×

„Tik-ťak, Tik-ťak“ odpočítávali hodiny na zdi neúprosně se vlekoucí čas. Všichni netrpělivě čekali, někteří stále rozespalí jiní zcela bdělí, ale oblečení do pyžama. Elis měla dokonce rozcuchané vlasy. Jindy by to Korin přišlo vtipné, ale nyní ne. Čekalo se, až začne, až jim sdělí, proč se koná porada uprostřed noci.

Korin sklopila hlavu a zavřela oči, i za tu malou chvilku, co je měla zavřené, se jí jako bumerang vrátila ta vidina. Viděla ho před sebou tak jasně, jako by tu byl. Z oka jí vytekla slza a Korin své oči opět otevřela. Byly zakalené od slz a zčervenalé, přesto a možná proto byl každý stále nedočkavější. Nikdo však nechtěl začít. Nikdo nic neřekl. Prostě jen čekali, co bude.

Uběhlo pár desítek minut, než Korin konečně pronesla: „Lestat“ šeptla jen, ale v tom tichu se to zdálo být jako úder hromu. Oči ostatních se upřely k ní a některým se zrychlil dech. Po tvářích Korin stékaly pramínky slz, černých jako nebesa před bouří. Sam zalapala po dechu, ale Korin nevnímala, jako by byla v bublině náhlé apatie, mluvila dál.

„Je to vrah a upír,“ ta slova pronesla s takovou nenávistí vepsanou v hlase, až v přítomných zatuhlo a po zádech jim přejel mráz. „Viděla jsem ho. Minulost, zrození, vraždy, budoucnost. Všechno. Takové záblesky.“ Řekla a podívala se kolem sebe do jejich svraštělých tváří. Po chvíli do ticha a chladného vzduchu dodala: „Míří sem, do města. Viděla jsem ho tu zabíjet dívky, byl to klub ve městě. Už jsem tam kdysi byla.“ S nadějí a děsem se podívala do očí přítomných, stále strnule zírajících na ní.

„Musíme jít,“ málem zakřičela. „Musíme ho zastavit!“ řekla a už, už se zvedala, když ji Marek chytil za ruku a stál zase na židli.

„Musíme si to promyslet,“ řekl jí, spíš šeptal. Podívala se mu do očí a chtěla vzdorovat, pak ale v nich uviděla něco, snad jeho přesvědčení, a místo nadávek se mu sesula do náruče, vzlykajíc.

„Tak tohle je tedy tvůj dar,“ konstatoval Petr.

„Spíš prokletí,“ odtušil Marek a pevněji ji sevřel ve svém náručí.

„Musíme zajistit hlídky, abychom ho co nejdříve našli,“ dodal věcně Patrik a Sam pokyvovala.

„Ano, hned se do toho dáme,“ řekla Elis, „ale Korin se musí prospat. Muselo to být příšerné, vidět to a možná i cítit,“ dodala a soucitně se na ní podívala. Korin se při té narážce ještě zatřásla, když se jí před očima zjevila jeho tvář. Tvář tak krásná, jako by patřila antickému božstvu, přesto jeho oči poukazovaly na vrchol dekadentního jednání svého pána. Rudé jako krev a nelítostné s kapkou nudy a lhostejnosti. Z koutku úst mu stékala krev, přesto působil až příliš dokonale. „Dokonalá past,“ napadlo Korin.

„Odvedu Kor do postele a pak se domluvíme, co dál,“ navrhl Marek a vzal jí do náruče. Korin byla zesláblá a apatická. Sotva o sobě věděla, ale byla za to ráda, v její hlavě byly až moc živé záblesky zrůdností, které však nepocházely z žádného hororového filmu. Byly skutečné a ona si to až moc dobře uvědomovala.

Marek jí položil do peřin a přisedl si k ní. Vzal jí za ruku a pošeptal jí do ucha: „Neboj, zas bude dobře“. Jak ráda by těm slovům uvěřila, avšak nemohla, aniž by věděla proč.

„Měla by ses prospat,“ dodal a políbil jí na čelo, „Dobrou,“ zašeptal, když opouštěl pokoj. Korin osaměla a ta skutečnost jí tíživě kolovala v žilách, stejně jako obrazy těch zrůdných činů. Nedokázala usnout, měla strach, co dalšího by ještě mohla vidět. Se skelným obrazem hleděla ke stropu a vnímala jen tmu, co byla kolem ní. Náhle se jí v mysli zjevila otázka: „Proč teď? Jak?“. Nad možnostmi odpovědí se otřásla hrůzou a raději nasvítila lampičku. Později se tomu musela ušklíbnout. Tak ona se už bojí i tmy!

O mnoho hodin později kdosi zaklepal na dveře od pokoje naší půvabné blondýnky, Korin. „Smím dál?“ zeptal se zvědavě a nakoukl dovnitř. Byl to Marek a nesl snídani.

„Ahoj,“ řekla místo odpovědi rozespalá Korin, která měla pořád pod očima kruhy.

„Nesu snídani,“ oznámil poněkud zbytečně, když se na ní Korin vrhla.

„To si hodnej,“ pochválila ho s plnou pusou.

„Už je ti líp?,“ optal se zatím, co pozoroval, jak jí chutná. Zvedl obočí a čekal odpověď.

„Jde to,“ odtušila a snažila se na svůj nový dar nemyslet.

„Musím, ale uznat, že máš unikátní schopnost,“ nenechal to jen tak plavat.

„Jo,“ řekla, ale v hlasu jí zazněl sarkasmus a lítost.

„Promiň, ale je to tak. Jsi úžasná,“ prohlásil a ona se jen zasmála.

„Půdu se obléct,“ řekla pak a on jen dodal: „Tak já už jdu,“ a zmizel za dveřmi. Korin pokrčila rameny a shodila ze sebe oblečení. Myšlenky se jí nyní stočily ke sprše. Jen, co se octla pod horkou vodou, bylo jí líp. Slastně si užívala horké kapky vody na své kůži, když zaslechla šramot. „Že by se Marek vrátil?,“ napadlo jí v danou chvíli, ale pak pocítila zvláštní pocit Dája-vu. Vypnula vodu a kolem těla si obtočila osušku. Po špičkách se blížila ke dveřím do pokoje, když se rozletěly a v nich stála její největší noční můra. Lestat v celé své hrůzné kráse. V první chvíli zalapala po dechu a v druhé se octla s jeho náručí. Aniž stačila pobrat, co se děje, sklonil k ní svou hlavu a zašeptal: „Lahodnější než brandy“, pak se odtáhl a podíval se Kor do očí. Jejich magnetické cosi k sobě připoutalo ty její a ve chvíli, kdy už ztrácela moc sama nad sebou, znovu pošeptal: „Čekám na tebe, ma cher“. A pak byl tem tam, vypařil se jako pára nad hrncem.

Korin se sesula k zemi a začala vzlykat. „Co to sakra mělo být?,“ míhalo se jí v mysli. Seděla tam, vzlykala a plakala své černé slzy snad celou hodinu, než se zase někdo objevil ve dveřích. Tentokrát to byl opravdu Marek a vedl s sebou dokonce Elis. Hned jak jí uviděli, k ní přiklekli a ptali se, co se děje. Ona jen pokrčila rameny a smutně zírala dál na místo, kde ho viděla naposled.

***

„Cože jsi?,“ ptal se napůl rozzuřeně a na půl rozhořčeně Petr. „Nechápu, jak by se sem dostal, aniž by ho kdo viděl,“ dodal pak.

„Ale já ho opravdu viděla,“ trvala Korin na svém, „Byl u mě v pokoji a říkal mi ‚ma cher‘.“

„Neslýchané,“ vložil se do toho Oliver, „Tak nám se do komplexu dostal upír a nikdo nic neví. Prostě báječné!,“ řekl sarkasticky a teatrálně pohodil rukama. To už ale nevydržel Patrik a praštil pěstí do stolu v zasedačce.

„Nemohla mít třeba zas jen vidinu?,“ zeptal se nakonec s nadějí v hlase. Přece jen, to on je tu šéf ostrahy a své pochybení si nepřipouštěl. Všichni ztuhli a pak Elis dodala.

„Žádné důkazy vlastně nemáme…“

„To jako chceš říct, že je cvok!,“ osočil se na ni Marek.

„Ne,“ bránil jí Petr, „myslí jen, že to může být součást její moci,“ řekl a opatrně se na Kor podíval. „Musíš nutně na návštěvu k Elzarovi,“ dodal pak, napůl neochotně a zkroušeně. Všichni ostatní se na něj podívali s obavami v očích.

„Kdo je Elzar?,“ zeptala se opatrně Korin.

„Upír, kterého držíme v zajetí. Tvá babička ho kdysi ušetřila. Je to dlouhý příběh. Podstatné ale je, že on pozná povahu tvého daru. Může ti pomoct. Snad.“

„Vy tu máte upíra!,“ zděsila se Kor. „A pak že já jsem magor!“

Autor: Aleach (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Memories - 8.: