Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Melodie mého srdce - 17. Kde jsi Isabell?

05.10.2009 (11:45) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1679×

17. KDE JSI ISABELL?

BELLA

Píp… píp…píp… telefon neustále vyzváněl, ale nikdo ho nezvedal. Marně jsem se už půlhodiny snažila dovolat na Isabellin mobil i do jejich bytu. Před půlhodinou jsem se sama snažila uklidnit Nessie, která se několik hodin bezúspěšně snažila spojit s Isabell, ale teď se i u mne pocit nervozity z toho, že by se jí snad mohlo něco stát, začínal stupňovat.

Telefon znovu začal vyzvánět, ale tentokrát jsem věděla, že ho určitě někdo zvedne.

„Nesiie, tady máma. Isabell ani mně telefon nebere. Nechci začít zbytečně panikařit, ale raději sednu na letadlo a zaletím se do New Yorku podívat. Možná jen děláme z komára velblouda a ona jen prostě mobil ztratila, nebo jí ho někdo ukradl. Tohle se děje běžně a je ve škole nebo někde venku, takže ani neví, že jí sháníme. Budu tam za tři hodiny a pak ti zavolám, třeba se jí do té doby dovoláš nebo přijde domů a najde záznamník plný vzkazů a ozve se sama. Neboj se, holčičko. Isabell je chytrá mladá, silná a velice nadaná dívka a je to tvá dcera a má vnučka, nic se jí nestane. Zavolám ti hned, jak něco zjistím, ale raději nic neříkej Jakovi. Víš, jaký dokáže být, hned zase začne vymýšlet ty svoje teorie a navíc nech ho, ať si užije domova, když tam tak dlouho nebyl.“

„Dobře mami, ještě chvíli počkáme, ale prosím dej mi vědět, co nejdříve. Mám špatné tušení, ale doufám, že se nepotvrdí. Pojedeš sama nebo sebou vezmeš i Victorii?“

„Myslím, že si ráda udělá výlet do New Yorku, takže pojedeme obě, jen pro případ, kdyby se opravdu něco stalo. Ale nemyslím si to. Ozveme se brzo, zatím vydrž, Nessie.“

Snažila jsem se na Renesme mluvit, co nejklidnějším tónem hlasu, ale i mne to stálo hodně sil. Nebyla jsem si vůbec jistá, co by se mohlo stáT a co bych měla očekávat v případě, že Isabell skutečně nenajdeme. Celá léta mě sužoval pocit úzkosti z možného nebezpečí ze strany těch nejmocnějších upírů, které jsem poznala, ale byla jsem si jistá, že o naší existenci nemůžou nic vědět a dokud to tak zůstane, budeme v bezpečí. Proto jsem nechtěla, aby Nessie přijela do New Yorku. Momentálně je na posledním místě na světě, kde by jí kdo hledal, obklopena těmi nejsilnějšími strážci.

Seděly jsme v letadle, a čím blíže jsme byly k New Yorku, tím se můj pocit, že se opravdu něco přihodilo, stupňoval. Victorie chvílemi vypadala nervózněji než já, ale i ona se snažila své pocity ovládat. Někdy mi přišlo, že by mohla vědět více, než se na první pohled může zdát a nevím proč, toto tušení mě neopouštělo.

Naše letadlo konečně dosedlo na přistávací runway letiště J.F.K. a nás dělila asi tak půl hodina, než se dostaneme do bytu, kde jak jsem čekala, konečně nalezneme Isabell nebo stopu, jak ji najít.

Zapnula jsem si mobil, ale nic. Žádná zpráva ani žádný zmeškaný hovor, to nevěstilo nic dobrého. Ještě během cesty taxíkem, jsem se několikrát pokusila zavolat Isi, ale stále se stejným výsledkem.

ALICE

„Kdo má Isabell a proč? Mluv jinak...“

„Jinak co? Jsi tak natvrdlá nebo ti to nedochází? Říká ti něco Voltera, holčičko???!“

Vysmíval se nám, ale nám při vyslovení onoho jediného slova, úsměv na rtech zamrzl. Stačilo jedno slovo, Voltera. Všichni jsme rázem tušili, co se děje. Isabellu mají Volturiovi. Ale proč a co mělo znamenat, to co o ní ten hajzl říkal.

Nebyl čas to vše teď rozebírat, pokud je pravda, co Griffin přiznal, je Isabell v rukou nejbezpečnějších upírů, co kdy po této planetě chodili a také těch nejmocnějších. Dostat ji odtamtud bude opravdu nemožné. Musíme zvážit všechny možnosti, ale zároveň musíme jednat rychle. Každá minuta může být otázkou života a smrti.

Nemohli jsme tady Griffina jen tak nechat. Rázem by je informoval. Museli jsme ho na nějaký čas umlčet a dostat z dohledu. Šly jsme s Rose napřed, zatímco Emmet s Jasprem nenápadně vyprovázeli Griffina z hotelu. Zvědavé pohledy recepčních se nedaly přehlédnout, ale v odchodu nám nezabránili, ani si nevšimli, jak pevně ho ve skutečnosti kluci drželi.

Nadešel čas se rozdělit. Nemohli jsme pustit Griffina z dohledu. I když by bylo nejlepší, aby nás do Itálie jelo co nejvíc, nebylo to bohužel možné. Bylo to pro nás těžké loučení, ale museli jsme to udělat. Já a Emmet se vydáme do Voltery, zatímco Rose s Jasprem dohlédnou na Griffina. Nebylo to lehké rozhodnutí opustit Jase a vzít Emmeta místo něj, ale Emmet byl silnější protivník a sám chtěl jet a nenechal si to nikým vymluvit.

Naposled jsme našim milovaný zamávali a nastoupili do taxíku směr letiště. Čím dříve do Itálie dorazíme, tím lépe, ale během letu musíme připravit plán, jak Isabell od Volturiů dostat. Tohle to bude ten nejtěžší úkol, který nám byl udělen.

Čekali jsme ve frontě na odbavení, když mi zazvonil telefon. Hned jsem poznala Carlislevo číslo. Čekal, že mu zavoláme, ale já na to ve všem tom zmatku zapomněla.

„Ahoj Carlisle. Omlouvám se, slíbila jsem ti, že se ozvu, ale nedopadlo to tak, jak jsem čekala. Máme velký problém, který musíme vyřešit.“

„Máš pravdu máte velký problém. Víš, asi bych se ti měl omluvit. Snažil jsem se o našem rozhovoru nepřemýšlet, ale v jednu chvíli jsem si myslel, že Edward je ve městě a tak mě nemůže slyšet. Ale spletl jsem se, byl blíže, než jsem tušil a uslyšel všechny mé myšlenky o Griffinovi, o tom, že se to hlavně on nesmí dozvědět. Nemohl jsem ho zastavit. Je na cestě za vámi a chce znát pravdu, co se to vlastně děje.“

„Možná to tak bude lepší Carlisle. Jeho pomoc se nám může hodit. Zavolej mu prosím a řekni mu, aby sedl na první letadlo do Itálie. Setkáme se v lesíku za Volterou a ty bys měl zajet do našeho starého domu za New Yorkem, Rose s Jasprem ti odpoví na všechny otázky. Budeme za chvíli nastupovat do letadla, takže nějakou dobu budeme mimo dosah. Ozveme se po přistání.“

„Počkej Alice, Voltera…? Co se stalo?“

„Promiň už nemůžu mluvit, brzo ahoj. Vzkaž Jasprovi, že ho miluji a vás taky. Sbohem Carlisle.“

BELLA

Konečně jsme stály na prahu bytu, kde jak jsem doufala, potkáme Isabell, ale hned jakmile jsme vstoupily dovnitř, věděly jsme, že byt je absolutně prázdný. Prošly jsme celý byt, až jsme se obě sešly v Isabellině pokoji, kde jsme našly vzkaz.

„Milá maminko a tatínku,

promiňte mi tento náhlý útěk, ale nedělám nic špatného. Až se vrátím, vše vám vysvětlím. Dlužíme to Belle, zaslouží si být zase šťastná. Griffin mi pomohl najít, někoho, kdo naši rodinu učiní šťastnou a konečně bude po tak dlouhé době kompletní. Vím, že to může znít zmateně, ale teta Victorie bude vědět, o čem mluvím.

Brzy se ozvu, vaše Isabell.“

S překvapeným pohledem jsem se obrátila na Victorii.

„Ty celou dobu víš, kam a proč jela? Kde je a co znamená ten tajemný vzkaz. Co mi dlužíte a koho to vlastně jela najít. A co s tím má dočinění Griffin, jak o něm Isabell může vědět? Nikdy se s ním nesetkala.“

„Promiň Bells, netušila jsem, že to udělá, ale varovala jsem tě, že to může mít následky a tady jsou.“

„O čem to sakra mluvíš. Netuším, co to má vše znamenat.“

„Ani nemůžeš Bells. To je ten hlavní problém, chtěla si zapomenout a tak se také stalo. Pamatuješ si na náš záložní plán, že v případě prozrazení Isabell nebo Nessie, využijeme Griffinovi služby. Stalo se. Jenže nechala si ho, aby i tobě poupravil paměť. Nechtěla si znova trpět, a kdyby nebyla Isabell stejně tvrdohlavá stejně jako t, nemusely jsme teď tady být.“

„Mohla bys začít od začátku, nějak se v tom ztrácím.“

„Začalo to tím, že Isabell nastoupila na Julliard a tam potkala jeho, … Edwarda Cullena. Stejně jako ona studoval hru na klavír. Isabellina podoba s tebou ho uchvátila. Věděl, že to nejsi ty a Isabell mu nikdy neprozradila, kdo a co ve skutečnosti je, ale musel tušit, že je s tebou nějak spojená. Když se poprvé setkali, hrála tvou ukolébavku.

Isabell si ho držela od těla, ale poté nadešel den vánočního recitálu, který jsme obě navštívily a tam si ho spatřila. Utekla jsi před ním, ale někdo nás našel. Nikdo jiný než jeho jasnozřivá sestřička, která viděla, jak vchází do jedné z tříd a pak jeho budoucnost zmizela. Jako vždy se do toho musela zaplést a tak nás všechny tebe, mně a Isabel našla. Tajemství bylo prozrazeno, ale ty ses rozhodla, že si život podruhé zničit nenecháš a také, že neuvrhneš celou rodinu do obrovské nebezpečí prozrazení.

Nadešel čas pro záložní plán. Nakonec se nám malou lstí podařilo oklamat Edwarda, který tě zahlédl v hledišti a vydal se tě hledat. Alice souhlasila a pomohla nám vše připravit, aby Griffin mohl předvést své abraka dabra číslo. Docela mě překvapila, že spolupracovala, ale byla si přesvědčivá a Cullenovi odjeli z města. Poté si nechala vymazat paměť Isabell a sama sobě.

Jenomže jak se dnes ukázalo, Isabell si asi paměť poupravit nenechala. Musela Griffina zablokovat, ale přijde mi divné, že si toho nevšiml.“

„Proč by to všechno ale dělala?“

„Protože ti Alice řekla, že tě Edward nikdy nepřestal milovat a nikdy na tebe nezapomněl. Opustil tě jen proto, aby tě uchránil od života plného upírů a dal ti šanci vést normální život. Tys ji na to tenkrát odpověděla, že i kdyby to byla vše pravda, nemůžeš riskovat bezpečí své rodiny. To je ten dluh, o kterém psala Isabell. Zavrhla jsi svou druhou šanci na lásku, kvůli rodině a jejím bezpečí.

Všichni jsme celá léta vídávaly ty smutné pohledy ve tvých očích, když si poslouchala jeho hudbu a ona konečně pochopila, kvůli komu ses celý život trápila. Zřejmě se domnívala, že když toho nejsi schopna sama, rozhodne za tebe a dá ti druhou šanci, kterou si odmítla.

Musela zajít za Griffinem, aby ji pomohl vyhledat Cullenovi. To je jediné vysvětlení, které mě napadá. Nevím, proč jí pomáhal, ale Griffin se vždy dal podplatit. Musíme za ním, snad ji najdeme dřív, než vyvede nějakou hloupost a vše prozradí.“

„Musela se zbláznit. Proč je tak tvrdohlavá?“

„Po kom myslíš, že asi bude. Má svou hlavu stejně jako ty a když se to zkombinuje s její druhou půlkou, je to totální katastrofa.“

„Musíme urychleně za ní. Doufám, že je Griffin doma. Bude mít, co vysvětlovat.“

Dorazily jsme ke dveřím Griffinova apartmá, ale nikdo neotvíral. Nakonec jsme se stejně dostali dovnitř. Byt byl prázdný. Po Griffinovi ani stopy. Prošly jsme všechny pokoje, ale nic. Zeptáme se na recepci, kdy odešel, a kdyby se mohl vrátit. Byly jsme už na odchodu, když zazvonil telefon. Po třetím zazvoní se spustil automaticky záznamník a spustil se Griffinův uvítací vzkaz. Čekala jsem, kdo by mu tak mohl volat, ale šok, který následoval, mě na dlouhou dobu vyřadil z provozu.

„Plán vyšel. Ta maličká je naše. Tvůj dluh byl smazán. Aro byl velice potěšen. „

Hlas jsem sice neznala, ale to jediné jméno řeklo vše. „Aro, … Voltera. Mají Isi!!!“

Když jsem se konečně probrala z šoku, který jsem nečekala, vydaly jsme se na cestu. Na recepci se Victorie ještě spěšně zeptala, kdy by se mohl vrátit Griffin, ale řekli ji jen, že odešel v doprovodu dvou gentlemanů a dvou slečen a netuší, kdy by se mohl vrátit.

My teď však neměly čas řešit Griffinovu zradu. Najdu si ho později a vyřídím si to s ním osobně. Teď bylo hlavní dostat se co nejrychleji do Itálie. Když jsme dorazily na letiště, letadlo zrovna odlétalo, ale další mělo letět za dvě hodiny. V něm už budeme sedět my.

Jak jen ale oznámit mé holčičce, že její malou Isi mají nejmocnější a nejnebezpečnější upíři, Volturiiovi. Musí zůstat tam, kde je. Právě teď je na nejbezpečnějším místě. Jake se do toho nesmí zaplést, bylo by to ještě horší. Teď je to jen na nás, na upírech. Udělám cokoliv, klidně obětuji svůj vlastní život. Nesmí se jí nic stát. Musíme jí odtamtud dostat pryč. Je jediné, na čem záleží.“

Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Melodie mého srdce - 17. Kde jsi Isabell?: