Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Man´s world - 32.

03.02.2012 (12:30) • SarkaS • FanFiction na pokračování • komentováno 5× • zobrazeno 1369×

32.

Nemohla tomu uvěřit. Kde se tu vzal? Co tu dělá? On tu je? Proč tu je? Všechny tyhle otázky jí vířily hlavou, ale úplně je přebilo poznání, že on tu je! A i přes Garrettovu poznámku se usmíval. Udělal několik kroků dolů z verandy a pod botami mu zakřupal štěrk příjezdové cesty. „Hodilo by se říct: vítej doma?“ zeptal se a i přes úsměv nervózně přešlápl.

„Ty jsi… On je…“ šeptala a otáčela se na Kate. „Mám halucinace, asi jsem vypila zkaženého losa,“ řekla vážně. Garrett se rozesmál, Eleazar se jen distinguovaně pousmál. „Vlastně nemáš. Už tu nějakou dobu je,“ oznámil s klidem. Zamrkala. A pak pro jistotu ještě jednou. Pak se zhluboka nadechla. „Proč mi nikdo nezavolal?“ zeptala se držíc pobouření jen tak tak na uzdě. Pokrčili rameny.

„Zavolali bychom, kdybys neměla vypnutý telefon,“ odpověděla Kate a dloubla ji do zad, aby ji donutila udělat krok vpřed. Poslechla. Pořád zmatená a překvapená překonala ty tři metry lidskou rychlostí. Vypadal jako vždycky. Nenarostlo mu třetí oko, nebyl zraněný a ani nevypadal, že by věděl, kde byla. Nikdo mu nejspíš nic neřekl. Natáhl ruku a teplou dlaň jí přitiskl na tvář. Palcem ji zlehka pohladil po líci a ona se k němu bezděčně víc přimkla. Ale jako by ji chtěl týrat, bylo to všechno, co udělal. Už o ni nestojí? Zpanikařila. Vystrašeně se na něj podívala, ale v jeho očích viděla jen oříškové jiskry plné spokojenosti. Jako důkaz jí to stačilo a bleskově mu vklouzla do náruče. Ruce mu přitiskla na lopatky a objímala ho s tváří zabořenou do hrubé látky flanelové košile. Nemyslela si, že by jí někdy něco přišlo příjemnější než ta košile a vousy, které ji škrábaly i přes vlasy, jak si ji George schoval v náruči.

„Co tady děláš?“ zašeptala tichounce, aniž by ho pustila nebo se třeba jen o milimetr pohnula.

„Dal jsem výpověď,“ odpověděl stejně tiše. Vyrazil jí dech.

„Proč?“ zeptala se. Tentokrát už ji od sebe trochu odtáhnul. Prstem jí nadzvedl bradu, aby mu koukala do očí.

„Chceš zkusit hádat?“ popíchl ji. Usmála se.

„To je dobrý.“ Oplatil jí úsměv a lehce ji políbil na čelo. To už jí trochu vadilo. Zavrčela a za košili si ho přitáhla blíž k pořádnému polibku. Překvapeně hekl, ale ochotně se zapojil.

„Právě' s mi projel dvacku,“ ozval se Garrett otráveně. Ne, že by si ho George nebo Tanya všímali.

„Já ti říkala, že svou sestru znám dobře,“ usmála se na něj sladce Kate a vyhrané peníze si strčila do kapsy džínsů. Garrett si odfrkl, ale pak se naklonil a pořádně Kate políbil, jako by chtěl Georgovi ukázat, že takhle to jako měl udělat. Když se odtáhl, Kate vypadla trochu omámená.

„Někdo nám musel spravit reputaci, no,“ pokrčil rameny směrem k Eleazarovi a Carmen, kteří to všechno pozorovali se shovívavými úsměvy. Drželi se přitom lehce za ruce a vypadali spokojeně. Když Tanya George konečně nechala nadechnout, ozval se Garrett znovu.

„Přivezlas nám nějaké dárky?“ Otočila se na něj se škodolibým šklebem.

„Bagetu z benzínky,“ odpověděla a k překvapení všech ji opravdu vylovila z kastlíku a podala mu ji. Tvářil se jako by držel shnilého chřestýše.

„Za co?“

„Za blbé vtipy,“ usmála se na něj. Přece mu neřekne, že si ji koupila na naléhání toho starouška, který tvrdil, že je moc hubená a měla by se pořádně najíst. Chtěla ho potěšit, tak vzala tu největší a nejdražší bagetu, co našla. George si odkašlal.

„V zájmu státu se zabavuje,“ prohlásil a bagetu pořád ještě konsternovanému Gerrettovi vzal. Carmen se zatvářila nesouhlasně, ale rychle ji ukonejšil. „Pořád vaříš nejlíp, Carmen, a slibuju, že večeři sním,“ prohlásil George s prsty zvednutými jako malý skautík. Tanya na něj jen zírala, ale Carmen se spokojeně usmála a kývla.

„Dobře, ale jestli máš hlad, stačí říct, uvařím toho příště víc. To víš, už nevím kolik přesně toho takový normální dospělý chlap sní. Jacob ten může jíst pořád a Nessie, ta toho dobrovolně zrovna moc nesní, je spíš na krev.“ Vypadala trochu nešťastně, že snad ve starosti o nového člena rodiny selhává. Eleazar ji hned pohladil po rameni.

„Vůbec se tím netrap. Kdybych se dneska tak nehonil po lese,“ zamračil se na Garretta, „tak bych teď ještě hlad vůbec neměl.“ Carmen se uklidnila. Garrett se zašklebil, ale Tanya vypadala s každým slovem zmatenější a zmatenější.

„Tak jo, nechcete mi někdo říct všechno od začátku?“ zeptala se poraženecky. George kývnul a zašustil celofánem, jak se snažil bagetu rozbalit.

„Vevnitf, jo?“ zahuhlal, když si pořádný kus ukousl. Čtyři upíři nakrčili nosy nad pachem toho výrobku. Carmen už si zvykla, vařila lidské jídlo několikrát denně a nevadilo jí to.

Když se usadili v obývacím pokoji, Tanya se po všech rozhlédla. „Tak co?“ zeptala se, když mlčeli. George zagestikuloval bagetou na znamení, že on nic v nejbližší době říkat nehodlá. Eleazar se toho dobrovolně ujal.

„George přiletěl před pěti dny. Alice volala, ať ho vyzvedneme, a tak je tady.“ Vzals to teda hopem, pomyslela si Tanya. Podívala se na George, který seděl v místnosti plné upírů, spokojeně do sebe tlačil ten kupovaný hnus a bylo mu to očividně všechno jedno.

„Takže jsi tu vlastně už skoro týden,“ ujasňovala si pomalu. George to odkýval. „A nevadí ti to,“ téměř konstatovala, ale byl v tom poznat podtón otázky. Zatvářil se trochu pobaveně, trochu skepticky. Dožvýkal a polknul, než jí odpověděl.

„Copak bych sem jezdil, kdyby mi to vadilo? Nebo bych snad šel běhat s Garrettem, kdyby mi to vadilo?“ Garrett si odfrknul.

„Tomu říkáš běh tak maximálně ty,“ zabrblal. George protočil oči a pokoušel se nemyslet na plíce, které se k němu ještě pořád nevrátily. Možná je bude muset jít večer hledat do lesa s baterkou a nějakými mlsky.

„Tys… S Garrettem… Sám?!“ vyletěla Tanya. Garrett zvednul v obraně ruce dlaněmi k ní. „Klid, to bych neriskoval. Eleazar pobíhal okolo a dával na něj bacha. Ale fakt to nemusíš tak hrotit. Nemám chuť si do něj kousnout, nevoní nijak extra,“ otočil se vyzubeně k Georgovi. „Bez urážky, G.“ Ten mávnul rukou.

„V pohodě. Asi by mě víc štvalo, kdybych ti voněl,“ pokrčil rameny a zmuchlal prázdný celofán. S mlasknutím si olízl majonézu z palce a víc se sesunul do křesla. Zafuněl a vypadal spokojeně. I když se zdálo, že je mu všechno jedno, pořád bedlivě sledoval Tanyu a její reakce. Zdálo se, že neví, co si se všemi těmi informacemi najednou počít. Možná by ji měli zahltit víc a ona pak nějaké řešení malicherností o jeho bezpečí a pohodlí vzdá. Ale rozhodl se to nechat na ostatních. Přece jen znají ji o pár desítek let delší dobu a vědí, co snese.

Tanya si svírala kořen nosu mezi prsty. Hlavou jí létalo tisíce scénářů, kdy to pro George může špatně skončit. Bodaly jako hejno komárů, ale pak stačil jediný pohled na něj, jak je naprosto v klidu v tomhle domě. V jejím domově s její rodinou a fungovalo to jako repelent. Ty myšlenky tu byly pořád, ale už nebodaly a nedorážely.

„Fajn,“ vydechla, „jen mě to nechte vstřebat. Po těch několika týdnech už je to jen taková tečka, ale to bude fajn. Zdá se, že jste to beze mě zvládli asi lépe než se mnou,“ usmála se potěšeně. Carmen kroutila vehementně hlavou a Kate se trochu pousmála.

„Tohle ti nevyjde, pořád jsi hlava klanu,“ usadila ji. Tanya vydechla, ale nekomentovala to. Na tohle si prostě bude muset zvyknout, už je zase ve starých kolejích.

♣♣♣

Převalil se a ještě v polospánku se přitiskl na něco šíleně studeného. Trhl sebou a v protestu zabručel. Kousek od jeho pravého ucha se ozval tichý zvonivý smích. Namáhavě rozlepil jedno oko a pokusil se zaostřit na záplavu zlaté v jeho výhledu. Něco byly vlasy, něco oči, něco kůže, ale… „Kdo se v tom má vyznat,“ zabručel otráveně a zabořil tvář zase do polštáře, aby ho třpyt tak nebodal do očí.

„V čem?“

„Co je co,“ zahuhlal téměř nesrozumitelně a v hlavě se mu začínalo zase spokojeně zatmívat. Jenže pak ucítil studený dotek v prohlubni mezi krkem a klíční kostí. Postel se zavlnila a další ucítil na páteři mezi lopatkami. Zamručel. Studené prsty se mu rozeběhly po žebrech až na bok a zanechávaly za sebou stopu husí kůže. Trochu se zachvěl, ale ucítil další dotek na bedrech a v ten moment byl úplně vzhůru. A když ho následovalo lehounké kousnutí, zadrhl se mu dech. Nějaký chlad mu byl v ten moment úplně jedno, protože sám začal hicovat za dva. Prsty se pomalu přesouvaly z boků a teď mu obkreslovaly svaly na břiše a nenápadně se posouvaly níž a níž. Až najednou přeskočily těsně nad koleno. Vypustil vzduch a nezabránil malému protestnému vzdechu, aby se nepodíval na svět. Tichý smích mu oznámil, že nezůstal nepovšimnut. Otočil se na druhý bok a podíval se na Tanyu, která úplně zářila. A nebylo to sluncem, dopadajícím do místnosti oknem umístěném na východní straně pokoje. Oči se jí třpytily a do dálky vysílaly vzkaz Jsem šťastná, který George s nadšením vnímal a přijímal. Bylo tam taky připojené malé PSko, které říkalo, že je jedna věc, která by ji udělal ještě šťastnější, takže neváhal a natáhl se na ni, aby ji mohl políbit. Spokojeně si vzdychla a přejela nehty od spodní části jeho zad až k ramenům, kde je lehce zatnula do Georgovy kůže. Zamručel a nechal ji polibek prohloubit, pak jí ovšem uhnul a přitiskl jí rty do důlku těsné pod ucho a lehce ho polaskal jazykem. Zapředla jako kočka. Usmál se. Stejně postupoval o pět centimetrů níž, pak i o deset. A po dalších patnácti si byl jistý, že tuhle taktiku bude využívat při případných hádkách.

Jeho snědé ruce zastiňovaly části jejího zářícího těla, dráždily je, hýčkaly i týraly a mysl si snažila uchovat každou jednotlivou reakci, kterou jeho laskání vyvolalo. Užíval si každý centimetr hladké mramorové kůže, kterou jeho rty zahřívaly na teplotu blízkou té jeho. Obklopovala ho vůně její kůže, sladká, vábivá a s podtónem nebezpečí. S každým jejím pohybem se rozvířila a pak lehce dosedala na ni i na něj, jako voňavá zrnka prachu. Ve chvíli kdy se jazykem dotknul středu jejího těla, zavrčela, zasténala a pak mu s praskotem přelétlo něco nad hlavou. Nezajímalo ho to tolik jako ona, a tak se nenechal rušit, ani když se praskot ozýval téměř neustále. Ustal až s jejím výkřikem.

Překvapeně zamrkal, když si uvědomil, že to, co křičela, bylo jeho jméno. Vlastně ho sténala celou dobu a teď, když mu to došlo, se nafukoval jako holub. Chtěl se na ni podívat, ale jeho pozornost upoutalo čelo postele, nebo spíš to, co z něj zbylo. Na dvou místech bylo prolámané až k rámu postele. Rozhlédl se. Všude kolem byly třísky a kusy dřeva, došlo mu, co to nad ním lítalo. Nemohl si pomoct, ale naprosto šíleně se rozesmál. Sedl si na paty a sevřel si břicho. Smál se a nemohl přestat, lapal po dechu, ale prostě to nešlo. Tanya se trochu probrala a teď ho trochu otráveně pozorovala.

„Strašná sranda, fakt,“ pronesla kousavě. Ve snaze uklidnit se, se zaklonil, aby se mohl víc nadechnout, a v tu chvíli pod ním ujel přehoz na postel, který byl srolovaný na jejím konci. V momentě se přesunul z polohy klečmo do polohy ležmo a zmateně koukal do stropu s kusem postele zaraženým pod lopatkou. Ještě pořád sebou trochu škubal, jako ho bolelo od smíchu namožené břicho, ale dřevo zaražené v zádech ho konečně uklidnilo. Ovšem okamžitě ho nahradil Tanyi zvonivý smích. Vyškrábal se na kolena a opřel se o postel, kde byla ona zamotaná do pokrývky. Hrozně se smála a jeho nenapadlo nic lepšího než jí vrátit její větu.

„Strašná sranda, fakt.“ Jenže to tak nevyznělo, když se u toho usmíval. Přitáhla si přikrývku blíž a převalila se tak, aby měla hlavu u té jeho. Dívala se na něj a ve zlatých očích jí vesele jiskřilo. Pak se natáhla a lehce ho políbila.

„Jsem ráda, že jsi tady.“ Vrátil jí polibek.

„Já taky,“ zamručel jí do rtů. „Ale v téhle posteli spát nebudu, je samá tříska,“ oznámil mezi polibky. Zasmála se.

„Koupíme jinou.“ Nadzvedl tázavě obočí.

„Ty si myslíš, že se tu hodlám kopat samou nudou do zadku, nebo co?“ Nechápavě se zamračila. Protočil pohled. „Stačí materiál a nástroje, nějakou vyrobím.“ Pohladila ho po vousech.

„To je skvělý nápad,“ pochválila ho. „A teď… kde jsme to přestali?“

♣♣♣

Trvalo mu skoro měsíc jen udělat z jedné malé garáže trochu slušnou dílnu. Ale podařilo se. Měl nářadí, měl materiál a už týden pracoval na nové posteli. Dřevo se pod jeho zkušenýma rukama měnilo skoro samo. Pracoval s tmavým ořechem, který se mu podařilo sehnat i za celkem slušnou cenu. Nijak nepřišel na chuť tomu jejich upířímu rozhazování. Bylo mu řečeno, že za to může Alice, ale nebyl si jistý, jestli tomu věřit. Co by jedna upírka zmohla, kdyby ostatní nechtěli? Asi nic moc. Každopádně si vymohl, že mu do práce nikdo z nich nebude mluvit. Poslušně pomáhali přenášet to, co on neunesl, i když mu málem způsobilo infarkt vidět Tanyu s Kate, jak stěhují obrovský téměř půltunový soustruh.

Podíval se do nákresů a jen ze zvyku vše zkontroloval.

Nakonec rozbitá postel v jejich ložnici zůstala, protože byl odhodlaný novou postel vyrobit naprosto perfektní. Jako ostatně vždycky všechno, na čem pracoval už od svých patnácti. Jeho otec vždycky tvrdil, že patří k těm několika málo lidem, kterým dřevo zpívá. Rozumí mu a dřevo za to dělá vše, co chtějí. Nikdy ho totiž nenutí k něčemu, co by se mu jakkoliv protivilo. Skoro jako by to byla živá bytost. Měj úctu ke své práci a ona vynikne, to mu říkal pokaždé, když měl začít s novou zakázkou, a George se toho držel.

„Tak to by bylo.“ Spokojeně se protáhl a prohlédl si základní kostru postele. Čelo a sloupky měl zvlášť, protože na nich chtěl zapracovat mnohem detailněji. Udělal několik návrhů, které Tanye ukázal a řekl, ať si vybere, co se jí nejvíc líbí. Překvapila ho tím, že si vybrala spíš jednodušší vzory, čekal, že bude toužit po něčem zdobnějším. Chtěl se do toho pustit, když se otevřely dveře a dovnitř vešla Tanya s tácem jídla.

„Nemáš hlad?“ zeptala se. Dřív, než stihl cokoliv říct, hromsky mu zakručelo v břiše. Nasál vůni jídla a přikývl. „Slyším, že asi ano. Tak si to pojď sníst,“ vybídla ho a položila tác na stůl vedle plánů, které opatrně srolovala a položila vedle postele. „Hodně jsi pokročil,“ zhodnotila jeho dosavadní práci. Pousmál se.

„Nepřijdeš zase s tím, že tu moc dřu, že ne?“ popíchl ji. Trochu se nafoukla, ale pak sklopila pohled a zakroutila hlavou.

„Chápu, že tě to baví. Jen mě mrzí, že se tak málo vidíme. Tedy já tě vidím, ale v podstatě jen když spíš. Trochu mi chybí chvíle, kdy jsi vzhůru,“ ušklíbla se. Místo příboru chytil do sevření její dlaň.

„Tak si uděláme den jen pro sebe. Bereš? Třeba zítřek?“ navrhl. Rozzářeně se na něj podívala a jeho trochu píchly výčitky svědomí, protože ji asi opravdu zanedbával. Byl zvyklý pracovat dlouho, aby uživil rodinu a teď zapomínal, že to vlastně dělá jen pro sebe a ne pro peníze.

„To by bylo báječné,“ souhlasila vesele a lehce ho políbila. „Ale teď už se najez, ten zpívající chór z oblasti tvého břicha není zrovna hudební doprovod, který bych volila dobrovolně,“ pobídla ho a přisunula mu tác blíž. Zavrtěl pobaveně hlavou, ale poslušně spořádal celou porci, která byla více než štědrá a k tomu i ty dvě jablka, co s sebou Tanya vzala jen pro jistotu. „Mimochodem, Garrett se ptá, kdy si zase půjdete zaběhat, už je to prý skoro deset dní,“ vyřizovala vzkaz Tanya, zatímco uklízela nádobí po jídle zase zpět na tác.

„Já myslel, že ho nebaví pořádat slimáčí závody, jak tomu rád říká,“ divil se George. Tanya se zasmála.

„To sice říká, ale já myslím, že si to docela oblíbil a vážně mu to začíná chybět. Minimálně proto, že si z tebe pak může několik dní dělat srandu.“ George zakýval na souhlas, tohle byla rozhodně pravda. Dny po běhání byly přímo prošpikované neustálými narážkami na to, jak jsou lidé pomalí, nemotorní, slabí a hrozně rychle se zadýchají. Nikdo se nemohl Georgovi divit, že to dokázal snést jen jednou za čas. Ovšem co měl dílnu, měl se kam schovat. Garrett si ho tam netroufl rušit. Zkusil to jednou. V zápalu srandy do George drknul a ten udělal do dřeva hlubokou rýhu. Ten den se Garrett naučil spoustu nových výrazů a taky musel přijít na to, jak se vyhnout letícímu kladivu, které mělo v těsném závěsu dláto, navrch, když oboje pronásledoval zběsilý hoblík. A taky musel zajet koupit nové nářadí, což využila Kate s Carmen k nákupům nového oblečení, kde on musel samozřejmě dělat nosiče. Od té doby se Garrett vyhýbal dílně jako čert kostelu a George se měl před ním konečně kam schovat. Ne, že by se schovával, samozřejmě to neměl zapotřebí. On tam pracoval a užíval si toho, že tam ten otravný ukecaný upír ani nepáchne.

Prostě taková malá rodinná idylka.

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Man´s world - 32.: