Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Memories - 4.

16.07.2009 (12:08) • Aleach • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1551×

***

„Takže oni opravdu…,“ řekla tiše a stále ještě doufala, že někdo zakřičí: „Apríl!“ Nestalo se tak, pouze pan Roberts přikývl a ona pokračovala: „A já jsem tedy…,“ opět nedokončila větu a jen se na všechny podívala. I oni na ní hleděli se strachem v očích. „Přijme svou identitu?,“ ptali se jí beze slov a ona si povzdychla, „Tohle je až moc informací najednou,“ dodala a opět se zahleděla na onen zažloutlý kus papíru, co držela ve svých nyní křídově bílých rukou. Celá ta pravda na ní působila jako ledová sprcha osudu, nenávratná a určující. Měla teď dvě možnosti, buď odejít a předstírat, že nic neví. Ale byla si jistá, že by jí nakonec dohnalo její vlastní svědomí a ona by s ním nedokázala žít. Žít s představou, že odmítla to, v co věřila její rodina a že se zachovala sobecky, možná až necitlivě a odsoudila tak mnoho nevinných ke smrti. Proto, aniž by to ještě tušila, či to pochopila, její mozek uvažoval pouze v jedno možné východisko, přidat se a následovat odkaz předků. Sice stále nechápala, jak může někdo jako ona být „superhrdinou“, ale byla si jistá tím, že sama důležitost jí povolává do boje, křičí: „Do zbraně!“. A tak řekla jen: „Dobře,“ a všem se očí vrátila jiskra naděje v lepší svět.

Pan Roberts povstal a přešel ke knihovně, vytáhl z ní tlustou knihu vázanou v kůži, velice ošoupanou. Nadpis hlásal: „Kronika bratrstva Odklízečů, svazek I.“

Položil knihu na stůl před Korin a ta zasténala, „To mám jako číst?,“ otázala se rozmrzele. Čtení nebylo a nikdy asi nebude její silnou stránkou, navíc tahle bichle jistě je jen jednou z mnoha svazků historie odboje. Pohlédla na něj s utrpením v očích a on se jen usmál, „Neboj, celou knihovnu číst nebudeš muset, ale tohle je základ!,“ oznámil a poklepal na desky výtisku.

„Jistě,“ odvětila zkroušeně a svěsila ramena, její počínání vykouzlilo úsměv i pochopení v tvářích ostatních.

„No, ale s tou povinnou četbou ještě počkej,“ řekl Oliver, když se natahovala pro knihu a chystala se jí otevřít. Myslela přitom na jediné: „Ať už to mám za sebou!“

„Nejdřív tě tu provedeme, alespoň zběžně a pak se můžeš vrátit domů, jestli chceš. Samozřejmě tu budeš mít pokoje, ale ještě nejsou přichystané a navíc mám pocit, že doma budeš mít větší pohodlí,“ řekla Elis shovívavě.

„Jistě, ale nezapomeň, knihu nesmíš nikomu ukázat, ano?,“ dodal pak Petr.

„A komu taky, eště by si mysleli, že jsem cvok, ne?!,“ prohlásila s lehkým nádechem sarkasmu a všichni až na Petra se znovu usmáli.

„To není legrace…,“ už chtěl spustit monolog na téma „bezpečnost práce“, když do něj Elis šťouchla a tak ztichl, ale tvářil se pořád trochu jako kaktus.

„Dobrá tedy,“ řekla Elis a stále ještě hleděla na svého muže, „teď tě tu trochu provedu a Oliver tě potom odveze“.

„To nepůjde,“ odpáčil na to Oliver, a když se na něj nechápavě zamračila, dodal: „Mám rande!“

„No, tak řekni Markovi, ano prosím,“ odvětila směrem k němu a pak se slova chopil zase Petr: „Zítra pro tebe zase někdo přijede, musíme ti toho ještě poct povědět,“ pak se sebral a zmizel za mahagonovými dveřmi.

„My už taky půjdem,“ oznámila Sam a spolu s Patrikem se taky vypařili, takže v místnosti zůstal pouze Oliver, Elis a Korin.

„Čas kvapí,“ řekl Oliver s pohledem na černé hodinky na svém zápěstí a než bys řekl švec, byl pryč.

„Co to?,“ zablekotala Korin, ale Elis jen máchla rukou a dodala: „To je na díl, ale zítra se to možná už dozvíš,“ odpáčila a ještě se optala: „Mám je pro tebe zase poslat tak kolem půl jedenácté?“

„Jo, to bude fajn,“ odpověděla jí Korin prázdně. Elis vyšla ze dveří a Kor jí následovala, začala prohlídka.

Prošli chodbou až na úplný začátek a Kor se podivila, proč si neprohlédli žádné z místností na patře. K tomu Elis řekla jen, „V tomhle podlaží jsou jen knihy a laboratoře, nic zajímavého“. A tak zamířili opět k výtahu, Elis namačkala autorizační kód a pak stiskla -5.

„Dneska se podíváme jen do nižších podlaží, ve 4 jsou obytné prostory a myslím, že to může počkat, až bude tvůj pokoj hotový.“

Za pár chvil už výtah zastavil a před zrakem Korin se naskytl výhled na halu, prostornou místnost, velkou asi jako menší domek, ve které bylo snad vše, co by si jeden mohl přát v rámci společenské zábavy. Vše od počítačů, televizí, přes stolní hry a herní konzole až po horolezeckou stěnu. Bylo tu kolem deseti lidí, kteří se bavili, hráli či relaxovali. Z místnosti vedli troje dveře, jedny do posilovny, druhé do kuchyně a třetí místností byla jídelna, dost velká tak pro dvacet lidí. Když si to dostatečně prohlédli, sjeli ještě do nižšího patra, kde byli tréninkové prostory. Do -7 podlaží už nedojeli, protože tam se nachází pracovny atd. a zrovna prý probíhá menší porada, takže zamířili na povrch, kde už čekal zaparkovaný stříbrný Maserati Coupé a v něm Marek.

http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/memories-5/

Autor: Aleach (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Memories - 4.: