Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Melodie mého srdce - 7. Viděno dvojmo

03.09.2009 (12:00) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1819×

7. VIDĚNO DVOJMO

Po tom, co se mi povedlo odvrátit Isino odhalení  a odvézt jejich pozornost jiným směrem. A bylo to jednodušší, než jsem si myslel, mi začalo vrtat hlavou „Jak to, že Alice neměla vizi o mém setkání s Isabel?"
Už dříve mě zaráželo, že Alice neviděla mé první setkání s Isi, ale říkal jsem si, že to bude tím, že tenkrát byla Alice tak daleko a dlouho jsme nebyli ve spojení, takže přestala sledovat mou budoucnost. Tehdy jsem tomu byl rád, vlastně i teď, ale nepřestávalo mě to překvapovat. Isabell byla doslova jen pár metrů od Alice a stačila by ještě minuta a možná by se dokonce setkaly.

Alice zatím jak se zdálo, nic netušila, ale obával jsem se, že Jasper by z mé nervozity mohl něco vyvodit. Naštěstí jsem byl nervózní a tak trochu podrážděný několik posledních týdnů, tak to nebylo až tak podezřelé. Poslední dobou se ve mně pocity doslova vařily, chvíli to bylo dobrý, pak jsem zase upadl do stavu totální agónie a deprese a poté jsem se zase uklidnil. Jako na houpačce, chvíli nahoře a chvíli dole. Dnes na mě jenom koukl a poslal mi uklidňující vlnu, aby nemusel procházet tím, čím já.

Prozrazení bylo pro dnešek zažehnáno, ale „Na jak dlouho?“ Jak dlouho bude trvat, než na Isabell narazí Alice nebo Jasper, než zjistí důvod mého chování v poslední době.

Dlouho jsem nad vším přemýšlel a jediné, co mě napadlo, bylo, že se můžu pokusit sledovat Alice a Jaspra, trávit s nimi, co možná nejvíc času mimo školu, daleko od nebezpečí a hlavně sledovat jejich myšlenky.
Sledovat Isabell nepřipadalo v úvahu, její myšlenky mě byly skryty a i ve sledování jsem pokaždé pohořel. Měla neuvěřitelný talent se mi vyhýbat. Můj plán měl však jednu chybu, pokud budu hlídat Alice s Jasprem, nebudu mít čas na to, abych se pokusil nenápadně zase setkat s Isi.

Svůj plán jsem dovedl k dokonalosti. Porovnal jsem svůj rozvrh s tím od Alice a od Jaspra, našel místa, kdy hrozilo největší nebezpečí a také všechny volné hodiny, které jsem s nimi mohl trávit. Nakonec to nedopadlo tak špatně. Shodou okolností, jsme většinou měli hodiny a volna ve stejný čas, jen párkrát se nepřekrývali. Stejně budu sledovat myšlenky, co nejvíce možného okruhu lidí, abych popřípadě zjistil, zda někde není Isabell.
Jak se zdálo, můj plán mi prozatím vycházel. Uplynul celý týden a nic. Ale to nic v sobě obsahovalo i to, že ani já se znovu nesetkal s Isi, až do dnes.

Zbýval už jen týden do vánočního recitálu a přípravy byly v plném proudu. Celá škola tím doslova žila. Dnes byla první společná zkouška, měli se tu setkat všichni účastníci představení, takže jsem si byl jistý, že na Isi tentokrát narazit musím a nemýlil jsem se. Dokonce i štěstěna mi dnes vyšla vstříc, Alice si s Jasprem vzali dne volna, aby mohli vyjet ven za město na lov, takže jsem nemusel mít obavy, že by je napadlo se na mě přijít podívat.

Hned jak jsem vešel do sálu, tak jsem ji uviděl. Stála nedaleko a bavila se dívkou vedla. Nejspíš byly kamarádky. Netrvalo dlouho a všimla si i ona mě. Lehce se na mě usmála, což mi dodalo odvahy přijít blíž a pozdravit ji.
Chvíli jsme si ještě povídali, hlavně o našich skladbách a o představení, ale pak už nás přerušila profesorka, co tady to velké divadlo celé organizovala a začalo se pracovat.

Každý se dozvěděl, kdy vlastně přijde na řadu a jak dlouho vše bude trvat. Zkouška trvala skoro celý den, nebýt toho, že jsem ho mohl strávit alespoň chvilkami s Isi, asi bych se unudil k smrti. Já jsem přišel na řadu až v druhé půlce představení. Štěstím však bylo, že Isabel měla vystupovat přede mnou, takže budeme spolu i v den recitálu. Děsil jsem se toho, že by měla vystupovat na začátku a já na konci představení, nebo naopak, přišel bych tak o možnost se s ní zase setkat.

První zkouška dopadla v celku dobře a ani jsem se nenadál a uplynul další týden. Byl tu den vánočního představení. Doma jsem o tom nikomu raději neřekl ani slovo, ještě by je napadlo se přijít podívat, ale Alice s Jasprem byli problém. Ten se mi naštěstí podařilo včas vyřešit. Alice s Jasprem o recitálu věděli a dokonce chtěli přijít, ale já je předběhl. Daroval jsem ji takový malý vánoční dárek předem a poslal je na pár dnů si zalyžovat. Chvíli jsem je sice musel přemlouvat, ale nakonec neodolali a odjeli. Měl jsem vyklizeno pole působnosti a tajemství bylo stále v bezpečí.

V den představení jsem byl zákulisí snad od úplného začátku. Některým se to mohlo zdát divné, když jsem měl přijít na řadu až v druhé půlce, ale mě to nezajímalo. Neuměl jsem se dočkat okamžiku, kdy zase uvidím Isabell. Když se blížila půlka vystoupení, začal jsem být nervózní, že tady stále není, ale najednou se zjevila.

Vypadala naprosto klidně, jakoby před tolika lidmi vystupovala denně. Ostatní byli nervózní, chodili tam a zpátky, opakovali se texty, přebrnkávali si skladby jen tak na sucho. Tanečníci se stále rozcvičovali. Někteří si málem ukousali nehty, zatímco ostatním se na čele razil pot a někteří dokonce vypadali, že sebou každou chvíli seknou o zem.
Isabel však byla naprosto v klidu, usmívala se a měla skvělou náladu. Bohužel přišla na poslední chvíli, takže jsme spolu promluvili jen pár slov.

Pak už následovalo její představení. Stáli jsme spolu na okraji jeviště a schovávali se za oponou. Isi mi ještě rychle ukázala, kde sedí její maminka. Táta nemohl přijít, protože zrovna dnes i její bratr má důležitý fotbalový zápas a tak se museli rozdělit. Ještě tam měla někde sedět její teta, ale ta tam zatím nebyla.
Ozval se uvaděčův hlas oznamující divákům další představení. Isabel vyšla sebejistě na jeviště a posadila se k piánu. Za pár chvil začala přehrávat Debbusyho „Clair de Lune“. Tak tohle si nakonec připravila na představení, zase další překvapení. Hrála skvěle, možná ani já bych to tak dobře nezahrál. Poslouchal jsem ji s pohledem upřeným jejím směrem.

Pak nevím co, to mohlo být, něco mě přimělo se znovu podívat do hlediště. Svět kolem mě se zastavil a mé srdce poprvé po více než sto padesáti letech poskočilo. Můj zrak spočinul na jednom místě, na jedné osobě. Seděla tam a sledovala se zaujetím Isabell. Ač v hledišti bylo přítmí, já ji viděl zcela jasně. Měla jinak učesané vlasy, sportovní oblečení nahradila vysoce elegantní móda a její výraz v obličeji byl trochu jiný, ale jinak byly naprosto totožné. Když Isabell seděla u piána na jevišti, tak kdo je toto?

Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Melodie mého srdce - 7. Viděno dvojmo: