Co Bella udělá po přečtení dopisu od Alice? Co myslíte? Půjde najít ty dárky, nebo bude tak zoufalá, že je nechá na pokoji? A co Jacob? Co jí poradí? Nebo ji rovnou odtáhne za Charliem? Není moc rád, že musí čekat v ´domě pijavic´, než se Bella umoudří.
11.11.2010 (09:45) • BreeTanner • FanFiction na pokračování • komentováno 0× • zobrazeno 1316×
Upustila jsem papír na zem a rozbrečela se. Opět. Připadala jsem si jako ufňukané dítě, které se rozbrečí, když nedostane to, co chce. Myslím, že to na mne docela sedělo. Chtěla jsem. Chtěla jsem Edwarda zpátky. Otevřely se dveře a já se polekaně otočila. Mezi dveřmi stál Jacob.
„Jacobe! Víš, jak jsem se lekla?“ zeptala jsem se.
„Promiň, Bells… ale kdy už půjdeme?“
Podala jsem mu dopis, který jsem si právě četla. Chtěla jsem, aby to věděl. Přečetl si to, potom se na mne podíval.
„Bello? Ten dopis vůbec nechápu. Jaká oslava narozenin? Co je mrzí? Jaký zbytek dárků? Jaké šaty? Bello!“ zeptal se.
Sedla jsem si na postel. Jacob si sedl vedle mne a já začínala vyprávět…
„Když jsem přišla ráno v den mých narozenin do školy, přišla ke mně Alice. Dala mi obrovský dárek, ve kterém byly šaty. Alice bez toho, že by mi něco řekla, zařídila oslavu mých narozenin… u nich doma. A mně pak řekla jen: ,Tohle si vezmeš dnes u nás…´ nechtěla jsem jít, sám víš, jak nesnáším, když jsem středem pozornosti… jenže Jasper má schopnost ovládat emoce lidí, víš? A on mě ovládl tak, že jsem řekla, že příjdu. No… takže jsem se potom dostavila… Emmett mi dal do mého náklaďáčku nové rádio a Rosalie mi dala náhrdelník… no a když jsem rozbalovala dárek od Carlislea a od Esmé… Tak jsem se řízla do prstu o lepenku… a jenom kapka krve ukápla na koberec… jenže Jasper je u Cullenů nejkratší dobu a neumí se tak dobře ovládat… Prostě na mne vystartoval. Ostatní ho včas zadrželi, ale já spadla na talíře a rozřízla si paži. Carlisle mi to potom sešil… ale od toho dne byli všichni… divní. Hrozně divní. Prostě… Edward už se se mnou tak nebavil… a dnes mi řekl, že ho mrzí, že to nechal zajít tak daleko, nebo tak nějak… a řekl, že je konec. A odešli… všichni.“
Jacob se na mne smutně podíval a povzdychl si.
„Ach jo, Bells.“
Vzal mě kolem ramen a i přesto, že jsem se bránila, mě vyvedl z domu. Smutně jsem koukla do země.
„Chceš ty dárky?“ zeptal se mě.
Udiveně jsem se na něj podívala. Nečekala jsem, že by ho to zajímalo. Jenže jsem smutně přikývla.
„Alice by byla smutná, kdybych si je nevzala…,“ řekla jsem.
„Fajn,“ odpověděl, „dojdu pro ně. Ty už se do toho domu nevrátíš, já to nechci. Je tam spoustu smutných vzpomínek.“
Pohled Jacoba:
Vešel jsem tam znovu. Pach Cullenových pomalu vyprchával a já se mohl nadechnout. Stejně však ještě cítit byli. Podíval jsem se na vybledlou, krvavou skvrnu na koberci a představoval si podle vyprávění Belly, co se tady asi tak stalo. Můj pohled sjel na klavír, který byl docela odřený. Skvělé, teď musím najít Carlisleovu ložnici. Jeho pach už tu byl velmi slabý. Vešel jsem po schodech nahoru a otevíral dveře. Dárky uvidím, nejsem slepý… první dveře… postel z černého dřeva, bílé povlečení, vymalováno světle modře. Všude byly květiny… a na stěnách obrázky mimin. Nemyslím si, že by to byl pokoj Alice… a na Esmé se mi to také nezdálo. Nejspíš pokoj Rosalie. A jo, je to docela pěkné. Otevřel jsem druhé dveře. Přesto že jsem v pokoji dárky neviděl, prohlížel jsem si ho. Začalo mě to bavit. Takže… vymalováno světle zeleně, postel z březového dřeva, modré povlečení. V rohu místnosti obrovský šatník. Na stěně nad postelí společná fotografie Alice a Jaspera. Oba rozesmátí… Hned je mi jasné, koho to je ložnice. Dveře číslo tři… byl jsem jako němý. Otevřel jsem v úžasu ústa dokořán. Postel podobná jako u Rosalie, vymalováno citronovým odstínem žluté. Ale tohle nebylo to, co mě překvapilo. Na stěnách byly sice fotky, ale… Belly. Z oslavy… Fotografie Belly s Cullenovými o prázdninách… jedna strana místnosti vyhrazena pro hudbu a knihy. Podíval jsem se na noty, které ležely na nočním stolku… Bella´s lullaby, bylo tam napsáno. Jak může upír někoho tolik milovat? Povzdychl jsem si. On ji opravdu miloval… nikdy bych to do té pijavice neřekl. Téměř jsem vyběhl z pokoje a zavřel jsem za sebou. Otevřel jsem další dveře. Na posteli ležely dárky. Konečně! Všechny jsem je vzal do náruče, včetně tech velkých a sešel jsem dolů po schodech. Venku jsem všechny dárky položil před Bellu.
Autor: BreeTanner (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování
Diskuse pro článek Mám jednu otázku: Proč? - 2. kapitola:
Přidat komentář:
- A bit of different (reality) - 6. kapitola
- A bit of different (reality) - 5. kapitola
- A bit of different (reality) - 3. kapitola
- A bit of different (reality) - 2. kapitola
- A bit of different (reality) - 1. kapitola
- Minulost žije s námi - 23. kapitola
- Je příliš pozdě... Nenávidím tě - 16. kapitola
Psycholožka, terapeutka, lektorka Zuzana Tomášková Prosperio.cz
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Máte zájem? Jste Přispěvateli a chcete se stát Ověřenými přispěvateli? Jste Ověřenými přispěvateli a chcete se stát
Profi přispěvateli?
Přidejte se k Pomoci začínajícím autorům.
Hledají se pomocníčci I vy se můžete stát administrátory.
Nábor administrátorů
Kdo je tu z členů? Klikni!