Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 12

10.03.2011 (19:30) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 4300×

„Mami, já mám chuť na pizzu,“ ozvala se po chvíli ticha.

„Tak nějakou objednáme,“ usmála jsem se a už zvedala telefon. Objednala jsem pizzu rovnou dvakrát, a když ji dovezli, obě jsme si pochutnaly.

Kate zbytek dne proležela a večer usnula docela brzy, takže jsem se mohla nerušeně věnovat práci, kterou jsem nestihla udělat. Když se mi zavíraly oči, vzpomněla jsem si na Edwarda. Dlouho jsme spolu nemluvili a mně začal neskutečně chybět jeho dokonalý hlas. Měla jsme nutkavou potřebu mu zavolat a slyšet ho, jenže než jsem číslo vytočila, telefon se rozezvonil, a ten, na kterého jsem před chvílí myslela, volal sám. Rychle jsem zaběhla do ložnice, abych Kate nevzbudila a zvedla jsem to.

„Ahoj Edwarde.“

„Bells,“ vydechl. „Jsem rád, že tě slyším.“

„Zrovna jsem na tebe myslela,“ přiznala jsem a lehla si na postel.

„Promiň, že jsem se neozval dřív,“ omlouval se.

„To je v pořádku.“

„Mrzí mě to.

„Jak se máš? A co Kate?“ vyptával se.

„Kate je nemocná. Má neštovice, takže jsem s ní doma,“ oznámila jsem mu.

„Aha, chtěl jsem se za tebou zítra stavit v kanceláři, ale to nevadí. Kdybys ji náhodou potřebovala někdy pohlídat, tak se klidně ozvi,“ nabídl se mi.

„To snad nebude potřeba. Můžu pracovat doma, ale děkuju,“ zašeptala jsem a pak už jsme si s Edwardem jen volně povídali.

Další den ráno jsem nám připravila snídani a zjistila jsem, že zásoby v lednici se nebezpečně zmenšují, takže jeden den budu muset nejspíš na nákup, abychom tu s Kate neumřely hlady. Kate se mezitím vzbudila, a jen co jsme se nasnídaly, zase už koukala na televizi.

„Mami,“ napomenula mě, když mi zazvonil telefon.

„No jo, nezblázni se,“ zamračila jsem se na ni a šla jsem do ložnice. „Smithová, prosím,“ ohlásila jsem se.

„Tady gynekologická ambulance doktora Cullena. Paní Smithová, mohla byste přijít na prohlídku? Byla jste objednaná před měsícem, ale nedorazila jste.“

„Aha, úplně jsem na to zapomněla. Omlouvám se. Samozřejmě, že přijdu.“

„Volný termín tu mám hned zítra ráno v deset hodin. Hodilo by se vám to?“

„Ano, určitě si udělám čas.“ Byla jsem z toho všeho tak vykolejená, že jsem souhlasila a vůbec jsem si neuvědomila, že hlídám nemocnou Kate.

„Výborně, tak nashledanou.“

„Nashledanou,“ odpověděla jsem a vzpomněla jsem si na Kate. Tak tohle byl problém. Rozhodně jsem ji tu nemohla nechat samotnou, ale hlídání jsem neměla. Až na jednoho člověka, jehož číslo jsem vytočila.

„Bells,“ pozdravil mě nadšený hlas.

„Ahoj Edwarde, máš chvilku?“ zeptala jsem se.

„Na tebe vždycky. Co potřebuješ?“

„Jak jsi mi nabízel to hlídání, mohl bys přijít zítra ráno? Musím si něco zařídit, ale jestli nemůžeš, tak nevadí, zařídím si to nějak jinak,“ nepustila jsem ho ke slovu.

„Bello, samozřejmě, že přijdu. Nedělej si s tím starosti. V kolik se mám dostavit?“

„Stačí před desátou. A bude to vážně jen chvilka. Slibuju.“

„To je v pořádku,“ utvrdil mě znovu, že mu to nevadí.

„Tak moc děkuju a zítra,“ rozloučila jsem se.

„Zítra, určitě. Posílám pusu tobě i Kate.“

„Otevřu okno,“ zašeptala jsem, ukončila jsem hovor a vracela jsem se zpátky do obýváku za Kate. Jen co jsem ale vyšla ze dveří od ložnice, Kate se mi nadšeně pověsila kolem pasu.

„Mami, mami, venku sněží,“ pískala nadšeně. „Půjdeme ven, budeme se koulovat.“

„Ty půjdeš ven, až budeš zdravá,“ zakroutila jsem hlavou.

„To je škoda,“ zklamaně si povzdechla a šla si zase lehnout.

„Ehm, Kate, co říkáš, kdyby tě zítra přišel na chvíli pohlídat místo mě Edward?“

„Edward? Jako fakt? A proč?“ vyvalila oči.

„Musím si něco zařídit a taky musím nakoupit, abychom tu neumřely hlady,“ odpověděla jsem naprosto vážně.

„Tak dobře. Půjdeme s Edwardem ven a budeme se koulovat,“ plánovala si.

„Tak na to hezky rychle zapomeň!“ utnula jsem ji trochu ostřeji a ona nabručeně zmlkla. „Jsi nemocná, takže budeš doma. A navíc, než napadne sněhu na koulování, budeš zase v pořádku.“

„Ale já se chci koulovat teď!“ vzdorovala mi.

„Řekla jsem, že ne, tak přestaň!“ okřikla jsem ji a ona uraženě nafoukla tváře. Nechala jsem ji být a hleděla jsem si svého.

Ráno jsem se začala vypravovat k lékaři. Už jsem byla hotová, když přišel Edward.

„Čau, Edwarde,“ pozdravila ho Kate.

„Ahoj,“ usmál se na ni i na mě.

„Já půjdu, ať jsem brzy doma. A pozor, Kate bude chtít jít ven,“ zašeptala jsem směrem k Edwardovi, aby to Kate neslyšela.

„Ehm, Bells, nechceš si vzít moje auto?“ zabrzdil mě Edward ve dveřích.

„Ne, ne, to je dobrý,“ kroutila jsem hlavou, ale on mi do ruky vtisknul klíčky.

„Tak už běž, ahoj,“ usmál se, vystrčil mě ze dveří a ty za mnou zavřel.

Rozhodnutá, že autem nepojedu, jsem vyšla ven, ale rozhodnutí jsem změnila, když na mě dopadly první sněhové vločky. Než dojdu do nemocnice, tak budu zasněžená a promrzlá na kost. Řízení ve sněhu nepatřilo sice mezi moje oblíbené činnosti, ale co jsem měla dělat. S povzdechem jsem se vydala na parkoviště a nastoupila jsem do černého BMW, které bylo celé plné Edwardovi vůně. Opatrně jsem nastartovala a vyjela z parkoviště a jela směrem nemocnice.

„Paní Smithová, pojďte si dál,“ vyzvala mě sestra, když jsem čekala v čekárně. „Až se vysvléknete, můžete jít dál.“

„Děkuji,“ usmála jsem se a zavřela se v kabince, kde jsem se svlékla.

Jen v tričku a kalhotkách jsem šla do ordinace. Po krátkém přivítání a pár otázkách jsem si sundala kalhotky a vyhrabala jsem se na gynekologické křeslo, aby mě doktor mohl vyšetřit.

„Paní Smithová, mám pro vás skvělou zprávu,“ usmál se na mě doktor Cullen po vyšetření. „Gratuluji vám, jste těhotná.“

Mezitím doma:

„Tak co budeme dělat, Kate?“ zeptal se mě Ed, když mamka odešla.

„Budeme koukat na Shreka,“ vymyslela jsem to geniálně a uvelebila jsem se v peřinách. Ed zapnul Shreka a sednul si ke stolu.

„Mám hlad, uděláš mi něco k jídlu?“ zeptala jsem se s protočenýma očima, když mi zase zakručelo v břiše a on si toho nevšímal.

„A co bys chtěla?“ nakoukl do ledničky.

„Kakao a palačinky,“ vyhrkla jsem první věc, na kterou jsem dostala chuť.

Ed se pustil do vaření a fakt mu to docela šlo. Ne jako mamince, ale šlo mu to. „A maminka mi to maže nutelou,“ upozornila jsem ho, aby na to nezapomněl.

„Tak pojď ke stolu,“ pobídl mě.

„Ne, já si to chci sníst tady.“

„Pojď ke stolu. Přeci nebudeš takové prasátko, které jí v posteli,“ nechtěl mě nechat, ale já mu ukážu.

„Ne, já chci ležet. Jsem nemocná.“

„Tak já ti to sním, když nepůjdeš ke stolu.“

„Jsi hrozný,“ vyplázla jsem na něj jazyk. Nebude mi přeci přikazovat, co mám a nemám dělat, když není ani moje maminka ani můj tatínek.

„Dobře, jak chceš,“ pokrčil rameny a už si jednu palačinku strkal do pusy. A to jsem nemohla dopustit, aby mi snědl moji svačinku.

„Ne, ne, ne,“ křičela jsem a rychle jsem si stoupla. „Já už jdu.“

„Tak pojď,“ smál se mi Edward a pak mě nechal konečně najíst.

„Ty, Kate, víš, kam maminka šla?“ začal zase otravovat Ed.

„Nevím, prý si potřebuje něco zařídit. Asi něco do práce. Má toho teď hodně, když jí moc nepomáhám. A proč to chceš vědět?“

„Jen tak.“

„Nekecej. Milujete se?“ uhodila jsem na něj.

„Cože? Jak jsi na to přišla?“ snažil se dělat, jakože nic, ale já ho prokoukla.

„Nelži, já vím, že se s maminkou milujete, protože jsem vás viděla, jak se pusinkujete a jak ji hladíš.“

„Ehm… na to se musíš zeptat maminky.“

„Ale já to chci vědět od tebe!“ přikázala jsem.

„Ale já ti to neřeknu. A nejsi moc zvědavá? Budeš brzo stará.“

„Ne, nejsem, ale dobře. Zeptám se maminky. Nevěřím ti totiž ani slovo,“ zamračila jsem se na něj, aby věděl, že to myslím naprosto vážně. „A teď půjdeme ven!“

„Maminka to zakázala, ne?“ připomněl mi a ze stolu uklidil špinavé nádobí.

„Seš srab,“ oznámila jsem mu vítězně. „Kdybys byl jako můj tatínek, tak bys mě ven vzal.“

„Ale tvoje maminka to zakázala a já to nebudu porušovat. A víš proč? Protože jsi nemocná a máš ležet. Co kdybych ti třeba přečetl nějakou pohádku?“ nabízel mi.

„Nechci pohádku, mamka mi je čte pořád. Pusť mi Příšerky s. r. o.!“

„A nechceš radši Dobu ledovou?“ přemlouval mě.

„Ne, chci příšerky. Nebo možná… Madagaskar,“ nemohla jsem se rozhodnout.

„A vážně nechceš Dobu ledovou? Je lepší než Madagaskar.“

„Ne, není.“

„Ale je. Chceš jedničku, dvojku nebo trojku?“ točil na prstech Dobou ledovou.

„Chci Madagaskar,“ zakřičela jsem, protože mě pořád neposlouchal, ale on tam stejně dal Dobu Ledovou. Neposlech mě!

„Jsi hrozný, Eduarde,“ vykřikla jsem naprosto vážně a utekla jsem do pokoje. Posadila jsem se na postel a slyšela jsem, jak se mi Ed směje.  A to jsem nemohla nechat jen tak. Naštvaně jsem se tedy zvedla a otevřela jsem dveře, abych ho mohla pěkně od plic sprdnout.

„A nesměj se mi,“ zamračila jsem se na něj a vrátila jsem se do pokojíku. Vlezla jsem si do domečku, kde bydlela Barbie s Kenem a byla jsem tam s nimi.

Zpátky v ordinaci:

„Těhotná? A nemohl jste se splést? Vždyť beru antikoncepci,“ nemohla jsem stále uvěřit.

„Bohužel, někdy se stává, že i když pravidelně berete antikoncepci, můžete otěhotnět a já jsem si naprosto jistý. Jste tak v šestém týdnu, takže…“ odmlčel se a mně tak nějak došlo, co tím myslí.

„Máte na mysli potrat?“ chtěla jsem se ujistit, a když kývnul, pokračovala jsem. „To ne, to bych v žádném případě nedokázala.“

„Tak vám můžu vypsat těhotenskou průkazku,“ usmál se nadšeně, ale já jeho nadšení nějak nesdílela.

To dítě totiž nemohlo být Viktora, protože jsme spolu víc jak dva měsíce nic neměli. Na otce tu byl jiný adept, a dokonce upír.

11. kapitola - 13. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 12: