Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 11

01.03.2011 (09:00) • Huny • FanFiction na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 3999×

„Maminko, maminko, můžu jít na tobogan?“ Přiřítila se k nám Kate. „Prosím.“

„Kate, na to jsi ještě moc malá,“ zakroutila jsem hlavou.

„Prosím, prosím.“ Sepjala ruce a vlezla si ke mně na klín.

„Ne. Něco se ti stane. Jsi ještě moc malá.“

„Mami, prosím.“

„Ne a nezkoušej to znovu!“ zakázala jsem to a ona sklopila hlavu. „A nebuď smutná, ublížila by sis.“

„Kate, jestli chceš, tak na ten tobogan můžeme jít spolu,“ ozval se Edward vedle mě.

„Jo, jo, jo,“ souhlasila nadšeně a stoupla si. Edward ji vzal za ruku a společně šli pryč.

Dívala jsem se za nimi a uvnitř jsem zuřila. Řekla jsem, že ne, ale on musel udělat přesně pravý opak. Chápu, že si chtěl u Kate šplhnout, ale povolit jí něco, co já jsem zakázala? Nebyl její rodič a neměl za ni takovou zodpovědnost jako já. V životě bych si neodpustila, kdyby se jí něco stalo a navíc by mě Viktor nejspíš zabil, protože Kate byla jeho zlatíčko. Ale to nic neměnilo na tom, že Edward neměl právo moje rozhodnutí ignorovat.

„Mami, to bylo úžasné. Škoda, že jsi tam nebyla s námi,“ přiskočila ke mně Kate a začala mi vyprávět, jaké to bylo.

„To jsem ráda, že se ti to líbilo,“ usmála jsem se a posadila si ji na klín. „A kde máš toho svého kamaráda?“

„Už šel domů, takže tu budu s vámi,“ pochlubila se pyšně a objala mě kolem krku.

„Tak to jsme rádi. A nemáš hlad?“

„Jo, mám,“ kývla. „Máš pro mě něco dobrého?“

„Něco se tam najde, tak pojď.“ Zvedla jsem ji ze sebe a spolu jsme šly do šatny.

Z batůžku jsem vytáhla toasty a Kate se do nich hladově zakousla. Ještě jsem jí dala napít a čekala jsem, až se nají a potom jsme šly zpátky za Edwardem. Kate se šla cákat do mělkého bazénu a my ji s Edwardem v klidu pozorovali, když se mi udělal poněkud nevolno. Omluvila jsem se a rychle šla na záchod.

Vyčerpaně jsem se opřela o umyvadlo a nevolnost přešla tak rychle, jako se objevila. Opláchla jsem si obličej studenou vodou a s hlubokým nádechem jsem vyšla ze záchodů.

„Bello, jsi v pořádku?“ zajímal se Edward, jen co jsem se vrátila zpátky.

„Ano, jen se mi udělal trochu špatně. Buď bez starostí. Za to může asi ten chlór,“ usmála jsem se poněkud nervózně.

„Vážně je ti dobře? Nebolí tě něco?“ staral se dál.

„Ne, už je mi úplně skvěle.“

„To jsem rád,“ usmál se a pohladil mě po holých zádech.

„Kate, nechceš už z té vody vylézt?“ zavolala jsem na vodníka s hnědými vlasy, který se právě vynořil.

„Ne-e,“ zakroutila hlavou. „Ještě chvíli.“

„Tak dobře,“ povzdechla jsem si a svým tělem jsem se opřela o Edwarda a hlavu jsem mu položila na rameno.

„Kate, ale už opravdu pojď, ať nejsi nemocná. Než dojedeme domů, bude večer,“ napomenula jsem ji po další hodině.

„Ale mami…“ protestovala.

„Kate, neodmlouvej.“ Podívala jsem se na ni nesmlouvavě a ona k nám připlavala. „Tak pojď, ty vodníku. Vzala jsem ji do náruče, ručníkem ji trochu osušila a šly jsme do šatny. Vysprchovaly jsme se, převlékly do normálních věcí a šly jsme pryč. Odevzdaly jsme klíčky od skříňky a cestou se k nám přidal i Edward.

Nasedli jsme do auta a mířili domů. Kate cestou, po celodenním dovádění, vyčerpaně usnula. Ani jsem se jí nedivila.

„Pomůžu ti s ní do auta.“ Vystoupil Edward se mnou a Kate vzal opatrně do náruče, aby ji odnesl nahoru. Společně jsme ji uložili a byli jsme sami.

„Dneska to bylo super. Kate si to užila,“ usmála jsem se a Edwarda políbila.

„To jsem rád,“ zamumlal a dál mě líbal, když se mi zase udělalo špatně. Prudce jsem se odtrhla a zhluboka jsem dýchala.

„Bello?“ zeptal se zmateně.

„Promiň. Zase se mi udělalo špatně. Ale už je to dobré.“

„Opravdu?“ nevěřil mi.

„Ano, ano,“ kývala jsem a on mě stále zamračeně pozoroval.

„Tak já asi půjdu, aby sis mohla odpočinout. Zavoláme si,“ rozloučil se, dal mi poslední pusu a odešel.

Zmateně jsem si sedla na gauč a přemýšlela, co se to se mnou děje. Nikdy se nestalo, aby se mi za jediný den udělalo dvakrát špatně. A ještě ke všemu před Edwardem. Na lovu jsem sice delší dobu nebyla, ale už jsem hladověla i déle a nikdy se mi takhle špatně neudělalo. Ale pro klid duše jsem si slíbila, že zítra dopoledne si na menší lov za město skočím.

Protože jsem ze sebe pořád cítila chlór, šla jsem se ještě jednou vysprchovat. Potom jsem pověsila mokré věci, k jídlu jsem si vzala suchý rohlík, abych náhodou hlučnější přípravou něčeho složitějšího nevzbudila Kate a šla jsem si s knížkou lehnout.

Pomalu jsem uždibovala rohlík a louskala knížku, kterou jsem v klidu vstřebávala, až se mi začalo chtít spát. Položila jsem tedy knížku, došla si vyčistit zuby, zkontrolovala jsem Kate, která spokojeně oddechovala, šla jsem spát i já.

Čekala jsem, že mě Kate jako každé ráno vzbudí, protože jsem dělala, že ještě spím, ale nic se nedělo, tak jsem vstala sama. Když jsem se přesvědčila, že stále spí, šla jsem připravovat snídani.

„Dobré ráno,“ zamumlala ještě rozespalá mrtvolka, když se vyklubala z pelechu.

„Ahoj,“ usmála jsem se a na stůl položila toasty s čajem. „Jak ses vyspinkala?“

„Dobře. Je tu Edward?“ zajímala se hned.

„Ne. Proč by tu měl být?“

„Jen tak,“ pokrčila rameny a vyškrábala se na židli ke stolu, kde jsme se spolu pustily do snídaně.

Následně jsme to uklidily a pustily jsme se do přípravy oběda. Kate se na dnešek očividně dobře vyspala, protože neskutečně hlásila a já se celý den jenom smála. Byla opravdu neskutečná, jako její otec. V tomhle ohledu byla totiž celá po něm. Ten, když měl náladu, dokázal produkovat jednu hlášku za druhou, kterým se nikdo nedokázal nesmát a taky toho občas využíval.

Večer jsem Kate nahnala do vany a do postele, protože jsme ráno musely brzy vstávat. Já jsem musela do práce a ona do školky.

„Katie, vstávej. Jdeme do školky,“ budila jsem ji, když nepřišla za mnou do ložnice, jako obvykle.

„Nech mě být. Já chci spát,“ zamumlala a otočila se na druhý bok.

„Kate!“ napomenula jsem ji. „Okamžitě vstávej. Já se s tebou rozčilovat nebudu.“

„No jo,“ zahučela poraženě a posadila se.

„Oblékni se a přijď se nasnídat.“ Hromádku oblečení jsem položila vedle ní na postel a odešla jsem, aby se oblékla.

„Kate, pojď snídat!“ křikla jsem, když se neukázala po čtvrt hodině a ona se konečně přišourala.

„Nemám hlad,“ zakroutila hlavou, když jsem k ní přistrčila talíř a kakao.

„Proč? Bolí tě něco?“

„Ne,“ zakroutila znovu s povzdechem hlavou.

„Tak jak chceš, ale budeš mít hlad,“ pokrčila jsem rameny a snídani sklidila ze stolu. „Jdi si vyčistit zoubky a půjdeme.“

Kate se pomalu odšourala do koupelny, kde strávila snad dalších deset minut a nepomohlo ani moje napomínání a popohánění.

Konečně jsme se vyhrabaly z bytu, ale cesta do školky byla stejně katastrofická a pomalá jako celé ráno. Kate se táhla doslova jako smrad a ani moje příkazy „dělej, chvátej“ nepomáhaly. Ve školce jí převlékání trvalo taky nesmírnou dobu a nepomohl ani Martin nebo jak se jmenoval, který za ní hned přiběhl a pokoušel se ji všemožně rozesmát.

„Uvidíme se odpoledne, ano?“ Dala jsem jí pusu na čelo, a když kývla, odešla jsem.

Donesla jsem si věci do kanceláře a vyrazila jsem na menší lov, který jsem si včera slíbila. Byla jsem tak rychlá, že jsem za dvě hodiny seděla v kanceláři u stolu se svým oblíbeným kafem a pilně jsem pracovala, když se mi rozezvonil telefon. S tajným přáním, že by to mohl být Edward, jsem se podívala na displey, ale svítilo tam neznámé číslo.

„Smithová,“ představila jsem se napjatě.

„Dobrý den, tady Hollyová,“ ozval se volající na druhé straně.

„Slečno Hollyová, stalo se něco, že voláte?“

„Mohla byste si prosím přijít pro Kate? Mám takové tušení, že by mohla mít neštovice.“

„Dobře, přijdu si pro ni.“

„Děkuji, nashledanou,“ rozloučila se a položila telefon. Skvělé. To mi ještě chybělo.

S povzdechem jsem se zvedla a začala si balit věci. Když to dobře půjde, budu moct pracovat alespoň doma, ale s Kate za zády toho moc neudělám.

„Paní Moonová, musím do školky pro Kate. Volala mi učitelka, že má podezření na neštovice,“ oznámila jsem svůj odchod sekretářce. „Kdyby něco, budu na telefonu.“

„Tak ať se brzy vyzdraví. Nashledanou,“ popřála mi a já šla do školky vyzvednout si toho maroda, který tam na mě čekal. Už jsem věděla, proč jí ráno všechno tak dlouho trvalo a proč nechtěla vstávat.

„Mami, vezmeš mě domů?“ zaprosila tiše Kate, když jsem ji vyzvedla.

„Ještě skočíme k paní doktorce, aby tě prohlédla a řekla nám, co ti je.“

„A pak půjdeme domů?“

„Ano, pak půjdeme domů,“ kývla jsem a vešly jsme do čekárny, která byla nacpaná k prasknutí. Zhluboka jsem vydechla, posadila jsem se a skoro mrtvou Kate jsem si posadila na klín. Hladila jsem ji po zádech a trpělivě jsme čekaly, až na nás přijde řada. Čekání se zdálo neúnosné, ale nakonec jsme se přeci jenom dočkaly. Doktorka Kate prohlédla a zjistila, že to jsou opravdu neštovice. Napsala na recept nějaký pudr, pro který jsme došly do lékárny a šly jsme domů. Kate jsme převlékla do pyžámka a namazala jsem jí malé pupínky, které jí vyrašily na kůži. Aby nemusela být v pokoji sama, ustlala jsem jí na gauči a ona si lehla k televizi.

10. kapitola - 12. kapitola

Autor: Huny (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manželství na druhou aneb Upírská telenovela 11: