Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Meluzína - Epilog

25.03.2013 (20:15) • domcamerci • FanFiction na pokračování • komentováno 24× • zobrazeno 4625×

Epilog

Sarah

Bubnovala jsem bledými prsty do volantu a čekala, až se v pokoji ve třetím patře konečně zhasne. A taky nebude v dosahu parku živá duše.

Za poslední dva roky se toho dost změnilo. Žila jsem se svým dementním bratrem natrvalo u táty a jeho manželky Mely. Někteří jí říkali – Bello, ale mě to nějak zvlášť nevzrušovalo. Naše matka si totiž může podat ruku s Jasperem na začátku jeho vegetariánské kariéry. Teda, ono to ani dneska není ani nic slavného, ale to mu říkat nebudu. Každopádně žila na Aljašce s Denaliovými, daleko od mraveniště lidí. Řekla, že s námi nebude bydlet pod jednou střechou, dokud si nebude jistá, že zvládne naši vlastní, kolující krev. Marně jsem jí to vymlouvala. S celou rodinou pak do mě akorát ryli, že jsem napůl člověk – jako kdybych za to mohla – takže si nedovedu představit, jak silná a bolestivá je jejich žízeň… Bla, bla, bla. Všechno jsem pouštěla jedním uchem sem a druhým tam, protože kecy v kleci mi nepomůžou přežít tátovo manželství s Meluzínou Swanovic, teď už Cullenovic. Nutno dodat, že ta ženská je jako upír ještě otravnější a nesnesitelnější. Je tak šílená optimistka a všechno je fajn… Žijí s tátou na svém zaláskovaném obláčku, na který nikdo nemůže. Je mi zle, když se na ty jejich zamilované, zlatě zářící pohledy dívám. Div jim nekape jed z brady.

Mělo to sice výhodu toho, že mi táta všechno dovolil, protože se s ním dalo snadno vyjednávat. Byla jsem jeho holčička a on byl můj poddajný tmel. Například jsem ho přemluvila, aby mého vlčího ex Joshe nezabíjel a dokonce mu ani neudělal ze života peklo. Moje blbost.

Ale dobře. Jestli máma tvrdí, že s námi nemůže žít a dokonce se vzdá kvůli tomu i času s námi, bude to asi dost vážné a ví, co dělá. Kdyby jednomu z nás ublížila, nikdy by si to neodpustila a čistí upíři jsou v emocích chodící katastrofy. Hlavně, že bude v pohodě.

Conor zrovna přeskočil dvě třídy, protože je údajně geniální… Já osobně si myslím, že jeho inteligence je míň, než podprůměrná. Blbeček. Naštěstí máme pokoje každý na jiné straně baráku. To je taky pozitivum. Matka nás nutila, abychom měli ložnice vedle sebe, protože prý musíme být v kontaktu a sbližovat se. Fuj.

„Konečně,“ zašeptala jsem. V okně toho hajzla zavládla tma. Teď ještě, aby usnul, ale u čoklů je to rychlé. Nesnáším je… Otisk? Co to vůbec, kurva, nakonec je? Zní to úchylně a praxe je ještě horší. Viděla jsem akorát Joshe s razítkem a inkoustovým polštářkem, jak té jeho děvce dělá otisk na čelo.

„Pěkná noc,“ ozvalo se vedle mě a dveře bouchly. Vyjekla jsem a nadskočila.

„Ty nejsi normální,“ zasyčela jsem a vydýchávala to. Víc se mi líbila, když dělala u pohybu kravál a srdce jí bilo. Pak jsem přesně věděla, kde je.

„Kdopak to mluví,“ odvětila a usmála se na mě Mela.

„Ňaňa,“ utrousila jsem si pod nos otráveně. „Jdi pryč, Meluzíno!“ přikázala jsem jí. Zkazí moji akci.

„Co mu chceš provést?“ optala se. Co jsem říkala? Otravnější, než když byla ještě před dvěma lety člověk. Pak jsme se ale vrátili od její babičky a ona začala s tím, že už je zbytečné čekat, a že chce být s tátou navždy. A taky, že nepotřebuje být starší o další rok. Kdyby radši propadla botoxu a nebyla pořád bdělá a nedohlížela na mě. Myslím, že mámě slíbila, že na mě bude dávat extra pozor. Super, bomba, bezva, cool.

„Kdyby ti do toho něco bylo, tak bych ti možná odpověděla.“

„Ty mi to řekneš, protože to bude pravděpodobně dost riskantní a já tě nenechám, aby sis ublížila. Slíbila jsem to tvé mámě.“ Slíbila? Říkejte mi – vědmo…

Mlčela jsem a ignorovala ji. Ale moje macecha je vytrvalá.

Brousila očima všude kolem, ale ono tu toho moc nebylo. Jen pár záchytných bodů a ona je super všímavá. Za co, panebože?

„Chceš mu zničit auto?“ docvaklo jí.

„Ty jsi vážně otravná… Jo! Chci vzít tu jeho kraksnu a narazit ji na korunu stromu!“

„Brilantní plán,“ uznala. Zarazila jsem se.

„Co? To je všechno, co mi řekneš? Žádná prohibice a ani hraní si na rodiče? Nezavoláš to hned tátovi a třeba i do Bílého domu jako vždycky?“

„Ne. Už jsem se ti několikrát snažila vysvětlit, že nechci být tvoje matka, ale kamarádka. Mámu už máš. A skvělou. Miluje tě.“ V tomhle mě máma zradila. Byla s Melou kamarádka, či co. „Ale jsi pubertální výrostek, takže se to zatím míjí účinkem.“

„Haha.“ Zírala jsem na přední sklo. Vážně to nepráskne tátovi? Ten by nezuřil kvůli ničení majetku, ale protože narážení aut na stromy je dost nápadné. Ale já chtěla okázalou pomstu. Nejlepší by byly i famfáry.

„Navíc… Ten kluk si to zaslouží. Na střední mě taky jeden hajzlík podvedl. Přibrala jsem z pojídání zmrzliny a nechávala mu otevřené, nenávistné vzkazy. Až na vysoké přišel tvůj táta a já se do něj zamilovala. Byl to tak úžasný chlap.“

„Jo, to táta je,“ hlesla jsem, potěšená tím, že se mnou souhlasí. V podstatě mě v tom podporuje, ne?

„Sama to možná nezvládneš. Jsi jen poloviční upír,“ připomněla mi taktně. „Mohlo by ti to v půlce sletět. Nemáš takovou sílu a můžeš se unavit.“

„Spoléhám na touhu po pomstě.“

„Přesto… Fyzika je silnější.“

„Ale mně nestačí to auto rozmlátit…“

„Takže ho nahoru dostanu já,“ rozhodla s klidem Angličana. Vyvalila jsem oči.

„To jako vážně?“ optala jsem se nevěřícně.

„Samozřejmě. Zlomil srdce dceři mého manžela. To si začal s tou nepravou.“ Ta se teda překonala. Byla jsem tak vykolejená, že jsem slabě šeptla poděkování. „Nemáš zač. Tak jdeme na to,“ řekla mi bez průtahů a vylezla elegantně z auta. Už dávno to není dřevo. Zkoprněle jsem pokračovala za ní. Nemohla jsem tomu uvěřit. S otevřenými ústy jsem civěla na to, jak dává ruce pod podvozek černého Nissanu Navary a zvedá ho.

„Já demoluju, ty hlídáš.“

Možná, že všechny macechy nejsou tak děsné. Moje je teda nakonec pěkně krutá. V tom pozitivním slova smyslu.

Už jsem u první kapitoly upozorňovala, že tohle bude krátkej proces. To jen aby nevznikly dohady, že jsem si něco zkrátila. Já jsem sice tu povídku nesnášela, ale plány jsem dokončila. :D Přece víte, že bych nic nenechala otevřený nebo nedopsaný. Ještě jednou - mrzí mě ty dvanáctidenní časový pauzy. Snad jste u toho strávili pár příjemnejch chvil. Mějte se krásně a s některými se budu vídat dál. Však to znáte. :)

Autor: domcamerci (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Meluzína - Epilog: