První díl, ale dopoučuju si přečíst i prolog. Je to o patnáct let později. Z Korin je dvacítka a má se dozvědět, co je její poslání. "Hodně štěstí Kor!"...
28.06.2009 (20:00) • Aleach • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1764×
O patnáct let později
Korina seděla na posteli ve svém velkém, tichém a tmavém pokoji. Od dob, kdy ještě byla živa její babička, se mnohé změnilo. Dívce však zůstaly jak blond kudrnaté dlouhé vlasy, tak přívětivý obličej. Ten byl ale nyní pokryt rouškou děsu, který v ní vyvolaly nedávné události. Její matka zemřela, prý na infarkt, ale Korině se tomu věřit nechtělo. Vždy vypadala velice zdravě a jen tak něco jí neskolilo.
Telefon dole v obýváku se rozezněl a Korině nezbylo nic jiného, než se sebrat a jít si vybrat první slova lítosti na její osobu. Zůstala teď úplně sama. Babička jí zemřela již před lety. Otec žije od jejích pěti let v Americe a žádné sourozence taky nemá. Je sama, dočista a úplně sama.
„Dobrý den,“ ozval se mluvčí, „Jste Korina Deliová? Tady pan Roberts, notář vaší matky.“ No, super. Je mrtvá sotva den a už… „Ano, jsem to já. Dobrý den. Co si přejete?“
„Mám zde pár záležitostí k vyřízení, ohledně závěti paní Deliové. Upřímnou soustrast.“, dodal, jakoby si právě uvědomil onu nezdvořilost rušit pozůstalé v tak kritický den.
„Děkuji. Jaké záležitosti?“
„Byl bych rád, abychom to vyřešili v kanceláři. Co myslíte, třeba zítra v jednu?“
„Dobře, tedy. Zítra v jed… ne moment. Je mi líto, už něco mám. Nešlo by to dříve, dejme tomu tak v jedenáct?“
„Ano, tak tedy v jedenáct.“, řekl a zavěsil.
Nazítří vstala Korina poměrně brzy, už v devět. Proč brzy? No, to proto, že až do půl druhé trávila čas prohlížením fotek, vzpomínáním a popíjením vína, které jí však okolo dvanácté došlo, takže ho nahradila tequilou. Proto se není čemu divit, že jí ráno pořádně bolela hlava. S otupělými smysly se vyhrabala z postele a smutně pohlédla na rozsypané fotografie před gaučem a všechny ty prázdné lahve. Automaticky zamířila do koupelny a ještě před ranní „očistnou“ sprchou spolkla pár prášků na kocovinu. Ani prášky, ani sprcha jí však nedali zapomenout na důvod, proč se tak vehementně snažila zapomenout. Matka jí scházela opravdu velmi, až to bylo divné i jí samé.
Právě si čistila zuby, když jí do očí opět vhrkli slzy. Podívala se na hodiny. Bylo za deset minut půl jedenácté. Do firmy to trvá dvacet minut, to znamená, že sebou musí hodit, nechce-li přijít pozdě. V rychlosti do sebe nasoukala croissant s čokoládou osolený slzami stékajícími jí po tváři a pak vyrazila do šatníku. Za boha nemohla najít nic černého, i když věděla, že tu pár kousků v černé dozajista má. Nakonec se rozhodla pro černé džíny, tmavomodrý pulover a celé to doladila úzkým šátečkem s modrými flitry, který ladil se svetrem. Na hodinách už bylo deset a pět minut, takže si v rychlosti obula modré kecky a pádila na metro. Jen co zabouchla tepané domovní dveře, všimla si nápadně nenápadného černého audi před domem. U auta stál mladík v černém a jen, co jí zahlédl, pokynul, aby k němu přišla.
Sundala si černé brýle a stále ještě se slzami v očích na něj tázavě pohlédla. Mladík se usmál a řekl: „Jmenuji se Oliver More a byl jsem společníkem vaší matky.“
„Těší mě. Já jsem Korin.“, řekla a podala mu ruku. Ten jí uchopil, ale namísto potřesení jí políbil a Korininy líčka zrůžověli.
„Dovolíte, abych vás odvezl do firmy.“
„Tak za prvé, nevypadáš o moc starší jak já, takže si budeme tykat“, řekla a její tváře ještě krapet víc zrůžověli. „Za druhé, moc ráda.“ Pokusila se to doplnit o úsměv, ale výsledkem si moc jistá být nemohla.
„Tak tedy, prosím Korin.“, řekl a otevřel jí dveře. Nastoupila tedy na sedadlo spolujezdce a než se nadála, už jeli do „firmy“. Nikdy nepochopila, proč té zapadlé galerii říkají firma a ani po tom netoužila.
Za patnáct minut už Oliver parkoval a ona si nepatrně povzdechla. Oliver si toho všiml a neznatelně mu při tom zaškubal koutek. Ach, ano i on měl smíšené pocity, když zde byl poprvé. Motor zhasl a Korin si znovu nasadila brýle. Pak vystoupili a zamířili k výtahu na druhém konci podzemního parkoviště. Jen, co do něj nastoupili, si Korin uvědomila, že ani neví, kam má jet. Oliver si té rozpačitosti vepsané v její tváři všiml a zmáčkl -3. To Korin mírně překvapilo. Proč by taky měl mít právník kancelář v podzemí, že?
http://www.stmivani.eu/10-fanfiction-od-vas/memories-2/
Autor: Aleach (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Memories - 1.:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!