Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Man´s world - 31.

30.01.2012 (18:45) • SarkaS • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1294×

31.

Zůstal. Den, dva, týden. Než si to uvědomil, zjistil, že má v koupelně novou holící sadu, v prádelníku tři nově koupená trička a kalhoty k tomu. To byla zlomová chvíle, kdy mu došlo, že i jeden další den by nadělal víc škody než užitku. Musel jít, vrátit se k tomu, co začal. Tanya na něj čekala, slíbil jí dva měsíce a už přetahoval. Chyběla mu a nemohli mu to vynahradit ani večery s Karen u domina nebo povídání s Jamie a Toddem. Byli přátelé, skoro se dalo říct, že i rodina, ale Tanya… ta byla jeho kotva. Poutala ho pevně k místu a držela ho v bezpečí před vlnobitím světa.

Opláchl si obličej studenou vodou a oblékl se do věcí, ve kterých přijel. Nechtěl si od nich nic brát. Nebylo to jeho, ani když mu to dali, a věděl, že by chtěli, aby si to nechal. Pohledem se zastavil na sadě u zrcadla a prsty si bezděčně projel plnovous. Z jemu neznámého důvodu mu ta drobná věc přišla jako nejtěžší forma nátlaku. Chtěli po něm, aby zůstal, aby se vrátil ke starému životu, k minulosti. Nedokázal to a tahle bariéra pro něj byla důležitá. Zaštiťovala ho před světem, stejně jako vousy chránily jeho tvář. Čím déle tu byl, tím bylo těžší si ji udržet, ale tím víc ji i potřeboval.

„Georgi!“ vytrhlo ho ze zamyšlení volání z kuchyně. Naposledy se otočil k zrcadlu a pak za sebou zavřel dveře. Sešel po schodech a zahnul do kuchyně. Todd s Karen seděli u snídaně a Jamie se míhala kolem plotny. Na lince na něj čekal hrnek s kouřící kávou.

„Dobré ráno,“ pozdravil klidně. Karen se na něj usmála, Todd mu s plnou pusou pokývnul v odpověď, jen Jamie pozdravila normálně.

„Co máš dnes v plánu?“ zeptala se, když mu na talíř skládala několik opečených toastů a na druhý kupu vajíček. Vyhoupl se na vysokou židli přistavenou u linky a v ruce převaloval vidličku s umělohmotným držátkem posetým zelenými a modrými květy.

„Odjet,“ odpověděl bezvýrazně. O stůl tlumeně bouchnul hrnek a o něco hlasitěji dopadla lžička. Tu musela upustit Karen, tu jedinou to mohlo překvapit.

„Proč?“ vydechla dřív, než stihli něco říct její rodiče. Neotočil se. Všechnu svou pozornost upíral k talíři vajíček. Jedna jeho část doufala, že by jim to vůbec nemusel říkat. Nebylo to fér. K němu, k nim, k Anne s Jeremym… a k Tanye už vůbec ne.

„Někdo na mě čeká,“ hlesl po chvíli. Ta tam byla burácivá síla jeho hlasu. Zasekla se někde pod mandlemi a odmítala vyjít spolu s tímhle sdělením. Jako by se snob držel od žebráka nejdál, co to jen jde.

„Och.“ To byla jediná reakce dvou ženských hlasů v místnosti. Jeden smířený, druhý překvapený. Todd mlčel. George konečně zvedl hlavu a podíval se přímo na Jamie. Měla oči plné slz. Podělal to. Zase. To ho zasáhlo. Sáhl do kapsy a položil vedle nedotknutého talíře papírek s adresou.

„Tady mě najdete, kdyby bylo třeba. Omlouvám se,“ dodal jen tak pro jistotu, i když to nemělo žádný význam. Omluva bez důvodu vlastně ani nebyla omluva. Ne, že by důvod nebyl, ale on ten přesný neznal, a tak se to snažil postihnout všeobecně. Zbytečně.

„Ale strejdo -“

„Díky bohu,“ přerušil Karen Toddův hlubší hlas. George se zastavil uprostřed pohybu a otočil se na něj. Nemohl tomu uvěřit, jeho nejlepšímu příteli se leskly oči a usmíval se. George byl úplně vyvedený z míry. Proč se proboha usmívá? Jsou to vážně slzy? Dvakrát zamrkal, aby se přesvědčil, že jen špatně nevidí.

„Co to sakra -“ Nechápal vůbec nic. Jamie mu položila ruku na rameno. Díval se na ni a pořád mu to nedocházelo. Proč nejsou naštvaní? Měli by ho přece nenávidět, jak si zaslouží, ne? Nedokáže ani ctít památku své rodiny. Nedokázal se nezamilovat do někoho jiného.

„Báli jsme se, žes to vzdal,“ řekla měkce a pousmála se.

„Co?“ Chtěl trochu zúžit možnosti.

„Žes vzdal snahu o život. O cokoliv jiného než přežívání, než tě něco dostane,“ vysvětlil mu Todd. George ho nevěřícně pozoroval a nikdo si nevšiml, jak se Karen stáhla a nenápadně vycouvala z kuchyně. Ani že jí tekly slzy.

„Nějak to nechápu. Nevadí vám, že jsem… že…“ nevěděl, jak to říct. Že jsem s jinou? S další? Zavrtěli hlavou.

„Pokud to je ona, kdo tě dokázal dostat z toho, co jsem viděl naposledy já, tak je rozhodně ta správná osoba. Drž se jí zuby nehty,“ usmál se Todd. George mu vděčně sevřel rameno a usmál se. Měl pocit, že mu narostly další dvě plíce. Nával svobodného dýchání mu způsoboval pocit, jako by mu za očima odpalovali ohňostroje. Zasmál se. Slyšel tu úlevu, které se kolem něj šířila jako vlny. Jamie vzala do ruky adresu a obočí jí v údivu lehce poskočilo.

„Dvě adresy?“ Todd se zatvářil stejně překvapeně a George jen pokrčil rameny. „Národní park Denali je vážně dost daleko od místa, kde jsi žil původně.“

„Jo, no tam žije její rodina. Nechci ji od nich odtrhnout. To druhé je spíš takové únikové místo, až nám polezou na nervy,“ zasmál se. Šlo to mnohem lehčeji.

„Ať se stane cokoliv, na jednom z těch míst mě najdete. Spíš v Denali, ale ještě vám dám vědět.“ Todd ho poplácal po zádech.

„Jen nebuď cizinec, jo?“ požádala ho Jamie. „Piš, volej, vysílej kouřové signály nebo cokoliv, ale prostě se občas nějak ozvi,“ vybízela ho a vypadalo to, že se rozpláče. Místo toho se usmála. „Chceš hodit na letiště?“ nabídla mu. Ještě jednou je oba přejel pohledem a vděčně se usmál.

„To bys byla nejlepší na světě.“

„Css, děláš jako bych už nebyla,“ ušklíbla se a lehce líbla svého uculujícího se muže na tvář. „Ten škleb si radši odpusť,“ usadila ho.

„To je jasně souhlasný výraz,“ bránil se Todd. Jamie se rozesmála a přistrčila k Georgovi chladnoucí snídani.

„Ty to zatím dojez, zjistím, v kolik ti letí nejbližší spoj.“ A odešla nahoru. S Toddem tam chvilku stáli a pak se na sebe ve stejnou chvíli podívali. Bylo to tak trochu jako dřív. Ale tentokrát nebylo loučení třeba. Nechystal se od nich znovu odříznout. Už ne.

♣♣♣

Když po několika hodinách a třech přestupech vystoupil z posledního letadla na letišti Talkeetna, došlo mu, že na něco zapomněl. Na něco podstatného. Na odvoz z letiště. Nepochyboval, že v tak malém městě taxík nesežene a navrch, kolik by jich mohlo jet tam, kam on potřeboval. Nikdy v domě, který měli v Denali nebyl, a ani netušil, jak by se tam měl dostat. Adresa je jedna věc, ale cesta po neznámém kraji to je něco naprosto odlišného. Takže byl vlastně v pytli.

Rozhlížel se po hale. Východ tu byl jen jeden, tak nebylo co řešit. Nějak už to vymyslí, poradil si i v horších situacích. Když vylezl ven, opřel se do něj chladný vítr a listí na stromech okolo se rozševelilo jako hejno štěbetaných vrabců. Zapnul si bundu až nahoru a límec si přitáhl blíž ke krku. Jakmile mu netáhlo pod bundu, vrazil ruce do kapes a s vakem přes rameno vyrazil vpřed. Snažil se vymyslet, jak to vyřeší s dopravou na místo, když ho z toho vytrhlo zatroubení. Podíval se před sebe. Ani ne dvacet metrů od něj parkoval černý džíp a o něj se opíral Eleazar s rukou uvnitř auta, jak mačkal klakson a vedle něj stála Carmen, která ho držela za druhou ruku a usmívala se. Došel překvapeně až k nim.

„Co tu -“ začal, ale předběhli ho.

„Alice volala, že si máme na letišti vyzvednout balík,“ řekl s úsměvem Eleazar. George se usmál. Alice, jasně. Proč nebyl překvapený.

„Rád vás vidím. Nedošlo mi, že sem cestu z letiště úplně nepromyslel.“ To přiznání spíš zabručel, než řekl, pořád mu to bylo trochu trapné.

„Taky tě rádi vidíme,“ řekla stále usměvavá Carmen. Chvilku vypadala, že by ho ráda objala, ale netroufla si. „I když nás trochu překvapilo, že jsi přijel. Měli jsme za to, že má Tanya jet za tebou,“ dodal Eleazar. George se ošil. Částečně zimou, částečně nervozitou. Tohle byla taky část plánu, kterou neměl úplně promyšlenou. Jak říct, že se jim hodlá nasáčkovat do domu, byť z toho sám moc velkou radost nemá? Odkašlal si.

„No… ona jaksi úplně neví…“ Eleazarovo obočí udiveně stouplo.

„Co neví?“ zeptal se.

„Že jsem dal výpověď. Nebyla šťastná, když musela vybírat mezi rodinou a mnou. Tak jsem…“ Nevěděl, jak pokračovat.

„Tak jsi se vzdal toho, cos měl rád, aby byla šťastná?“ zeptala se Carmen s úsměvem. Přísahal by, že vypadala dojatě, ale jak se to vlastně u upíra pozná? Třeba jen dostala chuť na přesnídávku.

„Takhle bych to neřekl, byla to jen práce,“ zabručel, aby tu chvíli mohl mít co nejdřív za sebou. „Kde vlastně je?“ zeptal se. Bylo divné, že nepřijela ona, když od Alice dostali echo o jeho příjezdu.

„Není tu.“ To by jeden neřekl. To vidím, že tu není, pomyslel si. „Tím myslím, že je mimo Aljašku,“ dodal Eleazar, když viděl Georgův pohled. Ten se ale bleskově změnil ze skeptického na překvapený.

„Mimo Aljašku? Jak to?“ Eleazar se na něj chvilku díval, ale pak trhnul rameny.

„Potřebovala si něco vyřídit, ale každým dnem by se měla vrátit. U nás jsi samozřejmě vítán i bez ní. Ale měli bychom vyrazit. Je tu zima,“ kývl k němu hlavou a George si až teď uvědomil, že podupává na místě, aby se trochu zahřál. Bylo sice jaro, ale vítr byl pořád ledový a sněhové přeháňky rozhodně nebyly ničím výjimečným, hlavně tak daleko na severu. Kývnul a nastoupil dozadu do auta. Než se pohodlně usadil, ti dva už byli připravení a Eleazar měl nastartováno.

Cesta trvala skoro hodinu a George nestačil žasnout, kudy všudy dokáže auto projet, aby se dostalo až ke skvěle ukrytému domu s obrovskou spoustou oken. Jeho praktická část si pomyslela, že vytápění musí stát majlant, ale hned na to zapomněl. Tanya už několikrát naznačovala, že finance nejsou problém, a pak… topí vůbec upíři? Z té představy mu zatrnulo. Nechtělo se mu umrznout, a to ani v tak luxusním domě, jako je tenhle. Ale doufal, že i oni rádi vyhřátý domov. Minimálně je zapálený krb hezká dekorace, ne? Tanya taky ráda pozorovala plameny, naděje na teplo tu tedy byla. Zhluboka se nadechl a přehodil si vak přes rameno. Než stihl udělat krok, dveře se otevřely a ven vyběhl Garrett s Kate.

„Vítej u nás,“ zavolala ode dveří s úsměvem, zatímco si ho Garrett prohlížel. Vypadalo to jako by zadržoval dech, ale po chvilce se usmál a zhluboka se nadechl. Kate se na něj otočila. „Já ti to říkala. Už sis na něj zvyknul.“ Garrett spokojeně přikývl a vyšel mu naproti. Stiskl mu ruku. „Vítám tě.“ George přikývl, ale nechtělo se mu pokračovat dovnitř.  Byť sám sebe přemlouval, že je přece dospělý chlap a nebojí se jich. Mozek nebyl o nic ochotnější rozhýbat potřebné končetiny k pohybu vpřed, zato byl víc než ochotný rozhýbat je k pohybu vzad. Zatím co se George přemlouval, aby necouval, ale vyrazil kupředu, výsledek byl, že stál na místě jako zařezaný a poulil oči na otevřené dveře. Kate se uchechtla a v další chvíli ho strkala do zad směrem ke dveřím. Než se nadál stál uvnitř haly a rozhlížel se po světlém interiéru, zatímco napravo od něj v krbu praskal oheň. A bylo tam teplo.

Po šesti hodinách měl pocit, že tu žije už půl roku. Garrett si z něho soustavně kvůli něčemu utahoval. Eleazar s ním probíral těžbu dřeva. Carmen mu už zase vařila, i když se přede dvěma hodinami cítil nacpaný jako krocan a Kate mu ochotně vyprávěla o všemožných Tanyiných vylomeninách a průšvizích. Čím víc mu toho řekla, tím víc si uvědomoval, jak málo ji zná, a jak moc se před ním krotí. Ve skutečnosti se dokázala chovat jako dítě, bláznivá puberťačka i sečtělá dáma pokročilého věku a to všechno během jediného dopoledne. Měl pocit, že se snad ani nikdy nemůže nudit. Nikdo z nich. Neustále se něco dělo, někdo někoho pošťuchoval, o něčem diskutovali, dělali si naschvály. Šla mu z toho všeho hlava kolem, ale pořád tu bylo něco, co nedokázal zaplnit ani všechen shon světa. Místo, které měla pro sebe vyhrazené Tanya bylo prázdné, a jak se zdálo, nikoho netrápilo, že neví, kdy se zaplní. Byla pryč a všichni věřili, že se o sebe zvládne postarat jako vždycky. Jen on uvnitř strachy šílel a šedivěl. A bohužel to nevypadalo, že se mu brzy uleví.

♣♣♣

(hudba)

Tankovala. Zase. Zdržovalo ji to, což ji štvalo a zároveň poskytovalo neuvěřitelnou úlevu. Nechtěla přijít ani o minutu času s ním, ale taky se bála. Nevěděla, jestli bude schopná podívat se mu do očí. Tak nějak byla zvyklá, žít celá ta léta s tajemstvím. Minimálně s tím, co skrývali před světem, ale tohle bylo jiné. On byl ten jediný, před kým je mít nechtěla, a zároveň ten, komu by se nedokázala přiznat. Ani nevěděla, jestli by mu to ve skutečnosti vadilo, ale byla natolik zkušená, že v tom průšvih minimálně tušila. A co teď? Ani netušila, kam by měla zamířit. Za rodinou nebo se schovat do samoty domu v Seldovii? V čerpací pistoli cvaklo, když byla nádrž plná a vytrhlo to Tanyu z úvah. Pověsila ji zpět na stojan a vytáhla kreditní kartu. Moderní svět, občas si na něj nemohla zvyknout. Lidská interakce se snižovala a brzy na sebe nejspíš lidi přestanou mluvit úplně. Smutně zakroutila hlavou a nastoupila. Vzpomněla si na muže u staré pumpy. Musí se tam zastavit. Slíbila si to.

Ukrajovala míli za mílí a neustále myslela na George, který se objevil na hřbitově jako duch z ničeho nic. Zachránil nevědomky nejen ji, ale i ty dvě ženy, které ho očividně znaly. V ústech jí zhořkl jed. Ne kvůli vzpomínce na vůni, ale kvůli radosti, kterou slyšela v tom zvolání. Mezi nimi byl nějaký vztah a Tanya si musela přiznat, že jí to vadilo. Nepřipustila by nic tak směšného jako žárlivost, ale byl tu strach z toho, že by si mohl vybrat je. Vrátit se ke starému životu a zapomenout na po uši zamilovanou upírku? Bylo by to snadné jako lusknutí prstů? Doufala že ne. Co by bez něj dělala? Netušila, ale bála se toho, co by se v ní mohlo probudit, když by už nic nemusela. Nechtěla mu ublížit, ale znala se dost dobře na to, aby věděla, že i ta možnost tu byla. Nevědomky to mohla udělat i na tom hřbitově. Kdyby přišel o pět minut později, jediné, co by našel, by byly dva holé hroby. Nic víc, nic míň. Třeba by na to ani nepřišel, kdyby tam nebyly, nemusel by je hledat.

Prudce zatřásla hlavou. Tyhle úvahy byly zbytečné. Zbytečné a špatné! Sešlápla plyn až k podlaze. Jestli něco opravdu potřebuje, je to její rodina. Hned a ve velkých dávkách. Ta dokáže vyléčit téměř všechny neduhy mysli v rekordně krátkém čase. Tedy všechny až na partnerskou osamělost, ale to nevadí. George teď určitě není sám. Když už se vypravil takovou dálku, zdrží se s těmi, co ho poutají k minulosti, a na to ona nemůže neustále myslet. Bude hodně lovit. Bude se smát, i když to třeba nebude upřímné. A třeba si i promluví s Kate. Možná…

Dny se střídaly s nocemi a Tanya se pomalu blížila. Minula Anchorage i pumpu se staříkem, kde strávila skoro hodinu a vyprávěla mu o místech, která minula. Pro ni nic zvláštního, ale jemu to znělo jako pohádky tisíce a jedné noci. Nikdy neopustil své malé město, natož Aljašku. Když ho opouštěla, cítila se lehčí a spokojenější. Stařík jí mával, dokud nezmizela za zatáčkou, a jeho osmizubý úsměv zářil do dálky. Možná, dokáže alespoň cizí lidi dělat šťastnější, když už ne ty, na kterých jí záleží nejvíc.

Neujela víc než padesát mil, než sjela na vedlejší silnici a zamířila k volné přírodě. Cítila, jak ji začíná hrdlo pálit víc, než bylo vhodné, a to byl jasný pokyn k lovu. Auto nechala stát na silnici kus od Willow a vyrazila do hor. Nemusela moc přemýšlet, kam běží, byla tam blízko domova, že by mohla pojmenovat snad každý kámen a padlý strom. Kolem ní se drobná stvořeníčka snažila schovat a ukrýt, protože cítila lovce. Ta větší tolik rozumu neměla, a tak, než si stihlo stádo něco uvědomit, bylo o dva kusy chudší. Když Tanya dopila, cítila se spokojená a plná, i když neuspokojená. Na patře ji neustále lechtala lákavá vůně mladé Karen. Karen. To jméno ještě pár let nezapomene. Radši po sobě uklidila a opláchla si zahliněné ruce v říčce, která se lesem táhla jen díky tajícímu sněhu. Na konci léta po ní nebude ani památky. Upravila si vlhkýma rukama vlasy a oprášila si pár listů z oblečení. S výdechem se otočila. Byl čas dorazit domů.

Byla tam dřív než za dvě hodiny. Jak se blížila, bezděčně zrychlovala. Neuvědomila si, že jí všichni chybí, dokud jim nebyla nadosah. Těšila se i na Garrettovy vtipy a Eleazarovy filozofické debaty o nesmrtelnosti brouka, které ji občas přiváděly, no když už ne do hrobu, tak alespoň někam hodně blízko. Nakonec vyskakovala z auta snad dřív, než zastavilo. Kate zrovna vybíhala za dveří. Srazily se někde uprostřed cesty a drtivě se objímaly. Nebylo poznat, jestli to, co vydávají je smích nebo vzlykot, ale to jim vcelku vůbec nevadilo. Ony dvě poznaly, že to je radost z toho, že se vidí a stesk , který se za ty týdny nahromadil. Ať si říká kdokoliv cokoliv, ony dvě byly sestry a dlouhé odloučení jim nesvědčilo. Tanya měla nos plný známé sladké vůně a nemohla se jí nabažit. V další chvíli ovšem Tanyu objal další pár paží a tmavé vlasy se jí zavlnily před očima. Bezděčně radostně vykvíkla a pak se rozesmála.

„Konečně jsi doma,“ zašeptala Carmen vděčně zároveň s Kateiným. „Kde jsi byla takovou dobu?“ Přišli ji přivítat i Garrett s Eleazarem a postupně ji sevřeli v náručí a to všechno se odehrálo v sotva třech vteřinách po jejím příjezdu. Nikdo si nevzpomněl na toho slimáka v obýváku, kterého se samozřejmě dotklo, že zase neví, co se děje.

„Co je to zase za hurá akci?“ ozvalo se naštvaně z obýváku a následované zvědavým: „To jsem slyšel auto?“ Tanya ztuhla, zatímco se Garrett zasmál.

„Jestli ti to bude zapalovat ještě pomaleji, tak budeš brzo myslet pozpátku,“ popíchl George, který se objevil ve dveřích.

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Man´s world - 31.: