Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 17

21.04.2011 (10:45) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3690×

Byla celá zpocená, ale přesto se třásla zimou. Sedla jsem si k ní a hladila jsem ji po vláskách, když zazvonil zvonek. Hned jsem vystřelila z pokoje a pustila jsem Viktora nahoru.

„Tak kde ji máš?“ Prosmýkl se kolem mě v doktorském.

„V pokoji.“ Zabouchla jsem dveře a běžela za ním.

„Ahoj Kate, co to vyvádíš?“ pozdravil ji a sednul si místo mě na postel. Já jsem se opřela o dveře a mlčky jsem sledovala jeho počínání.

„Ahoj tati,“ pozdravila ho a posadila se.

„Otevři pusu a udělej á,“ pohladil ji po tváři.

„Áááá,“ poslechla ho a on se jí podíval do krku.

„Angína to není, madle jsou úplně v pořádku. Nebude to nic vážného. Dala jsi jí ten paralen?“ otočil se ke mně a Kate si znovu lehla.

„Ne-ne,“ vykoktala jsem zaraženě a on protočil oči. „Přinesu ho.“ Rychle jsem šla do kuchyně, do skleničky jsem natočila vodu a z platíčka jsem vymáčkla jeden prášek. Vrátila jsem se do pokoje a podala to Viktorovi.

„Kate, vezmi si to. Pak se ti uleví.“ Pomohl jí se posadit a nechal ji spolknout prášek. „A teď ještě spi.“ Zhasnul lampičku a oba jsme tiše odešli.

„Nech ji v posteli, ať se potí. Když bude mít ještě horečku, tak jí dej ještě prášek a ať hodně pije,“ zaúkoloval mě Viktor a šel ke dveřím. „Musím zpátky do nemocnice. Ahoj.“

„Ahoj a děkuju,“ rozloučila jsem se a konečně jsem mohla jít spát. To nejhorší snad bylo zažehnáno.

Další den už Kate teplota trochu klesla, ve středu klesla zase o trochu a ve čtvrtek už byla v naprostém normálu. Tak neskutečně se mi ulevilo, že to nebylo nic vážného. Neštovice už jí taky zmizely a ona byla zase čilá. A když jsem jí řekla, že pro ni mám v sobotu překvapení, byla ještě čilejší a pořád vyzvídala. Nechtěla jsem jí nic říct, protože jsem chtěla, aby měla velké překvapení. Chtěla jsem trumfnout Viktora, i když jsem se trochu bála, že nechat celou oslavu na Cullenových byla chyba. Nevěděla jsem, co od nich mám čekat. A navíc, když jsem chtěla, aby se jí narozeniny se mnou líbily víc, než ty s Viktorem.

V sobotu po obědě už to s ní bylo k nevydržení. Pořád za mnou chodila a škemrala, ale já se přemluvit nenechala. Nic jsem ní neřekla ani nenaznačila. Až ve tři odpoledne mi dal Edward vědět, že je všechno připravené, tak jsem ji poslala, aby se šla obléknout.

„Vezmu si šaty,“ zavýskla nadšeně a zmizela v pokoji. Pro jistotu jsem šla za ní.

Už se soukala do žlutých šatů po kolena. Nechtěla jsem jí to zakazovat, tak aby nenastydla, dala jsem jí ještě černé punčocháče a pořádně jsem jí rozčesala vlásky. Nechala jsem jí je rozpuštěné, aby se cítila jako princezna, a šla jsem obléknout i sebe.

Nasoukala jsem se do černých upnutých jeansů a měla jsem co dělat, abych je zapnula. Bříško mi nejspíš zase o kousek povyrostlo. Obyčejné tričko jsem vyměnila za kostkovanou košili, vlasy jsem si stáhla do culíku a byla jsem hotová.

„Už jdeme?“ ptala se celá netrpělivá Kate.

„Musíme počkat, až pro nás přijede Edward,“ pohladila jsem ji po tváři.

„Ach jo,“ povzdechla si a dopadla na moji postel.

„To ještě vydržíš. Už to bude jen chvilka,“ usmála jsem se a hned na to zabzučel zvonek.

„Jdu otevřít, to bude určitě Edward,“ vykřikla a už letěla ke dveřím.

„Nezabij se,“ křikla jsem za ní a pomalu ji následovala. Edward stál na chodbě a Kate už byla oblečená do bundy a na nohou měla kozačky.

„Ahoj,“ políbil mě a usmál se.

„Nechte toho, já už chci překvapení,“ protočila Kate panenky a Edward mi se smíchem pomohl do kabátu. Obula jsem se, do kabelky jsem nacpala malý dárek a nakonec jsem zamkla.

Zatímco jsme jeli výtahem, Kate běžela po schodech a už na nás čekala dole. Edward mě objal kolem pasu a pomalu jsme šli k autu na parkovišti.

„A kam vlastně jedeme?“ zeptala se Kate, když jsme vyjeli. Usmála jsem se a naznačila Edwardovi, ať jí nic neříká.

„Mami,“ zaúpěla, ale nebylo jí to nic platné. „A už tam aspoň budeme?“

„Ještě kousek,“ odpověděl místo mě Edward. Teď jsem totiž byla ve stejné nevýhodě jako Kate. Ani v nejmenším jsem neměla tušení, kam jedeme. Jediné, co jsem poznala, že jedeme na kraj města do opravdu zazobané čtvrti a jeli jsme až úplně nakonec.

„Už tam budem?“ ozvala se znovu Kate.

„Ano,“ kývnul Edward a zaparkoval na příjezdové cestě u posledního a největšího domu.

„Konečně,“ vydechla a odpoutávala se. Všichni jsme vystoupili, Edward mě vzal kolem pasu a Kate poskakovala před námi.

„A kde to vlastně jsme?“ zastavila se a zamračeně si měřila dům.

„Jsme u Edwarda,“ oznámila jsem jí a vzala ji za ruku.

Edward otevřel vchodové dveře a pomohl mi sundat kabát. Kate se taky vysvlékla a šli jsme dál. Došli jsme do kuchyně, kde se na nás zaměřilo šest očí a Kate stydlivě zacouvala za mé nohy.

„Kate,“ zasmála jsem se a hladila ji po vláskách.

„Ahoj Bello,“ pozdravila mě první Alice a objala mě.

„Ahoj,“ oplatila jsem jí pozdrav, ale touž se sklonila ke Kate, která se stále držela za mnou. Na chvíli mě pohltil strach z toho, že tohle byl špatný nápad, ale nakonec tenhle pocit odezněl.

„Ahoj Kate, já jsem Alice. Máš moc pěkné šaty.“

„Díky,“ pípla a koukala na Alici jedním okem.

„A půjdeš se mnou? Maminka už ti určitě řekla, že pro tebe máme překvapení.“ Natáhla k ní ruku a Kate se hned rozzářila očka.

„Překvapení? To, co mi slibovala maminka?“ musela se ujistit.

„No jasně,“ kývla Alice se širokým úsměvem a Kate pomalu vložila svoji ručku do její a pustila se mé nohy. Pomalu šly dál a ostatní je nechali jít před nimi.

Vešli jsme asi nejspíš do obýváku, který byl narozeninově vyzdobený. Než se stačila Kate rozkoukat, Edward mě pustil a sednul si k velkému černému klavíru, začal hrát a ostatní začali zpívat.

„Hodně štěstí, zdraví, hodně štěstí, zdraví. Hodně štěstí, milá Katie, hodně štěstí, zdraví. Všechno nejlepší!“ vykřikli nakonec a Kate byla úplně unešená.

„Kate, všechno nejlepší,“ políbila ji Alice na tvář a podala jí dárek.

„Děkuju,“ pípla stále okouzleně a popřáli jí i další. Nakonec jsem jí popřála já s Edwardem a její rozzářená očička mě úplně dostala.

„Rozbalíš si dárky nebo sfoukneš svíčky na dortu?“ zeptala se jí Esme a můj pohled zabloudil k obrovskému, čokoládou politému dortu, na kterém hořelo pět svíček.

„Hm… dort,“ rozhodla a běžela k tomu monstru. Zhluboka se nadechla a všechny svíčky sfoukla.

Víc už se o dort nezajímala. Sedla si na huňatý koberec a začala rozbalovat dárky. Potěšilo mě, že si prvně vybrala můj. Roztrhla papír a otevřela malou semišovou krabičku.

„Jé,“ vydechla a vyndala stříbrný řetízek a malým přívěskem ve tvaru K, který byl posetý stříbrnými kamínky. „K jako já. Děkuju.“

„Není zač,“ usmála jsem a ona hned vyskočila na nohy.

„Zapneš mi ho?“ přiběhla a já kývla. Zapnula jsem jí zapínání a ona mě objala. „Víš, mami, tohle jsou ty nejlepší narozeniny,“ pošeptala mi do ucha a mě začaly pálit oči dojetím.

„Tak si běž rozbalit další dárky,“ poslala jsem ji a rychle jsem si utírala oči.

Kate se vrátila na koberec a rozbalovala dál. Kromě mého přívěsku dostala ještě další panenku Barbie, tentokrát i s Kenem a spoustu oblečení na ně. Nakonec si nechala ten největší dárek. Roztrhla papír a zarazila se. Chtěla jsem k ní hned jít, ale Alice mě předběhla.

„Emmette, jak jsi jí mohl dát auto na ovládání?“ zeptala se zděšeně.

„Neřekli jste mi, že je to holka,“ pokrčil rameny v sebeobraně a Kate těkala pohledem z jednoho na druhého.

„Ale koukej!“ sednul si k ní na zem, vybalil z krabice velké auto, potom vysvobodil i Barbie s Kenem a posadil je do auta. Do ovládání dal baterky a rozjel se.

„Dej mi to!“ vyskočila Kate na nohy a sápala se nadšeně po ovládání. „Já chci taky jezdit.“

„Tak na, a nevyklop je,“ zasmál se pobaveně Emmett a ovládání jí podal. Samozřejmě, že jen to dořekl, to Kate nabourala do zdi a Emmett s Jasperem se hned začali smát.

„Jo, holka, z tebe řidič jen tak nebude,“ smáli se a Kate se na ně zamračeně podívala, takže se začali smát ještě víc.

„Kate, nechceš dort?“ zeptala se Esme, ale ona jen odmítavě zakroutila hlavou. „A ty, Bello?“

„Ne, děkuju. Možná později,“ odmítla jsem a lepší jsem se uvelebila Edwardovi v náručí.

„Mám pro tebe taky jedno překvapení,“ pošeptala jsem mu do ucha a ona hned zbystřil. Vzal mě za ruku a nenápadně jsme se vypařili. Vyšli jsme po schodech nahoru a Edward mě vedl nejspíš k němu do pokoje. Zavřel za námi dveře a hned stál u mě.

„Tak copak sis pro mě připravila?“ ptal se nadšeně a políbil mě na krk.

Odtáhla jsem se od něj, košili jsem si trochu vykasala nahoru a rozepnula jsem si kalhoty. Postavila jsem se bokem, aby Edward dobře viděl a sáhla jsem si na vypouklé bříško. Edward zůstal vyvaleně stát, ale jakmile pochopil, už mě drtil v náručí. Opětovala jsem mu obětí, když nás někdo vyrušil tichým zaklepáním.

„Pojď dál, Carlisle,“ zamumlal Edward a do dveří nakoukla blonďatá hlava.

„Nechci vás rušit, ale rád bych využil tvé přítomnosti a toho, že je Kate zaneprázdněná k domluvení termínu příští kontroly. Tím, že to nebude obyčejné dítě, se to trochu zkomplikovalo.“

„Samozřejmě,“ kývla jsem. „Kdy mám přijít?“

„Hned v pondělí ráno?“ nadhodil.

„Dobře. Kate už půjde do školky, tak to nebude problém. V osm?“

„Skvěle. Děkuju,“ kývnul a odešel.

Jelikož předchozí kouzlo bylo nenávratně pryč, srovnala jsem si oblečení a s Edwardem jsme sešli dolů. Kate si stále hrála s Emmettem a Jasperem. Jezdili po obýváku s autem a vozili Barbie a Kena a hrozně se u toho nasmáli. Esme mi znovu nabídla dort a já tentokrát neodmítla.

„Už jsem ti říkala, že tohle jsou ty nejlepší narozeniny?“ přiskočila ke mně Kate.

„Ano, už jsi to říkala,“ kývla jsem s úsměvem.

„Tak to je dobře, protože takovéhle narozeniny mi nepřipravil ani tatínek.“

„To jsem ráda, že se ti tu tak moc líbí.“

„Jdu si zase hrát,“ oznámila mi a běžela zpátky za klukama.

Všichni jsme se bavili a čas neúprosně běžel. Už byla tma, ale Kate se pořád smála a já ji nechtěla tahat domů. Byla jsem ráda, že se s celou Edwardovou rodinou tak spřátelila.

„Kate, pojď si vzít něco k jídlu?“ pobídla ji starostlivě Esme a Kate přikývla. Esme jí nandala dort a ona se do něj hladově pustila.

„A ty jsi teď moje babička a Carlisle můj děda?“ zeptala se s plnou pusou a Esme se láskyplně usmála.

„Určitě mi nebude vadit, když nám budeš říkat babi a dědo.“ Pohladila ji po vláskách a vzala si od ní prázdný talířek.

„Mami,“ přitočila se ke mně a posadila se mi na klín. „Už pojedeme domů? Chce se mi spát.“

„Jak chceš,“ pokrčila jsem rameny a ona zívla.

„Jo, chci. Jsem moc unavená,“ zamumlala a mnula si očka.

„Tak dobře,“ souhlasila jsem a obě jsme se zvedly.

Se všemi jsme se rozloučily, Edward naložil dárky do auta a vezl nás domů. Kate už usínala, ale když jsme zastavili, zase se probrala. Vzala si dárky a šli jsme nahoru. Já už jsem se taky těšila do postele, ale když jsme vystoupili z výtahu, něco se mi nezdálo. Došla jsem ke dveřím, ale ještě předtím, než jsem strčila klíč do zámku, dveře se otevřely.

„Bello?“ přišel ke mně Edward, když jsem pořád stála venku.

„Bylo otevřeno,“ zamumlala jsem zamračeně a Edward pomalu vešel dovnitř.

16. kapitola - 18. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 17: