Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 4

26.12.2010 (19:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4338×

„Paní Moonová, tak já běžím. Užijte si víkend a uvidíme se v pondělí,“ rozloučila jsem se a šla vyzvednout Kate do školky.

„Tak už jsi vymyslela, co budeme dělat?“ ptala jsem se jí cestou.

„Jo,“ kývla. „Půjdeme na zmrzlinu.“

„Tak dobře, půjdeme na zmrzlinu,“ pohladila jsem ji po vláskách a šly jsme do města na zmrzlinu.

„Mami,“ začala Kate váhavě, když jsme lízaly zmrzlinu. „Mohly bychom jít třeba nakupovat.“

„A co bys chtěla nakupovat?“

„Já bych chtěla nějaké nové tričko, třeba.“

„Tak půjdeme koupit nějaké tričko,“ kývla jsem a zašly jsme do malého butiku.

Nakonec jsme Kate vybraly krásné žluté tričko s nějakým psem a ona se moc těšila, až se doma ukáže tatínkovi. Ale já měla tušení, že Viktor nepřijde a taky jsem měla pravdu.

„Maminko, proč není tatínek doma?“ ptala se mě Kate hned zklamaně.

„Asi musel zůstat v práci,“ povzdechla jsem si a na stůl v kuchyni položila tašky s jídlem, které jsme cestou domů nakoupily.

„Ach jo,“ posmutněla, ale hned se zase rozzářila. „Chceš pomoct vařit?“

„Jasně,“ kývla jsem a byla ráda, že myslí na něco jiného. „Co si uděláme dobrého?“

„Třeba palačinky,“ navrhla nadšeně, tak jsem začala připravovat suroviny.

„Zamíchej to, já připravím pánvičku,“ podala jsem Kate metlu, vytáhla pánvičku a olej a dala to rozehřát.

„Už to mám,“ zavolala.

„Šikulka,“ pochválila jsem ji a vzala si od ní misku.

Palačinky byly upečené za chvíli, tak jsme se mohly navečeřet. Kate mi celou dobu povídala, co dělali ve školce a já se smála jejím někdy určitě přimyšleným historkám.

Po večeři jsem ji nahnala do vany a mezitím jsem naskládala nádobí do myčky. Večer jsme koukaly na pohádku. Kate vybrala Sněhovou královnu a já jí prostě nemohla odporovat. Alespoň jsme se zabavily. Ona neotravovala, abych si s ní hrála, a já jsem nemusela přemýšlet nad ostatními věcmi.

Vnímala jsem jen pohádku a Katein pravidelný dech, který mi připadal opravdu klidný, tak jsem se na ní podívala. Spala jako andělíček. Opatrně, abych ji nevzbudila, jsem si stoupla, vzala ji do náruče a odnesla do postele. Přikryla jsem ji a potichu jsem odešla. Teď jsem se došla vysprchovat já a potom jsem hned zalehla. V noci mi přišlo, jako kdyby si ke mně někdo lehnul, ale spala jsem dál.

Ráno se moje teorie potvrdila. Jen co jsem se trochu pootočila, do někoho jsem narazila a podle vůně to byl Viktor. Trochu zmateně jsem se posadila a koukala, jak spí. Neodolala jsem a lehce ho políbila na neoholenou tvář. Úplně zarostlý ještě nebyl, ale měl tak dvoudenní strniště. Potom jsem si znovu lehla a přitulila se k němu. I ve spánku mě objal a spali jsme dál.

„Kate, pojď ke mně a nech maminku spát,“ šeptal Viktor.

„Ale já nechci za tebou. Ty pícháš a škrábeš,“ odpověděla a vlezla si ke mně pod deku. Musela jsem se zasmát. „A maminka už stejně nespinká.“

„Protože jsi ji vzbudila,“ odporoval Viktor.

„Ne ne,“ zakroutila hlavou a její vlásky mě polechtaly na tváři.

„Co tady děláš? Nemáš svoji postýlku?“ zeptala jsem se.

„Když mně se tak stýskalo,“ rozpažila a s Viktorem nás objala, ale pak se odtáhla. „Tati, měl by sis ostříhat fousy, protože pícháš,“ podívala se na něj zamračeně a my se oba museli zasmát.

„Tak já se jdu oholit a připravím něco k snídani,“ zvednul se a zmizel v koupelně.

„Maminko, dneska se mi zdálo, jak jsme byli všichni u moře a svítilo sluníčko. A já jsem měla velkou zmrzlinu,“ povídala a vyhrabala se zpod peřiny, aby mohla slézt z postele.  „Jdu se vyčůrat a pomoct tatínkovi se snídaní,“ oznámila mi a odběhla.

Pořádně jsem se protáhla a vyhrabala se z postele. Protože jsme měli v bytě teplo, šla jsem do kuchyně jen v tenké noční košilce a přistihla Viktora s mobilem v ruce. „Děje se něco?“ zeptala jsem se hned a on jen vylekaně zvednul hlavu.

„Ne,“ odpověděl, ale mobil nepoložil. Nechtěla jsem vyzvídat, tak jsem pokrčila rameny a šla jsem si udělat kávu.

Po snídani, kdy konverzaci obstarala hlavně Kate, a my jen přikyvovali, jsme se všichni převlékli. Já se pustila do přípravy oběda a Viktor zabavil Kate.

V ledničce byly kuřecí řízky, tak jsem je naklepala, obalila a dala smažit. V mrazáku jsem našla polotovar hranolek, tak jsem je hodila do trouby a pustila se do zeleninové oblohy, když za mnou přišel Viktor. „Potřebuješ něco?“ zeptala jsem se.

„Myslíš, že bychom si v pondělí mohli vynahradit tu večeři?“

„Proč ne?“ souhlasila jsem.

„Dobře. Tak se sejdeme odpoledne tady. Kate vyzvednou naši,“ plánoval.

„Když tak mi to zítra večer ještě připomeň, abych na to nezapomněla.“

„To jsi až tak moc vytížená, že si nevzpomeneš ani na vlastního manžela?“ neodpustil si uštěpačnou poznámku.

„Ne, to nejsem, ale někdo musí tuhle domácnost udržovat v chodu,“ odsekla jsem.

„Promiň, takhle jsem to nemyslel,“ zašeptal a pohladil mě po ruce.

„Tatí, už jsem skovaná,“ zavolala Kate.

„Už jdu,“ odpověděl Viktor a odešel.

„Pojďte jíst.“ Vyrušila jsem je z těch jejich dětských radovánek.

„Mami, půjdeš si s námi taky po obědě hrát?“ ptala se Kate nadšeně.

„Co kdybychom šli ven? Je tam pěkně,“ navrhla jsem.

„Jo, půjdeme na hřiště,“ kývala Kate a pak jsme jen tiše jedli.

„Nandáš nádobí do myčky? Já obléknu Kate,“ podívala jsem se na Viktora, a když kývnul, odešly jsme k ní do pokoje.

Vybrala jsem Kate ve skříni starší jeansy, triko s dlouhým rukávem, aby nenastydla, mikinu a ještě jsem jí z věšáku sundala bundu, aby se oblékla sama. To už se k nám přidal i Viktor a mohli jsme vyrazit.

Jen co jsme vyšli z baráku, přišla mi zpráva. Vytáhla jsem telefon a na displeyi svítilo neznámé číslo. Zprávu jsem otevřela a srdce se mi začalo zadrhávat. Psal mi Edward.

Na ten čtvrtek nemůžu zapomenout. Bylo to nádherné. E.

Ano, bylo to nezapomenutelné, odpověděla jsem a mobil zase schovala.

Viktor si vyhodil Kate za krk a mě vzal za ruku. S nejistým úsměvem jsem se na něj podívala, protože zpráva od Edwarda ve mně vzbudila výčitky, ale pocítila jsem i radost, že píše.

Jsi PP, přišla mi další zpráva.

PP? Odepsala jsem zvědavě.

Nebudeš to chtít vědět, vymlouval se.

Řekni mi to! Přikázala jsem.

Pekelná právnička, přiznal. Tomuhle jsem se musela zasmát a neuniklo mi, jaký hnusný pohled na mě Viktor hodil.

Promiň, nemůžu psát. Dořešíme to večer, omluvila jsem se Edwardovi a mobil radši schovala.

K mému údivu se mě ani Viktor nezeptal, kdo to byl. Připadalo mi to divné. Dřív vyzvídal, jakmile mi někdo napsal, ale teď nic. Možná to bylo dobře. Alespoň jsme si ušetřili hádku. „Mami, já jdu na písek,“ zapískala Kate nadšeně a odběhla od nás pryč.

Abych jí měla na očích, šla jsem si sednout na lavičku a Viktor se za mnou držel jako stín. Bylo mezi námi takové napjaté ticho a já nevěděla, co říct. Myslela jsem, že třeba začne povídat on, ale nezačal.

Pozorovala jsem Kate, jak si hraje a mysl mi samovolně utíkala k Edwardovi. Jen co jsem se ale nechala unést svými vzpomínkami, probral mě Katein hlasitý pláč.

Okamžitě jsem vystřelila z lavičky a běžela k ní. Válela se na zemi, tak jsem ji zvedla a vrátila jsem se na lavičku. „Co se stalo?“ ptala jsem se, protože jsem to nevěděla.

„Já jsem u… upadla a bo… bolí mě ko… kolínko,“ vzlykala, tak jsem jí vyhrnula nohavici, která byla prodřená, a můj krk pohltily dlouho nepociťované plameny.

Na lov jsem teď vůbec nechodila, protože jsem neměla potřebu a zřejmě to byla chyba. „Bello, vzpamatuj se! Je to tvoje dcera,“ okřikla jsem se a snažila se soustředit.

„Teče mi krev,“ zhrozila se Kate.

„Půjdeme domů a ošetříme to, ano?“ podívala jsem se na ni a snažila se alespoň trochu tvářit normálně.

Když kývla na souhlas, chtěla jsem ji vzít do náruče, ale Viktor mě předběhl.

3. kapitola - 5. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 4: