Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 30

11.10.2011 (10:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 19× • zobrazeno 3453×

Následující dva týdny byly ve znamení šíleného plánování. Prstýnky, šaty, boty, šperky. Všichni se mohli přetrhnout, jen já nesměla pomalu ani vstát z postele. Po další prohlídce Carlisle totiž zkonstatoval, že porod je blízko. Viděla jsem na něm touhu odložit svatbu na později, ale o tom jsem nechtěla ani slyšet. Všechno bylo uprostřed příprav a teď to stopnout bylo nemyslitelné. Ba přímo nemožné, protože Alice by jisto jistě zešílela. Alespoň že moje břicho už nerostlo a já se vešla do šatů. A Kate, ta byla nadšená. Alice jí vyzkoušela snad milion šatů a pokaždé, když se jí nelíbily, si dupla, že to nosit nebude. Byla moje zlatíčko.

xxx

„Ach Bello, za chvíli už budeš Cullenová se vším všudy,“ objala mě Esme, když jsem byla konečně nachystaná. „Moc ti to sluší.“

„Děkuju. Je to i tvoje zásluha,“ odpověděla jsem a chvíli pozorovala své klepající se ruce. Byla jsem hodně nervózní, a to jsem se vdávala už podruhé.

„Edward se tě nemůže dočkat,“ přiletěla Alice s Kate v náručí.

„Jsi překrásná, maminko,“ pochválila mě a nechala si od Rose doladit účes.

Navlněné vlasy, ve kterých měla květy pomněnek, stejně jako já. I šaty byly téměř stejné. Na ramínka, pod prsy převázané modrou stuhou a Kate měla sukni jemně pošitou modrými korálky.

„Tak můžeme?“ přišel za námi Carlisle a holky mě za ním popostrčily dopředu.

„Můžeme,“ kývla jsem a zhluboka se nadechla. Alice mi do ruky strčila kytici z pomněnek a bílých růži a zkonstatovala, že teď už jsem opravdu připravená. Samozřejmě že nezapomněly ani na podvazek, ale ten mi nasadily bez přítomnosti Kate i Carlislea.

Kate šla před námi a pod nohy nám sypala plátky bílých růží. Neviděla jsem jí do obličeje, ale věděla jsem, že se tváří velmi důležitě. Mně se klepalo snad úplně všechno. Ale jakmile jsem spatřila Edwarda, všichni se rozplynuli. Byla jsem jen já a on.

Ani jsem nevnímala hudbu. Stačil mi jediný pohled na něj a na tváři se mi rozlil úsměv. Nevnímala jsem knězovu řeč. Svůj slib jsem odříkala úplně automaticky, při výměně prstýnků se mi jako zázrakem přestaly klepat ruce a teprve, když přišel novomanželský polibek, začala jsem si to všechno užívat. Přitiskl svoje rty na mé a se mnou se úplně všechno zatočilo.

Teď teprve jsem byla ta nejšťastnější. Všechno to bylo za mnou a Misha bude jen takovou třešničkou na dortu.

Následně se kolem nás shlukla celá rodina. Objímali nás a přáli hodně štěstí. Hostina vlastně ani nebyla. Nepotřebovali jsme ji, protože já i Kate jsme jedly ještě před obřadem a dort nebyl potřeba. Poslední dobou jsme sladké nemohla ani cítit. Zato jsem ale potřebovala cítit někoho.

Čekala nás svatební noc. Neměla jsem tušení, jak nebo co Edward naplánoval, ale když se všichni začali pomalu vypravovat a odjíždět, došlo mi, že nám nechávají celý dům pro sebe. Nevěděla jsem, kam jedou, ale když jsem viděla rozzářené oči Kate, byla jsem si jistá, že jí naslibovali hory doly.

Osaměli jsme. V podbřišku mi mravenčilo a Edward se stále k ničemu neměl. To mě trochu zarazilo, ale moje touha byla stále silnější a silnější. Nakonec jsem neodolala a udělala první krok.

„Tak jak jsem se ti líbila?“ Přišla jsem k němu a propletla naše ruce.

„Byla jsi nádherná. Pořád jsi,“ usmál se a přitáhl si mě na polibek. „Nejsi unavená?“

„Půjdeš se mnou?“ Vycítila jsem příležitost.

„Jistě,“ kývnul a vedl mě do našeho pokoje.

Nestačil ani zavřít dveře a už jsem ho líbala. Vzrušení ze mě muselo úplně sálat. Nemohla jsem se dočkat, až ho budu mít zase celého pro sebe a dávala jsem mu to dost najevo.

„Počkej,“ vykroutil se mi z objetí a já se usmála. Chtěl si hrát? Dobře.

„Neškádli hada bosou nohou,“ poradila jsem mu a znovu jsem si ho za košili přitáhla k sobě. Začala jsem mu rozepínat knoflíčky, ale on je hned po mně zapínal.

„Edwarde,“ povzdechla jsem si. „Vždyť už jsme spolu spali tolikrát. Určitě jsi pořád stejně dobrý.“

„O to tady vůbec nejde,“ zakroutil hlavou a spoutal moje ruce, když jsem si pořád hrála s knoflíčky.

„A o co tedy? Chceš se vysvléknout sám?“ V hloubi duše se mi myšlenka pánského striptýzu zamlouvala.

„Bello,“ povzdechl si pro změnu on a přešel k oknu. Začala jsem zuřit.

„Jestli nechceš, abych okamžitě podala žádost o rozvod, tak si svlékni tu košili!“ přikázala jsem mu.

„Je to nebezpečné a já to nebudu riskovat,“ bránil se zuby nehty.

„Není to nebezpečné,“ zavrčela jsem rozzuřeně. Už jsem měla nervy na pochodu. Když jsem si brala Viktora, svatební šaty ze mě úplně strhal, a to jsem byla taky těhotná. A tohle poleno? Škoda mluvit. „Edwarde,“ zasténala jsem. „Není to nebezpečné.“

„A jak ty to můžeš vědět?“ obořil se na mě, až mi zatrnulo.

„Půjdu si dát sprchu,“ oznámila jsem mu tiše a rychle utekla do koupelny.

Po tváři se mi koulely slzy. Ne proto, že mě odmítl, ale proto, že na mě křičel. Popotáhla jsem a snažila se rozepnout zip na šatech. Už jsem to skoro měla, když moje ruce překryly ty ledové.

„Zkusíme to,“ zašeptal a šaty mi sundal. Skoro neznatelně jsem přikývla a vrátila se s ním do ložnice.

Jenže to nebylo tak jednoduché, jak jsem si to plánovala. Celé tělo mě začalo bolet, hlavně nohy a přes moje velké břicho jsme nemohli najít polohu, která by vyhovovala nám oběma. Přesněji řečeno mně. Ať jsem ležela nebo seděla, jak jsem chtěla, vždycky mi něco vadilo nebo se to nelíbilo Mishe a dávala to dost bolestivě znát. Byla jsem z toho úplně přešlá a nepomáhala mi ani Edwardova slova útěchy. Cítila jsem se pěkně mizerně. Bolelo mě břicho a chytaly mě do něj křeče. Zvláště jedna byla velká a já začala tušit, co se děje.

„Edwarde,“ oslovila jsem ho potichu a rozdýchávala další křeč. „Mám pocit, že se někdo klube na svět.“

„Je to ještě brzo,“ odpověděl s ledovým klidem.
„Ne, není. Přesně půlka normálního těhotenství. Au,“ sykla jsem, jen co jsem to dořekla.

„Myslíš to vážně?“ ptal se pořád v klidu a já měla chuť ho uškrtit.

„Sakra jo, myslím. Stahy začínají být pravidelné.“

„Panebože,“ vyskočil vyděšeně z postele a začal se oblékat.

„Kde je Carlisle a ostatní?“

„Já nevím, odjeli pryč. Prosím tě, hlavně nepanikař,“ zasténala jsem prosebně.

„Tak jedem do nemocnice. Zavolám mu,“ splašeně pobíhal po ložnici a hledal telefon.

„Ne,“ vykřikla jsem a on se zastavil. „Ať přijedou sem. Bude to lepší. Do nemocnice už to nejspíš nestihneme.“

„Proč?“ zeptal se zmateně.

„Protože mi právě odtekla plodová voda.“

„Co mám dělat?“ Vážně začínal panikařit.

„Zavolej… Carlisleovi… ať hned… přijede.“ Mezi slovy jsme musela zhluboka dýchat, abych byla alespoň něčeho schopná. Začínalo to totiž pekelně bolet.

„Dobře, dobře. Jen ještě chvilku vydrž.“ Sednul si ke mně na postel, chytil mě za ruku a volal. Mluvil rychle a já se snažila soustředit na pravidelné dýchání, takže jsme mu nerozuměla. Pochytila jsem jen své jméno, dítě a už. Byl z toho tolik vyplašený, že kdyby mi bylo jen o trochu lépe, začala bych se mu smát. Ale teď to fakt nešlo.

„Do čtvrt hodiny jsou tady. Vydrž,“ oznámil mi, když dotelefonoval a stisknul moje ruku pevněji.

„Dej mi, prosím, tričko.“ Nebylo mi totiž zrovna příjemné ležet tam úplně nahá. Edward se tedy rychle zvednul a bleskově mi donesl jednu z jeho košil. Pomohl mi ji obléknout, a když přijelo k domu auto, zmizel. Nejspíš přijel Carlisle a mě ochromila další bolest. Tentokrát už o něco silnější a já nestihla zadržet bolestný výkřik.

„Co je s mojí maminkou?“ uslyšela jsem vyděšeně hlas Kate.

„Je v pořádku,“ uklidňovala ji hned Esme.

„Tak proč za ní nemůžu jít a říct jí, co jsme dělali?“

„Je unavené, řekneš jí to ráno,“ zachraňovala to Alice.

„A proč za ní může děda a Edward?“ Neslyšela jsem další odpověď, protože se oba jmenovaní objevili ve dveřích.

„Podívám se, jak to vypadá.“ Carlisle si ke mně kleknul a roztáhnul mi nohy. „Velmi dobře. Plodová voda odtekla. Stahy jsou pravidelné?“

„Jo, myslím, že jo,“ kývla jsem a rozdýchávala další křeč.

„Edwarde, můžeš se připravovat na nastávající otcovství, protože už to nebude trvat dlouho.“ Já jen mohla doufat, že to nebude trvat tak dlouho, jako porod Kate, což bylo příšerných šestnáct hodin.

„Už vidím hlavičku, takže při dalším stahu musíš zatlačit. Ze všech sil.“ To byla dobrá zpráva, tak jsem se snažila mu ve všem vyjít vstříc. Bylo to ale obtížné a hlavně bolestivé. Bolelo to snad stokrát víc než u Kate. Navíc jsem měla problémy se soustředěním. Myšlenky mi pořád utíkaly jinými směry, než zrovna měly. Hlavně jsem se ale snažila nemyslet na bolest a za chvíli už se domem ozýval dětský pláč.

Edward líbal moje tváře a šeptal mi úžasná slova. Byla jsem šíleně unavená, ale chtěla jsem vidět svoji holčičku. Tak jsem chvíli sebrala všechny své síly a zvedla jsem ruce.

„Dej mi ji!“ přikázala jsem Carlisleovi, když ji umyl. Viděla jsem na něm, že nechce, ale nakonec mi ji zabalenou v dece položil na prsa.

„Je krásná,“ zašeptala jsem unešeně a Edward pohladil Mishu po tváři.

„Děkuju.“

Únava se na mně stále podepisovala a já se sotva usmála. Podala jsem mu Mishu zpátky, a než jsem úplně odešla, Edward odešel a naši dceru odnesl sebou.

Tak začal model naší dokonalé nové rodiny. Kate byla ze sestřičky unešená, stejně jako všichni ostatní. Téměř každý den vznikaly hádky, kdo s ní pojede ven na procházku, kdo ji bude koupat a převlékat. Měla jsem dokonalou rodinu. Byla jsem spokojená, tak jako všichni ostatní. Byla jsem si jistá, že Edwarda už za nikoho jiného nevyměním.

Ti, kteří se dostali až sem, si zaslouží obrovskou poklonu a gratulaci, že to vůbec vydrželi. Skončila jsem první sérii a začínám psát druhou, kde Kate i Misha dospějí a čeká je spousta příhod a zápletek. Nechám si chvilku čas na oddych, ale snad během 14 dnů by se tu měl objevit první díleček.

Ještě jednou moc děkuju, že jste to se mnou vydrželi a budu doufat, že se u II. série všichni sejdeme a bude  se vám to líbit alespoň tak, jako doposud.

Vaše Huny

29. kapitola - 1. kapitola II. série

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 30: