Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Man´s world - 25.

06.11.2011 (07:00) • SarkaS • FanFiction na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1493×

25.

Vůbec netušil, jak dlouho tam stál, ale vyrušilo ho až odkašlání. Otočil se, stála tam Bella. Překvapilo ho to, o to víc, že tam byla sama.

„Děje se něco?“ zeptal se.

„Vůbec ne, mělo by?“ vrátila mu otázku.

„Asi ne.“

„Nezeptal ses, jaké to je,“ řekla, když se postavila vedle něj.

„A co přesně?“

„Všechno. Vztah s upírem, přeměna…“

„Přeměna?“ divil se. Překvapeně se na něj podívala.

„Ještě tě to nenapadlo?“ Přeměna? Ne, to ho nenapadlo. Doteď mu to ani jedenkrát nepřišlo na mysl. Proč taky?

„Nenapadlo. Zatím jsem se nedopracoval ani k tomu vztahu. Je to trochu divný. Vlastně, co to povídám, je to hodně divný.“

„Co přesně?“

„Co? No třeba už to, že je upír, pak jí taky je něco přes tisíc let. Já si to nedokážu ani představit a ona to prožila. Navrch už mám život za sebou, sem starej, co by se mnou dělala?“

„Řečnická otázka, doufám. Myslím, že není dobré řešit věk zrovna se mnou. Já trnula hrůzou z toho, že budu stárnout a Edward vedle mě zůstane navždy mladý a krásný. Chtěla jsem s ním strávit věčnost a ne vedle něj zemřít jako stará vrásčitá bába, co by se o sebe nedokázala ani postarat,“ řekla, jako by se za to styděla.

„Dík, to mi hrozně pomohlo,“ zabručel.

„Tak jsem to nemyslela. Jen teď vím, jak moc hloupé to bylo. Pár let rozdílu, no to je toho. Navrch nejsi zrovna stařec,“ odfrkla si. Poklepal si na levou stranu hrudi.

„Tady jo. Stařec nad hrobem.“ V potvrzení svých slov unaveně vydechl. „Nemám jí co nabídnout. Všechno už jsem dal a o všechno přišel. Už tam nic nezbylo.“ Položila mu ruku na předloktí. Vypadala smutně a vyděšeně.

„Nedokážu si to ani představit. Jen ta myšlenka mě ničí, ti dva jsou mi vším. Ale ty se zdáš silnější než já.“

„Proč myslíš?“

„Pořád žiješ,“ konstatovala prostě. „Dokážeš žít, dýchat a mít rád.“

„Jak si můžeš být tak jistá?“ Lehce se pousmála.

„Já ne. Jasper je.“

„To je kdo?“

„Aliciin manžel, cítí a ovládá emoce. Ví, co cítíš ty. Ví, co cítí každý.“ Když to říkala, byla v jejích slovech slyšet notná dávka obdivu.

„On to možná ví, ale já to nevím.“

„Kdyby sis to přál, jsem si jistá, že Tanya by z tvého života zmizet dokázala. Už bys ji nikdy nemusel vidět,“ řekla s klidem. Trhnul sebou, když se mu bolestivě sevřely plíce při té představě. Zasípal, když se nadechoval a přitom ho zaplavila panika.

„Chce odejít?“ Zavrtěla hlavou.

„Už víš, jak na tom jsi?“ zeptala se s úsměvem. Hluboce si oddechl.

„To byl podraz,“ poukázal na zjevnou skutečnost. Přikývla.

„Ale přiznej, že se ti lépe dýchá.“ Přikývl. „V tom případě by bylo lepší se vrátit. Nechci být pryč moc dlouho, i takhle dalo práci Edwarda přesvědčit, aby nechodil se mnou.“ Vyrazila směrem ke srubu a George ji hned dohnal a zastavil.

„Ještě jedna věc,“ řekl a ona se na něj vyčkávavě zadívala. „Jaký je vztah s upírem?“ Odpovídala mu se zasněným úsměvem.

„Ten nejlepší. Pojď,“ vyzvala ho a spěchala zpět.

♣♣♣

Bylo to zvláštní. Celý ten rozhovor byl zvláštní. Dokázal si představit Bellu jako svou dceru a přitom s ním mluvila, jako by tu ten mladší byl on. Vážně divné, ale hrozně osvěžující a navrch mu opravdu pomohla.

Když jí otvíral dveře do domu, smála se tomu, jak se po cestě zadýchal. Prý je to rozhodně jedna z výhod upírství, nezadýchat a neunavit se.

„To rozhodně není argument, jak mě přesvědčit, abych se dal na krevní dietu,“ zakřenil se na ni a ona se znovu rozesmála.

„No, ale za pokus to stálo,“ řekla s pokrčením ramen.

„Ale až vymyslíš nějakou další neuvěřitelnou výhodu, tak se se mnou neváhej podělit.“

„Neboj, podělím se,“ přikývla, ale George už se rozhlížel po místnosti. Výhled mu na chvíli zaclonil Edward, který vypadal, že má silný absťák.

„Taky že mám,“ hlesl, když si balil Bellu do náruče. „Nessie je vzhůru a je s Jakem nahoře. Tanya v kuchyni,“ obeznámil nás oba s tím, co nás zajímalo nejvíc.

„Díky,“ ozvali jsme se s Bellou dvouhlasně. Rozesmála se.

„Utajení příbuzní nebo co?“ hlesnul Emmett Jasperovi, který jen pokrčil rameny. Dál se tam George nezdržoval a zamířil do kuchyně. Mohl jít klidně i za nosem, protože se odtamtud linula báječná vůně. Kromě Tanyi tam byla i Carmen. Ta si ho všimla a s pousmáním zmizela. Tanya měla právě nos nad hrncem, ze kterého to tak vonělo a připadalo mu, že se asi brzy pozvrací.

Vypadala krásně. Udělal k ní dva kroky a rukama ji objal kolem pasu.

„Netvař se tak, voní to krásně,“ šeptl jí do ucha. Napnula se. Ale pak se zas uvolnila.

„To říkáš, protožes to neviděl,“ řekla a demonstrativně odtáhla pokličku, kterou měla hrnec částečně přikrytý. George se podíval do hrnce, kde se převalovalo cosi silně připomínající kočičí zvratky. Rychle zavřel oči, aby se mu nevzbouřil žaludek.

„Tak já se na to nebudu koukat, až to budu jíst, ale teď to neřeš,“ poprosil ji a otočil ji tváří k sobě. Nemohl by tenhle zlatý pohled nechat odejít, ani kdyby si to přála. Ale byl by ochotný vzdát se kvůli ní dosavadního života? Těžko říct, ale teď nad tím rozhodně nehodlal dumat. Naopak nemínil myslet vůbec, chtěl ji jen políbit. Prsty jí přejel po krku a zapletl je do blonďatých pramenů. Přitáhl si ji k sobě a spojil jejich rty se vší dravostí, kterou v tu chvíli pociťoval. Na moment mu poklesla v náruči a on by se vsadil, že se jí podlomila kolena.

Tanya byla zaskočená. Poslední dobou už si zvykla na to, že si od ní George drží odstup, ale teď se to tak vůbec nezdálo. Jeho vůně ji obklopila a teplo z jeho rtů pronikalo do jejích. Ucítila jeho jazyk na spodním rtu a vyšla mu vstříc. Netušila, jak to udělal, ale najednou nestála na zemi, ale seděla na lince a on stál mezi jejími roztaženými stehny. Pevně ho objala nohama a přitáhla si ho blíž. Jeho ruce cítila na holé kůži zad a měla pocit, že se jí do těla musí zákonitě vypálit. Bude mít nad zadkem dva fešné obtisky jeho rukou, bude to sexy. Její obluzený mozek jí našeptával samé kraviny a ona jimi byla nadšená. Ale rozhodně nehodlala zůstávat pozadu. Její ruce si také našly cestu pod jeho oblečení. Sykl, když se dotkla jeho kůže.

„Studíš, drahoušku,“ vydechl mezi polibky. Už se chtěla stáhnout, když dodal: „Ale já to přežiju.“ Okamžitě jeho svolení využila a lehce mu přejela po zádových svalech, které se mu napínaly pod kůží. Zamručel a ten zvuk v ní způsobil úplný ohňostroj vjemů. Přimáčkl si ji víc na sebe a Tanya cítila, jak z něj do okolí sálá horkost. Přijímala ji jako zavalený horník sluneční paprsky. Zadýchaně se odtrhl od jejích úst a pomalu postupoval po její čelisti až na krk. Každý milimetr její chladné kůže zahříval vlastními rty a způsoboval jí mrazení. Když se dostal ke klíční kosti, už v sobě neudržela zasténání a ucítila, jak se jeho rty křiví do úsměvu. Skousla si spodní ret mezi zuby, aby další projevu udržela uvnitř, ale ať se snažila sebevíc, vždycky dokázal objevit místo, které ji donutilo kašlat na zábrany. Jako tam pod uchem, kde ji právě dráždil jazykem a ona měla pocit, že se vsákne do podlahy.

„Kriste,“ vydechla bezhlesně, aby ji neslyšel. Ale ani to se jí nepodařilo.

„Georgi stačí,“ vydechl, zatímco jí líbal okraj ucha.

„Dobře,“ souhlasila bezmyšlenkovitě a pak si přitáhla jeho ústa zpět ke svým. Rukama mu cuchala vlasy a tahala ho za ně v touze dostat víc.

„Kde je strejda George?!“ ozvalo se zvědavě a nahlas z obýváku. Tanya nešťastně zakňučela, protože se George odtrhnul a částečně se otočil přes rameno.

„Strejda teď nemůže,“ ozval se pohotově Edward, ke kterému dorazilo dvoje myšlenkové díky v dokonalé souhře. George se otočil zpět, aby pokračoval tam, kde skončil. Tanya to ocenila tak, že mu jemně hladila tělo a prsty zaplétala do chloupků na hrudi. Když mu po těle lehce přejela nehty, málem mu praskla hlava. Zamručel jí do úst.

„Jé, on je v kuchyni, viď?“ vypískla Nessie. Tanya musela s obdivem přiznat, že Georgova reakce se bezmála vyrovnala upíří. Bleskově od ní odskočil a stahoval si triko, zatímco ona seskočila z linky a upravovala si vlasy. Ještě pořád obluzená se snažila dát trochu do hromady a křečovitě svírala linku. Rukou si projel vlasy a ona zmoženě zaskučela, tohle jí nesmí dělat. Podíval se na ni, a když viděl její stav, spokojeně se zazubil a vyšel naproti Nessie.

„Ahoj, prcku,“ pozdravil ji a nechal ji skočit do své náruče. „Vyspaná?“ zeptal se. Zněl tak uvolněně.

„Jasně strejdo. Co to tu tak smrdí?“

„Něco jsme tu s tetou Tanyou spálili,“ prohlásil.

„Jo, to teda byly plameny,“ zabručela Tanya, ale pak jí došlo, co myslel, a podívala se do hrnce. Na dně se škvařila jakási hnědočerná hmota. „Hm a tady taky,“ konstatovala. Vzala chňapky a hrnec zaklopila, aby celý dům nezamořila tím šíleným puchem. Jak si toho mohli nevšimnout? George je prostě v rozptylování mistr.

Obešla George s Nessie v náruči a snažila se na něj vůbec nedívat, protože měla pocit, že by se ty plameny mohly vrátit a tentokrát by skončila na popel.

Edward si odkašlal.

„Promiň,“ hlesla. „Kde jsou všichni?“ zarazila se uprostřed kroku. Edward se zašklebil, ale vysvětlila to Bella.

„Jasper měl takový malý emoční výbuch. Silně to zasáhlo téměř všechny a jen co odtáhl Alici, tak je nějak následovali všichni ostatní. Téměř,“ vysvětlila a poslední slovo vyslovila skoro smutně.

„Ou,“ vydechla Tanya a zatvářila se kajícně. Hrnec už začínal prohřívat chňapky, ale ona pořád stála na místě. Pak se lehce naklonila k Belle a šeptla jí do ucha, že Nessie pohlídají. Ta se rozzářila.

„Opravdu?“ Edwardovi zčernal pohled stejně jako jí. „Děkujeme,“ vyhrkla. „Miláčku, my si s tatínkem odběhneme, buď tu na strýčka a Tanyu hodná.“ Nessie to poslušně odkývala a už se za nimi zabouchly dveře. George vypadal zmateně.

„A je z tebe strýček na hlídání,“ uculila se Tanya. „Jdu to vyhodit.“ Nestačil říct ani bž a byla fuč. Podíval se na malou ve své náruči.

„Tak co budeme dělat?“ zeptal se zvědavě.

„Ulovíme si srnku?“ navrhla Nessie rozzářeně. George se zasekl, tohle nečekal.

„Ale, Nessie, já neumím lovit srnky,“ namítl zaraženě. Trochu pohasla, ale hned se zase rozzářila.

„Tak postavíme sněhuláka!“

„Tak jo, to umím,“ přikývl a vyrazil ke dveřím. Jenže bundu tam měl jenom on. „Hmm, Nessie? Máš tu někde bundu?“ zeptal se, ale malá jen pokrčila rameny. „Aha. No, co se dá dělat,“ zabručel a zabalil ji do své. Měla ji až na zem a ještě kus za sebe. Rukávy jí musel ohrnout snad šestkrát, než vůbec dokázal nahmatat její prstíky. Ona se tím hrozně bavila a pořád se točila jako modelka kolem dokola.

„Fajn, tak můžeme jít,“ řekl nakonec a zapnul si flanelku, kam až to šlo. U krku mu byla těsná, tak nemohl úplně.

„Sněhulák! Sněhulák! Sněhulák!“ výskala Nessie a vyběhla ze dveří, aby se na schodech o bundu skoro přizabila. George měl naštěstí rychlé reflexy a stačil ji chytit. Přesto si byl jistý, že než se ostatní vrátí, zešediví.

Nessie se ukázala jako šikovná stavitelka, a tak měli brzo ne jednoho, ale hned dva. Jednoho vysokého jako George a jednoho malinkého jako Nessie. Ta se jim právě pokoušela dodat alespoň nějaké rysy v obličejích. George si ji musel vysadit na ramena, aby dosáhla na toho velkého, když se ukázala Tanya a s hlasitým povzdechem vyhodila hrnec do popelnice.

„Krám pitomej,“ brblala a otočila se na ně. „Kristova noho! Co to máte na sobě? Vlastně spíš co to nemáte na sobě?!“ vyjekla zděšeně. George se na ni podíval. Byl zmrzlý, obalený ve zmrzlé košili a nos měl modrý jako švestku.

„Něco je špatně?“ zeptal se.

„No jasně. Proč nejsi oblečený a proč má na sobě Nessie tvoji bundu?“ nechápala.

„Její jsem nenašel,“ pokrčil rameny a zatřásl tak Nessie, která se zasmála.

„No jasně, vždyť žádnou nepotřebuje, má teplotu přes čtyřicet stupňů. Stačí jí ten svetřík, co měla na sobě,“ bědovala Tanya. Geroge zaklonil hlavu a podíval se na chichotající se Nessie, která se ho držela za čelo.

„Je to pravda, princezno?“ zeptal se. Ta pokrčila ramínky.

„Nevím.“

„Pojďte, proboha, oba dovnitř,“ vyzvala je Tanya.

„Ale to nejde, ještě musíme dodělat strejdu George,“ namítla Nessie nespokojeně.

„Neboj, zlatíčko, já strejdu George dodělám.“ Slíbila Tanya a snažila se ignorovat Georgův pobavený pohled.

„Tak dobře,“ souhlasila ta malá vyděračka a nechala se na Georgových ramenou odnést až domů.

„Pokud mě on nedodělá dřív,“ zamumlala si jen pro sebe, když se za nimi zavřely dveře. Podívala se na sněhové koule a zakroutila hlavou. Aby se to Georgovi alespoň trochu podobalo, musela by to postavit vzhůru nohama. On má přece široká ramena a ne zadek. Rychle vytesala do místa obličeje jeho rysy a radši se odebrala za nimi dovnitř. Úvahy o Georgově zadku a ramenou nebyly to, co by zrovna teď potřebovala.

Uvnitř to vypadalo jako na divokém západě. Nessie honila George s hlasitým indiánským pokřikem uauauauááá po pokoji a snažila se ho zastřelit imaginárním šípem. Tanya se zmoženě opřela o dveře. Nebude už nikdy slibovat hlídání dětí. Kdyby to byla jen Nessie, ale z George se taky jedno stalo a na to už neměla sílu.

Zbylých dvacet minut strávila modlením, aby se už někdo vrátil, jinak ti dva zboří celý dům. Sem tam zkusila v duchu zakřičet něco jako Edwarde, pomóc nebo Edwarde, hoří. Bohužel stále se nikdo neukazoval. Nakonec se ti dva unavili a lehli si na zem před krb. Tedy George si lehnul a Nessie dělal letadýlko, což se jí ohromně líbilo, protože byla ve vzduchu bez námahy. Tanya skočila do kuchyně udělat něco k pití, ale než se vrátila, ti dva leželi na sobě a George tiše oddechoval. Nessie si broukala stočená na jeho hrudi a kreslila si prstem ve vzduchu. Tanya položila tác s pitím a došla k ní.

„Pojď ke mně, Ness. George nám tu nějak usnul,“ vyzvala malou šeptem a ta se s úsměvem nechala přesunout k ní na pohovku. Georgovi ještě daly pod hlavu malý polštářek a přikryly ho dekou. Tanya si pak šeptem s malou povídala. Žasla nad tím, jak moc toho malá ví. I přes to, že se zdála jako dítě a bavily ji dětské věci, vnímala svět docela dospěle.

„Této, máš strejdu George ráda?“ zeptala se z ničeho nic. Tanya se zarazila, ale pak se usmála.

„Ano, to mám.“

„Jako maminka tatínka?“ ujišťovala se.

„Přesně jako tvoje maminka tatínka,“ souhlasila Tanya.

„A měli jste svatbu?“ pokračovala malá ve vyptávání.

„Neměli,“ řekla už trochu zaraženě Tanya.

„Tak ji mít budete?“ zeptala se zase. Teď Tanye chvíli trvalo, než jí odpověděla.

„Ne, zlato, nebudeme.“

„Ale proč, když se máte rádi?“ divila se Nessie. „Maminka s tátou měli svatbu.“

„Já vím, byla jsem tam,“ usmála se Tanya.

„Vidělas maminku?“ Přikývla.

„Byla překrásná, jako nejkrásnější princezna. Byla dokonce hezčí než teta Rose.“

„Maminka je nejkrásnější na světě,“ prohlásila hrdě Renesmé.

„Ano, to je broučku,“ přikývla Tanya.

„Ty si nechceš strejdu vzít?“ Nessie se neodbytně vrátila k původnímu tématu a tahle otázka byla podpásovka.

„Je to složité, Nessie.“

„Proč?“ divila se.

„Protože jednou umře.“ Hrozná představa, ale Tanya věděla, že jednou se to stane. Nikdy neplánovala mu přeměnu navrhnout.

„A proč?“

„Je člověk.“

„A nemůže být upír?“

„Ne.“

„Proč?“ Kriste, rozhodla se ji snad mučit? Proč se jí na tyhle otázky ptá?

„Nechci, aby ho to bolelo. Přeměna moc bolí, víš?“

„Aha,“ řekla Nessie a nasadila přemýšlivý výraz. Tanya doufala, že otázkám je konec, ale spletla se. Ta nejhorší měla teprve přijít.

„Teto? A co budeš dělat, až strejda umře?“ Tanya se na ni podívala a pramínek bronzových kudrlin jí zastrčila za ucho, pak se usmála.

„Taky umřu.“

Autor: SarkaS (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Man´s world - 25.: