Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Manipulující mrcha - 1. kapitola

21.08.2011 (17:00) • Zira • FanFiction na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 1564×

1. kapitola - V nouzi poznáš přítele

„Na účet podniku,“ řekl cukrář a já se na něho usmála.

„Díky,“ řekla jsem mile a poslala mu pusu. Když jsem se otočila, kysele jsem se ušklíbla a šla pryč. Kdybych neměla tu zmrzlinu tak ráda, tak bych nejspíš utekla. Proč musí být na planetě tak hnusní kluci? Nikdy mě na klukovi nezajímalo jeho nitro. Pokud není hezký, je to odpad. Odpad, který zapáchá, a já s ním nechci mít nic společného. Občas jsou hnusní kluci i k užitku. Dá se s nimi dobře manipulovat a to je obrovská výhoda. Většina hnusných kluků totiž každý den sní o tom, že k nim přijde taková holka, jako jsem já a někdy se jim i poštěstí, když je potřebuji.

„Ahoj, krásko,“ řekl Brian a zatáhl mě do kouta uličky. I když mě líbal na krku a mně to bylo celkem příjemné, musela jsem ho zadržet.

„Rozešli jsme se,“ připomněla jsem mu a odstrčila jsem ho.

„No a?“ zeptal se a znovu se ke mně přiblížil. Začali jsme se líbat na rty a já chvilku dělala, že chci to, co on. Potom jsem ale vzala zmrzlinu a vetřela mu ji do vlasů.

„Ty mrcho!“ zakřičel.

„To říkaj všichni,“ řekla jsem mu vesele a šla od něho pryč. Neudělal nic. Neběžel za mnou, nekřičel. Šel opačným směrem a celou dobu klel. Normální člověk by si přiznal, že to trochu přehnal, ale já nejsem jako ostatní. Moje motto? Nikdy se za nic neomlouvej. Musíte pro začátek vědět, že moji rodiče jsou poněkud zvláštní, co se týče výchovy. Mají dvě dcery… mě a Katie. Bohužel, Katie není jejich oblíbené dítě a i slepý by to viděl.

Moje sestra dorazila domů kolem deváté a já dorazila o dvě minuty později.

„Jak to, že jsi přišla pozdě, Katie?“ zeptala se matka Katie.

„Kristie přišla později,“ vymlouvala se Katie a já se usmála. Jako bych někdy dostala vynadáno. Hodila jsem mikinu na zem a šla po schodech nahoru.

„Ty to po ní budeš zvedat?“ zeptala se Katie matky.

„Nebuď drzá, mladá dámo, máš domácí vězení!“ vykřikl otec.

„Cože? Jak to, že jí všechno projde?“ zeptala se Katie a šla do svého pokoje, který byl hned vedle mého.

„Nevím, jak to děláš, ale jednou na to doplatíš,“ řekla mi, když stála ve dveřích.

„Už ti někdy někdo řekl, že moc mluvíš?“ zeptala jsem se jí.

„Jsi mrcha,“ řekla a zabouchla dveře od mého pokoje.

„Dík,“ řekla jsem.

„Jak ses dneska měla, Kristie?“ zeptal se mě otec, když jsem byla ve svém pokoji.

„Nechci se o tom bavit!“ zařvala jsem drze a jak jsem čekala, rodiče nic nenamítali na můj drzý tón. Je to dar… manipulovat s lidmi? Občas si říkám, jestli jo. Neviděla jsem totiž ještě nikoho, kdo by mi řekl ne - kromě mé sestry. Když jsem se převlékla, pustila jsem televizi.

„Seattle je ve stavu hrůzy. Policie je zmatena stupňujícími se vraždami a zmizeními. Teorie se pohybují od začarovaného nového gangu až k divoce aktivnímu sériovému vrahovi,“ říkala reportérka ve zprávách. Přemýšlela jsem nad tím, co řekla. Jestli umím manipulovat s lidmi, můžu manipulovat i se sériovým vrahem? Navíc ten gang zabíjí jen lidi, kteří nikomu nebudou chybět - a to já nejsem. Po několika minutách uvažování jsem se rozhodla. Možná bych mohla ten gang přinutit, aby nezabíjel lidi. Ne, že by mi na nich tak záleželo, ale pokud by pozabíjeli všechny ve městě, nikým bych pak už nemohla manipulovat.

Ráno jsem se probudila a věděla, že je pátek, což znamená… škola. Namalovala jsem se, oblékla se a zapnula si počítač.

„Zatraceně, zatraceně, jdu pozdě,“ vykřikla sestra z pokoje a běžela po schodech, až uklouzla a spadla na nohu.

„Nelítej tak!“ pokáral ji otec.

„Mohl bys mě vzít do školy autem?“ zeptala se Katie.

„Dneska nemůžu,“ řekl otec. Koukla jsem se na facebook a po deseti minutách jsem vypnula počítač. Vzala jsem si kabelku a šla dolů. Matka mi dala svačinu do kabelky.

„To si děláš srandu, že jo?“ zeptala jsem se jí. Vzala jsem pytlík, šla ke koši a hodila ho tam. Matka ani necekla. Vzala jsem si z mísy jablko a mrkla na otce.

„Vezmeš mě do školy?“ zeptala jsem se.

„Jistě, zlatíčko,“ řekl. Během pěti minut jsme byli tam. Natáhla jsem ruku a čekala.

„Jistě,“ pověděl a na ruku mi dal 10 dolarů.

„Tak málo?“ zeptala jsem se vyjeveně.

„Samozřejmě, že ne,“ řekl a přidal ještě dalších devět.

„To už je lepší,“ řekla jsem a vystoupila.

„Mám tě rád,“ řekl.

„Já tebe ne,“ přiznala jsem se mu a šla do školy. Viděla jsem Katie u školy, jak se baví se svojí jedinou kamarádkou. Přišla jsem k ní a usmála se.

„Jak ses sem dostala tak rychle?“ zeptala se mě.

„Ahoj, Sarah,“ pozdravila jsem mile.

„Na něco jsem se tě ptala,“ řekla.

„Táta mě sem hodil,“ přiznala jsem a usmála se.

„Cože?“ vykřikla a všichni se otočili.

„Máš krásný náramek, dáš mi ho?“ zeptala jsem se Sarah.

„Jas…“

„Samozřejmě, že nedáš, pojď, jdeme,“ řekla Katie a probodla mě pohledem. Usmála jsem se a prošla dveřmi školy.

„Ahoj,“ řekl Brian na chodbě a já protočila oči.

„Já myslela, že jsme si to včera už vyjasnili,“ řekla jsem a šla do své skříňky.

„To ano, ale… nechci tě ztratit… pořád tě miluju,“ přiznal se a já se usmála.

„Bože,“ řekla jsem, „nech mě, abych se zasmála. Rozešla jsem se s tebou právě z tohohle důvodu, Briane. Jsi jak holka,“ řekla jsem mu a políbila ho na tvář. Vzala jsem si knížky, zavřela skříňku a odešla.

„Budu na tebe pořád myslet!“ zařval na celou chodbu.

„To doufám,“ řekla jsem si pro sebe a zalezla do třídy. Zbylých deset hodin jsem skoro vůbec nedávala pozor. Když byla hlavní přestávka, sebrala jsem jedné holce noviny.

„Zbláznila ses?“ zakřičela, ale když jsem se jí podívala do očí, usmála se a uklidnila.

„Promiň, že jsem na tebe tak křičela, klidně si je vezmi,“ řekla a vzala si z tašky můj oblíbený vanilkový pudink.

„Dáš mi ho?“ zeptala jsem se mile.

„No… jasně,“ řekla a dala mi ho.

„Chceš i lžičku?“ zeptala se.

„Ne, nechci od tebe něco chytit,“ řekla jsem a polovina lidí ve třídě se zasmála.

„Nechceš s námi dneska na pivo, platím?“ zeptal se Brian, když skončila škola.

„Že se ptáš,“ pověděla jsem a vzala si věci ze skříňky. Šly jsme do hospody na konci města. Dala jsem si pár piv a potom jsem šla pryč. Dneska byla moje příležitost najít ten gang, už nikdy se totiž k tomuhle neodhodlám, a tak jsem šla prázdnými temnými uličkami a čekala. Moje čekání se vyplatilo, když jsem uviděla temnou postavu v ulici.

„Riley?“ Zaskočilo mě, že ho tady vidím.

„Kristie?“ zeptal se, když mě uviděl.

„Myslela jsem, že tě ten gang dopadl a zabil,“ řekla jsem. Přišel ke mně a usmál se.

„Nezměnila ses,“ pověděl a znovu se usmál. Měl na sobě otrhané džíny a košili, kterou jsem mu dala k Vánocům. Bylo na něm ale něco jiného. Kůži měl bez jediného pigmentu, oči měl červené jak krev a vypadal jak vraždící stroj. Vzal mě za ruku a já dostala na chvilku husinu. Byla úplně studená. Přiložil si moji ruku ke tváři a políbil ji.

„Chyběl jsi mi,“ řekla jsem.

„Ano? A co ten Brian, co se kolem tebe pořád motá?“ zeptal se a pustil moji ruku.

„Jen si s ním hraju, nic víc, znáš mě,“ pošeptala jsem mu do ucha a v té chvíli jsem ucítila na svém krku velkou bolest. Riley se do mě zakousl svými tesáky a začal pít moji krev, po pár sekundách se ode mě odtrhl a já začala cítit oheň po celém svém těle. Slyšela jsem, jak na mě mluví, ale bohužel jsem neslyšela, co říká. Jako by na mě mluvil přes zeď. Nechtěla jsem, aby slyšel, jak prosím o milost, a tak jsem nevydala ani hlásku. Ani nevím, jak dlouho to trvalo, ale musela jsem odhadovat, že to trvalo déle jak dva dny. Ucítila jsem, jak na mě někdo šahá, ale věděla jsem, že to není Riley. Musel to být někdo jiný. Po pár hodinách oheň přestal napadat moje tělo a já se těšila, že už je po všem. Bohužel jsem se ale těšila zbytečně. Oheň se objevil znova, ale tentokrát byl v srdci. Cítila jsem se, jako by mi do srdce někdo nalil kyselinu. Ani ten pocit bolesti nedokážu vysvětlit. Vím, že jsem silná, ale… poprvé v životě jsem se o sebe bála. Když oheň konečně ustal, otevřela jsem oči. Uviděla jsem oranžové vlasy, ale potom ta postava zmizela a já viděla Rileyho.

„Ahoj,“ řekl.

„Kde to jsem?“ zeptala jsem se.

„Jsi v gangu, ve kterém jsi chtěla být, gratuluji."

2. kapitola

Autor: Zira (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Manipulující mrcha - 1. kapitola: