Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela II 2

11.11.2011 (08:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 11× • zobrazeno 2651×

„Ahoj Bello,“ pozdravil mě John, můj kolega.

„Ahoj,“ usmála jsem se a připravovala si věci na přednášku. Těsně před jejím začátkem jsem vyrazila cestou k posluchárně a John mě doprovázel.

„Potom zajdeme na kafe,“ mrknul na mě a šel si po svých.

„Dobré ráno,“ pozdravila jsem své studenty, kteří dnes dorazili, a po pár úvodních frázích jsem začala vykládat. Bavilo mě to, ale po dvou hodinách jsem se na tu kávu už opravdu těšila.

„Tak jak to šlo?“ zeptal se mě John cestou ke kavárně.

„Bez problému,“ zasmála jsem se.

John šel pro kávu a já se posadila ke stolu. Sundala jsem si kabát, vedle na židli položila kabelku a John se akorát vrátil. Položil přede mě moje oblíbené presso a posadil se naproti mně.

„Nedáme si něco k jídlu? Za chvíli bude poledne a já se musím na další přednášku trochu posilnit,“ navrhnul, ale než jsem stačila kývnout, začal mi zvonit telefon.

„Promiň,“ omluvila jsem se a vyhrabala ho z kabelky. „Cullenová, prosím.“

„Tady ředitel Thompson,“ představil se a já ztuhla. „Můžete se, prosím, dostavit neodkladně do školy?“

„Co se stalo?“

„Nerad bych to řešil po telefonu a vaše dcera nejspíše také ne.“

„Hned přijedu, nashledanou,“ rozloučila jsem se zaraženě a podívala se na Johna.

„Oběd dáme jindy, ano? Musím jít.“

„Nějaké problémy?“

„Ne, snad ne. Uvidíme se, ahoj.“ Zvedla jsem se a šla k autu.

Byla jsem jako na trní, co to moje dítě zase provedlo, tak jsem jela jako blázen. Zaparkovala jsem skoro smykem, a když jsem vystoupila, až moc jsem bouchla dveřmi. Šla jsem rychle do ředitelny, ale bylo to skoro až na druhé straně školy. Když jsem se tam dostala, zaťukala jsem na dveře sekretářky a vešla jsem. Kate seděla uvolněně opřená a nevypadalo to, že by se nastalou situací nějak trápila.

„Pan ředitel už vás očekává,“ usmála se na mě mile sekretářka, než jsem se stihla zeptat, co se děje.

„Tak pojď,“ pokynula jsem Kate a ona se neochotně zvedla.

„Paní Cullenová,“ ředitel Thompson se zvednul ze židle a podal mi ruku, „prosím, posaďte se. Je mi líto, že jsem vás musel obtěžovat, ale myslím si, že byste měla vědět, co vaše dcera provedla a hlavně, co to bude mít za následky.“

„Dobře, tak přejděme rovnou k věci, prosím,“ pobídla jsem ho.

„Vaše dcera požila ve škole omamnou látku. I s její spolužačkou je našel učitel tělesné výchovy.“

„Kate?“ otočila jsem se na ni zděšeně.

„No co, to učitel biologie nás hecoval, že se nám bouří hormony a chceme dělat zakázané věci. Chtěli jsme to prubnout,“ pokrčila rameny, stále bez zájmu.

„Jakou omamnou látku?“ zeptala jsem se.

„Trávu,“ odpověděla úplně v klidu.

„Kde jsi to proboha sebrala?“

„To se tu z ní snažím celou dobu vypáčit,“ skočil mi do řeči ředitel.

„Jaký ji čeká postih?“ zajímalo mě.

„Podmínečné vyloučení do konce roku. Je mi líto, ale nic víc udělat nemůžu. Je to škola, ne feťácké doupě.“

„Jistě, ona si Kate alespoň příště rozmyslí, jestli to bude ještě riskovat, že?“ podívala jsem se na ni se zvednutým obočím.

Zakývala hlavou a mě její nezájem úplně vytáčel.

„Je to všechno?“ otočila jsem se zpátky k řediteli.

„Ano. Díky, že jste přišla. Kate se asi vrátí do vyučování a…“

„Ne, Kate se mnou pojede domů,“ skočila jsem mu do řeči.

„Omluvím ji.“ Přikývl a já si stoupla.

„Nashledanou.“ Podali jsme si ruku a s Kate za zády jsem odešla.

Jen, co se za námi zaklaply dveře, otočila jsem se na Kate a bez jakéhokoliv slova jsem jí dala facku. Poprvé v životě jsem ji uhodila a ona na mě vyděšeně koukala.

„Jdeme,“ přikázala jsem jí a bez dalších řečí šla k autu.

„A co moje auto?“ pípla nesměle.

„Zítra odpoledne s ním přijedeš,“ odpověděla jsem a ona bez dalších otázek zapadla do auta. Sedla jsem si taky, ale nenastartovala jsem. Místo toho jsem se na ni podívala.

„Tohle bylo naposled,“ varovala jsem ji.

„Řekneš to tátovi?“ zeptala se tiše.

„Ne, tátovi ne, když se to nebude opakovat.“

„A Edwardovi?“ zeptala se snad ještě tišeji.

„Ne,“ zakroutila jsem hlavou a ona si oddechla. „Bude to jen mezi námi.“

„Díky.“ Kývla jsem a nastartovala.

Cesta probíhala mlčky. Kate vystoupila hned, a než jsem vypnula motor, zmizela u sebe v pokoji.

„Stalo se něco?“ zeptala se vyděšeně Esmé.

„Není jí dobře,“ vysvětlila jsem.

„Uvařím jí kakao a donesu jí ho.“

„Já jí ho donesu,“ vyhrkla jsem a čekala v kuchyni, než se mléko ohřeje. Nervózně jsem klepala do kuchyňské linky, a když Esmé konečně namíchala tu správnou konzistenci, podala mi její oblíbený hrneček. Usmála jsem se a šla nahoru. Aby nedržkovala, zaťukala jsem a až potom vešla.

Kate seděla na posteli a něco si čmárala.
„Esmé ti posílá kakao.“ Položila jsem hrnek na stůl a sedla si k ní na postel. „Kate,“ oslovila jsem ji tiše, „slib mi, že tohle bylo naposled. Drogy jsou špatné.“

„Prosím tě, ušetři mě těch přednášek,“ protočila oči.

„Dobře, tak v tom případě si dej pozor, ať tě alespoň příště nikdo nečapne.“ Ovládla jsem veškeré svoje emoce a otočila jsem se na ni s vážnou tváří.

„Neměj péči,“ zamumlala a dál se věnovala svému.

„Odpoledne přijede návštěva,“ začala jsem zase mluvit.

„Hm.“

„Chovej se slušně,“ připomněla jsem jí a odešla. Na nic víc jsem neměla nervy.

Za pár hodin přijel z práce i zbytek rodiny. Stihla jsem se ještě uvítat s Edwardem, ale to už před domem zastavilo auto. Misha a její návštěva. Všichni jsme se sešli s úsměvem v obýváku, když oba vešli a celým domem se rozlila vůně cigaret. Vlastně to byl spíš smrad, který tady bude cítit ještě hodně dlouho.

„Ahoj,“ pozdravila nás Misha s širokým úsměvem a za ruku táhla ten svůj objev. „Tohle je Kevin,“ ukázala na drdáče s kovovým hrotem v bradě za sebou a mě málem kleplo. „Keve, to je moje máma, táta, Rose, Alice, Emmett, Jasper, babička s dědou a…,“ zarazila se a všechny nás znovu přelétla očima, „Kate, moje sestra,“ vydechla, když se poslední z nás objevila na schodech.

„Všechny nás moc těší, Kevine,“ ujala se slova Esmé, protože já nebyla schopna.

„Mě taky,“ usmál se.

„Tak my půjdeme nahoru,“ ujala se slova Misha a tahala ho ke schodům. Moje oči je sledovaly, když procházeli kolem Kate a zmizeli za rohem.

„Panebože,“ vydechla jsem zděšeně a musela si sednout. „Co jeho myšlenky?“ podívala jsem se na Edwarda vyděšeně.

„Nic nenormálního, je trochu udivený,“ pokrčil rameny a objal mě kolem ramen.

„Kate,“ usmála jsem se na svoji dceru, která pořád stála na schodech a v ruce držela hrnek od kakaa.

„Co je to za individum?“ zeptala se se zvednutým obočím a sešla pomalu dolů.

„Přítel tvé sestry,“ povzdechla jsem si a ona se rozesmála.

„Chudák malej.“
„Spíš chudák Misha,“ poznamenala Rose a Kate, stále vysmátá, zmizela v kuchyni.

„To nemyslí vážně,“ zahřměl Edward vedle mě a napnul se. Zmateně jsem se na něj podívala a Alice se pobaveně rozchechtala.

„Co je?“ zeptal se Emmett a těkal pohledem z vysmáté Alice k naštvanému Edwardovi.

„Kevin má velice nenechavé ručičky,“ vysvětlila všem a Edward hlasitě zavrčel.

„Jestli okamžitě nepřestane, tak mu ty pazoury zpřerážím,“ vypěnil. „Ať alespoň krotí své fantazie nebo mu ukážu, kde nechal tesař díru.“

„Edwarde,“ oslovila jsem ho, „pojď, dojdeme si na lov.“ Ani mi neodpověděl a vyletěl ze dveří jako ohnivá střela.

„Musíš si s ní promluvit,“ uhodil na mě, když se dokrmil.

„Já?“

„Ano, jsi její matka, rozumíš jí. Tohle je šílené. Ona a takový…“ Ani tu větu nedořekl.

„Edwarde, já tě chápu, že se ti nelíbí. Moje sympatie taky zrovna nemá, ale Misha je skoro dospělá a myslím, že ví, co dělá.“

„Chci, aby sis s ní promluvila.“

„Promluvíme s ní oba,“ rozsekla jsem to a on trochu váhavě kývnul.

1. kapitola - 3. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela II 2: