Co dodat, asi mě bude proklínat, ale já nemohla, ještě ne. Tato povídka mi přirostla k srdci víc než jsem si na začátku mohla vůbec uvědomit. Čím blíže jsem momentu, kdy vám odhalím ono tajemství, tím více se mu chci vyhnout a ani tentokrát jsem to nedokázala a nemohla vám to prozradit. Možná je to tím, že v okamžiku odhalení se neodvratitelně přiblížím konci této povídky a je pro mě těžké se s ní už tak brzo rozloučit.
11.09.2009 (17:30) • Serrenity • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 2394×
10. ISABELL
Už dlouhou dobu jsem nebyla tak šťastná a pyšná jako dnes. Z mé malé holčičky vyrostla ta nejúžasnější mladá dívka. Dávno již nebyla tím malým děvčátkem se zapletenými copánky, co mi sedávalo na klíně a chtělo, ať ji vyprávím pohádky. Dávno mi už neusínala v náručí za zvuku mé ukolébavky vycházející z hrací skříňky, kterou jsem jí věnovala v den jejich prvních narozenin.
Roky plynuly tak rychle a z malého děvčátka vyrostla mladá žena, která již žije svůj vlastní život, ale pro mne navždy zůstane tou malou holčičkou. Ona a její bratr byli ten největší argument, který mě tenkrát přinutil zůstat a neodejít. Neopustit svou rodinu, i když jsem tehdy byla pevně rozhodnuta. Ale v ten den, kdy jsem se dozvěděla o jejich existenci, se ve mně vše změnilo a já nemohla odejít, nemohla jsem se vzdát příležitosti je vidět vyrůstat, být svědkem jejich prvních krůčků, prvních slov, všech jejich poprvé. Byli, jsou a vždy budou zcela výjimeční, jediní svého druhu.
Neuvěřitelně nadaná, chytrá a krásná. Isabell byla daleko krásnější než já. Vyzařovalo z ní něco, co mi vždy scházelo. Ač podobu zdědila nepřehlédnutelně po mně, svou povahou byla nejvíce podobná svému úžasnému otci. I když tuto podobnost při každé příležitosti popírala, čím déle a usilovněji se o to snažila, tím více bylo jasnější, že tento povahový rys taktéž zdědila opravdu po něm.
Oba jsou naprosto bezprostřední a přirození. Jsou těmi nejlepšími přáteli, kteří dokážou pro své milované udělat či obětovat cokoliv. Nikdy vás nezradí a vždy budou stát při vás, za jakýchkoliv podmínek. I když jim ublížíte sebevíc, stejně vám budou schopni odpustit.
Tohle je jen zlomek, těch skvělých vlastností, kterými oba oplývají, ale jsou tam i ty méně lichotivé, ale bez nich by nemohli být tak jedineční. Tvrdohlavost a umíněnost, občasná unáhlenost a taktéž výbušnost, to jsou protipóly vyvažující jejich povahy. Ale nikdy bych na nich nic neměnila, proto jsem je tolik milovala. Isabellin bratr byl jejím pravým opakem. Vzhledem čím dál více připomínal svého otce, ale povahu zdědil po své matce, tedy až do chvíle, kdyby se někdo pokusil ublížit jeho rodině, v tu chvíli v něm vždy vzplanul oheň a byl schopen všeho, aby svou rodinu ochránil. Vždy se o svou sestřičku staral jako starší bratr, i když ve skutečnosti na svět přišla o pár minut dříve Isabell a ne Charlie.
Smět poslouchat Isabellinu hru na klavír bylo pro mne jako pohlazením po duši. Její prsty tancovaly po klapkách piána s takovou lehkostí, že i ty nejobtížnější skladby se v jejím podání mohly zdát naprosto snadné.
Jaký talent se v ní ukrývá, jsem poprvé poznala už když Isi byly pouhé tři roky. Nedalo se to přehlédnout a hlavně přeslechnout. Když jsem ji poprvé uslyšela přebrnkávat jednoduchou melodii na klavíru, který stál v hale našeho domu a byl pouhou dekorací, okamžitě jsem si uvědomila, po kom tento dar zdědila.
Mezitím uplynulo mnoho let, a i když dnes na pódiu před námi seděla krásná mladá a talentovaná dívka, či dokonce dalo by se říci žena, já ji stále viděla jako tenkrát. Malé drobné děvčátko s kaštanovými vlasy spletenými do dvou copánků, v zelených šatičkách sedící za obrovským černým piánem, ťukající dvěma prstíčky melodii ukolébavky, kterou poslouchala každý večer před spaním.
Stejně jako ona si svou hru užívala nejvíce tehdy, když zavřela oči a naplno dovolila svému srdci, aby vedlo její ruce, stejně i já poslouchala její skladby s očima sklopenýma. Má mysl se odpoutala od přítomnosti, minulosti či budoucnosti a já se ocitla na místě, kde jsem byla neskonale šťastná, kde neexistoval smutek, či bolest, zde bylo vše možné, stačilo pouze snít.
I tentokrát jsem přivřela má víčka a nechala se unášet do světa nadějí či snů, jak jsem mu přezdívala. Když jsem se však po chvíli opět z onoho světa vrátila do přítomnosti a otevřela oči, jedna část mého snu tu najednou byla se mnou.
Autor: Serrenity (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Melodie mého srdce - 10. Isabell:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!