Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Magic blood - 5. kapitola

02.01.2014 (18:15) • Janie55 • FanFiction na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 3669×

5. kapitola – Zařazování

(Pohled Emmetta)

(písnička)

Ten chlápek byl divný, ale jakej cvok by odmítnul možnost naučit se čarovat? Já teda ne, bude to prča.

Už na začátku jsem byl nadšený z Příčné ulice, ale ten hrad byl hustě starej a jelo se tam takovýma maličkýma lodičkama, já a Rose jsme si zabrali jednu a naši ostatní sourozenci druhou.

Když jsme dojeli k hradu, ten velký chlápek nás dovedl do takové malé místnosti, kam po chvíli přišla přísně vyhlížející dáma a spustila: „Mé jméno je Minerva McGonagalová, jsem zástupkyně ředitele a profesorka přeměňování. Až vstoupíte do Velké síně, budete rozděleni do čtyř kolejí, jmenují se Nebelvír, Havraspár, Mrzimor a Zmijozel. Vaše kolej bude po dobu vašeho pobytu zde něco jako vaše rodina, za každý úspěch získáte koleji body a za každý prohřešek body ztratíte. Na konci školního roku získá kolej s nejvyšším počtem bodů školní pohár. Teď tady počkejte a snažte se trochu upravit.“

Jakmile odešla, obrátil se jeden platinovej blonďák na černovlasého kluka a prohlásil: „Tak je to pravda: Harry Potter dorazil do Bradavic.“

„A ty jsi?“ zeptal se Potter.

„Malfoy, Draco Malfoy,“ představil se a nějaký zrzek vyprskl smíchy, musím přiznat, že ani já jsem k tomu neměl daleko.

„Moje jméno je k smíchu?“ naštval se Malfoy. „Na tvoje se ani ptát nemusím, zrzek a obnošený hábit, ty budeš Weasley.“

Nějaká blondýnka ho zatahala za rukáv a řekla: „Draco, nech toho, každou chvíli může přijít McGonagalová a přece nechceš mít hned první den průšvih.“ Kupodivu ji poslechl.

Po chvíli opravdu přišla McGonagalová: „Tak už jsme připraveni, seřaďte se a následujte mě.“

Velká síň nebyla velká, ale obrovská, u stropu visely svíčky, bylo to úžasně velkolepé.

Profesorka přinesla trojnohou stoličku a na ni postavila děsný klobouk, když začal zpívat, málem jsem dostal infarkt a to jsem upír:

Zdá se vám, že jsem ošklivý,

myslete si, co chcete,

chytřejší klobouk než jsem já,

na světě nenajdete.

Nechte si svoje buřinky

i své klobouky z plsti,

jsem Moudrý klobouk z Bradavic,

jenž vám nic neodpustí.

Každému vidím do duše,

vím, z jakého je těsta,

nasaď si mě a řeknu ti,

kam povede tvá cesta.

Možná tě čeká Nebelvír,

kde mají chrabré srdce,

odvaha, klid a rytířskost

jdou u nich ruku v ruce.

Nebo tě čeká Mrzimor:

Máš jejich mravní sílu,

jsou čestní a vždy ochotní

přiložit ruku k dílu,

či moudrý starý Havraspár,

pokud máš bystrou hlavu.

Tam důvtipní a chápaví

vždy najdou čest a slávu.

Nebo to bude Zmijozel,

kde nastane tvá chvíle,

ti ničeho se neštítí,

by svého cíle došli.

Nasaď si mě a neboj se,

jen vlastní strach tě leká!

Já, Moudrý klobouk z Bradavic,

ti řeknu, co tě čeká.

McGonagalová postupně vyvolávala jména v abecedním pořádku a děcka si sedala na trojnohou stoličku a profesorka jim dávala na hlavu Moudrý klobouk, až přišla na řadu Alice, po chvíli ji Klobouk poslal do Havraspáru, což samozřejmě věděla předem. Pak přišel na řadu Edward, který šel také tam. Potom já a šel jsem do Mrzimoru, kdybyste mě viděli na té supermalé židličce, umřeli byste smíchy, další byl Jasper a šel do Havraspáru a nakonec Rose, která šla ke mně, do Mrzimoru.

Pako Malfuj, jak jsem se rozhodl říkat Dracu Molfoyovi, šel do Zmijozelu. Harry Potter do Nebelvíru a ve chvíli, kdy Moudrý klobouk vyřkl Nebelvír, se celým sálem začalo nést skandování jeho nové koleje: „Máme Pottera!“

Po něm byla na řadě Isabella Prewettová-Weasleyová, to byla ta blond dívka, která předtím nabádala Draca k slušnému chování. Isabella se dostala do Zmijozelu, což vyvolalo zklamaný výdech dvojčat u Nebelvírského stolu.

Po skončení zařazování se zvedl ředitel: „Drazí žáci, letos nás čeká několik změn, letos budeme hostit Akademii slečny Krákavé pro čarodějnice a žáky Egberta Nudného z Akademie pro čaroděje…“ V tu chvíli se dveře sálu otevřely a do sálu vstoupila starší žena s brýlemi a muž ve fialovém hábitu. Po boku starší čarodějky, pravděpodobně slečny Krákavé, šla žena ve středních letech, na sobě měla šaty jak z doby, kdy nemohl být vidět ani kotník či krk. Vedle čaroděje, nejspíš Egberta Nudného (mimochodem, měl jsem co dělat, abych nevyprskl smíchy, když jsem slyšel to jméno poprvé), šel chlápek, který se rozlohou dosti podobal tomu, co nás sem dovezl na lodičkách. Za těmito páry šlo ve dvojstupu šest dětí, za ženami šest dívek a za muži šest kluků.

„Vítejte, přátelé, zrovna jsem o vás mluvil,“ prohlásil Brumbál, zvedl hůlku a najednou se profesorský stůl prodloužil o čtyři místa, dvě ze strany Brumbála, dvě u McGonagalové. Místnost se rozšířila a mezi naším a Havaspárským stolem se objevil ještě jeden, který byl o dost kratší, akorát pro dvanáct lidí.

„Je dobře, že tu jste, alespoň se nebudu opakovat. Teď prosím, posaďte se,“ jak řekl, tak se stalo. Krákavá s tou děsivou ženskou si sedly po boku McGonagalové a Nudný s podivným tlusťochem si sedli po boku Brumbála. Kluci si sedli na jednu stranu krátkého stolu a holky na druhou, když jsem na to tak koukal, asi se nemají zrovna v lásce.

Když byli všichni usazeni, Brumbál pokračoval: „Jak už jsem řekl, letos budeme hostit dvě školy, ve kterých používají poněkud jiný druh magie a stejně tak mají jiný životní styl. Jsou tu, aby zjistili, jak žijeme, a jak se učíme čarovat, aby to bylo úplně možné, budou tvořit pátou kolej a sami si zvolí své jméno. Stejně jako vám i jim budou přidávány a odebírány body a i oni budou mít šanci dostat Školní pohár,“ řekl a vedle čtyř přesýpacích hodin s červenými, zelenými, modrými a žlutými drahokamy, se objevily ještě jedny s fialovými.

Pak se opět rozhovořil: „A teď z jiného soudku, všem studentům je zakázáno chodit do chodby v třetím patře vpravo, také všem připomínám, aby nechodili do Zapovězeného lesa, není zapovězený pro srandu ďasovcům. Dále školník, pan Filch, upozorňuje, že na chodbách je zakázáno čarovat. To je prozatím vše, vychutnejte si hostinu.“

Na stolech se objevila hromada jídla a před mojí rodinou se objevily číše s krví.

Když se všichni do sytosti najedli, Brumbál vstal: „Než se uchýlíme do postelí, zazpíváme si školní hymnu, každý si zvolte svou oblíbenou melodii.“

Vyslovil kouzelnou formuli a z hůlky vyletěla zlatá stuha, na které se začal objevovat text školní hymny:

Bradavice, Brada-Bradavice,

každý z nás chce vědět víc, než ví.

Ať jsme hloupí jelimánci

nebo nám vlasy šediví.

Našim hlavám může jenom prospět,

když se něco naučí,

teď je v nich jen vzduch a spousta much,

prachu a starých pavučin.

Učte nás, co za to stojí

a co leckdo z nás už zapomněl,

pomozte nám a každý sám

zvládne víc, než by vůbec měl.

A je to za mnou, asi nejdelší kapitola, jakou jsem kdy napsala a napíšu. Snad se vám líbila a moc vás nenaštvalo to s Čarodějnicemi školou povinnými a napíšete nějaký ten komentík.

Autor: Janie55 (Shrnutí povídek), v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Magic blood - 5. kapitola: