Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Man´s world - 26.

07.11.2011 (18:45) • SarkaS • FanFiction na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 1771×

26.

Nemohl uvěřit tomu, co slyšel. Probudil se ve chvíli, kdy mu dávaly polštář pod hlavu, ale nechtěl jim kazit radost, a tak dál předstíral spánek. Vyslechl tak vlastně celý Nessiin výslech Tanyy. Teď prostě nedokázal vstřebat to, co opravdu slyšel z jejích úst.

Ona si naplánovala svou smrt po té jeho? To jako vážně? Bouchly dveře. Posadil se a zadíval se na překvapenou Tanyu. Došlo jí, že ji slyšel, musela mu to poznat na očích. Chtěl si s ní hned promluvit, ale překazila mu to Nessie.

„Strejdo, že ještě neumřeš?“ zeptala se ho.

„Zatím to neplánuju, Nessie. Ještě mám trochu času. A teta Tanya neumře určitě ještě pár století, to ti můžu zaručit,“ řekl vážně. Tanya se nadechla, že mu něco odsekne, ale s ohledem na Nessie to spolkla.

„Podívej, Jake se vrátil a taky babička s dědou.“ Ukázala Tanya ke dveřím. Nessie se rozběhla je přivítat a George se postavil.

„Musíme si promluvit,“ řekl vážně.

„Myslela jsem, že spíš,“ odpověděla mu úplně nelogicky.

„Tím by se to jako vyřešilo? Že bych se to nedozvěděl teď, ale třeba někdy jindy? Proboha, co tě to napadlo?!“ vyjel na ni.

„Je to můj život, tak mi laskavě nemluv do toho, jestli ho můžu nebo nemůžu ukončit,“ odpálkovala ho. Chytil ji za ruku.

„Tos doufám nemyslela vážně,“ zasyčel.

„To teda myslela,“ vrátila mu zasyčení.

„Proboha a proč? No tak jednou umřu, co se změní? Přežila jsi milénium. Viděla jsi spoustu smrti, ta moje tě přece jednou nerozhodí,“ trval si na svém. Napřáhla se, aby mu jednu vrazila, ale pak se zarazila a zatnula ruku v pěst.

„Idiote,“ prskla a na patě se otočila. Vyběhla do patra, kde třískla dveřmi, až se dům otřásl.

„Fúrie,“ ulevil si George a vyběhl schody za ní. Druhé prásknutí dveřmi otřáslo domem.

„Bude bouřka?“ zeptala se Nessie svého Jakea. Ten se zakřenil a nechal ji, aby mu skočila do náruče.

„To si piš, princezno. Pořádná.“

♣♣♣

V Georgově ložnici to tak opravdu vypadalo. Stáli proti sobě jako dva rozzuření býci a chybělo jen naštvané odhrábnutí kopytem.

„To mi nemůžeš dát chvíli pokoj?“ štěkla na něj.

„Jo, až budu vědět, že ti zase funguje mozek tak, jak má,“ odsekl. Vztekle zavrčela. „Tohle na mě nezkoušej, moc dobře víš, že se tě nebojím.“

„Jo, protože jedinej, kdo tu má sebevražedný sklony, jsi tu ty!“

„Kecy, to jsem slyšel,“ odsekl.

„Co ti na tom do háje tak vadí?“

„Co mi vadí? To myslíš vážně? To že se prostě jen tak rozhodneš, že jednou prostě umřeš. Co na tom, že tu necháš rodinu. Co na tom, že vlastní sestře zlomíš srdce, hlavně když budeš spokojená, že jo?!“

„Kate do toho laskavě netahej! Nemá s tím vůbec co dělat. Je to moje rozhodnutí, pokud by byla na mém místě ona, taky by se rozhodovala sama za sebe a ne za mě,“ křičela a šermovala mu rozčileně prstem před obličejem.

„Tak o tom silně pochybuju. Nemyslím, že by tě nevzala ve svých plánech na smrt do úvahy,“ oponoval.

„Naopak, jsem si jistá, že by mě pochopila. Kdyby se něco stalo Garrettovi, jednala by stejně. Co myslíš, že udělal Edward, když si myslel, že Bella zemřela? Co myslíš, že by udělal kdokoliv z nich, kdyby jim druhý umřel?!“

„Ty krucinál nejsi Edward! Rozhodně zůstaneš na živu!“ zařval už vážně naštvaně. „Je mi jedno, co udělal ten nebo onen. Ty prostě neumřeš, nebo přísahám, že se vrátím jako duch a nakopu ti zadek!“

„Nevyhrožuj,“ odfrkla si. Udělal dva kroky k ní a chytil ji za paže.

„Ty to nechápeš. Ta představa by mě pomalu zabíjela celý ten čas. Jen bych čekal a děsil se chvíle, kdy se to stane, protože bych věděl, co uděláš. Jako bys mě zabila už teď.“ Třásl s ní naléhavě nebo se o to alespoň pokoušel. Tmavý pohled, kterým ho celou dobu propalovala, najednou zesvětlal a zezlátnul. Vypadala šokovaně. Vlastně spíš zdrceně. Pak najednou vzlykla a zabořila mu obličej do hrudi. Zběsile ji sevřel do náruče a schoval si tvář do jejích vlasů. Měl pocit, že se v té sladké vůni utopí a to mu pomáhalo. Dokud byla kolem něj, měl naději, že se nezblázní jen z toho, že žije. „Nechala jsi mě zamilovat se do tebe, jezinko. Tak se s tím teď budeš muset naučit žít,“ zašeptal jí do vlasů. Rozvzlykala se ještě víc. Usmál se. Asi to měl čekat, s ní prostě žádná věc není úplně jistá a dobré věci se často jeví jako největší katastrofa. Nebo naopak? Pevně ho sevřela kolem pasu.

„Ale já nevím, co bych tu bez tebe dělala,“ kníkla nešťastně.

„Však na něco přijdeme. Ještě mě do rakve nestrkej. Možná jsem starý, ale tolik zase ne,“ pousmál se. Píchla ho prstem pod žebra. Cuknul sebou. Zopakovala to. Zase uhnul. „Ale no tak,“ pokáral ji. Zasmála se a udělala to znovu. Vykroutil se jí ze sevření.

„Jsi lechtivý,“ konstatovala pobaveně.

„To není k smíchu,“ zabručel a ustupoval, zatímco se k němu blížila.

„Hele, to není fér. Víš, že jsi silnější,“ přemlouval ji.

„Ale přece by ses nebál ženský,“ popichovala ho.

„To si piš, že ne. Jenže ty jsi jezinka,“ vyhrkl a zabouchl se v koupelně. Rozesmála se.

„Tos neudělal, že ne? Neschoval ses přede mnou v koupelně?“ vysmívala se mu.

„Když to řekneš takhle, tak to zní hrozně. Já bych to nazval strategickým ústupem do místnosti s menším manévrovacím prostorem, kde se ti nebudou tak dobře ohrožovat moje žebra,“ prohlásil. Na dveřích uslyšel zaškrábat její nehty.

„Jeníčku pacholíčku, otevři světničku, jen dva prstíčky tam strčíme a jen co se ohřejeme, zase půjdeme,“ zašeptala podmanivě.

„Kecáááš,“ protáhl George. Rozesmála se.

„Máš pravdu,“ souhlasila a znovu zaškrabala na dveře. Přeběhl mu mráz po zádech. Otevřel. Stála tam s andělským výrazem ve tváři a vypadala jako ztělesnění nevinnosti.

„Žádné lechtání,“ upozornil ji hned mezi dveřmi.

„Dobře a můžu dál?“ zeptala se. Zasmál se.

„No, jestli po tom tak toužíš, tak klidně,“ pozval ji do koupelny. Zavřela za sebou dveře. Když udělala krok k němu, couvnul a vrazil do zdi.

„Vždyť jsem to přece slíbila,“ zamračila se na něj dotčeně.

„Podvědomá reakce,“ bránil poslední kousky své cti. Zastavila se před ním a pozorovala ho černýma očima.

„Hádám, že se nechceš hádat,“ hlesnul s pocitem náhlé vyprahlosti.

„To nechci,“ souhlasila a vytáhla se na špičky, jak si přitahovala jeho hlavu níž.

„To je dobře,“ vydechl jí do úst, než ho políbila.

Tanya doufala, že jeho blízkost jí pomůže zahnat všechny strašáky, kteří ji nechtěli opustit, ať říkal George, co chtěl. Bála se budoucnosti, která měla být tak krátká. To, co je pro něj vzdálené, je pro ni krátká chvíle. Mohla se jen pokusit vytěžit z ní co nejvíc a pokusit se mu dobu, kterou s ní stráví, zpříjemnit. Co na tom, že mu bude lhát a slíbí, že po jeho smrti nic neprovede. Na tom už přece záležet nebude, až George odejde.

Volnou rukou sáhla do sprchy a pustila horkou vodu. George sebou při tom zvuku trhnul, ale nepřestal ji líbat. Jejich jazyky se střetávaly s naléhavou touhou dokázat si, že nezáleží na ničem jiném, než že jsou spolu.

Jediným pohybem je oba dostala pod proud teplé vody. George zalapal po dechu, jak ho to překvapilo.

hudba

„Tanyo -“

„Mlč,“ přerušila ho, když mu položila dlaň přes ústa. V očích mu blesklo pochopení, než je zavřel a políbil ji do dlaně. Prsty mu projela vlhkými vousy až do vlasů, kam mu je zapletla a přitáhla si ho blíž. Mokrá látka se jim lepila na těla, ale Tanya teplo z vody pohlcovala. Cítila, jak se její tělo ohřívá. Přesto chvílemi pochybovala, že je to zásluhou proudu vody, spíš jeho dotyky v ní probouzely ty plameny, které předtím tak vášnivě sežehly celý dům a všechny obyvatele v něm. Hbitými prsty mu rozepnula košili. Vlhkou látku z jeho těla doslova strhla a hodila ji za sebe, kde s vlhkým čvachtnutím přistála na umyvadle. Jeho rty se přesouvaly po její mokré kůži a nechávaly za sebou vypálenou cestičku od jeho polibků. Zasténala, když jí stáhl tričko z jednoho ramene a ústy na něm označil každý volný milimetr, zatímco ona laskala jeho tělo pod tenkou látkou promočeného trička. Pára se kolem nich točila jako hustá mlha a vytvářela z jejich okolí jen nezřetelné obrysy.

Jediným plynulým pohybem jí stáhnul tričko přes hlavu a odhodil ho někam do prostoru. Z její krásy se mu tajil dech. Vždycky si myslel, že ví, co je krása, ale teď když se díval na způli nahou Tanyu zjišťoval, že musel být celý život slepý. Kdyby o ní řekl, že je krásná, urazil by ji. Byla o tolik víc, než jen krásná. Natáhl ruce k nebi, když mu stahovala z těla mokrou látku. Rty mu přitiskla na hruď a prsty mu lehce obkreslovala svaly, které teď napětím zatínal. Zavrčel, když ho lehce kousla, a hned nato zasténal, když mu to samé místo polaskala jazykem. Myšlenky se mu rozplývaly ve spoustu barevných nesouvislých skvrn. Zůstávaly jen pudy a ten nejhlasitější mu velel vzít si tu křehkou malou bytost a úplně si ji podrobit. Jenže když ucítil její ruce na pásku kalhot, musel ji chytit a přirazit zády ke zdi.

Překvapeně vydechla, jenže pak si George kleknul a pochopila. Byla to ona, kdo první přišel o kalhoty. Jeho velké ruce hladily její stehna i boky, zatímco jeho vousy ji lechtaly na břiše a pomalu si pošimrávaly cestu níž. Zkušené doteky jeho rtů i jazyka ji přiváděly k šílenství. V prvním návalu rozkoše patou kopla do zdi ve snaze mu neublížit. Do obličeje jí dopadaly proudy vody, které tlumily její výkřiky plné vášně. Když otevřela oči, s úsměvem se na ni díval. Palcem jí přejel po rtech a ona ho bleskově chytla mezi zuby. Syknul. Jazykem mu přejela po bříšku palce a lehce ho nasála. Tentokrát hlasitě zasténal on. Nepostřehnul, v který moment mu strhla kalhoty, ale slyšel jejich cáry dopadnout na zem.

Vytáhl palec z jejích úst, jen aby ji mohl vášnivě políbit. Podlomila se jí kolena už při tom polibku. Cítila z něj majetnictví. Kdyby to šlo, byla by si jistá, že by v ní George nechal svůj otisk, dokazující všem, že ona je jen jeho. Zbožňovala ten pocit. Ve chvíli, kdy pronikl do jejích úst jazykem, vnikly do ní i jeho prsty. Roztouženě zasténala, ale přesto si zachovala ještě ždibíček soudnosti a dokázala ho vystrnadit ze svých úst. Hrozně riskoval a nejspíš mu to nedocházelo. S každým jeho pohybem se k němu propínala víc a víc.

„Pozor… zuby… dej si… na zuby… moje… ach bože,“ zasténala. Ale zdálo se, že pochopil, co se mu snažila říct. Znovu se její ústa dobýt nepokusil, místo toho se spokojil s dobýváním zbytku jejího těla. Nevěděla, kdy ho začala prosit, aby si ji konečně vzal, ale byla si jistá, že jí řekl, že je přece už dávno jen jeho. Jeho hlas zhrublý touhou byl něco jako pověstná poslední kapka, která ji připravila o poslední zbytky soudnosti, a tak si ho vzala sama. Slastně zamručel, když ho pohltila a obtočila mu nohy kolem boků. Několika pohyby se dokonale sladili a dál už připomínali jen jedno tělo ve zvláštním smyslném tanci.

S každým proniknutím do jejího těla ucítil někde na těle její nehty zarývající se mu do kůže. Jeho bolest byla důkazem její spokojenosti a nutila ho k dalším a dalším výpadům proti jejímu tělu. Zvuk jejich vzrušeného dechu smíseného se zvukem vody dopadající na dlaždičky byl jejich věrným průvodcem až do výbuchu extáze, který zasáhl nejprve Tanyu. Zasténal bolestí, kterou mu působila svým sevřením i rozkoší, když ji následoval do výbuchu hvězdy, kterou mu jejich vrchol připomínal.

Jejich zadýchaná těla neustále bičoval proud teplé vody. George se i s Tanyou kolem boků svezl na zem. Bolestivě mu škubalo v hrudi a záda měl jako v ohni, ale bylo mu to jedno. Tanya se mu zadýchaně opírala čelem o rameno. Podíval se za její záda a musel se zasmát. Ve zdi sprchového koutu byla pořádná díra. Polámané kousky kachliček a zdiva se povalovaly u stěny a drobné kousky odplavovala vody směrem k odpadu.

„Co se děje?“ zeptala se Tanya.

„Zničila jsi nám sprchu,“ zašeptal jí do ucha a pak ji do něj lehce kousl. Zachvěla se. Podívala se za sebe na otisk její paty.

„To nic není. Jak je ti?“ zeptala se pak starostlivě.

„Dobře,“ zkrátil výčet bolestí i slastí.

„Nelži,“ povzdychla si. Dívala se na něj tmavýma smutnýma očima. Přejela mu rukou po zádech. Trochu sebou cukl, jak to zaštípalo. Její bledá ruka se lehce zbarvila do ruda, okamžitě si ji opláchla vodou, ale i tak to byl dostatečný důkaz, jak na tom záda jsou.

„Nebolí to,“ usmál se.

„Mrzí mě to,“ omlouvala se zdrceně.

„Mě ne,“ řekl a prstem jí zvedl bradu. „Stálo to za každou modřinu a šrám. Klidně bych kvůli tobě snesl i víc.“ Pak ji lehce políbil. Pobavilo ho, že spokojeně zavrněla. „To tedy vůbec neznělo jako hrozivý upír,“ utahoval si z ní. „Spíš jako kotě.“ Vyplázla na něj jazyk, ale usmála se. Pak se postavila. Voda jí stékala po těle jako malé vodopády a odplavovala poslední zbytky po jejich milování. Pohled na ni v něm probouzel hrdost z toho, že tuhle bohyni získal jenom pro sebe.

„Pojď, musím ti ty záda ošetřit,“ vyzvala ho a lehce ho vytáhla na nohy. Voda mu zabušila do zad a zbarvila se na červeno. Pálilo to, ale odplavila se tak přebytečná krev. Tanya na chvilku ztuhla, ale vypadala, že to zvládá. Ze skříňky vyndala nějakou lahvičku a buničinu. Chvilku ji pozoroval, jak si všechno připravuje a pak bezděčně přetáhl páku sprchy z teplé na studenou. Zasyčel pod dávkou ledu, ale okamžitě mu to převedlo myšlenky do bezpečnější oblasti. Pak sáhl pro osušku a se slovy prosím tě ji podal Tanye. S úsměvem se poslušně zabalila a ze skřínky v rohu vytáhla jinou pro něj. Konečně mohl vodu vypnout. Uvázal si ji kolem pasu. Se zatnutými zuby k ní došel a doufal, že na něm nic nepozná. Nechal si ošetřit záda a zalepit škrábance tak, aby nekrvácely.

„Díky,“ řekl a políbil ji na čelo. Vrátila mu polibek na ústa. Od dalšího milování ho odradilo jen to, že si už teď potřeboval promluvit s doktorem.

♣♣♣

Když o hodinu později vešel do srubu Edward, George měl chuť samou radostí odpálit šampus. Už tahle myšlenka Edwarda zaujala a podíval se na něj.

Kdo z rodiny je doktor, zeptal se ho George bez zaváhání. Edward kmitl pohledem k blonďákovi na gauči s knihou v ruce.

Potřebuju pomoct, ale ani slovo Tanye. Edward kývl a došel k doktorovi, lehce mu klepl na rameno. Kývnul hlavou, aby šel s ním. Ten se bez zaváhání zvedl a vyšli spolu ven. George chvilku počkal a pak vyšel za nimi. Dal si pozor, aby byla Tanya zrovna v kuchyni, když vycházel.

Ve tmě ušel jen kus, když se před ním vyloupli ti dva.

„Tak co se děje?“ zašeptal Edward. „K čemu potřebuješ Carlislea?“ George se podíval na blonďáka, který měl jen lehce zvědavý výraz.

„Řekl bych, že mám naražená žebra,“ hlesl George. Carlisle zbystřil a nasadil profesionální tvář.

„Kde to bolí?“ Všude, pomyslel si George. Edward se uchechtl.

„Na levé straně víc,“ řekl nakonec George.

„Měli bychom se na to uvnitř podívat,“ navrhl Carlisle.

„Ne!“ vyjekl George, ale hned ztišil hlas. „Ne, uvnitř ne. Tanya se o tom nesmí dozvědět.“

„Proč?“ divil se Edward. George se na něj podíval a pustil mu jen lehký náznak, kde přibližně k tomu zranění přišel. „A-a-a-a nemusím vidět všechno,“ brzdil ho Edward.

„Nemáš se tak blbě ptát,“ odsekl George. Carlisle byl dovtipnější, ale mračil se.

„Doufal bych, že zrovna ona bude opatrnější,“ hlesl, ale pak došel k autu. Otevřel kufr a pokynul Georgovi, aby si sednul, zatímco on otevřel svůj lékařský kufřík. George si ještě předtím sundal triko a oba upíři sykli, když viděli jeho zřízená a zalepená záda.

„Nebolí to,“ mávnul nad tím George rukou. Opatrně si sednul a zatínal přitom zuby. Carlisle ho začal vyšetřovat. Připadal si jako na Severním pólu. Sněžilo a bylo dobrých mínus deset. Doktorovy ruce nebyly o moc teplejší než okolní vzduch, a tak ani nevěděl, jestli při prohmatávání syká zimou nebo bolestí. Carlisle se celou dobu mračil, ale když skončil, usmál se.

„Dvě žebra na levé straně a jedno na pravé jsou trochu pohmožděná, ale naštěstí ne zlomená. Bude to stačit na nějakou dobu stáhnout. Tak na den nebo dva. Uleví vám to od bolesti,“ řekl Carlisle a vytáhnul několik obvazů. Během chvilky mu hrudník stáhl a Edward mu podal tričko.

„Obleč se nebo budu mít komplexy,“ zašklebil se a George se zasmál.

„Ty. No jasně,“ zakroutil hlavou. Carlisle se pousmál.

„Hele,“ ohradil se Edward.

„Díky, Carlisle,“ poděkoval doktorovi George. Ten se usmál.

„To je samozřejmost.“ Zaklapl kufřík i auto a vydal se zpět. George se vydal k hranici se dřevem. Edward ho ale zarazil.

„Co blázníš? Teď ti Carlisle spravil žebra,“ řekl tiše, když si George začal nabírat polena do náruče.

„Musím s něčím přijít.“ Pokrčil rameny a Edward mu dřevo začal odebírat k sobě.

„Tak to vezmu já.“ George se zamračil a stejně pár polen vzal.

„Bude divný, když nic nepřinesu,“ šeptnul.

„Fajn. Neber toho moc. Tohle byl přesně důvod, proč jsem Belle říkal, že je to moc velký risk. Vy lidi jste hrozně křehcí,“ bručel.

„Jo, ale kdyby tě poslechla, tak bys teď neměl úžasnou dceru,“ řekl George. Edward se zamračil.

„To sice ano, ale Bellu to stálo život.“

„Neřekl bych, vypadá víc než šťastná.“ Edward si povzdychl.

„To jo. Asi jsem ji měl poslouchat už od začátku, ušetřili bychom si tím spoustu problémů.“ George se usmál. Byla to pravda, jen nevěděl proč. Tohle byl zaručeně svět pro chlapy, ale bez žen by nebyl vůbec.

„Svatá pravda,“ souhlasil Edward. Vešli do srubu, kde se pohybovaly obě rodiny až na pár členů, kteří ještě běhali po okolí a jejich pohled hned padl na Bellu s Tanyou, jak si povídají a zaplétají copánky Nessie, která spokojeně trůnila mezi nimi. Celí naměkko sesypali dříví na hromadu u krbu a oběma proběhla hlavami myšlenka na to, jaké mají vlastně ohromné štěstí.

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Man´s world - 26.: