Setkání s Bellinou kamarádkou Teresou. Myslím, že začátek téhle povídky je opravdu nudný, a já jsem hrozně ráda, že se vám to tak líbí. Děkuju za komentíky a budu doufat, že i následující zápletky se vám budou líbit. Užijte si kapitolku. :D
15.12.2010 (09:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4901×
„Tak děkuju za svezení,“ usmála jsem se, když jsme zastavili u cíle.
„Nemáš za co,“ oplatil mi úsměv a kousek se ke mně nahnul.
Věděla jsem, o co žádá, a nemohla jsem odolat, tak jsem se nahnula taky a nechala splynout naše rty. „Vážně už budu muset jít,“ odtáhla jsem se.
„Dobře. Tak si asi zavoláme,“ kývnul.
„Ahoj,“ usmála jsem se naposled a vystoupila z auta, abych došla pro Kate.
„Dobrý den, slečno Hollyová. Moc se omlouvám, ale pro Kate měl přijít manžel, jenže musel zůstat v nemocnici,“ přiřítila jsem se jako velká voda.
„Dobrý den, to je v pořádku,“ usmála se a Kate mi hned vběhla do náruče.
„Mami, říkala jsi, že mě dneska vyzvedne tatínek,“ začala hned breptat.
„To ano, ale musel zůstat v práci.“
„Aha,“ povzdechla si sklesle a začala se oblékat.
Když jsem takhle Kate pozorovala, vzpomněla jsem si na paní Houseovou, která u mě byla dneska v kanceláři. Nedokázala jsem si představit, co bych dělala, kdybych Kate neměla, ale to by mi Viktor neudělal, nebo ano?
„Zlato, já si musím zavolat. Zatím se dooblékni a přijď za mnou ven. Zvládneš to,“ podívala jsem se na Kate pochybně.
„Nejsem mimino,“ zašklebila se, tak jsem se zasmála a už cestou ven vytáčela číslo na Teresu, moji kamarádku ze školy.
„Ahoj, Bello,“ pozdravila mě potěšeně.
„Ahoj. Něco bych od tebe potřebovala.“
„Povídej, jsem celá žhavá,“ zasmála se nedočkavě.
„Nechci to rozebírat po telefonu. Myslíš, že bychom se zítra mohly sejít?“
„Určitě. Co v naší kavárně?“ navrhla místo a Kate vyšla ze dveří.
„Můžeme jít,“ zavolala, tak jsem nastavila ruku, aby se chytla.
„Dobře. V deset?“ vrátila jsem se k rozhovoru s Teresou.
„Budu tam,“ potvrdila svoji účast. „Musím jít. Tak se měj a pozdravuj Kate.“
„Budu. Ahoj zítra,“ zaklapla jsem telefon a otočila se na Kate. „Pozdravuje tě teta Teresa.“
„Půjdeme k ní na návštěvu?“ vyzvídala hned.
„Ne, zítra s ní mám schůzku.“
„Vezmi mě sebou,“ prosila.
„To nejde. Budeme probírat pracovní věci a ty by ses tam nudila a navíc musíš do školky. Copak jste dělali dneska?“ snažila jsem se odvést její pozornost a naštěstí se mi to podařilo.
„Dneska jsme tancovali a zpívali a taky jsme si hráli na doktory a pacienty,“ povídala.
„A co jsi byla ty?
„Já byla doktor, protože i tatínek je doktor a vyšetřuje nemocný lidi. A co jsi dělala ty?“
„Já jsem pracovala a pracovala a…“ zasekla jsem se.
„A?“ podívala se na mě zvědavě.
„Pracovala,“ usmála jsem se nejistě.
„A vydělala jsi hodně penízků, abychom si mohly něco koupit?“
„Ano, vydělala jsem hodně penízků, ale ne pro tebe.“
„To je škoda,“ povzdechla si a už byla celou cestu zticha.
Odpoledne uběhlo hrozně rychle, a než jsem se nadála, byl večer. Nechtělo se mi dělat s večeří, tak jsem pro Kate připravila misku cereálií a pro sebe jen obyčejný jogurt.
Po večeři jsem Kate vykoupala a dala spát. Na pohádky měla v pokoji rádio, tak mě s nimi už neotravovala a já si tak mohla sednout ke knížce a odpočinout si od všech problémů a na chvíli se ponořit do jiného světa, u kterého jsem nakonec usnula.
Probrala jsem se něco po půlnoci celá ztuhlá. Rychle jsem se vysprchovala, zkontrolovala Kate, všude jsem pozhasínala a usínala jsem v posteli na Viktorově půlce, abych cítila jeho vůni.
Na rozdíl od včerejšího rána jsem musela já budit Kate a stejně se jí nechtělo. „Ještě dneska půjdeš do školky a zítra už bude víkend a budeme spolu celé dva dny.“
„A bude tu i tatínek?“ ptala se rozespale.
„To nevím,“ povzdechla jsem si a vzala Kate do náruče.
***
„Vyzvedneš mě zase ty?“ ptala se Kate druhý den ve školce.
„Asi ano. Můžeš rozmyslet, co budeme odpoledne dělat.“
„Tak jo,“ souhlasila nadšeně, dala mi pusu na tvář a zmizela ve třídě.
Pomalu jsem šla do práce, protože se mi tam vůbec nechtělo. Pátky byly prostě nejhorší a hlavně hrozně dlouhé.
Paní Moonová tu ještě k mému překvapení nebyla, ale neřešila jsem to a šla do kanceláře. Otevřela jsem dveře a málem to se mnou švihlo.
Všude byly rozházené papíry po našem včerejším… řádění a zase na mě dopadlo takové napětí, jako když jsme se políbili. Zatřepala jsem hlavou a teď jsem byla vážně ráda, že jsem se po těhotenství s Kate donutila dojít na gynekologii pro antikoncepci, i když Edward byl upír, takže tam žádné nebezpečí nehrozilo.
Došla jsem si pro kávu a dala se do uklízení. Všechny papíry jsem posbírala a následně i srovnala.
Těsně před 10:00 přišla paní Moonová a zahrnovala mě omluvami. Ujistila jsem ji, že mi to nevadí, a s oznámením, že jdu na pracovní schůzku, jsem odešla.
„Ahoj, Bello, ráda tě zase vidím,“ přivítala mě Teresa v kavárně.
„Ahoj,“ usmála jsem se na ni a sedly jsme si.
„Tak jak se máš? A co Kate s Viktorem?“ hrnula na mě otázky. „Kolik jí vlastně je?“
„Jsou jí čtyři,“ odpověděla jsem.
„Už čtyři?“ podívala se na mě překvapeně, tak jsem kývla.
„Hrozně rychle to utíká, ale co bych dala za staré časy.“ S povzdechem jsem si vzpomněla na Viktorovo divné chování.
„Co se děje?“
„Já nevím,“ pokrčila jsem rameny. „Prostě to není jako dřív. Viktor skoro vůbec není doma, a když ano, přijde mi, jako by se musel přetvařovat a já se ho na to bojím zeptat.“
„To se ti třeba jen něco zdá, nebo je to menší krize. Uvidíš, že se to všechno srovná,“ chlácholila mě.
„Hm,“ usmála jsem se a doufala, že má pravdu. „Ale kvůli tomu jsem ti nevolala. Potřebuju, jestli by ses mi nepodívala na jeden případ.“
„Jistě, tak povídej.“
„Včera za mnou přišla jedna paní, že jí přítel odvezl dceru do Brazílie a nechce ji vrátit zpátky,“ shrnula jsem to do jedné věty.
„Jistě, to je klasický případ únosu dítěte. Na stole toho mám spoustu.“
„A vzala bys to? Víš, že tohle není zrovna moje specializace.“
„Dáš mi na ni číslo? Spojím se s ní a nějak to domluvíme. Vypadá to hodně zajímavě.“
„Hned ti to číslo dám.“ Začala jsem se hrabat v kabelce, vytáhla jsem diář a papírek s číslem paní Houseové jsem podala Terese.
„Dáme si oběd?“ navrhla.
„Když už jsme tady,“ usmála jsem se a mávla na číšníka.
Z příjemné schůzky jsem se do kanceláře vracela ve dvě a za hodinu jsem měla vyzvedávat Kate.
Dneska jsem už prostě musela udělat ty rozvodové papíry, protože jinak se k tomu nikdy nedokopu. Nechala jsem si od paní Moonové uvařit kávu a dala jsem se do práce.
Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 3:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!