Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Mary green 4. - Jacob Black

29.03.2009 (17:44) • Nikky • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 2148×

4.

Stáli tam. Všichni tam stáli seřazení na verandě a dívali se na mně s obavami v očích. Vystoupila jsem z auta a šla směrem k nim. Alice to už zřejmě nemohla vydržet a běžela ke mně svou upíří rychlostí. Objala mě tak pevně, až mi to vyrazilo dech, ale byla jsem šťastná, že ji vidím.

„Vítej zpět Bello.“

„Ahoj Alice.“

Postupně mně všichni objali a řekli mi pár slov i Jasper mně objal, což bylo dost nečekané. Emmett už není tak veselý jak si ho pamatuji a Esme ta nejhodnější a nejmilejší žena na světě. Její tvář byla teď zkřivena do úšklebku, který měl připomínat usměv. Bylo na ní vidět, jak moc jí to bolí. Vešla jsem do toho domu byl stále stejný, jako jsem ho viděla naposledy. Celý den jsme si povídali. Já jim řekla všechny své novinky a oni zase mě ty své. Bavili jsme se o tom, proč Alice nevidí mou budoucnost. Už bylo skoro večer a já už asi 24 hodin nespala. Bála jsem se jít spát, protože jsem přesně věděla, kde budu spát. Už jsem to nemohla vydržet usínala jsem v sedě.

„Bello měla by sis jít lehnout.“

„Mě se ještě nechce, chci být s vámi.“ Vlastně to byla jen poloviční lež.

„Máme ještě zítra a pozítří. Jsi moc unavená musíš jít spát.“

„Dobře.“

Šla jsem nahoru po schodech a potom chodbou poslední dveře. Klepala se mi ruka, když jsem sahala po klice. Vešla jsem dovnitř a rozhlédla jsem se. Vše bylo na svém místě. Velká postel byla ještě neustlaná od té doby co jsme tam pohádali. Velká hi-fi stála v rohu pokoje a spoustu, spoustu  CD. Černá pohovka, na které byla rozložená kniha někde, kde ji přestal číst. Šla jsem k posteli. Jeho vůně tam byla stále. Cítila jsem ho každým kouskem svého těla. Lehla jsem si na postel a přála jsem si zemřít. Ani peklo nemůže být horší než tohle utrpení. Nic nemůže být horší. Cítila jsem ho na své tváři jeho studnou kůži na své tváři.

„Ne, prosím ne.“

„Vítej zpět má lásko.“ Jeho sametový hlas mi vždy vyrážel dech. Bála jsem se otevřít oči, ale tak strašně jsem chtěla. Jestli je teď otevřu tak zmizí mé utrpení, ale s ním zmizí i on. Musím, musím otevřít oči a musím žít svůj nový život. S uširvoucím křikem jsem se probudila. Alice a Esme byli hned u mě a utěšovali mě.

„To je dobre Bello, to je dobré, je to dobré.“

Nechali mě znovu si lehnout, ať prý jdu spát. Ale já přesně věděla, co udělám až odejdou. Hned jsem se zvedla z postele a utíkala k oknu. Je tam velký otevřený balkon a u něj spousta stromu po nějakém budu určitě moct slézt. Nemohla jsem jít dveřmi oni by mě teď nepustili a to loučení zítra bych nepřežila. Spadla jsem z jednoho z těch stromů a měla jsem rozedřené ruce a nohy. Teď ale nebyl čas na bolest. Běžela jsem ke garáži a vzala si svoje auto. Měla jsem ho tu, protože jsem prosila, aby mi pro něj dojeli. Chtěla jsem jet domů sama. Řítila jsem se po silnici směrem k domovu. Slzy mi nekontrolovatelně tekly, až jsem přezně skoro neviděla. Ještě nehodu jsem riskovat nechtěla tak jsem zastavila u kraje silnice. Jen tak jsem tam seděla ve tmě a brečela. Byla jsem rozhodnutá, že pojedu dál, když mě oslepilo pronikavé světlo. Někdo zastavil přede mnou zhasl motor a otevřely se dveře. Rozsvítila jsem i svá světla a tam stál poslední člověk, kterého jsem právě teď chtěla vidět. Jackob Black. Měla jsem sto chutí šlápnout na plyn a přejet ho. Mžoural mými světly a snažil se zjistit kdo to je. Šel k mému okénku a zíral dovnitř.

„Bello?“ Ne, nebudu se s ní m bavit s tím zrádcem.

„Bello, já vím, že tam si vidím tě."  A zamával na mě. Stáhla jsem okénko a plná vzteku a zloby se na něj podívala. Něco ho muselo zarazit, protože na mně chvilku zíral a potom řekl jen.

„Vypadáš děsně!“

„Bože!“ Nejradši bych ho tady na místě přejela!

„Nemám čas ty psisko!“ Zavřela jsem okénko a startovala motor, ale on mi otevřel dveře a jednou rukou mně vytáhl ven.

„Bello, teď si přijela, nenechám tě zase utéct. Myslela jsi třeba na Charlieho? Nebo na mě?" V jednom mněl pravdu na Charlieho jsem se doslova vykašlala. Měla bych se u něj stavit. Počkat řekl právě teď na mě? To si dělá srandu! Po tom co mi provedl? On je takový … Pitomec!

„Na tebe? Na tebe nezapomenu nikdy, protože jsi mě zradil a ublížil mi, jak nejvíc si mohl! A teď mě laskavě pusť. Nechci tu být už ani minutu!“

„Nech toho Bello, promluvíme si o tom ano?“

Vytrhla jsem se mu z jeho pevného sevření a běžela zpět k autu. Naskočila jsem a on mě nechal. Díky bohu. Nastartovala jsem auto a dupla na pedál. On tam jen tak stal a díval se na mě. Celou cestu jsem přemýšlela o tom, co říkal. Vážně bych měla dát Charliemu vědět. Dojela jsem domu už byla neděle a v domě se svítilo. Hádám, že je tam Sebastian. Kdo taky jiný. Vešla jsem do domu a ještě jsem si ani nestihla vyzout boty a někdo zvonil. Přiběhl Sebastian vypadal, že nevěděl, že už jsem doma.

„Ahoj Bello, užila sis víkend s kamarádkami.“

„Jo bylo to super.“ Otevřel dveře a já mu koukala přes rameno. Stál tam Jackob celý zmoklý od deště, kterému jsem utekla jen o chvilku.

„Jackobe jak jsi?“

„Ahoj já jsem Jackob.“

„Sebastian.“

Bella: „Jackobe okamžitě jdi pryč, nechci tě tu. Vypadni!“

Jackob: “Bello nemůžeš mně vyhodit. Jsme jako rodina a rodina si tohle nedělá.“

Bella: "Ty nejsi má rodina a už ani můj přítel nejsi nic!“

Sebastian: „Bello myslím, že bychom ho tu mněli nechat podívej se, schyluje se k pořádný bouřce.“

Bella: „Ty vůbec nevíš o čem mluvíš!“

Sebastian: „Tak my to vysvětli. Je tohle to tvoje tajemství, který si mi nechtěla říct?“

Bella: „Proboha už zase. Nevím, o čem to mluvíš Sebastiane. Jackob si odkašlal, aby dal najevo svou přítomnost a mi se k němu oba otočili s nasupěným výrazem.

Sebastian: Pojď dál Jackobe. Jsi můj nový přítel a já mám spoustu otázek. Otočil se ke mně a řekl.

„Vím, že ho tu nechceš, ale já tu tvou kamarádku taky trpěl takže."

Propletla jsem se mezi těma dvěma zrádci a utíkala po pláži pryč, jak nejdál to půjde.

Sebastianův pohled :

Bella vypadala dost naštvaně, když viděla toho urostlého kluka u nás na schodech. Nevím proč, ale měl jsem pocit, že on ví o Belle něco víc než já. Ten způsob jak se na ni díval byl takový omluvný, ale přesto pevný. Musím si s ním promluvit. Moje zvědavost mě ovládla a já pozval toho Jackoba dovnitř. Belle se to zjevně nelíbilo a začala se semnou hádat. To mě ještě víc navnadilo a náš „boj“ jsem vyhrál. Jackob šel dovnitř a Bella se mezi námi protáhla a běžela někam pryč. Chtěl jsem jít za ní, ale ten Jackob mě zastavil a řekl.

„Potřebuje být sama.“ Věřil jsem mu a vzal ho dovnitř.

Autor: Nikky (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Mary green 4. - Jacob Black: