Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 9

08.02.2011 (11:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4330×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

„Námitka,“ zvolal pan Cooper a já ztuhla. „Můj klient chce zažádat o svěření do jeho péče. Jako otec na to má právo.“

„Otec?“ odfrkla jsem si a vstala. „Otec má být doma, když ho rodina potřebuje a ne se domů jenom chodit vyspat.

Jak se o ni chceš postarat, když jsi pořád v práci, hm?“ mluvila jsem nahlas a soudkyně se mě marně snažila přerušit. „Vždyť si ani neumíš rovně uvázat kravatu!“

„Paní Smithová, okamžitě se uklidněte nebo budete ze soudní síně vyloučena!“ okřikla mě už zuřivá soudkyně.

„Omlouvám se.“ Posadila jsem se zpátky na místo a zhluboka jsem dýchala.

„Pane Smithe, proč jste se rozhodl změnit vaši dohodu a zažádat o svěření dítěte do své péče?“ zeptala se Viktora, ale ten mlčel, takže jsem měla vyhráno a mohla jsem si oddechnout.

„Námitka se zamítá. Kate Smithová je svěřena své matce a svého otce bude pravidelně navštěvovat dva víkendy v měsíci. Otec bude posílat alimenty v hodnotě pět set dolarů měsíčně k prvnímu dni v měsíci.

Váš rozvod je uzavřen. Během několika dnů obdržíte i písemný dopis o rozhodnutí soudu.“ Soudkyně klepla kladívkem a já byla najednou rozvedená. Sice s menšími komplikacemi, ale ano.

Vyšli jsme ze soudní síně, kde už čekal Edward. Šťastně jsem se na něj usmála, ale věděla jsem, že dokaď nebude svobodný i on, nemůžu si nic víc dovolit. Rozloučila jsem se s Viktorem i jeho právníkem a nechala je odejít.

Chtěla jsem se jít přivítat s Edwardem, když se u dveří objevila blonďatá upírka. Probodla Edwarda pohledem, takže to nejspíš byla ta jeho manželka.

„Tanyo, tohle je moje právnička,“ představil mě té nasupené dámě.

„Bella Smithová, těší mě,“ usmála jsem se a cítila na sobě Edwardův zbožný pohled.

„Nemohli bychom přejít rovnou k věci?“ zeptala se otráveně a můj úžasný upír si povzdechl.

Tenhle rozvod proti tomu mému trval opravdu chvilku. Však taky žádné zádrhely nehrozily. Děti neměli,  peníze si rozdělili, takže ona neměla v ruce vůbec nic, co by mohla použít proti nám.

„Konečně,“ oddechl si Edward, když soudkyně odešla.

„Ano, konečně,“ kývla jsem, ale trochu lítosti ve mně zakořenilo.

„Co kdybychom spolu vyrazili na večeři? Jen ty a já. Úplně sami,“ lákal mě.

„Edwarde?“ ozvalo se za mnou.

„Ano?“ otočil se a Tanya mu jednu ubalila.

„Ty hajzle!“ zasyčela nenávistně a pokořeně odešla.

Neudržela jsem se a vyprskla smíchy. „Promiň,“ omlouvala jsem se a smích dusila v Edwardově rameni. „Promiň.“

„Ano, to bylo opravdu vtipné,“ ušklíbnul se a čekal, až se smát přestanu.

„Dobře… vraťme se k tématu,“ uklidnila jsem se. „Ty mě zveš na večeři?“

„Ano,“ kývnul.

„Já… já bych šla hrozně ráda, ale dneska bych chtěla být s Kate. Nějak už nemám na nic cílu. Přeci jen jsem s Viktorem nějakou dobu žila a musím Kate nějak připravit na to, že mám teď tebe a na to, že bude občas u tatínka,“ povzdechla jsem si.

„Já to chápu. Vůbec nic si nevyčítej,“ usmál se povzbudivě a políbil mě. Konečně mě mohl hýčkat veřejně. Oba jsme byli svobodní, takže nám nikdo nemohl nic říct ani nic udělat, aby ublížil našim bývalým polovičkám.

„Tak tě alespoň odvezu domů.“ Vzal mě za ruku a společně jsme vyšli ven. Nasedli jsme do Edwardova auta a ona mě vezl domů.

„Uvidíme se?“ zeptal se, když jsme zastavili.

„Večer ti zavolám a domluvíme se,“ usmála jsem se.

„Dobře,“ pohladil mě po tváři a přitáhl si moje rty ke sladkému polibku. „Už teď se mi stýská,“ zašeptal a posledním vášnivým polibkem se rozloučil.

Ve mně se zdvihla vášeň a nejednou jsem toužila po něčem víc. „Nechceš jít nahoru?“ navrhla jsem toužebně a doufala, že pozvání přijme. „Kate je ve školce.“

„Rád,“ usmál se s jiskřičkami v očích a oba jsme vystoupili.

Edward mě vzal kolem pasu a společně jsme šli ke mně. Jen co se za námi zabouchly dveře, natlačil mě na ně a začal mě krásně a jemně líbat. Vzrušeně jsem vydechla, když jsem uslyšela ránu, která do tohohle ticha rozhodně nepatřila. Odstrčila jsem Edwarda a ona ztuhnul.

„Tvůj exmanžel je tu,“ zašeptal mi do ucha a pustil mě ze svého objetí.

„Viktor?“ vyvalila jsem oči a hodlala se o tom přesvědčit, ovšem Edward tvořil menší problém. „Promiň, tohle si ale musím vyřešit sama,“ usmála jsem se omluvně a bez jediného slova jsem ho vyšoupla za dveře.

„Viktore?“ zavolala jsem a čekala, co se kde ozve.

„Ahoj,“ objevil se přede mnou s plnou cestovní taškou.

„Co tady děláš?“ nadzvedla jsem obočí.

„Přišel jsem si pro věci,“ vysvětlil a šel ke dveřím. „A jestli dovolíš, tak půjdu. A kdybych tě ještě mohl o něco požádat, nech si Kate tenhle víkend u sebe. Já budu muset do práce, abych si potom mohl vzít v nemocnici volno.“

„Buď bez starostí. Dneska si s ní o tom promluvím,“ kývla jsem a ještě jsem ho vyprovodila ke dveřím.

„Ještě tohle.“ Vytáhl ruku z kapsy a do mojí dlaně, kterou roztáhnul, položil klíče od bytu. „Měj se krásně,“ popřál mi, a jakmile zmizel, zavřela jsem dveře a měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Moje manželství bylo definitivně uzavřené a já měla konečně toho nevěrníka z krku.

Najednou se ozvalo zaklepání, že jsem leknutím nadskočila, ale rychle jsem otevřela. Za dveřmi stál Edward a moc nadšeně se netvářil. Pustila jsem ho dovnitř a čekala, co bude, protože já se k ničemu neměla. Byla jsem prostě srab.

„Proč jsi mě schovala? Jste přeci rozvedení. Nemusíš mít vůči němu žádné výčitky.“

„Omlouvám se, ale nějak jsem nebyla připravená na tuhle konfrontaci. Je to pořád moc čerstvé a nechtěla jsem, aby nás viděl spolu,“ bránila jsem se.

„Ježiši Kriste, proč na něj musíš brát pořád ohledy.“ Prohrábl si vlasy.

„Jestli sis nevšiml, tak jsme spolu byli skoro pět let manželé a máme spolu dceru. Nerada to říkám, ale na to se vážně nedá jen tak zapomenout,“ odpovídala jsem naštvaně.

„Dobře, promiň. Omlouvám se. Nechtěl jsem na tebe být ošklivý,“ chytil můj obličej do dlaní, abych se mu musela koukat do očí. „Co kdybychom si někam vyrazili. Bude víkend,“ snažil se mě přivést na jiné myšlenky.

„Mám na starosti Kate,“ vzpomněla jsem si na svůj malý poklad, který byl momentálně ve školce.

„Vezmeme ji sebou. Co třeba aquapark na celý den?“

„Ty bys chtěl?“ vyvalila jsem překvapeně oči.

„A proč ne? Uvidíš, užijeme si to,“ usmál se a hladově mě políbil.

„Tak jo,“ souhlasila jsem, když se odtáhl. „Za chvíli pro Kate půjdu do školky, tak ji na tebe trochu připravím, aby nebyla tak překvapená.“

„Jsi zlato?“ přitáhl si mě znovu k sobě a začal mě líbat.

„Počkej, počkej. Zase tak se neraduj,“ zadržela jsem ho. „Kate Viktora úplně zbožňuje, takže se poněkud obávám, že tvůj nástup na jeho místo bude trochu složitější.“

„Já to zvládnu. Třeba si zítra šplhnu tím aquaparkem.“

„Moc si nefandi, náhradní tatínku. Na Kate tvůj úsměv asi platit nebude,“ usmála jsem se, a protože jsem dostala hlad, sáhla jsem do ledničky pro jogurt.

„Chceš taky?“ zeptala jsem se, ale jen aby se neřeklo, protože jsem věděla, že stejně odmítne. Přeci si nebude hrát na člověka, když nemusí. „Nevadí,“ pokrčila jsem rameny a sedla si ke stolu.

„Já půjdu. Musím ještě něco zařídit,“ omluvil se, když viděl, že z účelu, za kterým se skrývalo mé pozvání, nic nebude. „Zítra v deset vás vyzvednu.“

„Dobře,“ usmála jsem se a ještě se na rozloučenou nechala políbit. „Ahoj.“ A byla jsem sama.

Ještě mi zbývalo spoustu času, než jsem měla vyrazit pro Kate, tak jsem se dala do úklidu. Utřela jsem prach, vysála podlahu i koberce a byl tak akorát čas vyrazit. Oblékla jsem se a procházkovým tempem jsem vyšla ke školce.

8. kapitola - 10. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 9: