Další díl s názvem: "Vítej krutý světe!". Korin se dozví, jak moc těžký to s upírama vlastně je. A světe div se, kolík nestačí!
20.07.2009 (07:00) • Aleach • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1580×
***
Korin zavedla svého hosta do nyní čistého obýváku a pokynula mu, ať se teda jako posadí na gauč. Ona zatím zamířila do koupelny a po zběžném pohledu do zrcadla to vzdala a znova zamířila do sprcháče, aby si alespoň trochu ulevila.
Po osvěžující sprše se opět o pozornost přihlásil její žaludek. Utřela se tedy do jednoho z ručníků, zabalila se do osušky a vyfoukala si své dlouhé nepoddajné vlasy. Hnedka na to se pokusila korektorem alespoň částečně zamaskovat kruhy pod očima a následně si na tvář nanesla trochu make-upu aby tak získala nějakou trochu lidskou barvu. Na to si nařasila oči a na rty nanesla růž. Pak, s ručníkem stále omotaným kolem těla, se vydala ven z koupelny. Hned ve dveřích jí do nosu trefila vůně opékající se slaniny a míchaných vajíček, zvědavě nakoukla napřed do obýváku a pak do kuchyně, kde se nyní nacházel Marek a chystal jí cosi na způsob pravé anglické snídaně. Vonělo to tak krásně, až zapomněla, co má na sobě a že jí bolí hlava.
Jakmile jí Marek zaregistroval, a že to trvalo jen chviličku, nandal jí pořádnou porci vajec, slaniny, opečeného chleba a nějaké ty okurky na talíř. Pak to postavil na stůl a ještě donesl mléko. Korin na něj jen vyjeveně zírala a ani na slovíčko se nezmohla, byla dokonale unešená. Z podivného transu jí vysvobodil až jeho hlas, říkal: „Dobrou chuť!“. Na to, už ona seděla za stolem a cpala se vší tou dobrotou, div že nepraskla.
„Já…,“ zakoktala se pak, když už byl talíř prázdný,“moc děkuju“.
„Nemáš, zač. Tak nějak mě napadlo, že budeš mít hlad,“ řekl a usmál se na ni, pak dodal: „no, nechci tě nějak honit, ale už bys měla…“ a ani to nedořekl už vstávala a zděšeně pohlédla na hodiny, pak okamžitě vyletěla směr ložnice, až jí málem osuška spadla.
***
Deset minut nato už seděla v jeho stříbrném miláčkovi a zapínala si pás, připravená na cokoli. Moc dobře si pamatovala jeho poslední jízdu a upřímně se jí nyní děsila. Nebyla si se svým žaludkem zrovna jistá v kramflecích, ale naštěstí pro ni, to poznal i on a tak se snažil svou rychlou jízdu omezit, minimálně na nejvyšší povolenou rychlost.
I tak už za několik málo minut parkoval v garáži. Před výtahem stála Elis a nervózně si poklepávala nohou.
„No, kde ste?,“ otázala se podrážděně, pak se vyčítavě podívala na Marka a vzápětí shovívavě na Korin. „Ach, drahoušku, co je ti?,“ zeptala se zpětně, když si prohlédla její bledý obličej a nejistý výraz v tváři. Co tam mohla vidět? – snad stud, strach či pouhé obavy?
***
„Dneska máme na programu bližší obeznámení s upíry, tím, co tu děláme a taky tvůj pokoj!,“ zavýskla nadšeně Elis, když jsme usedali v knihovně za kulatý stůl, stejně jako včera. A stejně jako včera se Korin cítila nesvá. Dnes to ale způsobovalo její „malé“ zahanbení.
„Tak tedy, nejdřív, než se má žena úplně nechá unést a představí ti tvůj nový pokoj, dovol, abych tě obeznámil se základními fakty. Nevím, na kolik si se začetla do knihy, co jsem ti včera svěřil…,“ na okamžik se odmlčel, ale když spatřil ruměnce na tvářích zahanbené Korin, jen se pousmál a pokračoval: „Ale i kdybys ji ani neotevřela, nevadí, jen mi slib, že to jednou napravíš, ano?“. Němě přikývla a on mluvil dál: „Dobrá, tedy. Takže to vezmeme od základu. První otázka zní, Marku?,“ vyvolal jej jako na hodině.
„Co je to upír,“ odvětil znuděně.
„Ano, co je to vlastně upír? Korin, víš to?“
„Já, no, krevsající monstrum?,“ odhadovala.
„Ve své podstatě je upír výsledkem mutagenního viru přeneseného kousnutím z již infikovaného jedince, tedy upíra. Ale jinak ano, nějakým podivným způsobem máš pravdu. Oni skutečně potřebují krev k přežití, patrně jako důsledek jež zmíněného viru, který ovládá organismus v celé škále,“ znovu odmlka, pak se dotázal Patrika nepřítomně hledícího na Sam, „a jak nejlépe takového upíra zničit?“
„To záleží na okolnostech, ale nejlépe stříbrem či odnětím končetin a následným spálením,“ odtušil Patrik.
„Okolnostech?,“ podivila se Kor, „ a žádné kolíky?!,“ pronesla na oko zklamaně. Petr se usmál a vysvětlil: „To máš tak, v celé pravdě je mnoho výjimek. A každý vir se s počtem přenašečů mění, zdokonaluje. Na ty starší stačí obvykle stříbrná kulka, protože stříbro je dobrý „antivir“. V tomto případě pak evoluce tvoří problém. Po světě totiž běhá čím dál víc těch, co jsou ve své podstatě téměř nezničitelní. Je to generaci od generace horší. Teď už tu zbyli skoro jen tací, co jsou obrněni kůží tvrdší málem než diamant a málo co jí dokáže proniknout.“
„Tak to by stačilo,“ oznámila rozhodně Elis, „pro dnešek je těch informací už dost, podívejte jaká je celá pobledlá, chudinka. Pojď, půjdem se najíst a pak ti ukážu tvůj pokoj.“
Autor: Aleach (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Memories - 6.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!