Moje další spoluautorká povídka. Přemluvila jsem Martinu ke spolupráci a tak vznikla 1. kapitola tohoto nápadu: Edward miloval Reneé ale ona se musela odstěhovat pryč. Reneé neznala pravdu o Cullenově rodině, ale jinak je znala všechny. Když se odstěhovala, pořád myslela na Edwarda a on na ni. Ona si potom našla Charlieho a odehrálo se vše, co znáte… Edward se jakž takž vzpamatoval. Odstěhoval se i s rodinou do Forks a tam teď žijí. Co se stane, když do Forks přijede nová holka Isabella - dcera náčelníka policie? Zamiluje se do ní Edward? A co udělá, když zjistí, že je to dcera Reneé, kterou kdysy tak miloval? Příjemné počtení přeje Rock a martisek.
09.02.2010 (20:15) • Rock • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 3950×
Prolog
Minulost - pohled nikoho
„Neodjížděj, prosím Reneé,“ šeptal chlapec zničeně.
„Ale já musím Edwarde, omlouvám se. Otec nedá jinak, musím jít s nimi. Neboj se, zapomeneš na mě.“
Mírní usměv na obličeji lidské dívky prozrazoval, ale něco jiného. Vůbec si nebyla jistí tím, že na ní zapomene, protože sama věřila, že někoho jako je tento chlapec už nepotká. Nechtěla zapomenou, bála se zapomenout, ale musela jít dál.
„Sbohem,“ zašeptala do větru.
Tito dva milenci byli na dlouho odloučeni, snažili se žít dál, protože oba doufali, že právě ten druhý nešel svoje životní štěstí u někoho jiného.
Dívka se jen pár málo let po tomto loučení vdala. Za muže, do kterého ačkoli byla zamilovaná, ale nebyla to ta pravá láska.
Porodila dceru, ovšem ani tu nemilovala ani s poloviny tak jako toho chlapce, kterého znala. Od kterého byla odloučena. Po krátké době může opustila, vzala si dítě.
Po pár letech se znovu vdala, a protože dala přednost muži před dcerou, její dcera se vydala za otcem do deštivého městečka Forks, kde právě začíná náš příběh.
1. kapitola
„Ahoj,“ pozdravila jsem muže v policejní uniformě a nejistě ho objala. Bylo to už tolik let, co jsem ho viděla naposledy, ne že by se nějak výrazně změnil. Byl jen o trošku vyšší než já. Hnědé vlasy, které jsme jediné měly stejné, s pár náznaky šedin, zřejmě měl starosti.
„Vítej doma, děvenko,“ oplatil mi Charlie objetí a odtáhl se na délku mých paží, aby si mě mohl prohlédnout.
„Vyrostla jsi," konstatoval, „a taky máš delší vlasy. Jsi čím dál krásnější,“ usmál se, vzal můj kufr a vyšel z letištní haly. Nejistě jsem ťapkala za ním, nevím, co si o něm mám myslet. Jak tohle všechno zvládnu, poblesklo mi hlavou.
Policejní auto zastavilo před menším rodinným domkem a mě přepadl pocit stísněnosti a samoty. Jak ten dům byla malinkatý s porovnáním toho ve Phoenixu, který jsem musela opustit. Zatřepala jsem hlavou, abych z ní dostala chmurné myšlenky, ty si nechám na dobu, až budu sama. Trpět v klidu a tichosti, to je moje.
Charlie odnesl kufr do pokoje, ve kterém jsem bydlela jako malá a odešel. Teprve teď jsem se mohla složit. Sedla jsem si na postel a tvář složila do dlaní. Snažila jsem se plakat potichu, aby mě Charlie - chci říct táta, neslyšel. Budu si muset zvyknout říkat mu jménem. Ušklíbla jsem se nad tou myšlenkou a ještě párkrát pofrkávala.
Jen co jsem se trochu uklidnila, vzala jsem si věci na spaní a nějakou hygienu a zapadla do koupelny. Byla jsem k smrti unavená a tak jsem zalezla do postele a pořádně se zavrtala do peřin. Vybalování toho jednoho kufru, který tady mám, nechám na zítřek. Poslední myšlenka patřila nadcházejícímu dni, kdy jsem měla nastoupit na zdejší střední školu.
Ráno jsem se probudila do nového dne. Nevěděla jsem to přesně čekat - poprvé do nové školy. Nechtělo se mi. Při představě spolužáků, kteří mě budou chtít poznat a než si zase všichni zvyknou, že já nejsem ,,kámoška na pokec“. Ale já vím, že tam jít musím.
Nemotorně jsem se vysoukala z postele a šla se osprchovat. Po dlouhé sprše jsem se oblékla, nasnídala a potom s hrůzou zjistila, že za půl hodiny mám být ve škole.
S povzdechem jsem se tedy vybatolila z domu a nasedla do starého Chevyho, kterého mi koupil táta.
Nebylo těžké najít školu. Když jsem zaparkovala, pokusila jsem se zhluboka dýchat. Nikdo mě přeci neukousne, ne?
A tak jsem se vydala do přijímací kanceláře. Tam mě přivítala milá paní, která se mě snažila uklidnit a v rychlosti mě seznámit, jak to tady chodí, ovšem ani to mě nepovzbudilo.
Celá roztřesená jsem se vydala na první hodinu a tam zjistila, že to tu není zase tak špatné. Poznala jsem pár lidí, ale hned jim dala najevo, jak to asi všechno bude v budoucnu vypadat - žádné kamarádíčkování.
Dopolední vyučování bylo vážně náročné. Všichni se ke mně chovali, jako bych byla jediná, s kým chtějí sedět. Dalo mi práci je přesvědčit, že já nejsem nejlepší společník.
Musela jsem přetrpět představování se v každé nové vyučovací odpovědi. Jeden učitel - myslím, že nás má na matematiku - se o mě snažil něco zjistit před ostatními spolužáky a kladl mi různé otázky. Po pár mých strohých odpovědí to naštěstí vzdal.
A tak nastal čas oběda.
>>> 2. kapitola
***
Doufáme, že se Vám kapitola líbila a, že nám napíšete Váš názor.
Díky, Rock a martisek
Autor: Rock (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Matka, dcera - Kterou miluji? - 1. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!