Stmívání.eu ~ Twilight Fan Home - FanFiction na pokračování » Madness - 13. kapitola

18.06.2013 (20:45) • • FanFiction na pokračování • komentováno 8× • zobrazeno 990×

EDIT: Článek neprošel korekcí.

Edward:

Bella si očima plnýma zájmu měřila Alistairovu pobavenou tvář. V jejích očích jsem poprvé viděl opravdové zaujetí. Její oči ale náhle ovládla podivná zuřivost. Semkla zuby k sobě a výhružně zavrčela. Angličan se pobaveně ušklíbnul.

„Takhle se vítají staří známí?“ zasmál se.

Když se ale nikdo nepohnul, začal být i on trochu zmatený. Ohlížel se po nás všech a pak se zaměřil na Bellu. Ta znovu výhružně vycenila zuby a on sebou trhl. S notnou dávkou znechucení si ji měřil.

„Carlisle, vím, že si neustále odchováváš nějaká zvířátka, ale není tohle trochu moc?“

Můj otec zlověstně zavrtěl hlavou, ale to už Bella držela Alistaira pod krkem. Snažil se dostat z jejího sevření, no, marně. Vyděšen sledoval její zlověstnou tvář.

„Kde je?!“ zaječela Bella.

„Tady je někdo trochu hysterický, hádám-li správně,“ odfrknul si.

V tu chvíli ho na tváři zasáhla Bellina pěst a on zaskučel bolestí. Bella se potěšeně usmála.

„Bolí to, co?“ ptala se provokativně.

„Co po mně chceš?“ zabručel zjevně poražený Alistair.

„Klíč,“ odpověděla mu stručně.

„Od čeho?“

„Nedělej jakoby nic! Ty víš kde je!“ obvinila jej Bella.

Najednou jako by prozřel. Pokýval hlavou, jako že rozumí.

„Ten ti nedám,“ vzepřel se její vůli.

„Cože?“ zasmála se opovržlivě.

„Nedám ti ho, Isabello!“ zaprskal zlostně.

Bella ztuhla a vytřeštila strachuplně oči. Ale její šok vystřídala zvědavost, která ji očividně dlouho spalovala. I Alistairovi došlo, že v něčem šlápl vedle. On samozřejmě netušil v čem, avšak já to věděl naprosto jasně.

„Smím vědět, odkud znáš mé jméno?“ zadívala se na něj zvídavě.

„Já… Jen mi to uklouzlo,“ snažil se zamaskovat své prořeknutí.

„Ahá, no to jistě! Odkud mě znáš, ty parchante?!“ zaječela hystericky.

„Já... znal jsem někoho, kdo ti byl neskutečně podobný,“ zamumlal tiše.

„Koho?“

„Nerad bych se k tomu vracel,“ vykrucoval se.

„Mám pro tebe návrh, Alistaire,“ oslovila jej.

„Hm?“ vyšlo z něj trochu podrážděně.

„Nechceš mi říct o oné věci, která mne neskutečně zajímá. Většinou tyto příčiny stojí za tím, že v minulosti ti tento člověk, lépe řečeno žena, neskutečně ublížila. A teď k té nabídce. Já tě mohu přimět nechat na tvou minulost zapomenout. Všechna bolest, žal ani jed není horší než vzpomínky na zlomené srdce rozervané spáry milované ženy,“ zašeptala Bella.

Alistair ji sledoval pohledem, který u něj byl jen málokdy viděn. Ty city, co z něj sálaly. Bylo to, jako by jej konečně někdo pochopil. Ušklíbnul se, avšak ne tak výrazně a s dávkou opovržlivosti jako vždy. Sice jen malá změna, přesto znatelná.

„Jak?“

„Mám ten dar, věř mi,“ povzbudila jej.

„Můžu se zeptat na jednu věc?“ pobaveně se ptal.

„No?“ Začala se projevovat Bellina netrpělivost.

„Mám ti věřit, že mi chceš pomoct, když mě držíš pod krkem?“ zachraptěl se zahořklým humoristickým výrazem.

Pustila a on tvrdě padnul na podlahu.

„Tak vyprávěj,“ pobídla ho Bella.

„Já... znal jsem jednu ženu, ještě za mého lidského života. Byla neuvěřitelná. Věnovala se herectví, měla před sebou velkou budoucnost. Objevovala se na divadelních prknech pokaždé s jinou tváří. Jednou jako Julie, jindy jako Desdemona. Vždy se za oponou objevovala v jiném světle, každým dnem své dílo činila krásnějším. Grácie, s jakou tančila po scéně, ladnost, jakou se míhala mezi jednotlivými ději. Vše bylo téměř dokonalé, až na jedno. A to na mou proměnu, která mi u ní zmařila jakékoliv šance. Přesto jsem ji noc co noc sledoval v každé Shakespearovské tvorbě, při každém výdechu Ariadnině,“ vyprávěl, téměř pohádkově okouzlen.

„To není vše,“ odmítla skálopevně Bella.

„Pravda, novorozená, není to vše. Jednoho večera tam nebyla.“

„Co se stalo?“ vyzvídala.

„Někdo ji utopil v řece, ale její tělo nebylo nalezeno,“ oznámil jí Alistair.

„Její jméno?“

„Jezabel, Jezabel Grayová.“

„Jezabel byla biblická proradná čarodějka,“ řekla si Bella spíše sama pro sebe.

„Ona nebyla proradná! Byla čirá nevinnost!“ utrhl se na ni Alistair.

„V pořádku, byla to jen úvaha,“ zklidňovala ho.

Bella se na Alistaira podívala. Vypadal tak… zlomeně. Nedivil jsem se, že nechtěl o této části svého života mluvit.

„Dej mi ten klíč k tomu divadlu, Alistaire, prosím,“ zašeptala Bella.

„K čemu ti bude?“ ušklíbnul se pesimisticky.

„Pro pomstu, pro něco jako poslední dny tyranie,“ vydechla Bella s úsměvem.

Klíč přistál před ní a s řinčením se zastavil. Byl krásný stříbrný tepaný a zdálo se, že i velmi zachovalý. Ten nomád se asi skutečně snažil udržet jej v lepším stavu než rezivějícím. Byl snad opravdu zamilován do té varietní herečky?

„Teď má část dohody,“ hlesla tichounce Bella a vzala jeho tvář do svých dlaní.

V tu chvíli se upírovi začaly oči rozcházet. Byl mimo sebe, naprosto. Po rtech se mu rozlil blažený úsměv a on se rozesmál. Vše, co jej v životě sužovalo, zmizelo. Jeho minulost byla náhle pryč. Jeho jiskra se navrátila, štěstí se mu vařilo v žilách, stejně jako značná euforie, kterou byl zaslepen. Bella v tu chvíli sdílela jeho štěstí.

Carlisle odvedl obluzeného Alistaira do své pracovny. Zazníval odtamtud neustále plynoucí hovor plný humoru. Tolik radosti snad ani nešlo vstřebat. On byl toho důkazem. Byl doslova utopen ve svém optimismu, který mu často scházel.

Bella stála s klíčem v dlani a potom jí ďábelsky škublo koutky úst. V očích jí plál divoký plamen. Neutěšitelná touha po smrti, tak by se dal nazvat její šílený výraz. Poodhalila zuby při značně širokém šklebu.

„Teš se, Aro Volturi, tohle bude tvůj konec. Uhoříš v plamenech,“ zavrněla spokojeně.

Všichni jsme mysleli, že jsme snad špatně slyšeli.

Ale ne, nepřeslechli jsme se.

A to nás děsilo…

Tak ste u konce mé další kapitoly. Doufám, že vs příliš nezklamala.

Věnování patří mým skvělým komentátorkám VictoriiJamesLaurent, jesikatě, kiki1, BelleDemetri, Ivusi23 a Veubelle. :) Vaše komentáře mne vždy povzbudí. :)

Mám pro vás ale taky takovou, možná nemilou, zprávu. Rozhodla jsem se, že po téhle povídce už nejspíš nebudu přidávat další mou tvorbu. Proč? Stmívání už mně nedrží tak moc jako dřív, takže ani psaní povídek na toto téma mně tolik netěší. Tuhle povídku hodlám dotáhnout do konce, a potom buď budu přidávat už pouze poezie, nebo vůbec nic. Neberte to prosím nějak špatně, ale přišel čas se trochu věnovat i vlastní tvorbě. A možná v malém i škole. :) Ale svůj profil si zde nechám, pro případ polapení múzy. :)

MischelleAliceCullen

Autor: , v rubrice: FanFiction na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Madness - 13. kapitola: