Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Man´s world - 33.

04.02.2012 (07:15) • SarkaS • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1329×

33.

(hudba)

V nohách ho píchalo, když přeskakoval ztrouchnivělý pařez. Dopadl do podřepu a chvíli mu trvalo, než se dokázal zvednout a přimět protestující klouby k poslední půl míli. iPod mu v uších řval jako blázen. Dřív ho nenosil, ale to měl taky naivní představu o lesním tichu a klidu. Jenže zapomněl počítat s Garrettem. Vydržel to skoro měsíc, ale pak mu došlo, že ho běhání čím dál víc stresuje. Chtěl toho nechat, ale Tanya přišla s mnohem lepším řešením. Když se vrátila z pravidelných nákupů, kde s Carmen obstarávaly potraviny na další týden a vše, co bylo potřeba. Nehledě na to, že očividně na každý týden potřebovaly nějaké nové oblečení. Jednou zkusila obměnit i jeho vkus. Chvíli si hedvábnou košili prohlížel, bez reptání si ji oblékl a pak v ní šel lakovat dřevo do dílny. Už to znovu nezkusila.

Každopádně nápad s iPodem mu zachránil nervy. Nechal ji nahrát do něj ty nejuřvanější skupiny a skladby, které ho jen napadly, a při běhání si je vždycky pouštěl na plné pecky. Žádná z Garrettových poznámek se k němu už nedostala.

Ve výhledu se mu objevily nohy. Zvedl hlavu a hlasitě oddechoval. Garrett se ležérně opíral o strom, na tváři usazený vyzývavý úšklebek. S povzdechem stáhl sluchátka z uší a usadil si je kolem krku.

„Co?“ zafuněl udýchaně. „Jestli to s tebou takhle půjde dál, k narozeninám dostaneš francouzský hole.“ Zubil se na George a ten jen protočil oči.

„To budeš hodnej, přece po tobě nebudu pořád házet to skvělý nářadí,“ zabručel s pousmáním. Nasadil si na uši zase sluchátka, a tak Garrettova (jistě úžasně vtipná) odpověď zanikla v řevu AC/DC. Vyrazil, ta půl míle se kecáním nezkrátila ani o cenťák, a on byl odhodlaný příděl splnit. Taky si ho přidělil sám. Nepřiznal by to nahlas, ale vedle supersilných upírů začínal mít komplex méněcennosti. Pravidelný běh a práce v dílně mu alespoň nedovolila zfotrovatět, když už teď nemusel dělat, protože by musel.

Odpíchl se od stromu s hrubou kůrou a změnil směr k domu. Tu trasu už měl za ty měsíce naučenou nazpaměť a Garrett se nemohl vymlouvat, že by s ním snad běhal, protože ho musí hlídat. Navrch pro případy, kdy by se něco dělo, dostal George mobil. Stačilo by zazvonění a rodina by ho našla jako vítr. Garrett, i když neochotně, přiznal, že ho to baví, ale pořád tvrdil, že to dělá, protože mu to pomáhá sžít se s člověkem v domě. George byl nesvůj z toho, že by jim měl jen svojí přítomností způsobovat bolest, ale všichni ho neustále ujišťovali, že to není horší než lehká chřipka a že jim to nevadí. Jsou na to prý za ta léta zvyklí. Nakonec to nechal být, i když hlavně protože se s ním o tom dál nechtěli bavit. Prostě to přijal jako nutné zlo. Pro něj taky nebylo soužití jen o pozitivech. Z duše nenáviděl jejich dokonalý sluch a nenáviděl ho ještě milionkrát víc, když se mu chtělo jít. Ale i tohle byl kvůli Tanye schopný překousnout. Ta se zase odnaučila ničit nábytek a zaměřovala se spíš na textilie, které se daly snadněji nahradit. Když jejich postel dodělal, odmítala s ním na ni cokoliv mít, protože se bála, že ji zničí. Místo toho likvidovala čtrnáct dní koupelnu, než mu došla trpělivost a řekl, že v koupelně už ne. Tři dny ji zvládl odmítat, i když mu to rvalo každou buňku v těle, hlavně některé vystavené té nejvyšší zátěži i pozornosti, ale nakonec vyhrál a do té postele ji dostal. Po týdnu měli šatnu z poloviny zaplněnou náhradními polštáři, což ho nesmírně pobavilo, když na to přišel. Zato Tanya se tvářila, že o ničem neví a jeho pobavení radši ani nekomentovala. Ale i přes tucty podobných výstřelků, si byl George jistý, že je všechno v nejlepším pořádku. Dokonce napsal dopis do Kansasu a přišla mu na něj stejně nadšená odpověď. Konečně bylo všechno v pořádku, byl za jedno se sebou i s vesmírem, jak s oblibou tvrdila Kate. Což byl podle něj kec, ale vzhledem k její schopnosti, kterou měl už tu čest dvakrát vyzkoušet, si své názory nechával pro sebe.

Doběhl před dům, kde na schodech seděl Garrett, a znuděně kopal do kamínku. Zvedl hlavu, když George vyběhl zpoza stromů.

„No konečně, už jsem tu skoro zkameněl,“ zabručel. George se na něj jen významně podíval a radši mlčel. „Obrazně řečeno,“ zamumlal Garrett a pak mávnul rukou ke dveřím. „Nechtějí mě pustit dovnitř. Prý nemám předbíhat a na kamarády se čeká,“ zapitvořil se a George se rozesmál. Garrett se taky usmál. Občas by dal všechno za jeden Garrettův vtip, protože ho zaručeně vytáhl i z nejhorší trudomyslnosti, ale jakmile jich bylo víc, měl nutkání sáhnout po zapalovači.

Pak si všiml cizího auta na cestě kousek od domu. „Kdo to je?“ zeptal se zadýchaně, opřený o kolena. Garrett otočil hlavu k autu, jako by se chtěl ujistit, že se ho George ptá zrovna na tohle, a zatvářil se udiveně. „Carlisle s Esmé, přece,“ řekl jako by nechápal, proč to George neví.

„No, promiň,“ ohradil se George, „Já necítím všechno na deset mil kolem a Cullenovic autopark taky ještě úplně nerozeznám.“ Garrett přikývl, jako by říkal, že to ho omlouvá. George ho měl v momentě zase plné zuby a radši se vydal ke dveřím, stírajíc si z čela pot. Tak trochu doufal, že bude mít alespoň čas se osprchovat, ale fakt byl, že stáli téměř hned za dveřmi. Tanya se na něj usmála a pak se podívala na hodiny, dělala to pravidelně, i když si George běh nestopoval. Teď uznale pokývala hlavou.

„Dobrý čas,“ pochválila ho. Rozhodně ale nemohl popřít, že mu to dělá dobře.

„Byl by lepší, kdyby mě nezdržovala ta parodie na upíra, co teď zdobí schody na verandu.“ Odpovědělo mu nakrknuté zavrčení. Spokojeně se na Tanyu zašklebil. To má za ty Miracles, které minule pustil na plné pecky zrovna, když byli v nejlepším. Jen s obtížemi zachoval chladnou hlavu a zabránil Tanye, aby mu ukousla hlavu. Ale už nikdy nebude moct slyšet Love Machine, aniž by neměl tik v oku. A úplně stejně už nemohl slyšet I feel lonely od Sashy a You sexy thing od Hot Chocolate. Zavrtěl hlavou a soustředil svoji pozornost na Carlisle a Esmé. Oba se lehce usmívali. „Zdravím,“ kývnul hlavou na znamení pozdravu. „Skočím se nejdřív osprchovat,“ nadhodil a vyšel schody se snahou nebelhat se jako stařec. Možná by měl ten okruh trošku, trošililinku zmenšit. Nemusel by se pak cítit, jako když má housera. Až horká voda zabrala, spokojeně vzdychl a nechal vodu odplavit všechny známky únavy.

Za deset minut byl hotový a sešel zase dolů. Mokré vlasy si sčesal dozadu, ale pár pramenů mu pořád padalo do očí, ať se snažil, jak chtěl. Esmé seděla na pohovce a na stole měla rozložené nějaké plány, které ukazovala Carmen a Tanye. Carlisle byl opřený o stěnu mezi kuchyní a halou a bavil se s Eleazarem a Kate. Garrett se držel mimo dohled, což nevěstilo nic dobrého, ale teď se tím nehodlal trápit. Carlisle mu na pozdrav kývnul, ale překvapivě si ho zavolala Tanya k nim. Usmál se, když viděl, jak jí lehce ztmavnul pohled. Dvakrát mrkla, než se od něj odvrátila a ukázala na plány na stolku.

„Nechceš se podívat? Esmé má menší problém a myslím, že bys jí mohl pomoci.“ Esmé se na něj podívala s nadějí v očích.

„To by bylo úžasné. Vlastně se mi celá zakázka pozastavila, jen na tom, že nic nesplňuje moji představu. Alice říkala, že bys možná mohl pomoci, tak jsme tady.“ Překvapeně zamrkal. Takže přijeli kvůli němu? Proč, proboha?

„O co jde?“ zeptal se místo toho. Esmé mu pokynula, aby si sednul vedle ní a přistrčila mu plány.

„Nevím, jestli to víš, ale zabývám se architekturou, interiéry a designem všeobecně. A teď ten důvod, proč jsme přijeli,“ ukázala na plány. „Mám určitou představu o nábytku, ale je téměř nesehnatelný a většina firem, co znám, se mi ve zpracování mých představ neosvědčila. Myslíš, že bys to zvládnul?“ Vypadala lehce zoufalá, když sledovala, jak si skepticky prohlížel papíry.

„Na tohle nemám materiál,“ zakroutil hlavou a podíval se na ni. Vydechla a usmála se.

„To je nejmenší problém, všechno, co je k tomu potřeba, dokážu zajistit, ale nedokážu sehnat někoho natolik schopného, aby to zrealizoval.“ George papíry zase odložil.

„Pokud seženete všechno, co je třeba, tak v tom nevidím problém,“ kývnul hlavou. Esmé musel spadnout obrovský kámen ze srdce, protože hlasitě áchla a obtočila mu paže kolem krku, až heknul. Tanya se jen usmívala a skoro by řekl, že vypadala hrdě.

Nakonec to skončilo tím, že seděl s Esmé nad jejími návrhy a plány a poopravoval drobné nesrovnalosti, které jí občas unikly. Dokonce jí u dvou nebo třech věcí navrhl malou změnu, ze které byla naprosto nadšená. George těšilo, že si jeho názoru a zkušeností váží, a úplně se do toho ponořil. Trvalo jim několik hodin probrat se tím vším a dohodnout objednávky materiálu, který na to bude třeba. Dokonce ukázal Esmé dílnu, aby viděla, jestli se tam všechno vejde a prohlédla si rozdělanou práci. Z postele pro Carmen a Eleazara, kterou si Carmen přála, byla nadšená a obdivovala, že je to jeho vlastní návrh. Odjížděla mnohem spokojenější, než přijížděla. I George byl spokojený, našel chvilku, kdy mohl doktora odtáhnout stranou, aby se mu podíval na pár drobností. Bezesporu mu způsobil menší šok, když prozradil, že dokáže běhat a pracovat i s dvěma naraženými žebry. Teď mu v kapse chřestila krabička analgetik velká jako cukřenka. Byl to rozhodně úspěšný den.

♣♣♣

„Georgi, pojď se najíst,“ vyzvala ho Tanya už po čtvrté a zněla unaveně. George se štětcem v ruce jen něco zamručel a pokračoval v jemných tazích. Odkašlala si.

„Jo, jo, vydrž, jen to potřebuju namořit. Bude to hned,“ mumlal nepřítomně a očima těkal po ploše, jestli není někde mořidla moc nebo zase málo. Tanya si odfrkla a radši se vrátila do domu s větou, ať přijde, kdy chce, ale ohřeje si to sám. Což byla vcelku planá výhružka, protože ho Carmen k ničemu nenechala ani přiblížit a vždycky ho radši obsloužila sama. Dokončil poslední část a se vzdechem se narovnal. Na dvou místech mu křuplo v zádech. Spokojeně zasyčel a štětec strčil do sklenice s ředidlem. Otřel si ruce do staré pracovní košile, kterou si u dveří sundal a pověsil na háček. Čistou, která visela hned vedle, si oblékl a vyšel ven. Tušil, že Tanya v domě nebude a měl pravdu. Poznal to už z pohledu, kterým ho počastovala Carmen. Napůl pobouřený, napůl lítostivý. Přisunula mu talíř krásně vonících kuřecích stehen se štědrou porcí brambor, ale nějak to nedokázal ocenit. Mrzelo ho, že zase zmizela. Bylo to nefér, jak se jí mohl omluvit, když vždycky utekla někam do lesů.

„Loví,“ řekla ještě Carmen, než odešla z kuchyně. Trochu se mu ulevilo. Rozhodně bylo lepší, když lovila, než když jako posledně seděla někde několik hodin na kameni a trucovala, jak mu osvětlila Kate po pár týdnech. Věděl, že poslední měsíce jsou náročné, a to nejen pro něj. Díky Esméině zakázce měl z počátku hodně práce, ale dalo se to zvládnout. Bavilo ho to, občas mu někdo i pomohl, protože je zajímalo, jak dělá to, co dělá. Jenže pak se to začalo vršit. Zjistil, že Esmé měla s jeho nábytkem úspěch a lidé se ptali. A ona všem ochotně sdělila, kdo je ten divotvůrce. Najednou bylo zakázek až moc. Přitom George ani neměl firmu, jen garáž, kde dělal jen on sám. Jeho život se během krátké doby zredukoval na práci a spánek. Přestal běhat, musel rušit volné dny, kdy měl trávit čas jen s Tanyou, a někdy nestíhal ani jíst. Spal maximálně pět hodin denně a začalo se to na něm projevovat. Měl kruhy pod očima tmavší než Garrett v jeho slabých chvilkách, hubnul a bolelo ho celé tělo. Ne, vážně se jí nedivil, že odcházela a hodiny se nevracela, protože byla naštvaná. Ani on si takhle jejich život nepředstavoval. Pravda, měl radost z toho, jak je jeho práce žádaná a ani penězi, které byly víc než slušné, nepohrdnul. Jenže na Tanye mu záleželo víc, než na tom všem, a on by jí to moc rád dokázal. Kdyby tu ovšem byla.

Po večeři dal nádobí do myčky a natočil si sklenici vody. Byl unavený, vyprahlý a otrávený. A tušil, že se to v nejbližší době nezmění, pokud s tím něco on sám neudělá. Nejdřív se ale došel osprchovat, převlékl se a pak zaklepal na dveře Eleazarovy pracovny.

„Pojď dál,“ ozvalo se. Eleazar seděl za stolem a studoval něco na mapě. Překvapivě to byla mapa Evropy, ale George se nad tím zas až tolik nepozastavoval. Už věděl, že až na Garretta jsou všichni z Evropy.

„Mohl bych si půjčit auto?“ zeptal se na to, proč sem vůbec přišel. Eleazar zvednul pohled od mapy a na jedno místo položil prst, zatím co si George překvapeně prohlížel.

„Jistě že můžeš, není potřeba se ptát, to víš.“ George pokrčil rameny.

„Ale je to slušnost.“ Eleazar se pousmál a kývnul. Volnou rukou sáhl do košíku na stole, kde měl klíčky od džípu a od BMW, které mu říkaly pane. Hodil mu ty k džípu, věděl, že pro něj má George slabost. Ten se usmál, vděčně mu mávnul a vypařil se. Zamířil do města a doufal, že tak pozdě budou mít ještě někde otevřeno.

No, očividně neznal obchodní domy dost dobře, v šest večer tam bylo stejně živo jako ve dvě odpoledne. Neměl problém cokoliv sehnat. A dokonce objevil i něco, co v plánu nákupů nebylo, ale nedokázal to tam nechat. Vracel se o hodinu a půl později a slušnou sumu lehčí, ale doufal, že mu to pomůže. Jim to pomůže. Bylo to dlouho, co naposledy musel žehlit nějaký průšvih, ale doufal, že se něco takového nezapomíná. Po cestě napsal krátkou zprávu Kate, jestli by si třeba nechtěli udělat nějaký rodinný lov nebo něco podobného. V odpověď mu přišel vysmátý mrkající smajlík. Doufal, že to znamená, že budou všichni pryč, až přijede. Když ze sebe má dělat blbce, tak by ho moc rád dělal jen před Tanyou a ne před celou rodinou. Ve svém plánu počítal s tím, že Tanya ještě nebude doma. Obvykle trucovala alespoň čtyři hodiny, tak měl ještě nějakou rezervu. Jen doufal, že to nebude deset, jak se jí už jednou taky podařilo. Tehdy byl trochu vyděšený, že se vzbudil a ona ještě pořád nebyla doma. Uklidnil ho kupodivu Garrett, když řekl, že je s ní Kate. Teď nebude, to snad pomůže.

Zaparkoval v garáži a s taškami v ruce se vydal do domu. Schody vyběhl a vešel do jejich ložnice. Odložil nákup na postel a vytáhl první várku. Chvíli ji jen pozoroval, ale pak to s povzdechem položil a šel se svléknout. Jednou si řekl, že to udělá, tak to přece teď nevzdá. Oblékl si černé kalhoty s bílou košilí. Chvíli se pozoroval v zrcadle a pak se rozhodl nechat takticky horní tři knoflíčky rozepnuté. Když už to podstupuje, tak si to trochu ulehčí. Vlhkým hřebenem si sčesal vlasy dozadu a naštvaně pozoroval těch několik vzpurných pramenů, které se stejně rozhodly padat mu do čela. Naštvaně odfoukl, ale k něčemu takovému, jako je gel na vlasy, by se nikdy nesnížil. Co neudrží voda má prostě smůlu. Prsty si projel vousy, ale nakonec se zavrtěním hlavy kašlal na cokoliv jiného než česání. Na posteli vytáhl z tašky krabičku s deskou a všechno ostatní nastrkal do skříně k už dlouho nevyužitým rezervním polštářům.

Sešel do přízemí, které si trochu skepticky prohlédl, ale pak si odfrkl. Neměl by to přehánět. Žádné svíčky, to by bylo trapné, ale nechá rozsvícená tři ty malé lampičky, aby tu nebyla úplná tma. Udělal to a pak vložil ukořistěnou desku do přehrávače. Navolil tu správnou skladbu a tiše ji pustil. Běžela v opakující se smyčce, takže se nemohlo nic pokazit. Pak si sedl do křesla dál od lampiček a pokoušel se sám sobě namluvit, že se nechová jako idiot, když tu sedí skoro ve tmě a poslouchá Sinatru. V prstech nervózně točil krabičkou a neustále otvíral a zavíral víčko. Nakonec obsah vytáhl a krabičku zahodil někam do tmy. Chvíli se na něj díval a pak si odfrkl. O co se to snaží? Celé je to vrcholně trapné a udělá ze sebe akorát neskutečného pitomce. S povzdechem sklopil hlavu a zavřel oči. A Frank zpíval. Zpíval o všem, co by Tanye chtěl říct, ale nevěděl jak. Nikdy by nenašel ta správná slova. Zato tenhle chlap je dokázal nejen najít, ale i zazpívat. Měl by se jít okamžitě zahrabat. A předtím by se měl profackovat, protože je víc než ubohý mít komplexy z chlapa, který už je dobrých deset let mrtvý! Chlape, co je to s tebou, ptal se sám sebe?

Odpověď přišla až s klapnutím dveří. Zvedl pohled. Stála hned za dveřmi a tvářila se udiveně. Přinejlepším. Ale i tak vypadala jako bohyně. V tmavých džínsech a zeleném roláku, které se jen těžko daly považovat za sexy oblečení, vypadla jako nejkrásnější žena na světě. Rty lehce pootevřené v grimase údivu, zlaté vlasy rozpuštěné a rozevláté, jak celou cestu utíkala. Frank zrovna začínal zase od začátku, když se George postavil na nervozitou změklé nohy. Podívala se na něj a on si málem musel zase sednout. Její pohled byl smutný, ublížený a překvapený. Nedokázal určit co víc, ale cítil se jako ten nejhorší chlap na světě.

„Co se děje?“ zeptala se.

„No to se ptáš toho pravého,“ zamumlal, než se stačil zarazit. Hned si v duchu vynadal do volů a všech dalších kastrátů, na které si vzpomněl. Ale Tanya se jen pousmála. Nervózně přešlápl z nohy na nohu. Takhle si to tedy nenaplánoval. Měl k ní přijít, dát jí to a požádat o tanec. Tak proč tu stojí jako… kůl v plotě? Udělal dva kroky dopředu a klopýtnul o svoji vlastní nohu a málem padnul k jejím nohám. Ne že by to, co se chystal udělat, nešlo vkleče, ale bylo to klišé, a to on nechtěl. Místo toho si odkašlal a projel si rukou vlasy. Ovšem v minutě mu došlo, že si zničil ten uhlazený výraz, o který se nahoře tak snažil.

„Sakra,“ vyletělo z něj procítěně. Tanye zacukaly koutky, ale snažila se ovládnout. S povzdechem se na ni ublíženě podíval. To už nevydržela a rozesmála se. Sice měla v plánu se na něj zlobit, ale když viděla, o co všechno se pokusil, a jak mu to nešlo, byla tak dojatá, že se zlobit nedokázala. Nikdy v životě si s Georgem nespojovala slovo roztomilý, ovšem až do dneška. Teď ho to rozhodně vystihovalo nejlépe. Stál před ní v elegantním oblečení, ale uvnitř byl pořád ten neotesaný truhlář, kterého znala a milovala. Udělala k němu dva kroky a šťastně ho políbila.

Překvapeně ztuhnul, ale hned, jak mu došlo, co se děje nadšeně se zapojil. To šlo lépe, než si myslel, musel udělat lepší dojem, než předpokládal. Určitě ocenila tu hudbu a to oblečení a vůbec celou tu atmosféru. Byl na sebe pyšný. Když se odtáhla, usmívala se. Trochu se odtáhl a odkašlal si. Pak mezi ně vsunul ruku s dárkem. Překvapeně zamrkala. Dívala se na větvičku obsypanou drobnými bílými kvítky, šířící kolem sebe krásnou vůni.

„Ehm, to je pro tebe,“ vysvětli pro jistotu. Pustila ho a vzala ji opatrně do dlaní. Zlehka si přivoněla a zasněně se usmála. „Mrzí mě, že tě tak hrozně zanedbávám a budu se snažit, aby se to už nedělo. Ale konečně jsem přišel na to, co mi tvá vůně připomíná,“ řekl a kývl ke květině. „Voníš úplně jako jasmín. Krásně.“

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Man´s world - 33.: