Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Medium - 4. kapitola

25.03.2010 (20:45) • xlovexx • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 4789×

IV –  Upír

Zastavila jsem s autem na parkovišti u školy a rozhlédla se okolo sebe. Téměř nikdo tu nebyl. Venku totiž foukal silný vítr, vypadalo to, že zřejmě v noci bude řádit vichřice.

Zrovna vítr zesílil a vznesl do vzduchu listí, které navál z okraje lesů na parkoviště. Sledovala jsem, jak listy tančí ve vzduchu a byla unesená tou krásou. Mělo nádhernou barvu, některé byly zabarvené do červeně jiné žluté, jako slunce, které mi chybělo. Zrovna kousek ode mě zastavilo auto a jeho řidič vylezl. Vítr si hned začal pohrávat s jeho sakem a já se cítila okouzlená tou krásou. Jen zamkl auto, utíkal se schovat mezi zdi budovy. Sledovala jsem ho pohledem a jen co se za ním zavřely dveře, rozhlédla jsem se po okolí. Pod střechou, která je kryla před deštěm, ale nedokázala je skrýt i před vichrem stála pětice lidí. Byly to Cullenovi a dívali se nezávisle okolo sebe. S jejich kabáty si pohrával vítr a dokresloval tak tím jejich krásu. Téměř až sem jsem slyšela pleskání látky o jejich těla, ale ani jeden z nich nedal na sobě vidět bolest. Jako by je to nezajímalo či o tom téměř nevěděli.

Chvíli jsem se na ně dívala, ale najednou se po okolí rozezněl zvonek oznamující začátek hodiny. Cullenovi se dali do pohybu a já rychle vyběhla z auta, zamkla jsem ho a rozeběhla se na svou první hodinu.

A měla jsem štěstí. Když jsem sedala do lavice v učebně biologie, seděl již vedle mého místa Edward. Pozdravil mě a jeho hlas vyvolal okamžitou reakci na mém těle. Cítila jsem, jak mi naskákala husí kůže.

Jen jsem zamumlala pozdrav a snažila se najít pohodlnou polohu, ale pak mi to došlo. Něco tu bylo v nepořádku. Rozhlížela jsem se okolo sebe a hledala, kde je nějaký duch, ale žádný tu nebyl. Přišlo mi to divné, vždycky jsem je alespoň viděla, i když na mě nemluvili a najednou tu není ani jeden. Dokonce ani ten otrava, co mě doprovází skoro celou dobu, co jsem tady. Přišlo mi to, jako by se celé ty dny jen zdály, jako bych teprve dneska nastoupila do školy a nebyli tu žádní záhadní Cullenovi, okolo kterých se neustále motají duše zemřelých.

Cítila jsem, jak se mi po tváři začíná roztahovat úsměv, až jsem si připadala jako postižená, ale nedokázala jsem tomu odolat. Usmívala jsem se čím dál tím více, až mě v jednu chvíli napadlo, jestli si náhodou tímhle úsměvem neroztrhnu pusu. Jenže v tu chvíli se moje štěstí přetrhlo. Viděla jsem, jak jedna postava prošla dveřmi a chvíli se procházela okolo lavic. Nahlížela do otevřených časopisů a její výraz byl znuděný. Typický pro všechny duše.

Sledovala jsem ho, jak se prochází mezi lavicemi a nedokázala jsem z něj odtrhnout pohled. Proč vždy, když už si myslím, že mě duše nechají nepokoji, se zjeví nějaká další, která mi můj sen zkazí? Byla jsem naštvaná, ale co se dá dělat. Všechno nadšení z mého obličeje vyprchalo a nahradil jej můj výraz křivdy.

„Děje se něco?“ promluvil vedle mě Edward a já se na něj otočila. Přemýšlela jsem, co mu mám na to říct, ale jediné co mě vždy napadlo, byly takové věty, za které by mě rovnou poslali do blázince. Ale co jsem mu tedy měla říct? Nic, jen už jsem si myslela, že už nikdy neuvidím ducha a on se tu zrovna prochází, nebo: Ale jen mi zkazilo náladu to, že se teď musím píchnout, abych zjistila, jestli jsi opravdu upír. Ale místo toho jsem raději řekla jen:

„Nic se neděje.“ A otočila jsem se zpátky k tabuli a snažila se nevěnovat pozornost té duši, která mi momentálně přes rameno nahlížela do sešitu a šeptala něco v tom smyslu, že to ani nepřečte. Akorát mě vytáčela a já jsem začínala mít chuť po ní skočit a říct jí, že do mého rukopisu se nesmí nikdo navážet, jelikož to není nejhorší.

Místo toho jsem si ji nevšímala a raději vytáhla z kapsy ten špendlík a hrála si s ním chvíli v ruce. Stále jsem se snažila rozmyslet, jestli to mám, nebo nemám udělat, ale nakonec jsem se rozhodla, že tedy jo.

Svoje ruce jsem vztáhla na lavici, jak nejdále to šlo, aby na ně můj soused viděl, a vypadalo to, že ostři špičky špendlíku, která se leskla, velice jasně přitahovala jeho oči.

Cítila jsem, jak se celá lavice pohnula a zároveň jsem viděla, jak se Edwardovo tělo napnulo. Koutkem oka jsem se na něj podívala a přemýšlela, zda to mám zkusit a rozhodla jsem se, že teda ano.

Cítila jsem, jak špička špendlíku projela mým prstem a zároveň viděla, jak se Edward vedle mě zvedl a hned odešel. Učitel za ním pokřikoval a já jsem si začínala být jistá tím, že je opravdu tím, před čím mě varovala babička. Potkala jsem upíra a ještě mu téměř nabídla svou krev.

Strčila jsem si prst do pusy a dívala se na dveře, kterými odešel. Přemýšlela jsem, jestli mám nebo ne a nakonec jsem se rozhodla, že za ním půjdu. Zkusím ho za čerstva odchytit a rovnou mu říci, že to vím, co je on a jeho rodiny zač…

5. kapitola

Shrnutí

Autor: xlovexx (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Medium - 4. kapitola: